Již po čtvrté se broumovský klášter stal tvůrčím útočištěm pro šest ilustrátorů, kteří tak získali možnost čtrnáct dnů pracovat na svých projektech v klidném prostředí broumovské krajiny. Smysl akce poskytnout výtvarníkům klid na práci v dostatečně vzdáleném prostředí, kde nebudou rozptýleni klasickou pracovní rutinou, byl tak maximálně naplněn. Dalším důležitým aspektem sympozia bylo také seznámit jednotlivé ilustrátory, jejichž podstata práce je spíše osamělá, a podpořit tak profesní sdílení v komunitě – to je i dlouhodobý cíl, který drží na paměti spoluorganizátor sympozia spolek Czech illustrators.

Mural pro Sympozium ilustrace | Foto: Sára Evelyn Valášková

V rámci doprovodného programu proběhly dva workshopy zaměřené na dětské publikum pro veřejnost a dva workshopy pro děti, pro uzavřené školní skupiny. Dále organizátoři s každým zúčastněným ilustrátorem natočili rozhovor a uspořádali dvě diskuse. Všechny online výstupy jsou nadále dostupné na FB profilu Sympozia ilustrace a YouTube kanálu Czech illustrators. Promítány byly také animované filmy v kinosálu Informačního centra v Broumově.

Sympozium ilustrace 2022, Vernisáž a výstava | Zdroj: YouTube Czech Illustrators

Na závěr sympozia proběhla 10. dubna 2022 vernisáž výstavy realizací, která se místo výstavní síně přesunula do broumovských výloh a vitrín, a bude tak veřejnosti přístupná bez jakýchkoliv omezení do konce dubna. Z komentované prohlídky v rámci vernisáže byl pořízen záznam, který bude v následujících dnech taktéž přístupný na výše uvedených profilech. Sympozium naplnilo své vytyčené cíle a organizátoři již teď s nadějí vzhlížejí k dalším ročníkům.

Martina Fischmeister

Martina Fischmeister je ilustrátorka působící v Praze. Vytváří tištěnou i digitální ilustraci, od knižní, novinové a časopisecké tvorby až po editorial ilustrace pro online magazíny a krátké komiksy. Ve své tvorbě zobrazuje svět plný symboliky a barev inspirovaný mytologií, ženstvím a přírodou. V roce 2020 vydala svou první komiksovou novelu La Loba, kterou představila na festivalu LUSTR. Její práce jsou k vidění v publikacích jako Raketa, Nový Prostor, AARGH! nebo noviny Právo.

Martina si za své klášterní téma vzala jídlo, a to rovnou ve dvou podobách. První z nich, umístěná ve vitríně papírnictví, je součástí její vlastní veganské kuchařky, v příhodně tematickém - mnišském - hávu. Zpracovává tři pokrmy, které si často dopřávali místní benediktini, a to jáhlovou kaši, chléb s vodou a pivní polévku. Druhou je veganský výjev na stěně umístěné na Dětském hřišti, který namalovala společně s Biankou Törökovou. | Zdroj: Sympozium ilustrace

Jaký výstup vašich kolegů vás nejvíce zaujal a proč?

Líbilo se mi, jak jsme na jedno téma nahlíželi každý rozdílně, co každého na Broumově zaujalo a jak jsme to odlišně zpracovali. Asi proto mě nejvíc zaujaly projekty, které by mě ani ve snu nenapadlo zpracovat a nějakým způsobem se odlišovaly od klasické ilustrace.

Třeba se mi moc líbí, jak Bianka Töröková tvoří ilustrované pop-up instalace v přírodě. Pro Broumov vytvořila pop-up chaty Hvězda a vidět, kolik za tím stojí práce, bylo šílené. Všechno to plánování, měření, stříhání, lepení,... a výsledek byl parádní. Její práce s texturou, barvami a motivy přírody jsou mi blízké, a asi i proto jsme si sedly při společné práci na muralu pro sympozium.

Nebo Terka Šiklová a její svíčky ve tvaru různých ikon Broumova mě také zaujaly. Líbilo se mi, jak to pojala a zvolila netradiční médium. Taky si to musela vytrpět, mrzla a mokla venku s vařičem, zatímco my se pohodlně hřáli v ateliéru.

V čem pro vás byla účast na sympoziu přínosem?

Společná práce v ateliéru byla dobře nakopávací, bylo to takové meditativní tvoření, které nesvádělo k poflakování. Obohatilo mě vidět různé přístupy k ilustraci a tvorbě celkově. Každý měl trochu jiný základ a vnášel do tvoření unikátní perspektivu. Odnáším si inspiraci na budoucí projekty, které nutně nemusí vypadat jako obrázek na papíře.

Matej Ilčík

Matej se věnuje knižní a časopisové ilustraci převážně pro mladší publikum. Než se začal věnovat ilustraci profesionálně, věnoval se výrobě digitálních pomůcek pro grafiky a ilustrátory pod značkou Guerillacraft. Ilustroval tři přírodovědecké knihy pro děti v sérii „Všechno o“ v nakladatelství Albatros (Všechno o vejci, Všechno o pírku, Všechno o oku) a jednu se sportovní tematikou. Jeho nejnovější knižní počin je kniha inspirovaná příběhem slovenské lyžařky Veroniky Velez-Zuzulové Veronika z paneláku ide dobyť svet. Ve své volné tvorbě nejradši zobrazuje mužské postavy v sériích, na pozadí kterých se odehrávají různé (tragi)komické příběhy.

Matej se pustil do ilustrované karetní hry Černý Petr, kterou tematicky přejmenoval na Černý mnich. Na sedmnácti kartách zobrazuje výjevy z mnišského života v broumovském klášteře a okolí. Nezajímají ho ani tak svaté obrázky a ikony, ale s trochou tajemna a humoru zpodobňuje mnichy jako lidi z masa a kostí, se všemi strastmi a radostmi. Stylově se inspiruje polozachovalými freskami, což se na kartách projevuje mimo jiné v užití bílé nebo texturami opadané barvy. Motiv černého mnicha se objevuje na všech kartách, jelikož benediktinský hábit byl tradičně černý - identitu toho skutečného zjistí hráči až na konci hry. | Zdroj: Sympozium ilustrace

Jaký výstup vašich kolegů vás nejvíce zaujal a proč?

Každý z nás měl dost osobitý výstup a je velmi obtížné vybrat jen jednu ze všech těch skvělých prací. Nejvíce mě ale možná pobavily pohlednice od Karla Osohy. Pracoval se symbolem labutě z broumovského erbu. Z místa, které je protkáno historií, si nevybral žádné historicky významné scenérie, ale labuť umisťoval do míst, která jsou významná spíše pro domácí než turisty – průčelí staré samoobsluhy, místní autobus a hřbitov, hospoda... Takže funkci pohlednice postavil na hlavu – místo turistům je určena domácím.

V čem pro vás byla účast na sympoziu přínosem?

V možnosti pracovat v kolektivu kreativních lidí a dívat se jim přes rameno. Zároveň s nimi trávit většinu času, vyměnit si informace z prostředí ilustrátorského „byznysu“ a celkově se pobavit. Důležitý byl pro mě také krásný prostor, ve kterém jsem měl možnost ty dva týdny žít.

Karel Osoha

Karel Osoha je nejraději komiksový kreslíř a ilustrátor. Vystudoval Ateliér filmové a televizní grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Komiks Češi 1948: Jak se KSČ chopila moci, který nakreslil, získal v roce 2017 cenu Muriel za nejlepší původní kresbu a ve stejné kategorii byl nominován i za první díl trilogie Návrat Krále Šumavy. Podílel se na komiksové entologii Totální nasazení. Kromě komiksů ilustroval trilogii románů pro mládež Prašina a storyboardoval s režisérem Václavem Kadrnkou celovečerní filmy Křižáček a Zpráva o záchraně mrtvého.

Město Broumov nese ve znaku obraz labutě, kterou prý podle pověsti ve 13. století viděli první němečtí osadníci plout pod hvězdnou oblohou po hladině jezera. Karlova labuť se vydává na procházku. Kráčí po městě, cupitá uličkami a nachází místa, která městský znak nenesou, ale pro svůj význam nebo majestátnost by si ho podle Karlovy opeřené hrdinky zasloužila. | Zdroj: Sympozium ilustrace

Jaký výstup vašich kolegů vás nejvíce zaujal a proč?

Je to těžký výběr mezi všemi, ale nakonec jsem asi nejnadšenější z práce Bianky Török. Možná je to prostě jen tou výhodou prostorovosti a toho, jak vábná je pokaždé nějaká pop-up konstrukce, ale i její výtvarno a vtip jsou výborné.

V čem pro vás byla účast na sympoziu přínosem?

Největší přínos jsem získal ve zkušenosti, že mít nějaký denní řád ve společnosti podobně zaměřených lidí, je možná opravdu užitečné a pomáhá mi být produktivnější. Protože pracuji už dlouho sám z domova, kde jakžtakž funguji, neměl jsem nikdy obdobné srovnání. Doma se mi pořád vytrácí pozornost a i odpovědět na tyto otázky byl trochu problém. Ne, že by se mi to v ateliéru v Broumově nikdy nedělo, ale v kolektivu je to trochu kontrolovatelnější. Dřív bych do nějakého společného ateliéru nešel, ale teď už asi ano, kdybych si mohl dovolit přispívat na pronájem.

Bianka Töröková

Bianka Töröková je slovensko-maďarská grafička a ilustrátorka, má ukončené vysokoškolské vzdělání na Budapest Metropolitan University v Budapešti na institutu užitkového umění se zaměřením na návrhy grafik. Věnuje se grafickým pracím, ilustracím a také vyučuje na soukromé střední škole. Má ráda hlavně hravé úlohy jako pop-up knihy anebo společenské hry pro děti a mladé. Volně kombinuje tradiční malířské a grafické techniky s počítačovou postprodukcí.

První den sympozia se Bianka vydala na výlet na Broumovské stěny, kde se jí u Kaple Panny Marie Sněžné na Hvězdě naskytl výhled na okolní krajinu. Tento dojem, zvýrazněný vzácným slunečním dnem, se rozhodla zachovat jak na papíře, tak v prostoru. Výsledkem její sympozijní práce je víceplánový pop-up, ve kterém se otevírá barokní krajina skal, lesů a luk. I v druhém jejím výstupu jde o hledání poetiky ve vnějším světě a práci s krajinou, tentokrát tou městskou. Spolu s Martinou Fischmeister je autorkou muralu, který najdete na Dětském hřišti. | Zdroj: Sympozium ilustrace

Jaký výstup vašich kolegů vás nejvíce zaujal a proč?

Doposud jsem osobně kolegy neznala, ani jejich práci. Bylo pro mě zajímavé spojovat si během sympozia umělce s jejich tvorbou. Přitom jsem měla možnost znát jejich předchozí práce. Malování murálu pro Sympozium ilustrace s Martinou Fischmeister pro mě byla velká čest. Při práci jsme zjistily, že je náš pracovní styl velmi podobný. Také se mi velmi líbila práce Terezy Šiklové, která vytvořila jiné médium než ilustrace. Modelovala ze včelího vosku svíčky. Jedná se o jinou techniku a jiný způsob vyjádření. Mě by to nenapadlo.

V čem pro vás byla účast na sympoziu přínosem?

Během dvoutýdenní účasti na sympoziu jsme se mohli věnovat (v luxusním prostředí klidu) jen tvorbě ilustrací. Bylo dobře vidět, jak ostatní kolegové tvoří. Procházky po starém městečku Broumově a v okolí mi daly inspiraci k tvorbě pop-up projektu kaple Panny Marie. Spolupráce s ostatními kolegy byla velmi inspirativní. Odcházela jsem s krásnými zážitky a vzácnými známostmi.

Alžběta Göbelová

Alžběta Göbelová je česká ilustrátorka a animátorka. Vystudovala animovaný film na UTB ve Zlíně a studium zakončila absolventským filmem Duchařina, který sklidil úspěch na mnoha mezinárodních festivalech. Momentálně se převážně věnuje ilustraci a to hlavně pro děti. Spolupracuje s nakladatelstvími jako Host, Mladá Fronta, Albi a Pikola. Tvoří vizuál českému písničkáři Pokáčovi. Nadále se chce věnovat i animaci a to nejen jako zakázkové tvorbě – společně s animátorkou Gabrielou Plačkovou v současnosti vyvíjí animovaný stop-motion seriál Dozvonil zvonec.

Co asi tak dělali mniši ve chvílích volna, pokud tedy nějaké zrovna měli? Využívali místní přívětivé zahrady? Chodili na dlouhé procházky po hradbách? Klášter zde Bětce nabídl ukrytí a izolaci od všeho zlého, co se momentálně ve světě děje, a ona mohla nerušeně utéct do nezatíženého světa fantazie. V sérii pohlednic, s lehkostí, nadsázkou a humorem, ilustrovala, jak by mohl vypadat volný čas místních mnichů. | Zdroj: Sympozium ilustrace

Tereza Šiklová 

Tereza Šiklová je ilustrátorka a autorka žijící v Praze. Vystudovala v Ateliéru ilustrace a grafiky na UMPRUM a v roce 2018 absolvovala stáž na Glasgow School of Art. Věnuje se tvorbě autorských publikací; nedávno vyšla její obrazová kniha Obr v nakladatelství Baobab. Nyní dokončuje práci na kapesní publikaci Příběh stromu. Inspiraci nachází v přírodě a humoru. Její kresby doprovázejí texty několika knih a časopisů.

Tereza pro sebe v klášterních prostorách našla roli poutníka sběratele. Jako vnější pozorovatel a návštěvník sbírá artefakty z prostředí Broumova, které zaujaly její pozornost, a ty pak modeluje z včelího vosku. Výsledkem je sbírka svíček, ve kterých konzervuje vzpomínky na místa a detaily, které si přeje mít v živé paměti. Každá svíčka v sobě nese otázku, zda ji zapálit. S jejím postupným mizením pod plamínkem ohně poskytuje nejen teplo a světlo, ale i vzpomínky na chvíli, kdy byla vytvořena. Tak Tereza vytváří cestovní deník z fiktivních i reálných cest a otázka, zdali svíčky opravdu zapálí, nebo to udělá někdo jiný, zůstává nezodpovězena. | Zdroj: Sympozium ilustrace