Několik žen se rozhodlo naplnit svůj život designem a uměním a přivést do něj také dítě. Na otázky, jaká úskalí i radosti takové rozhodnutí přineslo, zda-li se dá mateřství skloubit s designérskou profesí i co by se v našem systému dalo zlepšit, odpovídalo pět námi oslovených designérek a umělkyň.
O své zkušenosti z pozice pracující designérky nebo umělkyně na rodičovské dovolené se s námi podělily fotografka Michaela Karásek Čejková, designérka Anastázie Kahotski, známá pod značkou Nastassia Aleinikava, módní designérka a jedna ze zakladatelek Overall Office, Kristýna Nováková, módní designérka Alice Klouzková a keramická výtvarnice Luisa Bělohlávková.
Když dojde na lámání chleba
„To, že chci být fotografka, jsem věděla už ve 13 letech,“ přiznává Michaela Karásek Čejková s tím, že o mateřství v době, kdy si vybírala obor studia, neuvažovala. S Michaelou se shodují všechny námi oslovené tvůrkyně a některé, jako třeba Anastázie Kahotski, touhu mít rodinu nikdy neměly.
KITCHEN pro Elle Decoration Czech 2023 | Foto: Michaela Karásek Čejková
Odlišnou zkušenost popisuje Kristýna Nováková: „Vždy jsem měla pozitivní postoj k dětem a mateřství a už dávno před lety jsem chtěla být matkou. V tom věku, kdy se ale láme chleba, tyhle myšlenky nepřipadají v úvahu. Naštěstí... Kdybych teď stála před podobným rozhodnutím, asi bych vždy šla za tím, co chci, a neřešila bych, zda se to hodí k tomu, co nejspíš přijde.“
Profese designérky a mateřství
Skloubení kariéry s osobním životem bývá pro pracující matky na rodičovské dovolené největším oříškem. Každá profese má svá pro i proti ve vztahu k mateřství a ideální řešení, které by vyhovovalo všem, neexistuje. „Pokud se na to ale podívám z nadhledu, tak bych si myslela, že designérská profese může být ta nejlépe skloubitelná s mateřstvím nebo rodičovstvím obecně. Je to obor plný imaginace, her a nadšení. Zároveň může poskytovat možnost volnější pracovní doby,“ říká s úsměvem Kristýna Nováková.
Záhy ale Kristýna dodává: „Pokud se na to podívám z osobní zkušenosti, tak je to rozhodně náročné. Hodně mi to dává, ale zároveň i bere. Chtěla bych mít na některé fáze ve své práci větší prostor a čas, což mě ale zase učí něčemu, co jsem doposud nepotřebovala – rozhodnosti, selektivnímu myšlení a stanovení si priorit.“
Nemožnost věnovat se jak dítěti, tak své práci stoprocentně se stává častou výzvou pracujících matek na rodičovské dovolené, které tak hledají kompromisy a přehodnocují své postoje i pracovní postupy, jak vysvětluje Alice Klouzková: „Snažím se pracovat pro naši značku Sistersconspiracy, mám pár vlastních projektů a také učím. Na vše mám ale jen velmi málo času, tak jsem nucena být maximálně efektivní.“
Skloubení práce s rodinou
Nelehkým úkolem pro všechny pracující rodiče je najít balanc mezi časem, který věnují dětem, a své práci. Michaela Karásek Čejková přiznává, že skloubení role matky i fotografky je těžké: „Přes den využívám každou volnou chvíli k vyřízení pracovních povinností, na schůzky chodím často se synem. Takže vlastně pořád přepínám z role matky do role profesní. Když děti večer usnou, zasedám k počítači a pracuji do noci.“
Mnoho tvůrkyň volí práci ve večerních hodinách nejen z nedostatku času přes den, ale taky díky možnosti se naplno ponořit do tvorby bez rozptylování. Keramické výtvarnici Luise Bělohlávkové dokonce práce v noci vyhovuje nejvíce a za největší benefit oboru, kterému se dlouhodobě věnuje, považuje právě možnost práce z domova.
Viva La Mamma od Luisy Bělohlávkové | Zdroj: archiv autorky
I když se práce z domova může jevit jako nejlepší možné řešení, často jsou matky během ní nucené volit kompromisy, které zasáhnou jak do jejich práce, tak do rodinného života. „Ráda bych práci měla dotaženější a věnovala vývoji více energie. Zároveň bych si přála trávit více času s Laurel, a to hlavně s čistou hlavou. Občas se přistihnu, že jí svůj čas dávám jen napůl, protože mi u toho běží spousta myšlenek,“ svěřuje se Kristýna Nováková.
Být pánem svého času
Všechny námi oslovené designérky si založily vlastní studia a shodují se na významné výhodě, kterou jim toto rozhodnutí přináší. „Jelikož jsem OSVČ, tak mi skloubení profesního života s mateřstvím přijde skvělé, především proto, že jsem pánem svého času, mohu si tedy (ve většině případů) určit, kdy budu pracovat a naopak, pokud chci trávit více času s dětmi, tak prostě zakázky v daném období neberu,“ říká Michaela Karásek Čejková. S Michaelou souhlasí i Anastázie Kahotski, která si cení svobody z minuty na minutu měnit plány a možnosti přizpůsobit se neplánovaným potřebám dětí.
Alice Klouzková se jako jediná nechala zaměstnat a učí na Technické univerzitě v Liberci na Katedře designu Fakulty textilní. „Je to ale jen díky tomu, že mi tam vyšli velmi vstříc co se týká výše úvazku,“ upozorňuje Alice, která se nadále věnuje i vlastní tvorbě. Časová flexibilita je tak pro mnoho designérek nejčastějším důvodem pro zvolení práce na vlastní noze před zaměstnáním, a to i během rodičovské dovolené.
Sebevyjádření jako odpočinek i nutnost pro přežití
Podle výzkumu společnosti Mamio 81 % dotázaných matek přiznalo, že se cítí osaměle a vnímá zhoršení svého společenského života po narození dítěte. Podnikání či práce na zkrácený úvazek během rodičovské dovolené tak může ženám pomoci se začleněním do kolektivu, seberealizací i s psychickým zdravím. „Každou chvíli, když jsem mimo domov, se snažím myslet na to, kdo jsem a co chci, protože v momentě, kdy se neustále staráme o malé děti, potlačujeme své vlastní potřeby,“ říká Anastázie Kahotski.
Dioptrické brýle Fluorine od Nastassiy Aleinikavy | Zdroj: archiv autorky
„Kdybych nepracovala a byla celou dobu na mateřské s dětmi, zbláznila bych se,“ přiznává Michaela Karásek Čejková a dále vysvětluje: „A to ne proto, že bych s nimi nechtěla být, ale protože svůj obor beru jako třetí dítě, miluji ho, a pokud nefotím, kumulují ve mně nápady, které nemohu vypouštět ven, a jsem z toho frustrovaná. Také je pro mě důležitý styk s lidmi, co dělají zajímavé projekty, a jsem ráda jejich součástí.“ Stejné emoce vnímá i Alice Klouzková, které práce přináší zdravou mysl, radostný relax i možnost seberealizace.
Učení (od) dětí
Nejen náš čas a péče, ale také prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, ho formuje a učí. Pracující rodič designér či umělec tak může být pro dítě inspirativní, jak vysvětluje Michaela Karásek Čejková: „Moje profese mi umožňuje brát děti na plac, seznámit je se zajímavými lidmi a ukázat jim nová prostředí. Jsem také ráda, že děti vidí, že máma pracuje, že to jde.“
Vlevo Viva La Mamma, vpravo výtvarnice Luisa Bělohlávková | Zdroj: archiv autorky
Dětský svět plný her, objevování a fantazie se naopak stává pro mnoho umělkyň velkou inspirací a často se zrcadlí i v jejich vlastní tvorbě. „Myslím, že dělám barevnější a hravější věci. Více experimentuju s různými materiály a také pracuji převážně sama, ve studiu,“ popisuje Michaela Karásek Čejková. Větší uvolněnost i bezstarostnost, kterou pociťuje Luisa Bělohlávková, může mnohým designérkám pomoci objevit jejich skrytý potenciál nebo přinést „nový vítr“ do tvorby.
„Občas je ale náročné se přepnout z hravého dětského světa do přísného a tvrdého světa dospělých,“ upozorňuje Anastázie Kahotski. Pracující matky tak během dne mění několik rolí, čemuž musí přizpůsobit nejen svůj pracovní režim, ale také se naučit koncentraci a selektivnosti. „Díky dětem jsem si začala vážit svého času a více si vybírám z pracovních nabídek. Pečlivě zvažuji, zda raději není lepší trávit čas s dětmi,“ říká Michaela Karásek Čejková.
Spodní prádlo Lea od Overall Office | Foto: Valentyna Janů
Zmíněné odmítání je pro náš život důležité, ale přesto ho často používáme méně, než by bylo potřeba, jak se domnívá i Kristýna Nováková: „Obecně by bylo snazší, kdyby lidi neslibovali něco, co nemohou splnit, jen proto, že neumí říkat ne… Měli bychom dětem předávat povědomí, že NE je často lepší varianta ANO.“
Rovnoměrná výchova
Nejen odmítání je v našem životě důležité, ale i umět si říct o pomoc, a to i v období rodičovské dovolené. Pracující ženy se kromě práce věnují také zajištění chodu domácnosti, kdy kombinace obojího může vést až k přetížení a tzv. rodičovskému vyhoření, se kterým se v naší republice setkalo téměř 13 % rodičů. Velkou pomocnou rukou je tak pro mnohé matky partner a rovnoměrné rozložení povinností. „Ráda říkám, že jsem to mateřství vyhrála v loterii. Můj muž je neobyčejně angažovaný otec. Měli jsme v jednu chvíli i prohozené role rodič v domácnosti a rodič pracující. Což bylo velmi obohacující pro oba. Všem to vřele doporučuji. Přináší to velká poznání a pochopení oběma stranám,“ vysvětluje Kristýna Nováková.
Zavinovací šaty SUN od Sistersconspiracy | Zdroj: archiv Alice Klouzkové
Prohození rolí bývá většinou ale výjimkou. Muži odcházejí na rodičovskou dovolenou minimálně. V roce 2021 tvořili otcové, kteří odešli ze zaměstnání na rodičovskou dovolenou, dokonce jen 1,78 %, jak uvádí Šárka Seydler Kabátová v knize Máma má práci. Rovnoměrné rozdělení péče o dítě není stále tak rozšířené a často chybí větší podpora státu, která by toto rozhodnutí povzbuzovala. „S tatínky se v našem systému jaksi nepočítá. Určitě by pomohlo, kdyby bylo běžné, že se o péči o dítě dělí oba rodiče,“ říká Alice Klouzková.
Nedostatečná podpora státu
Již zmíněná malá podpora státu se nedotýká jen otců na rodičovské dovolené, ale také všech rodičů, kteří se rozhodnou během tohoto období pracovat. „Když si jako rodič na rodičovské dovolené přivyděláváte, musíte státu odvádět odvody, sice snížené, ale stejně. A to je podle mě nefér, protože takovíto rodiče si udržují styk s prací, tudíž po několika letech na mateřské nenaráží na problémy při návratu do práce a nekončí na pracovních úřadech, což je pro stát velká výhoda. Proto by tito rodiče neměli být za své rozhodnutí přivydělávat si biti,“ domnívá se Michaela Karásek Čejková.
Kromě pracujících rodičů se s malou podporou setkávají taky studující matky, kterou je i Luisa Bělohlávková: „Velká pomoc by byla, kdyby se na UMPRUM založila školka pro děti maminek, které se věnují designu a umění a do toho studují. Je důležité, aby tuto službu mohli využít všichni studenti, kteří to potřebují. Bylo by moc fajn mít dceru kousek od školy a nemuset lítat po Praze jako blázen.“
Podle Anastázie Kahotski není podpora rodičovství jen o rodičovském příspěvku nebo zajištění předškolní péče, která se v naší republice podle průzkumu společnosti Mumdoo nedostane přibližně na 18 % dětí. „Je to také o tom, jak společnost vnímá kojení na veřejnosti, dětské zóny v restauracích, přebalovací pulty na pánských záchodech, nízkoprahová města…“ Vytvoření inkluzivních měst by se tak mělo stát jednou z priorit státu, stejně jako poskytovat příjemnější podmínky pracujícím rodičům na rodičovské dovolené.
