Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Letošní olympijská kolekce má svoji alternativu. Studentka Rebeka Hanková ji navrhla před dvěma lety jako svoji bakalářskou práci. | Foto: Eliška Hauserová Letošní olympijská kolekce má svoji alternativu. Studentka Rebeka Hanková ji navrhla před dvěma lety jako svoji bakalářskou práci. | Foto: Eliška Hauserová

Motiv V na počest Věry Čáslavské. Mladá studentka navrhla vlastní olympijskou kolekci, kde kombinuje japonské i místní prvky

O letošních olympijských stejnokrojích mluví celá země. Jak se na toto téma dívá studentka, která kolekci zkusila sama navrhnout?

Letošní olympijská kolekce Zuzany Osako ve spolupráci s Alpine Pro sklidila nejednu kritiku. Odezvy na nepadnoucí střihy, naprostou neaktuálnost, nedotaženost využité symboliky nebo samotného způsobu zadání od olympijského výboru se ozývá ze stran laické i odborné veřejnosti. „Kritika by přišla, ať byste vytvořili cokoli – kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde,“ nechává se slyšet Rebeka Hanková, absolventka oboru Textilní a oděvní návrhářství na liberecké univerzitě, která si za téma své dva roky staré bakalářské práce zvolila právě návrh české olympijské kolekce Tokio 2020. Zároveň ale dodává: „Olympijská kolekce by měla uctít hostující zemi a ukázat, kam patříme. Ani jedno se z mého pohledu příliš nepovedlo.“ Jak se na téma letošních olympijských krojů kouká zástupkyně nastupující generace českých designérů, která svojí bakalářskou prací dokázala, že za jiných okolností by to nemusel být takový průšvih?

Rebeka Hanková | Zdroj: archiv Rebeky HankovéRebeka Hanková | Zdroj: archiv Rebeky Hankové

Svoji bakalářskou práci jste dokončila již před dvěma lety, takže zhruba v době, kdy byla ke spolupráci s Alpine Pro oslovena Zuzana Osako. Proč jste si vybrala zrovna toto téma?

REBEKA: Od mala sportuji, chvilku jsem to dělala i vrcholově a olympiádu jsem vždy vnímala jako největší sportovní událost. Když jsem se začala zajímat o oděv, větší pozornost si získaly i samotné kolekce. Ze sportovního i oděvního prostředí jsem v tomto ohledu slýchala různorodé názory, já osobně jsem však nebyla spokojená a lákalo mě zkusit to dělat po svém. Zjistit, jak je taková práce náročná.

Kolekce Rebeky je založena na jednoduchosti a kráse nedokonalosti interpretující japonskou filozofii wabi-sabi. | Foto: Eliška HauserováKolekce Rebeky je založena na jednoduchosti a kráse nedokonalosti interpretující japonskou filozofii wabi-sabi. | Foto: Eliška Hauserová

A co jste zjistila?

REBEKA: Netušila jsem, co všechno to může obnášet. Navrhnout nástupovou i volnočasovou kolekci a vše prolnout, aby to fungovalo celistvě a provázaně, byla opravdu fuška a veliká zkušenost. A to jsem to navrhovala čistě pro sebe, nemusela jsem s nikým spolupracovat a přizpůsobovat se jeho požadavkům…

Co se týče reakcí, ty byly smíšené. Někdo byl nadšený, někdo pohoršený. Když kolekce vyšla, sklízela větší kritiku než dnes, když je k čemu přirovnat.

Z jakých stran tehdy kritika přicházela a co vám bylo nejvíce vytýkáno?
REBEKA:
Kritika byla vesměs online, takže vlastně nevím od koho. Napsat komentář pod článek je snadné a přímo jsem, myslím, žádné kritiky nedostala. Moje kolekce ale lidem občas připomínala nemocniční prostředí nebo socialismus. Do té doby mě to nenapadlo (a ani nikoho, komu jsem kolekci ukazovala), jsem už zkrátka jiná generace a retro ve mně nevyvolává negativní konotace. Ale chápu, že mnoho především starších Čechů to zcela oprávněně vnímá jinak.

Písmeno V je ústředním prvkem kolekce – do jeho tvaru jsou na oděvech zpracovány švy, sklady i potisk. | Foto: Eliška HauserováPísmeno V je ústředním prvkem kolekce – do jeho tvaru jsou na oděvech zpracovány švy, sklady i potisk. | Foto: Eliška Hauserová

Na jakém konceptu jste svoji kolekci založila?
REBEKA:
Myslím, že jsem zvolila podobný koncept jako současná reálná olympijská kolekce. Snažila jsem se o prolnutí japonské a české kultury. Jako motiv jsem zvolila V, tedy iniciálu Věry Čáslavské, ale také počáteční písmeno symbolu víry, vítězství, výdrže… Do tvaru V jsou na oděvech zpracovány švy, sklady i potisk. Stylizace je pak minimalistická a jednoduchá v duchu japonské filosofie wabi-sabi – filosofie, kterou si já osobně vykládám jako hledání krásy v jednoduchosti a nedokonalosti.

Jakou funkci by z vašeho pohledu měly olympijské stejnokroje plnit a kde se v rámci letošní kolekce stala největší chyba?

REBEKA: Stejnokroje by měly reprezentovat nás jako národ a uctít hostující zemi. Zároveň by měly ostatním zemím ukázat, kam patříme. Stejnokroje by nám měly dávat jasnou a rozpoznatelnou identitu, která by však měla stát na kvalitních základech. Kde se stala chyba, by mě také zajímalo… Pochopila jsem, že modrotisk by měl být propojujícím prvkem Japonska a České republiky, já to z těch modelů ale nevidím a necítím. Cítím z něj vlastně jen Moravu.  

V jako Věra Čáslavská nebo jako víra a vítězství. | Foto: Eliška HauserováV jako Věra Čáslavská nebo jako víra a vítězství. | Foto: Eliška Hauserová

Vyjádřit úctu k hostující zemi lze mnoha nejrůznějšími způsoby. Jaký jste ve své kolekci zvolila vy?
REBEKA:
Má kolekce je světlá – je v ní hodně bílé barvy a čistoty, s jednoduchým, ale precizním motivem. Nepravidelným, nedokonalým, jako wabi-sabi. Snažila jsem se naladit na japonskou estetiku a uchopit silný příklon k minimalismu, který z ní cítím. Já jsem tedy čerpala zejména z tradiční kultury, ale třeba Kanaďani mají zdobenou džínovou bundu inspirovanou současnými popkulturními vlivy. To je za mě fakt fresh kolekce! A myslím, že i tímto způsobem lze plnohodnotně uctít hostující zemi!

Rebeka se ve své kolekci snažila propojit japonskou čistotu a minimalismus s českou sportovní tradicí a současným vizuálním zpracováním. | Foto: Eliška HauserováRebeka se ve své kolekci snažila propojit japonskou čistotu a minimalismus s českou sportovní tradicí a současným vizuálním zpracováním. | Foto: Eliška Hauserová

V kontextu bakalářské práce jste vývoj olympijských stejnokrojů sledovala z dlouhodobého hlediska. Můžete zmínit nějaký ročník, který se Čechům povedl?
REBEKA:
Upřímně řečeno se mi v posledních letech líbily snad všechny nápady a myšlenky kolekcí, ale jejich provedení to následně dost zabilo. Obecně vzato mi přijdou lepší zimní kolekce, například takový Lillehammer 1994, ale celkově vlastně vesměs vše do roku 2009. Velkým problémem je z mého pohledu systém, kterým kolekce vznikají, tedy že si olympijský výbor vytvoří velmi konkrétní představu a pak teprve oslovuje návrháře, který by ji realizoval. Musí být opravdu těžké vyhovět všem jejich požadavkům a zároveň udržet kontinuitu kolekce a provázanost se svým osobním tvůrčím stylem.

Reakce na kolekci byly smíšené, od nadšení po pohoršení. „Když kolekce vyšla, sklízela větší kritiku než dnes, když je k čemu přirovnat,“ vzpomíná Rebeka.Reakce na kolekci byly smíšené, od nadšení po pohoršení. „Když kolekce vyšla, sklízela větší kritiku než dnes, když je k čemu přirovnat,“ vzpomíná Rebeka.

Jak by podle vás měl probíhat výběr designérů, kteří kolekci ztvární, a napadá vás někdo konkrétní, kdo by se tohoto úkolu mohl v následujících letech zhostit?

REBEKA: Já souhlasím s odbornou veřejností, že by měla být vypsána otevřená soutěž nebo by se mělo oslovit několik etablovaných návrhářů a z nich následně vybírat. Myslím, že i mně se pouze po čtyřech letech studia podařilo vytvořit kvalitní kolekci, tak si představte, co by zvládnul profesionál s mnohaletými zkušenostmi z oboru. Skvělých návrhářů je tu nepřeberné množství – Timoure et group, La Formela, Hana Zárubová… Jen nevím, jak velkou volnost by ve své tvorbě dostali a zda by o takovou spolupráci vůbec stáli.

Další články