Tvoje práce budí pozornost - člověk si jí hned všimne, pak se od ní nedokáže odtrhnout a chce víc a víc. V čem podle Tebe spočívá její kouzlo?
To opravdu nemohu posoudit, chybí mi potřebný nadhled.
Pro člověka, který neumí kreslit, je ilustrátor hotový hrdina. Máte ale i vy "kreslící" své slabiny? Je třeba něco, co kreslíš vyloženě nerada?
Určitě. U každého je to ale něco jiného. Například já jsem po čase zjistila, že neumím kreslit vyloženě vtipné věci - karikatury, krátké vtipné stripy, vůbec mi nejdou. Když se o to pokouším, tak mi to trvá dlouho a výsledek vůbec nestojí za to. Legrační věc se mi povede leda tak náhodou, vůbec to neumím ovládat. Ale znám lidi, kteří vezmou tužku a papír a během jedné minuty nakreslí tak vtipné věci, že se k nim musím znovu a znovu vracet. Každý má svoje silné i slabé stránky, v ilustraci stejně jako kdekoli jinde.
Jak bys popsala svůj tvůrčí proces, kterou jeho část máš nejradši?
Je to různé, podle toho na čem pracuji. Když dělám ilustrace na zakázku, přistupuji ze začátku k tvorbě hodně analyticky a kladu si hodně otázek. Co by ilustrace měla vyjadřovat - co je náplní textu? Jaká je její funkce - doslova tlumočit text, o něco ho doplnit, dokreslit jeho atmosféru? Pro jakého čtenáře je určena - je to dětská kniha, ekonomický týdeník, lifestylový magazín nebo neziskovka? To vše chce různý přístup. Pak pracuju na skice nebo náhledu - zde je rozhodující kompozice. Tvoří pevnou kostru, bez které i ty nejjemnější provedené detaily nebudou držet pohromadě. Kompozice odráží náladu ilustrace - může být výrazně centrální, důmyslně dynamická, klidná, plná detailů nebo naopak velice minimalistická, proto je dobré od začátku mít jasno, jakého výrazu chceme dosáhnout.
Když pracuju na svých věcech (například sítotiskových grafikách) je to ale úplně jiné. Tady nemám k dispozici hotový obsah. Obsah grafik vytvářím sama, proto tady pracuju naopak od začátku spíš intuitivně. Připomíná mi to práci na zahradě - člověk vytváří nejlepší podmínky pro stromy a květiny, ale pak musí počkat až vyrostou samy, nejde to uspěchat. Při své práci to cítím stejně - občas musím zastavit a počkat až obsah uzraje, stejně jako zraje ovoce nebo se otevírá květ. Člověk si musí vypěstovat trpělivost i velkou citlivost, aby dokázal rozpoznat ten správný okamžik, tu pravou podobu. Jak se vyvíjí knížka o knížce pro Baobab - mohou se rodiče těšit, že ji svým dětem pořídí k Vánocům? Kniha měla být hotová letos, ale kvůli řadě mých chyb se to bohužel nestihlo, za což se hodně dlouho nebudu moci dost omluvit lidem z Baobabu, kteří mi dali svoji důvěru. Je to z mé strany ošklivý přešlap. Pořád na knize pracuji, ale k Vánocům určitě nebude hotová.
Na čem dalším právě teď pracuješ? Dokončila jsem cyklus grafik Double Journey, který je součástí stejnojmenné společné výstavy, kterou jsme připravily s mojí sestrou Dariou. Do konce října byl k vidění v patře knihkupectví NG - KOENIG BOOKS ve Veletržním paláci. Cyklus ale potřebuje doplnit, protože zvolené téma se ukázalo být příliš bohaté na to, aby se vešlo jen do sedmi obrázků. Kromě toho jsou tu nějaké drobné věci jako ilustrace do magazínů. Ale hlavní je práce na knize pro Baobab. Nějakou dobu už pracuješ na volné noze, jak náročné to pro ilustrátora v českém prostředí je?
Jaký je Tvůj největší ilustrátorský sen? Je to těžká otázka. Znamená to něco, co naplní moji tvůrčí úlohu, jakési celoživotní dílo? Umím si to představit? Co by to mělo být? Takové otázky si kladu poslední rok. Ještě nevím, jakou ta práce bude mít podobu: jestli kniha nebo tisky nebo něco úplně jiného. Mám v hlavě témata, představy a otázky, jichž se to bude týkat, zatím je to ale příliš nejasné a také osobní, abych o tom mohla mluvit jednoduše a ve zkratce. Musím trochu zpomalit, abych viděla věci kolem i uvnitř sebe zřetelněji. Navíc, když má být v mé práci něco živého - měla bych tomu nechat prostor pro vlastní živou vůli. Narodila se v Rusku, ale od svých 13 let žije v Praze, kde na VŠUP pod vedením Juraje Horvátha vystudovala Ateliér Ilustrace a grafiky. Školu absolvovala diplomovou prací Alkonost - inspirovanou slovanskou mytologií. Spolupracuje s českými i zahraničními magazíny - například Interview, Ekonom nebo česká edice časopisu Newsweek. Její ilustrace se staly základem kampaně značky ULČ Furniture a pravidelně se objevují také na přehlídce Designblok - letos ve formě výstavy Dvojí cesta, kterou Maria připravila společně se svou sestrou Dariou. Kde všude můžete Marii Makeevu sledovat: web - mariamakeeva.tumblr.com Facebook - Facebook.com/Maria-Makeeva-Illustration Behance - www.behance.net/mariamakeeva
Ilustrace pro časopis Nový prostor, foto: Maria Makeeva
Nemůžu říct, že nějakou část z toho mám raději než jinou. Nejlepší je právě ta pestrost. Pořád jde o soustředěnou práci, ale mění se povaha soustředění - jednou je to chladná analýza a logika, jindy zase odevzdané pozorování prchavých představ v mé hlavě. Tak někdy chvíli jen sedím před prázdným papírem a přemýšlím, jindy je to spíš řemeslná řehole, kdy je dobré nemyslet vůbec na nic.Ilustrace pro Interview Russia, foto: Maria MakeevaIlustrace pro Druhé číslo Newsweek Česko - o Putinově nové armádě, foto: Maria Makeeva
Vlastně mám pocit, že se pořád učím. Pořád je co zlepšovat: umět jednoduše, srozumitelně a věcně mluvit o své práci, obratně pracovat s časem, pohotově reagovat na maily, dodržovat termíny. Když člověk pracuje na volné noze, musí umět být přísný sám na sebe a mít ve věcech řád. Talent je důležitý, ale neméně důležitá je také spolehlivost. Co se týče ilustrace, tak je třeba umět být pružný a přizpůsobivý k různým tématům a zadáním a přistupovat ke každé nové práci pozorně a individuálně. To také pomáhá neustrnout zbytečně v nějaké své stylizaci nebo tématu. Může to být občas trochu náročné, ale je to výzva.
