Ačkoli fenomén domácího šití v rámci minulého režimu nechává u velké části Čechů pachuť na jazyku, mladší generace tuto alternativu obohacení vlastního šatníku vítají. Frustrace z nadbytku a nadprodukce, možnost vložit do produktu vlastní čas a tvůrčí ambice i současná proměna společenského života v krizové pandemické situaci vede k domácímu šití stále více nadšenců. Project Sapience obohacuje tuto DIY vášeň o sofistikovanější rozměr. „To, že designérem není každý, má taky něco do sebe. V mém projektu není autorství důležité: podstatné je, aby měl člověk ze sebe a svých činů radost a oděv nosil,“ vysvětluje Barbora Procházková, která s projektem začala před dvěma lety v rámci své diplomové práce na pražské UMPRUM. Barbora navrhuje a vyvíjí vlastní střihy oblečení, které dále přes e-shop distribuuje. Za koncept sklidila nejedno ocenění a stala se laureátkou Hlávkovy ceny. Jak ke konceptu domácího šití Češi přistupují, proč je tak těžké etablovat udržitelné strategie v tuzemské produkci a kam Barbora hodlá Project Sapience dále posunout?

Výběr látky a barev je u každého modelu jen na jeho tvůrci, foto: Shotby.us

Úspěšná diplomka

Udržitelnost fashion designu v současné době řeší mnoho odborníků. Jak jste ale přišla konkrétně na tento způsob seberealizace? Co vás k tomu inspirovalo?

BARBORA: Myšlenka o sdílení know-how formou střihů mě napadla už asi před třemi lety. Šlo o celý business model a vizuál značky, redefinici módy, a proto jsem si tento nápad nechala až na diplomku na UMPRUM. Měla jsem potřebu odejít ze školy s něčím reálným, nečím, co bych mohla dělat třeba celý život a zároveň naplnila své představy, jak v tomto světě reflektovat úlohu designéra. Ten by měl být spíše filozof a nabízet společnosti alternativy.

Rozšířený sociální aspekt vaší tvorby jste si uvědomila až ve svém magisterském studiu, nebo mu předcházely nějaké dřívější projekty?

BARBORA: Určitě jsem ho zaznamenala už u bakalářské práce. Jednalo se o charitativní kolekci, jejíž výtěžek putoval neziskové organizaci Skateistán, která afghánským dětem vytváří lepší podmínky pro život. Následovala kolekce pro lidi na vozíku. U té jsem zjistila, že móda nemusí být jen prodejní artikl, ale může sloužit i jako médium, které pomáhá vyššímu smyslu… a to mě baví dodnes.

Jaké jste na svoji diplomku kladla nároky? Podle čeho jste se při své práci orientovala?

BARBORA: K diplomce jsem již od počátku přistupovala strategicky. Chtěla jsem, aby moje práce byla smysluplná, efektivní, bez zbytečných odpadů a dlouhodobě udržitelná. Aby mohl Project Sapience žít i s minimálním kapitálem v počátku. Navrhovat a vytvářet nákladné kolekce, zprovoznit showroom a dodržovat sezóny, nebylo nikdy nic pro mě a v kontextu mého uvažování tato cesta zkrátka nevyhovovala.

Po úspěšné diplomce, za kterou jsem získala několik ocenění, jsem byla přijata na post-magisterský roční program na UMPRUM, kde jsem projekt dále rozvíjela. Tato podpora mi velmi pomohla. Nedávno jsem konečně spustila e-shop a dovalila tak jeden velký, tříletý kámen.

Každé balení obsahuje srozumitelný střih a podrobný návod k realizace, foto: Shotby.us

Z pohledu nedávné historie měli Češi k DIY velmi blízko a současná karanténní situace k oprášení a rozvoji kreativních řemesel přímo vybízí. Zaznamenala jste v tomto období nárůst zájmu o svůj projekt?

BARBORA: Určitě ano. V roce 2018 jsem jako podklad pro diplomovou práci zpracovala rešerši o původu krejčovských řemesel. V Evropě se stal lídrem německý poválečný magazín Burda, který je také mou inspirací, v Česku se v 19. století vydávaly i knihy střihů pro výrobu krojů, což je úžasné. Dnes je domácí šití obrovský fenomén zejména v USA, u nás s ním má starší generace spojené nelibé vzpomínky z dob minulých. To ovšem zase neplatí u mladých lidí, ti k tomuto řemeslu přicházejí skrze trendy v recyklaci, upcyklaci a zero waste životnímu stylu. Paradoxně začínají šít z důvodu opačného extrému – nadbytku.

Očividně jsou tato řemesla stále někde ve vzduchu, to dokládá i situace s Covidem, kdy většina národa zprovoznila staré stroje a šila roušky. Na jaře mi i psalo o střihy více lidí, kteří šití oprášili, nebo jim naopak tvorba roušek ukázala nové hobby a přihlásili se na kurz, aby se toho naučili víc.

V každém střihu jsou týdny práce

Jak postupujete při vývoji střihu? Kolik času takový proces zabere?

BARBORA: To je různé, ale v průměru jeden střih zabere několik týdnů. Na začátku mám vizi, vidím tvary, formu, postupně se objevují i detaily. Vytvořím tedy papírový střih a z něj první prototyp 1:1, tzv. kaliko. Na něm vidím, jestli vše vypadá, jak chci a také chyby, které potřebuji upravit. V tom případě se vracím zpět ke střihu.

To se opakuje tak dlouho, dokud nevznikne finální podoba. Ta se následně digitalizuje a stupňuje do velikostní řady. Ve dvou fázích vymýšlím výrobní postup a pracovní list plný informací, také značkování na střihu, aby vše vzájemně dávalo smysl a model se dal krok za krokem vyrobit.

To je spousta práce. Co dále během procesu řešíte kromě samotného vývoje střihu?

BARBORA: Digitalizovaný střih se dále osází autorskou grafikou, kterou navrhl Olbram Pavlíček. Dost si dávám záležet i na samotném obalu, a proto každý model reprezentuje nějaká autorská fotografie. Musím naplánovat focení, zorganizovat tým a na konci se vynoří magické fotografie, které ozdobí sociální sítě a přední strany obálek. V každém střihu jsou týdny práce mnoha lidí, což s sebou nese také hodně investic.

Jeden ze složitějších střihů, bunda TOMBOY, foto: Shotby.us

Co vás při navrhování střihů inspiruje? Řídíte se trendy, nebo se snažíte spíše o jednoduché, nadčasové kousky?

BARBORA: Snažím se řídit vlastní intuicí a vytvářet nadčasové kousky, které mohou oslovit hodně zákazníků. Do jisté míry modely navrhuji i pro sebe. Nerada budím pozornost přes půl náměstí, zároveň ale nejsem spokojená s tím, co nacházím na pultech většiny obchodů s dostupnou cenou, které mnohdy nejsou etické – ty podporovat nechci. Modely návrhářů jsou mnohdy úchvatné, ale i kdyby se přetrhli, nelze je prodávat za stovky korun.

Hraje tedy ve vašem konceptu roli i cenová dostupnost?

BARBORA: S cenami za originální kousky je to samozřejmě složité. Bez velkého odbytu a dílny není možné konkurovat cenám globálních řetězců a pak je i nesmírně těžké se uživit. Tento problém se týká i mě a jistě to bylo jedním z faktorů přispívajících k vytvoření nového konceptu. Po domácku se z časopisů sice šije již dekády, Project Sapience je však unikátní právě díky mé osobě a mým autorským návrhům. Vlastně se veřejnosti snažím nabídnout dostupnou alternativu originálního designu s přidanou hodnotou jejich vlastního tvůrčího zásahu.

Zatím máte v nabídce pár kusů, které jsou z mého pohledu relativně různorodé. Přemýšlela jste o vytvoření kolekce, která by tvořila kompaktní celek?

BARBORA: Vytvoření kolekce v nejbližší době neplánuji. Mým cílem je v tuto chvíli vytvořit pro širokou veřejnost nějakou seriózní nabídku, řekněme přibližně 20–30 střihů, které obsáhnou celý šatník. Jakmile bude šíře nabídky ukotvená, bude prostor pro menší série.

Alternativa střihu TOMBOY, foto: Shotby.us

Subjektivní kreativita každého člověka

Kvalitní krejčovství je náročná disciplína. Modifikujete střihy podle obtížnosti, kterou jsou schopni zvládnout i méně zkušení?

BARBORA: Určitě ano, a právě to hraje v rámci výtvarnější kolekce velkou roli. Ta zkrátka bude vhodná spíše pro ty zkušenější. Krejčovský obor se běžně studuje mnoho let a samotnou dovednost si osvojíte až díky zkušenostem. Ne všichni jsou podle návodu schopní ušít všechno, což ani není mým cílem. Každý střih, který vypustím na svět, je velmi citlivě namíchaným koktejlem estetiky a technologie. V ucelené kolekci chce designér ukázat svou progresivitu skrze nevšední prvky a často až nepochopitelné technologické kroky. To, že designérem není každý, má taky něco do sebe.

Píšete, že si tímto projektem plníte sen o vlastní módní značce. Myslíte, že je možné, aby byl z modelů cítit váš autorský vstup, i když je vždy bude zpracovávat někdo jiný a z jiných materiálů?

BARBORA: Myslím, že lidé, co mě znají, v modelech část mého rukopisu spatří. Své autorské představy zhmotňuji v estetice jednotlivých kusů, které ze střihů vyrábím. Tyto modely jsou dostupné na mém e-shopu nebo mohou sloužit jako inspirace k individuálnímu zpracování.

Jinak si myslím, že není možné, aby byl cítit můj autorský rukopis v práci cizích lidí. Pro projekt je velmi důležitá subjektivní kreativita každého člověka, a to je i samotný důvod, proč bude mít autor svůj výrobek tak rád. To je pro mě důležitější než autorství.

Takže se váš projekt zakládá na modelu sdíleného autorství?

BARBORA: Celý projekt stojí na myšlence sdílení. Sdílet know-how, vnímat lidské měřítko a vytvářet silnou lokální ekonomiku je podle mě pro zachování světa a života klíčové. V tomto projektu autorství tak důležité není, podstatné je, aby měl člověk ze sebe a svých činů radost a oděv nosil. To je hlavní prvek udržitelnosti. Pokud máte oblíbený kousek, dáte si maximálně záležet na tom, abyste jej mohli nosit co nejdéle a o to více, pokud si ho sami vyrobíte. Je to jako když si sami spravíte kus starého nábytku, i na vzdory tomu, že nejste stolař. Dostane se vám výjimečného, naplňujícího pocitu i zážitku. Mimo to se něco naučíte a uvědomíte si cenu práce a času.

Na produktových fotografiích i celém balení si Barbora dává velmi záležet, foto: Shotby.us

Všimla jsem si, že spolupracujete i s prodejnou deadstockových látek Textile Mountain, který provozuje Lenka Vacková. Jakým způsobem dochází k propojení projektu?

BARBORA: S Lenkou jsme spolužačky z ateliéru a v určitou chvíli jsme si všimly, že se naše životní cesty i projekty skrze podobnou filozofii propojují. Přišlo nám logické spolu něco podniknout a podpořit se. Project Sapience nabízí střihy a know-how, Textile Mountain zase mnoho krásných látek, zachráněných z velkých firem, které by je spálily, či jednotlivců, kteří neví, co s nimi. Organizace workshopů, kde pracujeme s mými střihy v kreativním prostředí Textile Mountain plného látek, byla logickým a zábavným vyústěním pro nadšence bez technického vybavení či nedostatku inspirace. Účastníci si mohou přinést i vlastní materiály, nechceme bránit žádné formě recyklace. Spolu se mnou si daný oděv navrhnou, krok za krokem ho společně vytvoříme a na konci si jej odnesou.

Chybí edukace spotřebitele

Má podle vás české prostředí v rámci omezení fast fashionu potenciál k nějaké radikálnější změně, a co by se pro to muselo stát?

BARBORA: To je těžká otázka. Je zde pár designérů, kteří proti fast fashion bojují a smýšlí eticky, stejně tak jako mnoho osvícených zákazníků. K radikálnější změně v ČR nám příliš nenahrává historické zázemí, prostor a finance pro technologický vývoj, pro který mají zázemí spíše zahraniční státy, například Velká Británie. Je zde málo vzdělávacích institucí, které by se této problematice hloubkově věnovaly. Postrádáme odborníky a módní teoretiky, které potřebujeme, aby se tyto otázky staly celospolečenským tématem.

Většinová společnost je zapálená do nakupování a čím levnější, tím lepší. Chybí edukace spotřebitele. Bohužel ani naši politici ještě nepochopili, že růstová ekonomika není možná navždy, a proto tento sektor ani oni příliš nepodporují. Pro mladou generaci tvůrců je to těžká výchozí pozice.

Tričko ROLLAND - stejně nadčasové, jako celý koncept projektu, foto: Shotby.us

To nejradikálnější, co podle mě můžeme udělat, je začít každý u sebe. Dostatečně edukovat společnost a spotřebitele. Cíleně podpořit lokální průmysl, nakupovat méně kvalitnějších věcí. Umožnit, aby lokální ekonomika mohla růst a vytvořila soběstačné zázemí a hodnoty naší země. Je třeba se dožadovat kvality a vytvářet poptávku na firmy, politiky, instituce. Pak jistě vznikne i nabídka.

Kam svůj projekt hodláte v blízké budoucnosti posunout?

BARBORA: Mám mnoho nápadů, jak projekt rozvíjet. V budoucnu chci navazovat spolupráce s designéry, kolegy a nabídnout zákazníkům jedinečné rozšíření, například autorský potisk látky nebo originální komponenty od šperkaře. Dostalo se mi také hodně dotazů na pánské střihy, ty bych ráda zrealizovala v příštím roce.

Na příští rok také plánuji nabídnout produkty v PDF, aby vznikl i zcela bezodpadový produkt. Měla jsem letos i pár plánovaných přednášek, ale všechny bohužel padly kvůli pandemii. Jakmile se ale doba uklidní, určitě zase zpustíme praktické kurzy v Textile Mountain.

Project Sapience je mladá značka a aby se mohla rozvíjet dál, potřebuje odpověď a podporu ze strany publika. To je pro mě asi teď největší krok: mnoho lidí oslovuje celá myšlenka, je ale potřeba, aby se zapojili také aktivně. Na webových stránkách www.project-sapience.com je dostatek informací a motivace pro všechny. Tak hurá ke strojům.