Na sítích vidíte lidi, kteří jsou úspěšní jenom tam. S pravou tvorbou to nemá nic společného, myslí si mladá talentovaná umělkyně Anna Vopátková

Anna Vopátková vystudovala fotografii na FAMU. Nyní se věnuje malbě. | Foto: Václav Záhorský Anna Vopátková vystudovala fotografii na FAMU. Nyní se věnuje malbě. | Foto: Václav Záhorský

Malířka Anna Vopátková je na samém začátku kariéry. Na jejích dílech, ale ani na životním nastavení ovšem nic „juniorního“ neobjevíte. Anniny obrazy jsou mnohovrstevnaté záznamy životních emocí a Annin přístup k tvorbě a umění plný zdravého sebevědomí. Seznamte se s mladým talentem.

Obrazy pro normální lidi

Obrazy Anny Vopátkové na první pohled zaujmou éterickým, přesto ale živelným rukopisem. Annina tvorba vychází z fotografie, kterou studovala na střední škole. Od fotky ale utekla k malbě. „Často pracuji ve vrstvách a plošnost fotografie mě začala iritovat,“ vysvětluje Anna. „Moje věci jsou hodně strukturované, souvisejí s prostorem,“ přibližuje způsob své práce v malém ateliéru, kde visí jen pár jejích velkoformátových obrazů. „Namalovat jeden obraz mi trvá měsíce,“ odpovídá na dotaz, proč není v ateliéru věcí víc. Postupně nanáší barvy, které vzápětí deformuje, mění původní charakter nánosu a postupným vrstvením materiálů dokáže vytvořit silný obraz, od kterého nedokážete odtrhnout oči. Záměrně se také soustředí na větší formáty, kde ostatně její technika má větší šanci vyniknout.  

Výtvarnice Anna Vopátková ve svém ateliéru, který se nachází nedaleko Masarykova nádraží v Praze. | Foto: Václav Záhorský Výtvarnice Anna Vopátková ve svém ateliéru, který se nachází nedaleko Masarykova nádraží v Praze. | Foto: Václav Záhorský

Kdo si do jejího ateliéru kousek od Masarykova nádraží pro obrazy chodí? „Normální lidi,“ rychle odpovídá. „Záleží mi na tom, u koho v obýváku bude obraz viset, a je to hrozně fajn, když si tady společně sedneme a načerpáme energii jeden z druhého.“ Vadilo by mladé malířce, kdyby si ale její obraz vybíral někdo podle barvy koberce a její umění tak mělo nálepku „obraz nad gauč“? „Na to je ambivalentní odpověď,“ přemýšlí. „Kdyby za mnou někdo přišel a řekl, že chce zelený obraz, protože má do zelena laděný byt, řeknu nejspíš ne.“  Přiznává, že pracovat takovým způsobem na zakázku není vůbec příjemné, ačkoliv i do jejího ateliéru občas přijdou zájemci rovnou s designérem, který jim má poradit, zda se obraz bude do konceptu bytu hodit. „Chápu, že musí řešit, co jim tam bude viset, ale myslím, že je důležité si i intuitivně s umělcem sednout,“ definuje Anna ideálního sběratele.

Ve svě tvorbě dává Anna přednost větším formátům. | Foto: Václav Záhorský Ve svě tvorbě dává Anna přednost větším formátům. | Foto: Václav Záhorský

IG nemá s pravou tvorbou nic společného

Zatím Anna v žádné větší sbírce není a v plánu je teprve první větší výstava. Zároveň si ale moc dobře uvědomuje, že tlak na umělce se prosadit je dnes výrazně větší. Včetně potřeby spravovat si své vlastní sociální sítě. „Jsem člověk, který už na sociálních sítích vyrostl. Takže nad tím přemýšlím velmi často a velmi často hledám hranici, jak na nich fungovat.“ Velký problém je i podle Anny především v tom, že je těžké například na instagramu odhalit, kdy jde o opravdové umění a kdy to je jen kalkul. „Na sítích vidíte lidi, kteří jsou úspěšní jenom tam, a cítíte, že to s pravou tvorbou nemá nic společného,“ popisuje fenomén, který zasáhl i svět výtvarného umění na celém světě. A dodává krutou pravdu: „Lidi, kteří jsou nejvíc zajímaví, nejdou vůbec vidět.“ I díky instagramu si ji ale dokáží najít noví klienti, poměr je dokonce 50:50 vůči zájemcům z offline světa. „Nedá se nic dělat, život na sítích je i pro nás nedílnou součástí naší doby, má svá pozitiva i negativa, šťastnou mě to každopádně nečiní.“ 

Autorčina tvorba se vyznačuje éterickým, přesto živelným rukopisem. | Foto: Václav ZáhorskýAutorčina tvorba se vyznačuje éterickým, přesto živelným rukopisem. | Foto: Václav Záhorský

Výzev, kterým musí mladí umělci čelit, je ale řada už v průběhu studia. Jak se cítila Anna na FAMU, které se před několika měsíci otřásalo pod řadou skandálů, jež se obecně dotýkají i jiných uměleckých škol? „Zažila jsem nějaké kauzy a pak jsem zjistila, že než to brát emotivně, tak je lepší nechat si chvíli odstup a podívat se na pravdu ze všech možných úhlů pohledu a pak samozřejmě reagovat.“ Zároveň je ale Anna přesvědčená, že podobní toxičtí vyučující už jsou „profláklí“. „Já měla štěstí na lidi, aspoň doufám, že jsem k sobě přitahovala ty sympatické.“ Anna studovala v ateliéru u Markéty Kinterové, která vede dokument na FAMU, a mluví o ní jen v superlativech. „Když jsem se hlásila na FAMU, tak pro mě byl dokument absolutně poslední ateliér, do kterého bych chtěla. Jenom kvůli tomu, že jsem věděla, že Markéta je skvělá ženská, šla jsem k ní,“ vysvětluje Anna svoji volbu. A nezapomene dodat, že si Markéty Kinterové váží i za to, jak dokáže skloubit kariéru s péčí o děti. Vybírat si zkrátka jen podle jména ateliéru je zavádějící, mnohem větší roli hraje osobnost, která ho vede. „Šla jsem po jádru člověka,“ vysvětluje malířka svoji šťastnou volbu.

Tvorba Anny Vopátkové vychází z fotografie, kterou studovala již na střední škole. | Foto: Václav Záhorský Tvorba Anny Vopátkové vychází z fotografie, kterou studovala již na střední škole. | Foto: Václav Záhorský

Extrovert a introvert v jednom

Aktuální Annina kolekce nese název „Under the skin“. Je mnohovrstevnatá a upřímná. Stejně jako Anna. U obrazů netušíte, co se skrývá pod jednotlivými nátěry, je jich tolik, že můžou představovat desítky různých příběhů. „Dokážu být totální žena, zároveň se dokážu chovat jak chlap. Možná už jsem odjakživa vnímala, že mám v sobě mnoho nějakých tváří,“ definuje svoji osobnost, která se odráží i v jejích obrazech, Anna. V procesu tvorby se nijak neomezuje, zaznamenává postupně svoje pocity a emoce a používá k tomu, cokoliv ji napadne. „Používám veškeré barvy, používám oheň, různé látky, všechno, co mě napadne, a nějak se vůbec neomezuju, prostě to tam dávám,“ definuje svůj nespoutaný způsob práce, v němž vidí návaznost i na dokument, který studovala. „Jsem absolutní introvert, ale dokážu být i totální extrovert.“ Anna Vopátková nenabízí snadné odpovědi, i díky ambivalenci, kterou si do života dobrovolně pouští, jsou ale její práce syrově přirozené a autentické. A je jedno, zda visí v galerii nebo v obývacím pokoji. Na své síle nic neztrácí.  

V abstrakci dokáže autorka snoubit minimalismus i určité napětí. | Foto: Václav Záhorský V abstrakci dokáže autorka snoubit minimalismus i určité napětí. | Foto: Václav Záhorský

Související

Maluje holení nohou nebo intimní focení domácích selfies. Umělkyně Lucie Králík Rosická ve svých tapisériích něžně a trefně mapuje život mladých žen
Umění

Maluje holení nohou nebo intimní focení domácích selfies. Umělkyně Lucie Králík Rosická ve svých tapisériích něžně a trefně mapuje život mladých žen

Tereza Bíbová - 10. 11. 2023 - 11 min.

Když vizuální styl ladí s náladou města. Benešov představuje novou identitu od Jakuba Grubera
Grafický design

Když vizuální styl ladí s náladou města. Benešov představuje novou identitu od Jakuba Grubera

Jarmila Řehořková - 18. 11. 2021 - 6 min.

Všechny věci jsou výjimečné, my už je jen nevnímáme, protože nám zevšedněly, říkají kurátorky výstavy Všednost v MUD Benešov
Produktový design

Všechny věci jsou výjimečné, my už je jen nevnímáme, protože nám zevšedněly, říkají kurátorky výstavy Všednost v MUD Benešov

Markéta Blažková - 11. 10. 2021 - 15 min.

jelínek
Kavelky MYP 2024