Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Mně to spadlo. Kouše se to! Slyším echo. Jste tam? Úskalí výuky online v době karantény

Karanténa uzavřela i umělecké školy a univerzity. Momentálně je na pedagozích, jestli zvolí online konzultace formou posílání e-mailů nebo videokonference. Tento způsob seancí je skvělý, ale má i mnoho úskalí.

Vybitá baterie

Například student, který vždycky všude přišel pozdě, se také vždycky pozdě připojí. Student, který chodil zřídka, se připojí zřídka. Student, který nechodil vůbec, ten se nepřipojí vůbec. K velmi oblíbeným činnostem pedagoga patří sledování zadýchaného studenta v teplákové soupravě, který vysvětluje, na čem BUDE pracovat. Musíte se připravit i na otřepané finty, známé již ze střední a ze základky – Jejda, mně to tady hlásí „baterie je vybitá“, tak kdyby se to náhodou zničehonic přeruši... cvak. Pokaždé se vynoří spousta rad, které weby a virtuální místnosti jsou pro videokonferenci nejlepší a uživatelsky nejpříznivější. Nakonec je to ale úplně jedno, protože nejčastěji se stejně na všech opakuje věta: Slyšíte mě? Mně to spadlo. Kouše se to! Slyším echo. Jste tam? A minimálně jeden z účastníků konference má po celou dobu obličej zamrzlý v nelidské grimase.

„Vzácněji v konferenci vstoupí do záběru i domácí zvířata, sourozenci...“ „Vzácněji v konferenci vstoupí do záběru i domácí zvířata, sourozenci...“

Skvělé je, že vidíte pokoje osob, se kterými hovoříte. Za oknem babiččina tlustice, na stěně obrázek oblíbené herečky v postoji kung-fu, na poličce zarámovaný diplom za první místo a víc nejde přečíst. Vždy se najde někdo, kdo má ve studiu velkoplošnou obrazovku a polohovatelnou kameru, ale taky alespoň jeden člověk, který se připojil ze zahrady přes svůj mobilní telefon s prasklým displejem. Musí totiž přeházet kompost. Takže do repráků duje vítr, kvoká slepice, která právě snesla něco, je slyšet vrzající trampolína ze sousedství a student je viděn z nelichotivého podhledu. Účastníci videokonference jsou buď v rozpacích z toho, že vidí svůj obličej, nebo na sebe hledí se zjevným zalíbením.

Pixely

Některé videoprogramy nabízejí přepínání na obličej toho, kdo právě promluvil, takže když někdo nedejbože kýchne, všem se na okamžik zjeví na obrazovce jeho obří hlava v děsivě, hrůzném šklebu. No fuj, to jsem se lekla! Vzácněji v konferenci vstoupí do záběru i domácí zvířata, sourozenci (ty tu máš ale smrad, si vyvětrej) nebo rodič v županu (co kdybys to na chvíli vypnul a šel dělat něco užitečného, už si tady hraješ od rána!!!) Před online konferencí pedagog zpravidla napíše rozpis, odkdy se má který student připojit. Přiznejme si rovnou, že tento rozvrh nefunguje, jak bychom od něj čekali. Sdílnému studentovi vyhrazená chvíle nestačí, stručný jedinec celý harmonogram vyčerpá během první minuty a jiný po dvaceti minutách teprve najde mikrofon. Konečně! Tak zítra nashle. Během řešení technického problému na druhé straně má pedagog to štěstí, že sleduje rozpixelovanou mlčící hlavu, které zběsile těkají oči, pak přichází na pomoc další člen rodiny, a nakonec je tma a pro změnu je slyšet zase jenom hlas, který praví: kde se to do*****e zapíná?

„...pedagog návrhy vytiskne (což sice leze trochu do peněz, ale zase si to může prohlédnout z různých úhlů a vzdáleností za různého osvětlení)...“ „...pedagog návrhy vytiskne (což sice leze trochu do peněz, ale zase si to může prohlédnout z různých úhlů a vzdáleností za různého osvětlení)...“

Výuka po mailu

Druhou variantou online výuky je e-mailová korespondence. Její největší pozitivum je v tom, že rovnou přijde studentova práce, a ne jen popis, jak bude jeho návrh vypadat, až na něm začne pracovat. Pokud se jedná o vznik nového písma, pedagog návrhy vytiskne (což sice leze trochu do peněz, ale zase si to může prohlédnout z různých úhlů a vzdáleností za různého osvětlení), pak proběhnou korektury a scan nebo fotka s popisem letí kyberprostorem k autorovi zpět. Další úkoly a návrhy se řeší popisem nebo skicami a stejnou cestou. Pokaždé se určí jasný nejzazší termín, dokdy mají studenti návrhy odeslat. Když pak čekám na práce již přesluhujících opozdilců, v duchu se procházím po temných chodbách středověkých univerzit Albionu a zasněně závidím tehdejším profesorům jejich pravomoci při trestání provinilců, zřetelně slyšitelné v dodnes používaném slovíčku deadline.

Distanční výuka má i své nevýhody. Celá procedura (stahování mailů, obvykle s desítkami stran příloh, jejich tisková příprava, komentáře a odpovědi) trvá průměrně 12 hodin, a protože během korespondence nemůžete sledovat autora a jeho okamžité reakce z očí do očí, musíte velmi uvážlivě formulovat své kritické připomínky. Internet nemůže nahradit praktickou výuku a produktovým designérům žádný program nenahradí dílnu, nicméně – ještěže tu možnost máme a že alespoň některé obory mohou fungovat formou online konzultací. Jedinou podmínkou je připojení k internetu a ochota spolu komunikovat. Protože bez toho se nedá naučit nic. Ze všech internetových setkání stejně nakonec zůstanou jen screenshoty kýchajících účastníků, abychom si po létech zavzpomínali, jak jsme se kdysi učili po internetu. To vám byla legrace!
 

 

Další články