Mladí studenti vracejí lesk Lucerně. Nově otevřená kavárna v ikonickém paláci má punkovou atmosféru a promyšlené detaily

„Máme oba takové bláznivé nápady za hranou všeho. Dokážeme je trošku osekávat a projít s nimi k realizaci,“ říkají Max Koreis a Roman Mareš z ateliéru dvoutakt. | Foto: Šimona Němečková „Máme oba takové bláznivé nápady za hranou všeho. Dokážeme je trošku osekávat a projít s nimi k realizaci,“ říkají Max Koreis a Roman Mareš z ateliéru dvoutakt. | Foto: Šimona Němečková

Přes den kavárna a večer bar. Nový podnik v Lucerně sází na neotřelá a chytrá řešení. Studenti Max Koreis a Roman Mareš dokazují, že návrhy na hraně možného se vyplácí.

Z showroomu kabelek kavárnou i barem

Jednu z prvních železobetonových budov v Praze opět zdobí orchestr trubek, pozounů a tub. Inspiraci nejen z hudby čerpali mladí studenti UMPRUM Max Koreis a Roman Mareš při realizaci nového Lucerna Cafe Baru. Kavárna, do které lze vstoupit z Vodičkovy ulice, se od čtvrté hodiny odpolední mění v bar. Prim hraje osvětlení.

„Některé věci nelze naklikat ve 3D, ani udělat výkresovou dokumentaci. Učili jsme se tím prostorem a občas se truhlárna musela přivézt do kavárny a věci se dělaly tady na míru,“ popisuje Roman Mareš. | Foto: Šimona Němečková„Některé věci nelze naklikat ve 3D, ani udělat výkresovou dokumentaci. Učili jsme se tím prostorem a občas se truhlárna musela přivézt do kavárny a věci se dělaly tady na míru,“ popisuje Roman Mareš. | Foto: Šimona Němečková

Majitel Michal Filip chtěl vytvořit kavárnu a bar, které by vhodně doplňovaly hospodu a Lucerna Music Bar. Jedná se o zcela nový prostor. Před přeměnou se zde nacházel showroom kabelek. „Tyto obchody už mizejí. I v rámci designové čistky se řešilo, co tu vlastně bude. Místnost se propojila schodištěm s tím spodkem, hospodou, a vznikla kavárna,“ doplňuje Roman Mareš.

Při vstupu do kavárny/baru rozhodně první pohled utkví na osvětlení. Roman s Maxem přišli s návrhem, který byl tak trochu za hranou vyrobitelného. Jak se jim, jako studentům, podařilo získat si důvěru? „Prototypovat. Vizualizace je jedna věc... Je hezká, vypadá to fajn, ale pak se musí jít do toho tvaru a materiálu. Nejvíce zaujalo, že jsme přinesli reálnou věc v měřítku a mohli na tom řešit nějaká další úskalí toho designu,“  popisují Roman s Maxem.

Nastavení intenzity svícení mohou regulovat sami zaměstnanci kavárny. | Foto: Šimona NěmečkováNastavení intenzity svícení mohou regulovat sami zaměstnanci kavárny. | Foto: Šimona Němečková

Pozoruhodné osvětlení

První model svítidla byl vytvořen ze sádry, do které se vložila žárovka pro zkoušení úhlu svícení. Světla se vyráběla téměř zapomenutou technikou kovotlačení. Kontaktovali tedy jednoho ze sedmi zbývajících kovotlačitelů a vydali se do Brna do Kovotlačitelství Hönig. „Předal nám tipy a triky, jak to vlastně tlačit. Prozradil nám kouzlo toho řemesla a ve třech dnech jsme pochopili, jak táhnout ten plech.“ Následovala cesta zpět do dílny v Železném Brodu. Největší průměr světla se pohyboval v rozmezí osmdesáti centimetrů, proto bylo třeba speciálně předělat soustruh, aby točná délka byla větší. Výroba se totiž pohybovala na hraně možného.

Denní Cafe se každý den za soumraku mění ve stylový Bar s jedinečnou atmosférou.  | Foto: Šimona NěmečkováDenní Cafe se každý den za soumraku mění ve stylový Bar s jedinečnou atmosférou. | Foto: Šimona Němečková

Původní světla měla být mosazná, bohužel kvůli ceně nepřicházela v úvahu. Limit vznikl i na soustruhu, protože mosazná světla by nebylo možné tlačit vybranou technikou. „Jedná se tedy o povrchovou úpravu, kterou jsme s lakovnou ladili skoro půl roku. Je to vypékaná dvouvrstvá prášková barva. Prvně se aplikuje chromový základ a přes to se dává zlatý průsvitný střik,“ popisuje Max Koreis.

Občas bylo nutné lakovat ve Vodičkově ulici na chodníku. „Udělali jsme si tady dílnu a měsíc tady spali.“  | Zdroj: archiv ateliéru 2tktObčas bylo nutné lakovat ve Vodičkově ulici na chodníku. „Udělali jsme si tady dílnu a měsíc tady spali.“ | Zdroj: archiv ateliéru 2tkt

Spojení historie a technologie

Hlavní motivací pro Lucerna Cafe Bar bylo přenesení secesního ducha z fasády budovy do vnitřku interiéru. Zatímco pro světla byla inspirace hudební, ostatní ornament prošel zjednodušením a moderním nádechem. Kavárnu doplňují repliky původních stolků a zábradlí, se kterými Roman a Max museli v realizaci počítat. Stejně tak velikost baru byla již daná. Ten je dalším výrazným prvkem v interiéru. Na barevném svícení baru spolupracoval ateliér se studiem SPECTODA. Náladu v baru lze jednoduše měnit pomocí ovládání v mobilní aplikaci. Rovněž je zde možné ovládat intenzitu osvětlení v celé kavárně. Čistotě interiéru pomáhá absence jakéhokoliv vypínače osvětlení.

Za barem je 400 m ledkového pásku. Cílem bylo navrhnout jednoduché řešení chlazení. Bar chladí samotná ocelová konstrukce. | Foto: Šimona NěmečkováZa barem je 400 m ledkového pásku. Cílem bylo navrhnout jednoduché řešení chlazení. Bar chladí samotná ocelová konstrukce. | Foto: Šimona Němečková

Secesní ornament lze postřehnout v obložení baru. Drobné kvítky byly vytvořeny pomocí překládání perforovaného plechu. Chytrý detail vznikl z potřeby vytvořit levnější alternativu k laserování do plechu. Obě vrstvy jsou svařené v důležitých bodech. Obklad baru byl svařený i nalakovaný v kuse a poté převezen do kavárny. V interiéru chybí jakékoliv topení. Je totiž skryto pod autorskými sokly. Podařilo se zachovat původní podlahu, která by ovšem potřebovala také trochu péče. Nezbytným prvkem bude zprovoznění výtahu, protože pro kavárnu a hospodu je společná jedna kuchyně, která je umístěna ve spodním patře. Obsluha má zatím ztíženou práci o výstup po schodech. Lavice a poličky byly vyráběné zakázkově a židle do celého interiéru dodala firma TON. Grafickou podobu zpracovalo Studio Najbrt, které přímo navázalo na vizuální identitu Lucerna Music Baru.

Detail obkladu barového pultu. | Foto: Šimona NěmečkováDetail obkladu barového pultu. | Foto: Šimona Němečková

Od skici po instalaci

Od první skici po otevření kavárny v listopadu 2023 uběhlo půl roku a duo se podílelo na realizaci ve všech aspektech. Vysokou mírou ve výrobě jednotlivých zařizovacích prvků. Roman i Max zdůrazňují, že pro ně bylo klíčové podchytit a kontrolovat projekt od začátku do konce. Uvědomovali si tlak a zodpovědnost v rámci jejich první velké zakázky. „Museli jsme na konzultace, takže v kavárně jsme instalovali do tří do rána, pak se jelo na skok domů skicovat, pak na Palacha, kde se obhájilo, a poté zpět do Lucerny.“ Oba si pochvalují i práci s řemeslníky. „Někdy bylo třeba jít i do montérek. Když jsme se prvně potkali s kluky, kteří jsou strašně šikovní, tak na nás trochu koukali jako na blbce. Přišli dva mladí kluci a začali jim říkat, jak se tahá štuk, ale vlastně postupem času jsme se s nimi skamarádili,“ vzpomíná Roman Mareš.

Bar o délce 3,5 metru byl svařen a lakován v jednom kuse. „Kdybychom to zadali, vyšlo by to hrozně draze a ani by nám to nebyl schopný nikdo v zadaném čase vyrobit,“ komentují nutnost vlastní výroby členové ateliéru.   | Foto: Šimona NěmečkováBar o délce 3,5 metru byl svařen a lakován v jednom kuse. „Kdybychom to zadali, vyšlo by to hrozně draze a ani by nám to nebyl schopný nikdo v zadaném čase vyrobit,“ komentují nutnost vlastní výroby členové ateliéru. | Foto: Šimona Němečková

Co chystá ateliér dvoutakt do budoucna? Kromě blížících se státnic se chystají na jaře vrátit k projektu tiny house pro soukromého majitele, který by měl být low-cost. Okapové tašky jsou pořízené po kusu za korunu z bazaru a bezrámová okna byla dovezena až z Ostravy. Zároveň pracují na renovaci hotelu v Krkonoších. Ateliér dvoutakt je příklad toho, že když se spojí ohromná vůle, talent a zapálení, lze téměř vše.

Probdělé noci daly vzniknout interiéru, kde se snoubí historie s moderními technologiemi.  | Foto: Šimona NěmečkováProbdělé noci daly vzniknout interiéru, kde se snoubí historie s moderními technologiemi. | Foto: Šimona Němečková

O ateliéru dvoutakt

Nemají zatím ani bakalářský titul, a už pracují na několika zakázkách. Max Koreis a Roman Mareš se potkali při studiu designu a pojí je láska k autům a motorům. Záliba dala vzniknout názvu ateliéru dvoutakt. Přesněji legendární dvoudobý spalovací motor, který byl součástí motorek Jawa. „Ano, jeden takt doplňuje druhý a vzniká souhra,“ doplňuje Max a Roman dodává: „Dvoutakt zní skvěle, protože jeden bez druhého bychom se neobešli.“

Max pracuje více na vizualizacích a výkresových dokumentacích, zatímco Roman, jak o sobě tvrdí, je více analogový a vytváří prototypy. Když je třeba, oba se sejdou a pracují v dílně. Samostatně tvoří své vlastní projekty. Max svou tvorbou zasahuje do fashion designu a navrhuje originální batohy. Roman se věnuje restaurování ikonického nábytku z období šedesátých let.

Související

Když mladí designéři k řemeslu přistupují punkově, má to autentické výsledky. Práce Anastasie Mazur ukazují, jak může design čerpat ze starých tradic
Produktový design

Když mladí designéři k řemeslu přistupují punkově, má to autentické výsledky. Práce Anastasie Mazur ukazují, jak může design čerpat ze starých tradic

Lilia Gutiérrez - 23. 11. 2023 - 10 min.

Z nonstopu až k fine diningu. Olgoj Chorchoj a zeitgeist.limited vytvořili v Marii B interiér plný kontrastů a promyšlené nenucenosti
Interiér a architektura

Z nonstopu až k fine diningu. Olgoj Chorchoj a zeitgeist.limited vytvořili v Marii B interiér plný kontrastů a promyšlené nenucenosti

Eliška Vrbová - 26. 10. 2023 - 9 min.

Novinky pro náročné jazýčky. V Praze otevřely tři restaurace, které posouvají laťku nápadně vysoko
Interiér a architektura

Novinky pro náročné jazýčky. V Praze otevřely tři restaurace, které posouvají laťku nápadně vysoko

Tereza Patzenhauerová - 26. 9. 2023 - 12 min.

jelínek
SHOP BANNER UNOR 2024
botanická zahrada
SHOP Snoubení