Čím se zabýváte ve vlastní tvorbě v poslední době? Uveďte prosím nějaký zajímavý příklad toho, na čem právě pracujete nebo toho, co jste nedávno dokončil.
ALEŠ: Zajímá mě prostor (což souvisí s tím, že jsem studoval architekturu), objekty a prostorové instalace. Také se zajímám o současnou interpretaci historických slohů, umění a žánrových témat. V malbě se to hodně točí kolem žánrového tématu krajiny, ze které formálně vycházím. Pohybuji se na hraně mezi realismem a abstrakcí. Občas reaguji na baroko, renesanci, ale nejenom to. Krajina má různé polohy. Co se soch týče, tak to je v něčem podobné. Může to mít podobu „barokních“ soch, říkejme tomu barokní remix, ale svým způsobem se to také přibližuje krajinám.
Tvorba pedagoga FUA TUL Aleše Nováka, zdroj: alesnovak.tumblr.com
Nedávno jsem měl výstavu v galerii Pragovka, která se jmenovala Postbarokní folklor aneb jak zmarnivět funkcionalismus. Název vymyslela kurátorka Lucie Nováčková. Šlo o instalaci, kdy jsem z prostoru Pragovky udělal jakýsi sakrální prostor. Kolem hlavního sloupu se nacházel oltář. Všechny podstavce pod sochy jsem bral jako samostatné objekty, které jsem vyráběl z normalizačního komunistického nábytku. Rozřezával jsem ho a dělal z něho objekty, které měly působit barokním dojmem. Na ně jsem instaloval své napůl abstraktní, pseudobarokní sochy. Základní podobou instalace byl tedy konstrast odlehčených objektů a těžkých soch, potažmo kontrast „vtipnosti“ a „vážnosti“.
Průběžně rozvíjím sochy a malby a celkově hodně přemýšlím nad instalací. Baví mě propojování klasických žánrových, formálních způsobů malby a sochy s prostorem.
Jaké ateliérové zadání považujete za nejlepší? Uveďte také nějaké zajímavé příklady studentské tvorby týkající se daného zadání.
ALEŠ: Já se snažím o různost, pestrost, aby si studenti mohli zkoušet různé věci. Zároveň se ale často objevují témata, která souvisí nebo mají blízko k architektuře. Jde často o různé objekty, které jsou inspirované třeba nějakým pocitem. Je dobré studenty naučit, aby o architektuře nepřemýšleli jen racionálně, ale aby použili i emoce.
Chci dát studentům celkový rozhled. Oni si občas od té architektury potřebují trošku odpočinout, takže častěji zadám úkol, který s architekturou nesouvisí. Ale občas některá zadání či výsledky studentských prací mají formálně (či ideově) k architektuře blízko. Jedna studentka např. vytvářela světelné objekty, které byly o specifickém vnímání, pojetí prostoru. Naopak na workshopu zaměřeném přímo na architekturu měli studenti vytvářet plošné „reliefy“ z papírových odřezků. A poté jsem jim řekl, že na základě těchto reliéfů mají začít rozvíjet zadání, které mají zadané v architektonickém ateliéru – „jednopatrové“ bydlení, a především společný prostor pro cca 20 lidí.
Ukázka společné studentské tvorby FUA TUL, zdroj: archiv Aleše Nováka
Jak vypadají vaše plány do budoucna? Na co byste se chtěl ve svém ateliéru nejvíce zaměřit? Jaké přednosti má podle vás studium na FUA TUL?
ALEŠ: Já bych chtěl a je to i můj sen, aby vznikl nějaký předmět, který by byl mezičlánkem mezi výtvarným a architektonickým ateliérem, který by studentům pomohl přenést to výtvarně-prostorové přemýšlení do reálného navrhování budov. Už jsem měl několik workshopů, na které se mohl přihlásit kdokoli. Myslím, že to docela fungovalo. Studenti mi přinesli reálné zadání, na kterém pracují. Já jsem jim pak například vyhledal určité sochy, které byly svým způsobem podobné tomu, co už měli studenti navržené. Vedl jsem je k tomu, aby se pokusili vytvářet výtvarné objekty, které by vycházely z předložených soch a zároveň byly podobné architektuře. Tím jsem chtěl dosáhnout toho, že svůj projekt posunou novým, výtvarnějším způsobem.
Ing. Arch. MgA. Aleš Novák, zdroj: archiv autora
Studenti ty objekty potom začali zase modifikovat a přemýšlet, jaká část by na co byla vhodná. Je to schopnost přemýšlet od praktického k výtvarnému a zároveň od výtvarné stránky k praktické funkci. Takové přepínání. Nejlépe se tento způsob aplikuje na projekty menší architektury, např. na rozhledny nebo útulny. Je ale možné jej aplikovat také na větší projekty. Je to způsob myšlení, který se člověk nenaučí hned. Chtěl bych se zaměřovat na to, aby architektura byla zajímavější a více se inspirovala volným uměním. Na druhou stranu velmi prosazuji ctění kontextu a urbanismu. Tyto dvě složky by se měly propojit, aby vznikaly domy, které budou výtvarně zajímavé, budou mít šťávu a zároveň budou respektovat kontext. Nebudou jako pěst na oko.
Tvorba pedagoga FUA TUL Aleše Nováka, zdroj: alesnovak.tumblr.com
Myslím, že výtvarný ateliér by se měl skutečně v tomto smyslu dotáhnout do konkrétních důsledků. Pak by mohlo na fakultě vznikat něco velmi originálního častěji, než tomu je teď. Ale na druhou stranu mě těší, že liberecká škola je ve své podstatě na svobodném přístupu k navrhování postavená. Její východisko je právě takto specificky pojatý paralelní výtvarný ateliér, který není pouze doplňkovou výtvarnou přípravou, ale určitým příkladem otevřeného, svobodného a výtvarného přístupu k navrhování architektury. A domnívám se, že právě tento specifický přístup je pro libereckou fakultu v ČR zatím jedinečný.
Článek vznikl v rámci placené spolupráce.
