Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Za kolekci Sequence, kterou spolu s architektem Petrem Hákem představila na Designbloku 2015, získala cenu šéfredaktorů za nejlepší prototyp. Foto: Dita Havránková. Za kolekci Sequence, kterou spolu s architektem Petrem Hákem představila na Designbloku 2015, získala cenu šéfredaktorů za nejlepší prototyp. Foto: Dita Havránková.

Markéta Držmíšková: Ze začátku musí člověk být nadšenec, aby vydržel

Designérka porcelánu Markéta Držmíšková skončila školu před rokem a půl, její kolekci Obšitá děkan ocenil jako nejlepší diplomku. Na letošním Designbloku dostala spolu s architektem Petrem Hákem cenu šéfredaktorů za nejlepší prototyp designéra za kolekci Sequence. Se značkou Držmíšková Porcelain se objeví i na letošním designSUPERMARKETu. Jak se jí daří, co je pro ni důležité a co plánuje?

Jsi po škole rok a půl. Nechybí ti to? 

Ze začátku jo, protože člověk je celý život zvyklý na pravidelný řád a najednou je odkázán sám na sebe. Protože jsem nenastoupila do práce a začala pracovat sama, chyběly mi termíny. Navíc je pro mě důležité někam patřit. Potřebuju mít kolem sebe lidi podobné krevní skupiny, nejsem sólo hráč. Jsem ráda, když můžu s někým spolupracovat. Přijde mi fajn, že se s některými spolužáky teď potkáváme pracovně.

Jak jsi začínala? Našla sis cestu, která funguje?

Teď je to dobré, protože je víc práce a s ní i termíny, kdy mám co odevzdat: třeba teď je designSUPERMARKET, něco řeším i v zahraničí, a to všechno znamená, že něco musím. Po škole jsem si naivně myslela, že lidi ode mě budou hned chtít plno věcí, ale zatím mě nikdo nezná, tak je ode mě chtít nemůže. 

Markéta Držmíšková použila krejčovský proces obšívání, aby vytvořila porcelánový čajový set nazvaný - Obšitá. Foto: Dita Havránková.Markéta Držmíšková použila krejčovský proces obšívání, aby vytvořila porcelánový čajový set nazvaný - Obšitá. Foto: Dita Havránková.

Takže rok a půl po škole jsi stále ve fázi hledání?

Myslím že, už jsem nasměrovaná. Vím, jaké typy věcí budu dělat, mnohem víc dopředu přemýšlím nad nadcházející kolekcí, učím se nacenit svou práci, třeba když mám vymyslet úplně nové věci na zakázku. Je hrozně důležité znát svou cenu, určit si, kolik chceš za prototyp, za vývoj a tak. Plno věcí bych dělala i zadarmo, protože jsem nadšenec, ale když pak dlouho chybí stabilní příjem, donutí tě to si cenu stanovit. Což je dobře, protože lidi si tě pak víc váží.

Počítáš ve své tvorbě s divákem?

Používám třeba Instagram nebo Pinterest, kde sleduju různé proudy, dá se odhadnout, jaký styl se lidem líbí. Když se tvá práce líbí tobě, počítáš, že se bude líbit i jim, je to provázané. Ale každá z mých kolekcí je jiná. Někdy úplně sobecky reaguje na nějakou situaci, třeba Jeden řeší situaci s mytím nádobí. Když jsem pak tu příhodu vyprávěla, plno lidí mi potvrdilo, že to má stejně.

Nová kolekce Sequence vychází ze spolupráce s Petrem: on je městský typ, technicky zdatný, všechno má perfektně rovné, vše dokonale zapadá – no a moje věci jsou přírodní, pocitové... vlastně mají dodat teplo. Takže v tomhle případě jsem reagovala na jeho tvorbu, což je další přístup. A třeba mísy Za mámu, za tátu jsou vyloženě pro diváka, pro uživatele. Celkově přemýšlím tak, aby věci byly funkční, protože porcelán je materiál, který má zastávat funkčnost, ale hravost mís Za mámu, za tátu a Mlsný Petr je dělaná pro diváka.

Kolik nádobí spotřebuje jeden člověk za jeden den? Jeden set doplněný ilustracemi Ilony Polanski. Foto: Dita Havránková.Kolik nádobí spotřebuje jeden člověk za jeden den? Jeden set doplněný ilustracemi Ilony Polanski. Foto: Dita Havránková.

Je pravda, že tvoje věci jsou vůbec dost různorodé.

Mně to tak vychází. U různorodých věcí se pokaždé něco naučím, to mě baví. Myslím, že je cítit nějaký rukopis, snad je vidět i nějaký vývoj. Třeba Lahve pro tvrďáky ze začátku jsou takové naivní, populární, ze současné kolekce by měla být víc cítit ženskost, dospělost. 

Jak vznikají nové kolekce?

Pokaždé, když je designSUPERMARKET, se lidi ptají na novinky – přitom měsíc předtím je Designblok, kde vždy představuju něco nového. No a mně když se někdo zeptá „budeš mít něco novýho?“, řeknu prostě „samozřejmě, že budu mít“. Takže se snažím na každou výstavu přinést něco nového. Vloni na designSUPERMARKETu jsem měla speciální obláčkové špunty, které byly k dostání jenom tam, letos dělám kolekci pihatých hrnků a váz.

Prozradíš detaily?

Tvarosloví vychází z předchozí kolekce Sequence, kterou jsem představila na Designbloku. Ale struktura nebude malovaná, jen hladká, a v glazuře budou modré a černé skleněné střípky. Snažím se to dělat tak, jak by to bavilo mě, když někam jdu: nebaví mě vídat stále stejné věci dokola.

Úplně první fotografie úplně nových "pihatých" šálků, které Markéta připravila přímo pro letošní designSUPERMARKET. Foto: Držmíšková Porcelain.Úplně první fotografie úplně nových "pihatých" šálků, které Markéta připravila přímo pro letošní designSUPERMARKET. Foto: Držmíšková Porcelain.

Je nějaká strategie, která je podle tebe úspěšná?

Strategii na úspěch neznám, snad jen vydržet, věřit a pořád makat. Asi je dobré mít nějaký plán, ale někdy je dobré i nechat věci plynout. Jsem trochu snílek. Když si něco vysním a pak to nevyjde, vždycky mě to vykolejí. Tak jsem teď zvolila nový přístup: nechávám se překvapit a nic nečekám. Dělám, co mě baví, snažím se to dělat dobře a doufám, že to i dobře dopadne. To je teď moje strategie.

Takže zásadní otázka: živíš se porcelánem?

Živíš neživíš... No, dělám jenom to a když jde do tuhého, tak dělám i něco jiného (smích). Mě baví se učit a dělat nové věci, takže když na chvíli dělám něco jiného, neberu to jen jako nutnost pro obživu, ale jsem za to ráda. Když člověk pracuje sám, může zabřednout, takže by občas měl vystrčit hlavu z dílny a vidět, jak lidi reagují na věci. Ale jo, převážně dělám porcelán.

Jak to bylo úplně na začátku, hned po škole?

Po škole je to krušný. Třeba architekt potřebuje počítač, já potřebuju vybavení celé dílny. Startovní náklad je strašně vysoký. Na začátku jsem dělala věci na koleně, nejdřív doma a když už jsme se s porcelánem do bytu nevešli, odstěhovala jsem se na Vinohrady do společného ateliéru. Tam jsem ale zjistila, že nejdřív se potřebuju zaměřit na sebe, a pak teprve s někým něco sdílet.

Studovala jsem porcelán jen dva roky, takže plno věcí se učím v průběhu a potřebuju na to svůj čas. Teď si rok dělám věci po svém, určuju si vlastní tempo a to mi vyhovuje. Problém na začátku je, že člověk potřebuje velký prostor, kruh, pec a další vybavení. Ze začátku musí člověk být hrozně velký nadšenec, aby to vydržel.

Takže nadšení je ta nejpodstatnější věc. 

Jasně, nadšení a trocha dovednosti. Všechno se dá naučit, když tě to baví. Zapálení pro věc musí být na prvním místě. Když jsi holka a taháš barely s hmotu, pytle se sádrou a místo šatů máš kalhoty zaflákaný od sádry, tak to musíš milovat.

Prý nejde vyrobit černý porcelán! Tato věta byla výzvou, a kromě černého vznikly ještě další odstíny barevné lahve Gradient. Foto: Dita Havránková.Prý nejde vyrobit černý porcelán! Tato věta byla výzvou, a kromě černého vznikly ještě další odstíny barevné lahve Gradient. Foto: Dita Havránková.

Když se podíváš kolem sebe, jak dlouho tak trvá, než dospěješ do fáze soběstačnosti?

Já tomu dávám pět let. Víc nedám (smích). Stojí to všechen čas, co člověk má. Je to můj koníček. Někdy mám vzdávací období, obvykle před nějakou výstavou, kdy nestíhám. Ale pak stačí málo. Někdo mi řekne „jé, to se mi moc líbí“ a ve mně se to otočí a zas dobrý. Důležité je vydržet. Mně třeba přijde skvělé mít kontakt se zákazníkem, jako teď na designSUPERMARKETu. Není to výstava, u věcí je cena, hned vidíš, jak na to lidi reagují, jestli si to chtějí koupit, jestli se jim to líbí... 

Co dalšího je důležité, když buduješ značku?

Přijde mi fajn vytvořit nějakou identitu, která se dobře pamatuje. Chtěla jsem za každou cenu použít svoje přímení, které není snadné si zapamatovat. Proto jsem poprosila šikovného grafika a typografa Filipa Matějíčka, který mi udělal logo a nastavil vizuál, který používám. Chtěla jsem něco, co mohu roky používat, aniž by se to muselo měnit. Pak mám Ditu Havránkovou, která všechno fotí a pomáhá mi tak dokreslit atmosféru. Nejde jen o to věc dobře vymyslet, nakreslit, vyrobit, spočítat, ale ještě jednou tolik práce je potřeba na to, aby se prodala. To tě ve škole nenaučí, tam vyrobíš a vystavíš klauzuru, dostaneš známku a jedeš další úkol, takže vlastně končíš v půlce procesu. Navrhování, které se učíš ve škole, je jen malá část práce.

Takže škola tě nenaučí všechno, ale poznáš tam lidi...

Přesně. Ti, co obor nestudují, to mají v tomhle horší. Lidi, se kterými pracuju, třeba ilustrátorka Ilona Polanski, Dita nebo Filip, jsou mí nebo Petrovi spolužáci. Měli jsme štěstí, že jsme kolem sebe měli šikovné lidi. Když na škole někdo potřeboval vyfotit do portfolia produkty, tak jsem mu dala svoje – a měla jsem produktové fotky. Lidi to vzdávají proto, že je to složité, ale vždy to jde nějak dát dohromady. Někdy je těžké dotáhnout to do konce, ale jde to.

Kolekce porcelánových mís je doplněna prkénky a také hravou ilustrací. Mají přimět nejedlíky k tomu, aby jim víc chutnalo. Foto: Dita Havránková.Kolekce porcelánových mís je doplněna prkénky a také hravou ilustrací. Mají přimět nejedlíky k tomu, aby jim víc chutnalo. Foto: Dita Havránková.

Co ještě ti škola dala?

Já jsem předtím nepracovala s porcelánem. Od dětství jsem chodila na keramiku a chtěla jsem to dělat, pak jsem šla na přírodní materiály a nechtěla už dál studovat, ale pak jsem si řekla „vždyť je tam i porcelán, je to na dva roky“, náhodou to vyšlo a když jsem tam přišla, zjistila jsem, že to je ono. Takže mě škola vyprofilovala. Ze školy může každý brát, co potřebuje. Mně tam přijde skvělé třeba vybavení dílen, člověk vidí, jak by to mělo fungovat.

Není to potom šok? Perfektně vybavená dílna a najednou prázdno?

No absolutní. Skončíš a nemáš k dispozici nic. Nám naštěstí vedoucí keramiky Antonín Tomášek nabídl, že když budeme něco potřebovat, můžeme se vrátit a dílnu použít. Je fajn mít zadní vrátka a vědět, že když bude nejhůř, je se kam vrátit. Ale nemít dílnu má i výhody: něco vymýšlím a neohlížím se na vybavení. Co mě napadne, to udělám, nebo seženu někoho, kdo mi pomůže. Třeba mi řekli, že nejde vyrobit černý porcelán – a já mám černý porcelán. Mám radost, že dokážu dotáhnout myšlenku z papíru do konce. 

No a jaké máš plány?

Do budoucna bych si přála s někým spolupracovat, kdo mi pomůže promyslet věci technicky, protože mezery tam jsou. Ze začátku jsem třeba vymýšlela hrozně nákladné věci. To jsou ale všechno zkušenosti, které sbíráš cestou a kdyby mi to někdo řekl, já mu stejně neuvěřím, musím si to udělat po svém. Totéž bylo teď s pecí: málem jsem si rozpůjčovala peníze na novou, nakonec mám starou popelnici, ale jsem nezávislá, finančně se to dalo, pec pálí a chvíli snad vydrží. Člověk nemůže chtít hned jezdit v mercedesu. 

Galerie

Další články