Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Pleasure and treasure instalce dvojice Vasku a Klug pro rakouský design. Zdroj. Dezeen Pleasure and treasure instalce dvojice Vasku a Klug pro rakouský design. Zdroj. Dezeen

Miláno vsadilo na angažovaný design. Končí éra pěkných a zbytečných věcí?

Duben je v Miláně spjatý s designem již od 60. let. V roce 1961 se konal první ročník veletrhu nábytku Salone del Mobile, který na sebe v průběhu let nabalil desítky dalších akcí a stal se tak největším globálním festivalem designu. K výstavišti, kde prezentují své aktuální produktové trendy a novinky firmy formou klasického veletrhu, se přidalo v 80. letech celé město a Fuorisalone - Milano Design Week, tak jak ho známe dnes, byl na světě. Na design zde narazíte nejen v obchodech, hlavní kouzlo spočívá v instalacích umístěných v honosných palácích v centru města. Firmy okupují také staré fabriky, muzea nebo opuštěné dvorky. Město prorostlé designem. To je Milano Design Week, který vloni přilákal více než 500.000 návštěvníků.

Dva dny vám v Miláně na návštěvu design weeku rozhodně nestačí. Na design narazíte v každé zapadlé uličce, novinky na vás čekají v galeriích, na nádraží, ale i v kostelech. Oslava krásných věcí, dokonalých tvarosloví a luxusních materiálů byla jako každý rok opulentní a honosná. I při zběžném pohledu se ale od minulých let přeci jen něco změnilo. Designéři si přestali lámat hlavu nad tím, jak křesla, světla nebo stoly vymyslet nápaditější a efektnější a hromadně se začali trápit nad tím, jak udělat výrobky ekologičtější a ohleduplnější k životnímu prostředí. Hrozby spojené s klimatickou změnou, znečištěním oceánů a ubýváním vody plně dolehly i sem. 

Design angažovaný

Hlavní zásluhu na tomto trendu má Rossana Orlandi. Milánská galeristka udává směr již několik dekád a její okouzlující galerie ve Via Matteo Bandello je středobodem dění každý rok. Letos ale tato šarmantní objevitelka nových talentů upustila od prezentace jen ve své domovské galerii a vrhla se do projektu Guiltless Plastic. Ten rozporuje aktuálně vzývanou premisu, že plast je zlo, a naopak vyzývá designéry, aby plast lépe a častěji zapojili do svých realizací a díky tomu ho sofistikovaně zrecyklovali.

Křesla z projektu Guiltless Plastic, zdroj: archivKřesla z projektu Guiltless Plastic, zdroj: archiv

Věřím, že tento projekt podnítí lidi ke změně životního stylu a plasty se do oceánů už nedostanou,“ přibližuje svoji vizi Orlandi. Nápady, jak může návrhář s plastem pracovat, byly k vidění v muzeu vědy a techniky Museo Nazionale Scienza e Tecnologia Leonardo da Vinci. Lenoška inspirovaná písní Space Oddity Davida Bowieho od Patricie Urquioly, lehátko Massimiliana Locatelliho nebo koberec španělského designéra Jaime Hayona, všechny tyto produkty vznikly recyklací plastového odpadu, ale přitom jsou to svébytné objekty s nadčasovým potenciálem. Nadějná šance pro průmysl i celou společnost a rozhodně jeden z vrcholů letošního veletrhu.

Mladé naděje

Samozřejmě nemá smysl si nalhávat, že se na vlně ekologie a zeleného myšlení najednou povezou všichni. Desítky etablovaných značek stále sází především na esteticismus jako svoji hlavní devízu. Pozitivní ovšem je, že zodpovědnost je vlastní především studentům vysokých škol, kteří v Miláně také pravidelně prezentují své školní práce. Organizace Ventura Project zaštiťuje právě výstavy mladých talentů a idejí budoucnosti. Letos se mladá krev představila především v prostředí bývalého industriálního areálu na Via Tortona.

Studentská práce Still Running - Marta Sternberg, zdroj: fuorisalone.itStudentská práce Still Running - Marta Sternberg, zdroj: fuorisalone.it

Potlesk zaslouží nejvíc studenti Royal College of Art, kteří vsadili na kombinaci promyšlených technologických inovací a společenské odpovědnosti. Ve spolupráci s čínským výrobcem chytrých telefonů OPPO přišli s desítkami užitečných nápadů, které ulehčí přetížené planetě. Pěkným příkladem s konkrétním regionálním dopadem má práce trojice Ambra Dentella, Ewan Alston a Rafael El Baz, kteří rozvinuli nápad na využití odpadu z jedné z největších londýnských průmyslových zón – Park Royal. Z odpadu vyrábějí produkty do bytů, jež developeři staví na přilehlých brownfieldech. Lokální, užitečné, odpovědné. A navíc vkusné. Přesně k tomu by měl dnešní design směřovat.  

Česká stopa

Ačkoliv český design letos v centru města příliš nezářil a většina našinců vsadila na klasickou prezentaci na Fieře, jedno jméno je třeba vzpomenout. Student Fakulty umění a designu v Ústí nad Labem Filip Krampla hájil se svým nábytkem lepeným rýží barvy českého designu více než dobře. Filip své minimalistické kusy spojené šetrným lepidlem inspirovaným tradiční japonskou technikou představil už na posledním Designbloku.

Kolekce Sokui - nábytek lepený rýží, zdroj: archivKolekce Sokui - nábytek lepený rýží, zdroj: archiv

Málo lidí ví o tom, že většina nábytku, který má doma, je lepený průmyslovými lepidly vyráběnými hlavně z ropy. Při hledání šetrných způsobů lepení dřeva jsem narazil na zmínku o této japonské technice lepení. Postupně se ve srovnání s ostatními přírodními metodami ukázala jako nejodolnější a nejjednodušší,“ vysvětluje Filip.

V Miláně jeho nápad zabodoval i na té nejvyšší úrovni a mladému studentovi vynesl ocenění v rámci soutěže Ein&Zwanzich pořádané organizací German Design Council. Vzhledem k obrovské konkurenci, která v Miláně panuje, je to úspěch na který má smysl být hrdý. O to víc, že tím, kdo přišel s nápadem na možnou alternativu anorganických lepidel a laků není bohatá firma s vlastním vývojářským týmem, ale vysokoškolák studující v jednom z nejvíc znečištěných měst v republice. 

Vzory, které motivují

Nabízí se však otázka, proč se českému designu v centru severoitalské metropole nedostalo většího prostoru. Po loňském sukcesu ambiciózního Lasvitu, který nadchnul návštěvníky svým nápadem představit české sklo v bývalém divadle, se letos nic takového neopakovalo. Podobný koncept je samozřejmě extrémně drahý a produkčně náročný, příklad prezentace rakouského designu v jednom ze sálů milánského hlavního nádrží ale ukazuje, že být vidět v centru má smysl

Instalace Pleasure & Treasure, zdroj: archivInstalace Pleasure & Treasure, zdroj: archiv

Jestli se někam totiž stály dlouhé fronty, bylo to tady. Rakouský design se zde představil v hravé a působivé instalaci, nazvané příznačně Pleasure & Treasure a plné recyklovaného polystyrenu. Tím se každý musel doslova brodit k jednotlivým výrobkům z desítek různých dílen rakouských designérů. Architekti Michael Vasku a Andreas Klug dosáhli přesně toho, co je v Miláně zásadní – vzbudili zvědavost a emoce. A díky tomu i efektivně popularizovali tvorbu ze země, která rozhodně nepatří mezi přední hráče na poli moderního designu. 

České firmy a designéři by si něco podobného v Miláně také zasloužili. Zdá se ale, že český stát o něco podobného nestojí a jak říká pravidelný účastník design weeku Rony Plesl: „Chtělo by to především skvělého kurátora a dobrého architekta.“ Věřme, že se někdo takový v blízké budoucnosti objeví. Nenabídnout světu české nápady je totiž obrovská škoda. 

Další články