Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Pohled na fasádu a hlavní vchod Nové scény divadla J. K. Tyla | Zdroj: www.heidelbergcement.cz Pohled na fasádu a hlavní vchod Nové scény divadla J. K. Tyla | Zdroj: www.heidelbergcement.cz

Moderní architektura v českém divadle. Realita, nebo vzdálený sen?

Tradice divadelních budov sahá hluboko do historie. Když se ale zamyslíme nad současnou situací, uvědomíme si, že u nás i ve světě další „kamenná divadla“ vznikají jen zřídkakdy. Jak vývoj moderního umění 20. století, tak i složitost a nákladnost provozu dnes dává ve většině případů vzniknout převážně menším či experimentálním scénám. Z hlediska velkokapacitních budov se současný zájem obrací spíše k moderním koncertním síním, které se postupně stávají jakýmsi chrámem klasické hudby. V posledních desítkách let u nás vzniklo jen pár divadelních novostaveb, ale zato proběhlo několik intervencí do již existujících budov.

Stavovské divadlo

Slavné divadlo v Praze, pro které zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart svého Dona Giovanniho, prošlo za více jak dvě století mnoha změnami. Samotné základy česky hraných her a prvních „kamenných“ budov u nás sahají až do 18. století, kdy hrabě Franz Anton Nostitz-Rieneck předložil plán vybudovat v Praze divadlo podle osvícenských představ. V roce 1781 byl položen základní kámen Nosticova divadla, které bylo postaveno v tehdejším klasicistním stylu. Stavba byla svěřena architektu Antonu Haffeneckerovi, díky kterému Praha dostala divadelní budovu na evropské úrovni. O kvalitách architekta svědčí i to, že budova dodnes slouží, a to pod názvem Stavovské divadlo.

Interiér Stavovského divadla | Zdroj: www.narodni-divadlo.cz Interiér Stavovského divadla | Zdroj: www.narodni-divadlo.cz

I přes to, že si divadlo svým vzhledem i repertoárem stále udržuje ducha 18. století, muselo se postupně přizpůsobit technologickému pokroku. Podstatná modernizace budovy proběhla mezi léty 1983–1991, kdy byly zvětšeny základy celého divadla. Stěžejním architektem této generální rekonstrukce byl Miroslav Řepa. Kromě technických výtahů bylo vybudováno podzemní podlaží ve stylu osmdesátých let 20. století. Nachází se zde především technické zázemí divadla, které bylo výrazně rozšířeno pod plochu Ovocného trhu. Nyní se dekorace z představení mohou do podzemí spouštět výtahem, a tak je technický provoz usnadněn. Provozní zázemí divadlo získalo v Kolowratském paláci, se kterým je propojeno podzemní chodbou. Dá se říci, že při ​této rekonstrukci byl interiér z velké části rozebrán a po restaurování znovu sestaven, avšak s ohledem na historičnost celé budovy. Změna, kterou však mohlo oko diváka zaznamenat na první pohled, byla nová barevnost interiéru – z klasické bílo-zlato-červené na dnešní bílo-zlato-modrou.

 Stavovské divadlo exteriér | Zdroj: www.narodni-divadlo.cz Stavovské divadlo exteriér | Zdroj: www.narodni-divadlo.cz

Poslední významnou rekonstrukci divadlo dokončovalo v roce 2016. Trvala tři předešlé roky a zahrnovala opravu a modernizaci podkrovních prostor, kde se nachází zkušebna či strojovna vzduchotechniky. Rekonstrukcí prošly i venkovní balkóny (včetně okrasných litinových sloupů) postavené podle plánů architekta Achilla Wolfa pocházejících ještě z poloviny devatenáctého století. Dva dolní a dva horní ochozy (tedy ony balkóny) byly kompletně rozebrány a na budově zůstaly pouze ocelové nosníky. Pro poškozené prvky byly vyrobeny věrné otisky a formy. O tuto rekonstrukci se postarala restaurátorská firma GEMA ART GROUP, která se snažila o historicky věrné vyobrazení stavby.

Rekonstrukce venkovních balkonů divadla | Zdroj: www.gemaart.cz Rekonstrukce venkovních balkonů divadla | Zdroj: www.gemaart.cz

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově

Budova ale není zdaleka jediným místem, kde se mohou představení konat. Své o tom ví i členové Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Právě jedna ze scén tohoto malebného divadla je Otáčivé hlediště v Českém Krumlově

V zahradách českokrumlovského zámku můžeme navštívit jednu z nejoriginálnějších českých divadelních scén pod širým nebem. Konstrukce kruhové točny je umístěna před rokokovým letohrádkem Bellarie, který patří mezi vzácně dochované stavby ze 17. století. Samotný vývoj hlediště si prošel několika úpravami. Prvotní dřevěné konstrukce postupně nahrazovaly složitější a odvážnější plány. S hlavní myšlenkou netradičního kinetického a panoramatického divadelního prostoru přišel architekt a scénograf lotyšského původu – Joan Brehms. V létě roku 1959 mohla tato nová experimentální scéna přivítat až čtyři sta diváků.

Opera Turandot (2019); v roli Turandot Anastasiya Roytman; foto Petr Zikmund | Zdroj: www.jihoceskedivadlo.czOpera Turandot (2019); v roli Turandot Anastasiya Roytman; foto Petr Zikmund | Zdroj: www.jihoceskedivadlo.cz

Princip stavby se v průběhu let moc nelišil. Kruhová základna se stoupající plošinou s řadami sedadel a na vrcholu s kabinou osvětlovačů a techniků. Otáčení však v té době bylo stále ruční a pro manipulaci bylo zapotřebí až čtyřiceti vojáků. Provoz nebyl vůbec snadný, a tak byla v následujícím roce konstrukce zahloubena pod povrch a lidskou sílu nahradil elektromotor. Scéna v průběhu času vyžadovala mnoho úprav a rekonstrukcí. V polovině osmdesátých let se ocitla v naprosto havarijním stavu a jediným východiskem byla demolice celého objektu a jeho opětovná výstavba. Autorem projektu nové točny byl architekt Vladimír Landa, který vtiskl otáčivému hledišti dnešní podobu. Točna získala oboustranně plynulý pohyb, který zajišťují čtyři elektromotory. Průměr základny dosahuje 21,3 metrů a výška elevace přesahuje 7 metrů.

Diváci si mohou každoročně od června do září užít ojedinělou přírodní scénografii v každém divadelním kusu, který zde navštíví. Na divadelní produkci se podílejí všechny čtyři umělecké soubory – činohra, opera, balet a loutkohra. V letní sezoně se v zahradách odehraje přes osmdesát představení, jež navštíví okolo 55 000 místních i zahraničních diváků.  

Otáčivé hlediště s rokokovým zámkem Bellaria | Zdroj: www.jiznicechy.czOtáčivé hlediště s rokokovým zámkem Bellaria | Zdroj: www.jiznicechy.cz

Divadlo Alfréd ve dvoře

O podporu nezávislých tvůrců a propagaci neobvyklých uměleckých počinů usiluje i Divadlo Alfréd ve dvoře, jehož stálou scénu najdeme v pražských Holešovicích. S nápadem na založení nového experimentálního divadla přišel v 90. letech prof. Ctibor Turba, významný představitel české pantomimy, choreograf a profesor pražské AMU. Novostavba divadla vznikla ve vnitrobloku činžovního domu a repertoár měl být zasvěcen právě pantomimě a experimentu. Hlavními architekty byla jmenována autorská dvojice Jindřich Smetana a Tomáš Kulík, podle jejichž projektů bylo postaveno v areálu pražského Výstaviště například i divadlo Spirála nebo dřevěná replika divadla Globe.

Nákres pěti zmenšujících se portálů divadla |  Zdroj: www.alfredvedvore.cz Nákres pěti zmenšujících se portálů divadla | Zdroj: www.alfredvedvore.cz

Pět rytmicky zmenšujících se portálů, vestavěných směrem do dvora, vytváří absolutní novotvar budovy. V těchto místech se nachází divadelní sál. Příjemné denní osvětlení v interiéru zajišťují skleněné tabule, které vyplňují vzniklý prostor mezi portály. Napojení na činžovní budovu zajistilo divadlu i dostatečné zázemí – šatny pro herce, vchod pro diváky i divadelní bar. Budova byla oceněna jako nejlepší novostavba v soutěži Grand prix Obce architektů ’98. Od roku 2001 spadá divadlo pod zapsaný spolek Motus, pod kterým funguje dodnes. Snaží se neustále propagovat nové umělecké projekty a prosazovat současné trendy kulturního prostředí.

Hlediště divadla z pohledu herce | Zdroj: www.alfredvedvore.cz Hlediště divadla z pohledu herce | Zdroj: www.alfredvedvore.cz

Nová scéna divadla J. K. Tyla v Plzni

Další poměrně nová stavba se nachází v západočeské metropoli. Koncept stavby Nové scény vytvořil Vladimír Kružík z architektonické a projekční společnosti HELIKA. Výstavba scény, která si kladla za cíl vytvořit komfortní místo pro všechny umělecké složky divadla, začala v roce 2012 a o dva roky později byla budova slavnostně otevřena. Vizuální originálnost divadla uvidíme hned na první pohled. Monumentální fasáda s bublinovou perforací je samostatným scénografickým objektem. Autorkou její výtvarné předlohy je akademická malířka Ivana Hejduková ze sdružení KVADRA. Betonová fasáda má celkem třicet devět nepravidelně rozmístěných otvorů, ve kterých se nachází tři hlavní vstupy do budovy. Objekt na první pohled působí jako plastické zhmotnění samotné divadelní opony. Díky velkým okenním tabulím se nám motiv fasády neustále promítá i zevnitř budovy a jeho opakované užití působí vizuálně uceleným dojmem. Od zahájení divadelního provozu je efektivita budovy ještě více podtržena venkovními různobarevnými LED světly.

Pohled na fasádu a hlavní vchod Nové scény divadla J. K. Tyla | Zdroj: www.djkt.euPohled na fasádu a hlavní vchod Nové scény divadla J. K. Tyla | Zdroj: www.djkt.eu

Hudebně-dramatická laboratoř JAMU

Nejen profesionální umělci se těší z nových divadel, ale dokonce i studenti Janáčkovy akademie múzických umění v Brně se mohou pochlubit vlastní scénou. Druhou poměrně mladou budovou je Hudebně-dramatická laboratoř JAMU neboli Divadlo na Orlí, ve kterém se pravidelně objevují absolventská představení studentů opery a muzikálu. O budovu, která svým fungováním připomíná opravdový divadelní prostor, bylo usilováno mnoho let. Nakonec se podařilo vybudovat místo, které má studentům přiblížit všechny divadelní profese. Budova v historickém centru města byla postavena v proluce, která vznikla za druhé světové války vybombardováním činžovního domu. Variabilní scéna z ateliéru brněnských architektů Pavla Rady a Milana Raka nabízí studentům špičkově vybavené pracoviště odpovídající současným divadelním trendům.

Výstavba hudební laboratoře JAMU | Zdroj: www.divadlonaorli.jamu.cz Výstavba hudební laboratoře JAMU | Zdroj: www.divadlonaorli.jamu.cz

Úzká, šestipatrová budova je stavěna v jednoduchém industriálním stylu, který se snaží skloubit funkčnost prostoru s divadelním prostředím. Uvnitř se nachází nejen vlastní krejčovny, ale i dvě velké zkušebny. Prosklené velké plochy oken opticky zvětšují vnitřní prostory, a to převážně ve foyer, kde mohou diváci navíc obdivovat i výhled na noční nasvícené Brno. Studenty na další profesionální kariéru připravuje jak možnost vyzkoušet si moderní zvukové, světelné a jevištní technologie, tak příležitost účinkovat společně s celým orchestrem nebo s profesionálními režiséry. Divadlo na Orlí je v České republice unikát a mnoho představení svou kvalitou nemá daleko k profesionálním uměleckým scénám.

Budova Divadla na Orlí v Brně | Zdroj: www.divadlonaorli.jamu.cz Budova Divadla na Orlí v Brně | Zdroj: www.divadlonaorli.jamu.cz

Je pravdou, že se v současnosti konstruují spíše univerzální společenské prostory pro prezentaci kultury jako takové než velká kamenná divadla. Česká republika však stále disponuje různorodými divadelními scénami, z nichž řada nese svůj historizující odkaz. V dnešní době se objevuje nejen obdivuhodná snaha tyto odkazy oživovat, ale i vytvářet nová, alternativní místa, kde se mohou kulturní události konat. A kdo ví, třeba právě tato místa mohou přilákat i širší divácké vrstvy.

Další články