Místo diskuse vzniká skandál. Studenti reagují na emotivní dopis Jiřího Černického. Je to ublížená manipulace, nebo odvážná kritika generace?

Viktorie Beldová | Foto: Anželika Rybak / Anna Pleslová | Zdroj: archiv autorky / Michaela Šabatová | Zdroj: archiv autorky / Jiří Černický | Zdroj: archiv autora Viktorie Beldová | Foto: Anželika Rybak / Anna Pleslová | Zdroj: archiv autorky / Michaela Šabatová | Zdroj: archiv autorky / Jiří Černický | Zdroj: archiv autora

Neznají Bacona a nerozumí vtipu. Také ale mají nebezpečné politické názory a jsou příliš „křehcí“. Profesor Černický dlouhá léta vedl Ateliér malby na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Nyní se rozhodl skončit a místo tichého odchodu zvolil formát otevřeného dopisu, kde přibližuje svůj pohled na současný stav mladé generace. Jak na jeho emotivní vyjádření reagují mladí studenti a lidé, kteří se v prostředí umění a designu pohybují? Pohledy se různí.

„Důvodů je mnoho, tak tedy uvádím alespoň několik, aby to nebylo moc dlouhé. Odcházím, jelikož své působení ve škole neshledávám dostatečně funkční z důvodu příliš rychlého vývoje doby a nerad bych Vás sám sebou limitoval. Nemluvím ani tak o umění, jako o fenoménech souvisejících s jakousi vypjatostí doby, již vnímám jako spíše omezující než osvobozující. S tím souvisí i názory mnohých z Vás (tím myslím zejména studenty z volné katedry – na užitém prý podobnou problematiku neznají), které podle mého názoru konsensus ve společnosti spíše narušují, než spojují. Názory druhých respektuji, přesto výsledné střety nevnímám vždy pozitivně…,“ píše Černický ve svém dopise. Jeho celé znění si můžete přečíst na webu cavu.cz, kde byl zveřejněn 6. 6. 2023. Doplňujeme také odkazy na vyjádření, které v minulých dnech zveřejnili studenti a pedagogové Katedry volného umění UMPRUM. 

Akademický senát UMPRUM 

Akademický senát je samosprávným zastupitelským akademickým orgánem školy. Má nejméně jedenáct členů, z toho nejméně jednu třetinu a nejvýše jednu polovinu tvoří studenti a studentky.

Studentská komora:

  • Miloslav Chytil
  • Albert Machek
  • David Novák
  • Natálie Szegényová
  • Markéta Špundová
  • Adéla Vavříková

Transparenty na budově UMPRUM věnující se tématu klimatické krize | Foto: David Sedlecký Transparenty na budově UMPRUM věnující se tématu klimatické krize | Foto: David Sedlecký

Jiří Černický současnou generaci studentů považuje za nezdravě hyperkorektní, ve svém dopise, kde vysvětluje, proč se loučí s UMPRUM, si stěžuje, že není možné se dál na škole vyjadřovat svobodně. Máte pocit, že dnešní dvacetiletí vyžadují jiný přístup pedagogů?

STUDENTSKÁ KOMORA AKADEMICKÉHO SENÁTU: Domníváme se, že současní studující očekávají, že budou jejich vyučující slušní a ke studujícím přistupovat férově, jak je to mimo jiné psáno i v Etickém kodexu naší školy, a taková očekávání tudíž nejsou žádným překvapením. Z jakého důvodu jsou stížnosti ohledně rasistických (a jiných) poznámek přezdívané jako „hyperkorektnost“, nevíme, a pokud narušují svobodný prostor někoho jiného, považujeme je za nepřijatelné. 

Jádrem věci se pravděpodobně stává skutečnost, že umění učit („učit umění“ již nutně) nevychází z toho, zda je pedagog*žka špičkou ve svém oboru, nýbrž že se studujícími umí vést konstruktivní dialog, probouzet v nich zájem o minulé i současné a podněcovat tvůrčí proces, který dnes není založen pouze na dokonalé znalosti řemesla příslušného oboru. Zdá se však, že v některých mistrovských ateliérech se nad dialogem vznáší nedotknutelná autorita či jiný faktor, který dialogu zamezuje. Jiří Černický si do svého ateliéru studující vybral, a pokud s nimi již nadále nedokáže vést dialog, je vítané, že svou pozici postoupí dále.

V dopise je řada konkrétních výtek, ať už neznalost dějin umění, tak i extrémní politické názory hraničící s komunismem. Souhlasíte s některou z jeho výtek, nebo považujete všechny za neopodstatněné?

SK AS: Považujeme za důležité tuto otázku rozdělit na dvě části – určitě se na škole nachází část studujících, jejichž znalost dějin umění by mohla být hlubší a každý z nás má jistě mnoho mezer, na které je možné upozornit. Pokud to však zaráží vyučující, bylo by dobré tuto výtku obrátit dovnitř školy a ve studijních plánech klást větší důraz na dějiny či teorii umění. Známe spousty spolužáků*ček, kteří možná neexcelují v poznávačkách 20. století, zato znají perfektně současnou scénu (uměleckou, teoretickou, filozofickou…), a to nejen tuzemskou, ale i zahraniční. V současné době považujeme za klíčové, aby si každý uměl pro svou práci udělat dostatečnou rešerši a se získanými informacemi kriticky zacházet. 

Druhou částí je fakt, že současné tendence v umění mají velmi často levicový podtón a ve svých konceptech se často věnují reliktům předchozí doby, kriticky reflektují stav planety, společnosti a (ne)pospolitosti – dochází ke kritice kapitalismu, individualismu, kolonialismu, atd. Skrze umění jsou artikulovány požadavky, které se často týkají právě změny systému, nepovažujeme je však za extrémní politické názory – uvažovat o ekologické dani, rovnějším sociální státu a feministické společnosti je důsledkem nerovností ve společnosti, které teď mladší generace zřejmě pociťuje v jiné míře než ta starší. Netvrdíme, že pravdu má pouze jedna generace, akorát že máme jiná východiska a svět pro nás funguje ve stejnou dobu odlišně, a proměnlivý je tudíž i náš vztah k pojmu levicovosti, o němž se musíme společně bavit.

UMPRUM se sama k situaci nevyjádřila. Považujete vy sami podobný dopis za férové a otevřené zhodnocení situace, nebo jako pokračování nekonstruktivní kritiky a shazování studentů, které podle anonymního průzkumu na UMPRUM zažilo až 62 %?

SK AS: K situaci se již nyní vyjádřil pan rektor při letošních promocích, jeho vyjádření bylo střízlivé a diplomatické a těšíme se, že na UMPRUM bude docházet ke kultivaci dialogu s pomocí vedení. Je tedy zřejmé, že dialog považujeme za důležitý, ale domníváme se, že tato forma byla spíš důkazem, že ne každý je schopen ho vést, a mrzí nás, jakou zprávu vysílá současným studujícím. Na škole působí mnoho pedagogů*žek, kteří jsou ze stejné generace jako Jiří Černický a ke studujícím se chovají slušně a s respektem, mimo jiné s nimi probírají i současné politické nastavení a dávají jej do souvislosti s léty normalizace i „zlatými devadesátými“ či jinými epochami, které dodnes ovlivňují nastavení naší společnosti. Otevřený dopis jako takový je forma, která může pomoci artikulovat požadavky na změnu stávající situace a zejména otevřít kritickou diskusi. Myslíme si ale, že aby takový potenciál naplnil, musí tento formát sám splňovat určité parametry – stanoviska podložit argumenty, příklady podávat konstruktivně a nikoliv manipulativně, nabízet možná řešení. Diskutovaný text vnímáme jako prohlášení o „neporozumění“, s kterým se snadno zaměstnávají média a místo diskuse vzniká skandál. Důležitějším skandálem, jenž by bylo vhodné diskutovat v takovéto míře, se spíše zdá rekonstrukce Clam-Gallasova paláce či změny v Garanční radě NGP. 

Viktorie Beldová 

Viktorie Beldová studovala na UMPRUM v Ateliéru design produktu. Je pokračovatelkou rodinné šperkařské firmy Belda Factory, kterou založil v roce 1915 v USA její pradědeček Ladislav Belda. 

Viktorie Beldové ve svém ateliéru v centru Prahy | Foto: Anželika RybakViktorie Beldové ve svém ateliéru v centru Prahy | Foto: Anželika Rybak

Jiří Černický současnou generaci studentů považuje za nezdravě hyperkorektní, ve svém dopise, kde vysvětluje, proč se loučí s UMPRUM, si stěžuje, že není možné se dál na škole vyjadřovat svobodně. Máte pocit, že dnešní dvacetiletí vyžadují jiný přístup pedagogů?

VIKTORIE: Úplně na začátek bych chtěla říct, že já jsem na UMPRUM chodila moc ráda a všech profesorů a lidí, co zde pracují, si nesmírně vážím. Jen mám opravdu pocit, že se dlouho v přístupu a komunikaci se studenty nic neměnilo. Nyní k tomu došlo skokově, a to může být kámen úrazu. Zaprvé si nemyslím, že existuje hyperkorektnost. Je prostě nekorektnost a korektnost, a kde jsou její hranice, si určuje každý sám. Tím pádem, pokud někdo vyjádří pocit, že se mu něco nelíbí, tak se to nemá zesměšňovat, nebo o tom vést jakoukoli debatu. Vtipy, které mně a mým spolužákům byly adresovány, považuji až teď za nevhodné. A tehdy to nikdo asi ani nevěděl. 

Časté bylo stanovisko, že holky musely být spíš víc kluci, aby byly přijaty. „Kresli víc na papír než na sebe… Obor pro kluky… Na holku dobrý…“

Zároveň mně se párkrát stalo, že někdo soudil mou práci skrze mé rodiče. Slyšela jsem třeba argument: „To se tátovi nepovedlo.“ Naštěstí to ale nebylo od mých vedoucích, takže v ateliéru jsem se cítila dobře. Ale znám studenty, kteří to tak neměli, a to především když se odlišovali od představy ideálního Umprumáka – nebyli dostatečně cool, holky se třeba moc líčily nebo nosily podpatky. 

V dopise je řada konkrétních výtek, ať už neznalost dějin umění, tak i extrémní politické názory hraničící s komunismem. Souhlasíte s některou z jeho výtek, nebo považujete všechny za neopodstatněné?

VIKTORIE: Nerozporuji výtky, ale není to jen generační spor, jako vždy? Možná díky jiné době a všem možnostem je studenti víc artikulují, méně se podvolují profesorům? Protože si uvědomili, že jsou dospělí lidé. Jak říká Jiří Černický, že „každý, kdo mě zná, ví, že prostě mluvím občas hlasitě-expresivně“, není žádný argument, k hodnocení jsou jasná pravidla a zvyšování hlasu mezi ně nepatří.

Extremistické názory v tomto věku má asi hodně lidí, je super se o tom bavit na všech úrovních, přesvědčovat, dávat argumenty, ale i naslouchat. A ano, někdy to možná prostě souhra nebude. Zároveň věřím, že neznalost dějin není vymyšlená a že je tím pádem k naštvání. O pár vět v dopisu vedle je zase vyjádřen problém s mluvením anglicky. A to nejen profesora, ale i studentů, což beru jako zásadní. Omluvím neznalost angličtiny u studenta, ale nevzdělanost dějin vypíchnu, za mě je oboje stejně důležité, a spíš bych se ptala, jak je možné že student, člověk s maturitou, není schopný vést konverzaci v angličtině na úrovni. 

U profesora bych spíš hodnotila ochotu mluvit než perfektní znalost jazyka, ale myslím, že na vysoké škole má být angličtina samozřejmost. Zde se přikloním i k postoji Jiřího Černického, samozřejmě včetně znalosti Bacona.

UMPRUM se sama k situaci nevyjádřila. Považujete vy sama podobný dopis za férové a otevřené zhodnocení situace, nebo jako pokračování nekonstruktivní kritiky a shazování studentů, které podle anonymního průzkumu na UMPRUM zažilo až 62 %?

VIKTORIE: Shazování studentů jsem bohužel zažila. Ne já osobně, ale dělo se to, zároveň si uvědomuji, jak strašně tenká hranice je v naší škole, jak udržet korektní hranici. Na škole pracuje a studuje 500 lidí. Je to trochu jako rodina, v ateliéru je 15, 20 studentů, ale přitom to samozřejmě rodina není, udržet si správný odstup je tak velmi těžké. 

I proto chápu Jiřího Černického v některých bodech, ale stále jsem více na straně studentů asi i proto, že jsem feministka a pohárek na přijímání blbých stereotypních vtipů, a hlavně stereotypního vnímání už je plný. Můj konečný názor totiž hlavně je, že je možná pravda na všech místech, ale ten dopis nemusel vůbec vzniknout, mohlo to být pouhé sdělení „už mě to nebaví, tak adios“.

Anna Pleslová

Anna Pleslová vystudovala fotografii na FAMU, s kterou se zaměřuje na produkty, design, interiéry, výstavy, společenské akce a další. Je dcerou významného českého skláře Ronyho Plesla.

Anna a ukázka její prace – fotografie váz z dílny Františka Jungvirta | Foto: Anna PleslováAnna a ukázka její prace – fotografie váz z dílny Františka Jungvirta | Foto: Anna Pleslová

Na internetu se nedávno objevil dopis Jiřího Černického, kde obsáhle vysvětluje, proč nemůže dál učit na pražské UMPRUM. Důvodem je především jeho pocit, že současná generace je hyperkorektní a přecitlivělá. Vy jste na Facebooku s jeho postojem projevila souhlas. Máte osobní zkušenost s tím, že se s dnešní generací nedá konstruktivně diskutovat?

ANNA: Přestože jsem mileniál narozený v roce 1990, tak už mezi mnou a současnou generací mladých lidí cítím propast ve vnímání světa. Střetávám se s nimi především na Twitteru, kde jsem léta velmi aktivní, a dříve jsem se tam nebála ani projevit silnější názory. Dnes už „nemohu“ okomentovat vzhled celebrity z USA, nemohu použít slovo znásilnění v jiném kontextu/vtipu. Nemohu napsat, že se mi nelíbí kroužky v nose, protože tím prý zraňuji všechny, kteří kroužek nosí.

V opačném případě se na mne sesype obrovské množství agresivních dvacetiletých, jež má slova uráží, nebo mají pocit, že já urážím někoho jiného. Nejsou to samozřejmě všichni, ale část těchto lidí je extrémně přecitlivělá a nedokážu si přestavit, jak po škole obstojí v normálním životě, který není jednoduchý.

Černický studentům vyčítá neznalost historie, ale i falešné levičáctví. Co je ale pro vás osobně hlavním poselstvím jeho dopisu?

ANNA: Neznalost historie mimochodem vyčítá pravdivě. Je to zřejmé i z dokumentu Zkouška umění, kde se hlásí na AVU studenti, již neznají základní osobnosti historie umění. A co je hlavním poselstvím? Pravděpodobně sdělení, že se začíná opravdu vytvářet mezi lidmi toxická atmosféra a jakási cenzura a že bychom o tom měli vědět a možná s tím začít něco dělat. Mohli bychom se totiž také vrátit do dob socialismu, kdy jste mohl být za nějaká slova dokonce vyhozen z práce.

Studenti si naopak stěžují na nedostatek empatie, nevhodné poznámky nebo zneužívání moci. Podle anonymního průzkumu na UMPRUM uvedlo 62 % stávajících studentů, že se setkalo s nevhodným chováním ze strany pedagoga. Vnímáte toto jako problém? A máte s něčím podobným osobní zkušenost?

ANNA: Já jsem studovala na vysoké škole (FAMU) v letech 2009–13 takže úplně nevím, jaký mají pedagogové přístup ke studentům dnes. Ale já jsem se s tím nikdy osobně nesetkala. Samozřejmě když jsme byli někdy mimo výuku s profesorem na skleničce, tak se rozhovor rozvolnil do více osobní až intimní roviny, ale nepamatuju si, že by nějaký vyučující řekl něco nevhodného.

Michaela Šabatová 

Studovala Ateliér módní tvorby na UMPRUM, nyní působí v kreativním studiu Dvě plus Láska.

Michaela Šabatová studovala Ateliér módní tvorby UMPRUM, nyní působí v kreativním studiu Dvě plus Láska. | Zdroj: Archiv autorkyMichaela Šabatová studovala Ateliér módní tvorby UMPRUM, nyní působí v kreativním studiu Dvě plus Láska. | Zdroj: Archiv autorky

Na internetu se nedávno objevil dopis Jiřího Černického, kde obsáhle vysvětluje, proč nemůže dál učit na pražské UMPRUM. Důvodem je především jeho pocit, že současná generace je hyperkorektní a přecitlivělá. Vy jste na Facebooku s jeho postojem projevila souhlas. Máte osobní zkušenost s tím, že se s dnešní generací nedá konstruktivně diskutovat?

MICHAELA: Se současnou generací se potkávám občas při nějaké pracovní příležitosti. Spíše ale pracuji na různých projektech sama nebo v kolektivu mně podobném, každopádně ráda pozoruji, o čem si spolu povídají, jak žijí, jak se oblékají, co poslouchají za hudbu, jak vůbec vnímají společnost, co si myslí a kým se cítí být. Začala jsem nedávno ze zvědavosti více sledovat současné influencery a youtubery, protože se snažím už dlouhodobě pochopit, o čem to vlastně dnes je. Jak tito lidé vnímají život. Myslím, že to možná není jen konstruktivní kritika, která jim je z nějakého důvodu vyčítána, ale spíše mám pocit, že dnes mladým lidem chybí kolektivní empatie a určitá míra citlivosti. Samozřejmě chápu rozdíly v tom, kde mladí lidé studují nebo v jakém přirozeném prostředí jsou. Žijí ale často ve světě, který považují za místo, kde mohou vše a kde nejsou hranice. Avšak tu svou si chrání a nenechají si ji jen tak lehce narušit. Vidím více sobeckosti a sebejistoty, která je záhy přeměněna na vyhoření z důvodu narůstání možnosti dělat vše, co se nám zachce, až se kolikrát vytrácí samotný smysl.

Černický studentům vyčítá neznalost historie, ale i falešné levičáctví. Co je ale pro vás osobně hlavním poselstvím jeho dopisu?

MICHAELA: Poselství? Těžká otázka. To je spíše individuální. Cítím z toho nostalgii a pocit ztráty porozumění a spolupráce. Těžko říct, do jaké míry je chyba u pedagoga, je těžké se přiklánět na jednu stranu, avšak rozdíly mezi mou a současnou generací vnímám i já sama. Dnes se jedná spíše impulsivně a více povrchově, vytrácí se příběh a vznikají výkřiky do tmy, které nemají občas hlavu ani patu. Je velmi těžké soudit, byla bych pokrytec, kdyby řekla, že se od současné generace neučím nové věci, a to především nacházet určité sebevědomí, které z nich cítím.

Studenti si naopak stěžují na nedostatek empatie, nevhodné poznámky nebo zneužívání moci. Podle anonymního průzkumu na UMPRUM uvedlo 62 % stávajících studentů, že se setkalo s nevhodným chováním ze strany pedagoga. Vnímáte toto jako problém? A máte s něčím podobným osobní zkušenost?

MICHAELA: Nerada bych odpovídala nějak neurčitě, ale pokud někde chybí empatie, spolupráce pak nemůže fungovat dobře a je jedno, na jaké straně stojíte. Těžko říct, do jaké míry má pravdu pedagog, nebo současní studenti. Vnímám tento problém jako samostatná jednotka a v rámci studia na UMPRUM jsem se necítila dobře spíše mezi některými studenty než mezi pedagogy. Je to určitý proces a spousty věcí ve svých 31 letech vnímám jinak než při studiu. Najít správnou balanc mezi generacemi bylo asi těžké vždycky, jen dnes je více elementů, které to rozdělují. Zároveň tu chybí přímá komunikace. Budu nám ale držet pěsti.

Související

Je na čase přestat přivírat oči nad nevhodným jednáním. Na UMPRUM je stále co zlepšovat, říká v otevřeném rozhovoru Natálie Szegény
Ostatní

Je na čase přestat přivírat oči nad nevhodným jednáním. Na UMPRUM je stále co zlepšovat, říká v otevřeném rozhovoru Natálie Szegény

Veronika Pařízková - 8. 6. 2022 - 17 min.

jelínek
MYP 2024
botanická zahrada
SHOP Snoubení