Veliký úspěch
Tvoje klauzurní práce získala na mezinárodním veletrhu v Turínu na soutěži Silent Book Contest hlavní cenu za ilustraci. Stihla jsi to už nějak zpracovat?
KATEŘINA: Ještě ne. Po celou dobu mé účasti to bylo abstraktní, až když jsem v ruce držela knížku, začala jsem to reálně vnímat.
Tam jsi knížku Lost in Porcelaind držela v ruce poprvé?
KATEŘINA: Ano, na předávání. Do té doby to byla jenom má klauzurní práce. Studuji v ateliéru Komiksu a ilustrace pro děti vedeném Marií Kohoutovou na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni.
Knížka Lost in Porcelaind | Foto: Archiv autorky
„Jenom“ klauzura
Co pro mladou ilustrátorku znamená získat takovou cenu?
KATEŘINA: Opravdu moc. Pořád se řadím spíš mezi studenty než ilustrátory. Je to zvláštní. Člověk udělá „jenom“ jednu práci do školy a pak se to vyvine takto.
Seznamuješ se s novým titulem?
KATEŘINA: Ano, trošku. Je to dobrý začátek. Vidím, že má smysl pokračovat v tom, co studuji. Je to potvrzení toho, že jsem na dobrém startu.
Na předání hlavní ceny soutěže Silent Book Contest | Foto: Archiv autorky
Z Plzně do Turína
Jaký vliv na tebe má studium na Sutnarce? V jaké oblasti ti pomáhá se rozvíjet?
KATEŘINA: Hlásila jsem se na ni z gymnázia. Že zkusím ilustraci, jsem se rozhodla až ve třeťáku. Jenom jsem přijímačky zkusila a ono to vyšlo. Ani jsem moc nevěděla, co od umělecké školy čekat. Na studiu tam je nejkrásnější umělecké zázemí a lidé tam. V ateliéru i na fakultě je příjemná atmosféra. Všichni se vzájemně podporují. Škola nabízí různé úhly pohledu, zpětné vazby, názory, je to inspirativní. Bez povědomí o soutěžích, které na škole je, bych dnes cenu v Turíně nezískala.
Jak ses přihlásila na Silent Book Contest?
KATEŘINA: Své klauzurní práce jsme z našeho ateliéru posílali všichni. Před třemi lety to navrhla vedoucí ateliéru Didaktická ilustrace Renáta Fučíková. Studentka Lucie Šťastná se dostala v roce 2020 do finále se svou krásnou knihou Noční lov, kterou jí pak v Itálii taky vydali. Možná i to byl důvod, proč jsme to měli jako téma klauzurní práce.
Silent Book Contest pořádá nakladatelství Carthusia. Nejdříve bylo vyhlášení finalistů v Bologni. Když jsem se odtud vrátila, asi za týden mi přišel e-mail, že jsem to vyhrála a že bude vítěz vyhlášen v Turíně 21. května.
Od nás ze školy jsme tam byli tři, já, Marto Kelbl a Anička Kohoutová, jejichž práce jsou moc krásné. Možná i proto tak dlouho trvalo, než mi došlo, že jsem na mezinárodní soutěži. S nimi jsem se tam cítila jako doma. Až když jsem byla sama v Turíně, došlo mi, jak velká soutěž to je. A že ilustrátoři jsou z celého světa. To, že se nás tam ze Sutnarky dostalo tolik, je moc fajn.
Ale hlavní cenu jsi získala ty.
KATEŘINA: Ano (smích).
Prezentace Kateřininy knížky s velkoformátovými ilustracemi | Foto: Archiv autorky
Milovnice porcelánu
Tvá knížka vypráví o rybáři, který následuje svůj klobouk odvátý větrem. Jak se zrodil nápad pro tento příběh?
KATEŘINA: Hlavní postava vznikla paradoxně jako poslední. Chtěla jsem vytvořit něco s čajovými konvicemi, protože jsou podle mě moc krásné a různorodé. Mám je spojené s pocitem klidu u čaje. Pak jsem si u babičky všimla dekoračních porcelánových talířů na zdi. Modro-bílé, se vzory a zátišími. Uvědomila jsem si, že motivem jsou často scény, rybáři, osoby na pikniku, zvířata. V tu chvíli se zrodila myšlenka, že by bylo krásné propojit jednotlivé vzory a scény do příběhu, který se odehrává na kouscích porcelánu. Pak jsem hledala prvek, který by vše propojoval. Tak vznikl rybář, který interaguje se vzory. Chtěla jsem jim vzdát hold.
Kde jsi čerpala inspiraci pro vzory?
KATEŘINA: Nejdřív jsem si půjčila knížky o japonském a čínském porcelánu. Hodně inspirace jsem ale našla i na Pinterestu, ten mě docela zachránil. Jediný vzor, který jsem replikovala, byl ten na křesle jedné plzeňské kavárny, kde jsme příběh dávala dohromady.
Rybář na své cestě porcelánem | Zdroj: Archiv autorky
Fascinuje tě spíš porcelán obecně, nebo jeho vzory a detaily?
KATEŘINA: Porcelán mě fascinuje z laického pohledu. Opravdu si ho cením, ale moc se v něm nevyznám. Zato vzory a struktury vyloženě miluju. Ráda je kreslím, uklidňuje mě to. Ve velkém formátu knížky jsou krásně vidět různé barvy papíru, a že není bílý porcelán jako bílý porcelán. Kreslila jsem na odlišné typy papíru. U recyklovaného ani nemusím moc kreslit, krása papíru vynikne sama. Myslím si, že iIustrace na lesklém papíru dobře nevyniknou. Volba papíru je u hezké ilustrace klíčová.
Detailistka
Čím jsi kreslila ilustrace v knížce?
KATEŘINA: Každý kousek je kreslený zvlášť, modrými pastelkami, a rybář červenou a trojbarevnou pastelkou. Vše jsem pak stříhala, jednotlivě skenovala a pak digitálně skládala do kompozic. Bylo na tom ztraceno hodně hodin spánku. Ale vůbec mě to nemrzí. Je to můj srdcový projekt. Snažila jsem se, aby se moje fascinace odrazila do kvality knížky.
Nacházíš už svůj vlastní styl?
KATEŘINA: Doufám, že už trochu ano. Ze začátku jsem pracovala s akvarelem, ale pak jsem objevila tužku a pastelky. Začalo to u mé práce Pán v knihovně. Osm dlouhých panelů, plných detailů s osamocenou postavou, která ale není osamělá. Můj styl jsou spíš solitérní postavy v tichých dobrodružstvích. Teď jsem nadšená z pastelek, ale možná se to zas změní.
Pracovní stůl mladé ilustrátorky | Foto: Archiv autorky
Volnost ukrytá v knihách
Baví tě ilustrování knihy?
KATEŘINA: V knize se umím lépe rozkročit, forma knihy mi dává víc volnosti. Kreslím i ilustrace pro časopis Vital, to je taky super. A těším se, že mi v časopisu vychází i komiksový strip o babičce. Jsou to příběhy inspirované mými zážitky s babičkou. Obě mé babičky jsou úžasné. Jejich příhody mi zadělaly na hodně komiksů.
Na fotkách z tvé veliké autogramiády jsem si všimla, jak podepisuješ svou knížku dokonce i nějakému italskému dědečkovi. To musela být hodně nová zkušenost.
KATEŘINA: Svou sociální baterii jsem tam vyčerpala na týdny dopředu. V Bologni na veletrhu ještě bylo vše i v angličtině, ale v Turíně na vyhlášení ne. Byl to opravdu italský veletrh pro Italy. Moje překladatelka, kterou mi přidělili, mi u vyhlašování našeptávala, abych věděla, o čem je vůbec řeč. Pak následovala autogramiáda a dokonce i rozhovor do televize. Mám asi radši tichou solidaritu s tužkou než takovou pozornost. Byl to obrovský zážitek. Záznam z rozhovoru do televize jsem si ale radši poslat nenechala (smích).
Představuješ si nějak svou budoucnost ilustrátorky?
KATEŘINA: Asi jsem spíš člověk momentu. Můj aktuální styl i forma kresby mi opravdu vyhovují, má to příjemnou odezvu. Ale jsem povaha, která se ráda nadchne pro něco nového. Je tedy možné, že tužka nebude jedinou cestou.
Budeme se tedy těšit, co tě nadchne příště.
Šálky, vázy, talíře i konve v kouzelném světě Kateřininy knihy | Zdroj: Archiv autorky
