Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Vít Jakubíček | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně Vít Jakubíček | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Máme možnost pracovat s velkým množstvím inovativních technických prostředků, ale mnohdy je nevyužíváme správně, říká zlínský kurátor Vít Jakubíček

Jaké jsou nejvýznamnější osobnosti zlínského designu z období bývalého Československa, proč by si měli brát studenti z této éry inspiraci a co současnému designu v dnešní době chybí? Na tyto a další otázky odpovídal Vít Jakubíček, kurátor sbírky designu v Krajské galerii výtvarného umění ve Zlíně a odborný asistent Kabinetu teoretických studií Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, jenž zve zároveň na výstavu Rozum versus cit²: Zlínský průmyslový design 1959–1992.

Přibližte mi, jak realizace této výstavy probíhala a kdo za ní stojí?

VÍT: Výstava je součástí pětiletého grantového projektu Ministerstva kultury České republiky, který letos končí. V rámci něj jsme se domluvili s kolegy z Národního technického muzea na zaměření dvou etap výstavy, které budou reflektovat zlínský průmyslový design v období trvání Československa. Dnes se dá samozřejmě, jak sama víte, slovo design aplikovat téměř na cokoli. Často se i proto na začátku semestru ptám svých studentů, co pro ně design znamená. Vzhled je samozřejmě prvořadou charakteristikou, ale spojovat produkty s technickou inovací, ergonomií… to je často odsunuto na druhou kolej. U průmyslového designu, který je spojen s oblastí strojní výroby, jsou však tyto vlastnosti jeho nedílnou součástí.

V pořadí druhá výstava se zaměřuje na dění v oblasti designu technických oborů ve Zlíně (Gottwaldově) a jeho širším okolí. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněV pořadí druhá výstava se zaměřuje na dění v oblasti designu technických oborů ve Zlíně (Gottwaldově) a jeho širším okolí. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Průmyslový design srozumitelně

Co je podle vás hlavním cílem výstavy?

VÍT: Motivací kolegů z Národního technického muzea, ať už Jiřího Huláka, nebo zakladatelky oddělení průmyslového designu Jany Pauly, bylo jednoznačně dostat více do popředí samotný obor průmyslového designu, který se často za líbivým nábytkem, skleničkami a dalšími jednodušeji uchopitelnými věcmi ztrácí. Bylo naší společnou snahou tuto oblast lidem více přiblížit. Některé exponáty budou hlavně starší generaci notoricky známé, ale my jsme zároveň chtěli představit i mnohdy složité pozadí jejich vzniku. Výsledkem bylo, že se Národní technické muzeum zaměřilo na několik monografických výstav, které představovaly dané osobnosti tohoto období. Ať už to byl významný průmyslový designér zaměřující se na návrhy automobilů Václav Kasík, designéři Petr Tučný a Jan Tatoušek, jehož práce jsou ke zhlédnutí v současné době, nebo architekt Jiří Kočandrle.

Vít Jakubíček při komentované prohlídce | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněVít Jakubíček při komentované prohlídce | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Zlínská sekce, jejíž součástí je právě i dvoudílná výstava Rozum versus cit, se zaměřovala na zlínský průmyslový design od jeho počátku do začátku 90. let. Mou osobní motivací bylo mimo jiné to, že jsem se už v době studia dějin umění seznámil s termínem revolverový soustruh, který mi do té doby nebyl znám. Později jsem se ve vlastní pedagogické praxi často setkal s tím, že jej bohužel mnohdy neznají ani studenti průmyslového designu. A přitom právě soustruh navržený Vincencem Makovským pro baťovské strojírny stojí na pomyslném počátku dějin zlínského průmyslového designu.

Tento fakt mě přivedl k tomu, že je potřeba vývoj ve Zlíně představit více do hloubky, a to jak jeho kořeny u firmy Baťa a vše, co mu předcházelo, tak i rok 1939 a založení Školy umění, dnešními slovy školy baťovských designérů. Úvodní část výstavy mapovala také 40. léta, kdy vznikl první designérský obor nazvaný Tvarování strojů a nástrojů, a dále vývoj v dalších dekádách včetně turbulentního stěhování oborů ze Zlína do Uherského Hradiště. Současná výstava reflektuje povýšení oboru na vysokoškolskou specializaci a jeho nesnadný rozvoj v tehdejším Gottwaldově (Zlíně) po roce 1959.

Pohled do části výstavy umístěné v univerzitní galerii G18, která se zaměřuje na práci ve školním ateliéru. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněPohled do části výstavy umístěné v univerzitní galerii G18, která se zaměřuje na práci ve školním ateliéru. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Ředitel galerie, ve které působím, říká, že jsem někdy až moc didaktický (smích), ale já si myslím, že je opravdu, zvlášť u designu, potřeba věci vysvětlit a zasadit do kontextu. Nejde jen o vzhled, ale o řadu dalších věcí, často technického charakteru. Proto jsme se snažili jít v těchto záležitostech opravdu do hloubky a nahlížet na ně možná i trochu jinou optikou.

Na výstavě jste pracoval s dalšími dvěma kurátory Zdenem Kolesárem a Jiřím Hulákem, připravovali jste v minulosti ještě nějaký jiný společný projekt?

VÍT: V této oblasti nepůsobí tak velké množství lidí na to, abychom se dokázali míjet. Zdeno Kolesár byl mým školitelem doktorské práce. Každý náš rozhovor je pro mě velkým osvěžením. S Jiřím Hulákem jsem se seznámil v roce 2014, kdy jsem nastoupil do Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně s ambicí dělat kurátora designu. To jsem ale ještě nevěděl, že je tam tomuto tématu věnována pouze jedna vitrína, v níž jsou navíc jen zapůjčené exponáty. Začít nanovo by bez Jirky nešlo.

Model dětského jízdního kola pro podnik ESKA Cheb od designéra Josefa Cupáka | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněModel dětského jízdního kola pro podnik ESKA Cheb od designéra Josefa Cupáka | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Od 90. let jako by pro zlínskou galerii design přestal existovat, přestože se zlínskou „Umprumkou“ velmi intenzivně spolupracovala již od konce 60. let. V době, kdy se vše po revoluci otevřelo, se design zavrhl a do naší sbírky nebyly sehnány ani jedny nůžky nebo další ergonomicky tvarované nástroje. Nic, co by souviselo s historií zlínského designu. V tomto patří díky především Janě Pauly, která dokázala zprostředkovat akvizice těchto předmětů do sbírek Národního technického muzea, a my je tak mohli prostřednictvím výstav znovu představit zlínskému publiku.

Návrhy městského mobiliáře pro Zlín a Uherské Hradiště z 80. let | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněNávrhy městského mobiliáře pro Zlín a Uherské Hradiště z 80. let | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Klíčové osobnosti zlínského designu

Koho považujete za největší osobnost v oblasti průmyslového designu z této éry?

VÍT: K designu jsem se dostal díky shodě okolností. Narazil jsem totiž při své bakalářské práci na Vincence Makovského a jeho práci pro firmu Baťa, ať už se jednalo o revolverový soustruh, nebo ergonomicky tvarované nástroje. V té chvíli jsem zjistil, že tento avantgardní sochař dělal na počátku 40. let něco, co bylo do jisté míry lehce zvláštní. Začal jsem ho poznávat nejen jako abstraktního sochaře, surrealistu a figuralistu, ale také jako člověka, který měl co říct i k designu a byl do velké míry experimentátorem. Měl velmi otevřenou mysl v době, kdy jakékoli experimenty nebyly žádané.

Čím více jsem se do tématu nořil, tím více mě to začalo přivádět k jeho žáku ze Školy umění Zdeňku Kovářovi. Jedna skupina lidí o něm bude určitě mluvit jako o skvělém designérovi, zakladatelské osobnosti, na druhou stranu se najdou i tací, kteří o něm smýšlí jako o papaláši, který si zadal s minulým režimem. Já jsem se dostal mezi tyto dva póly, když jsem začal psát svou diplomovou práci. Zjistil jsem, že však mohou existovat vedle sebe. Když jsem šel hlouběji do historie, začal jsem chápat Kováře, který jako učeň procházel baťovskými dílnami. Přirovnat je k Chaplinovské Moderní době (Moderní doba – film Charlieho Chaplina z roku 1936, pozn. red.) by bylo velmi trefné. Náročná práce s nevyhovujícími nástroji na tělech tehdejších dělníků bohužel zanechávala různé deformity. Fascinovalo mě, že se v té době někdo zabýval navrhováním například nástrojů pro obuvníky.

Vít Jakubíček při komentované prohlídce | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněVít Jakubíček při komentované prohlídce | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Jednoznačně tedy volím Makovského jako zakladatelskou osobnost, ale zároveň člověka, který velmi správně a relativně brzo vytipoval Zdeňka Kováře jako svého nástupce. Vybral si ho proto, že Kovář mohl sázet na svou vlastní zkušenost, ať už z dílen, konstrukčního oddělení strojíren, nebo ze studia sochařství. Na základě toho byl schopen definovat a rozvíjet nový obor, který se stal i v zahraničí vzorem a inspirací. Třetí klíčovou osobnost pro zlínský průmyslový design představuje architekt František Crhák. Ten byl taktéž Makovského žákem, avšak až po válce na brněnské technice. Crhák se pak se stává klíčovou osobností ve zlínském designu od 60. let dál, byť stojí ve stínu Zdeňka Kováře.

Čas vrátit se k řemeslu

V čem by si měli podle vás brát současní studenti designu z tohoto období inspiraci, vzor?

VÍT: Minimálně určitě ze samotného řemesla. Vím, že tak budu znít trochu staromilsky, ale troufám si říct, že dnešním studentům chybí i kvůli možnostem techniky určitá dávka zručnosti. Dříve, i přes veškerá omezení, byli zlínští designéři vynikajícími modeláři. A často dokázali být také velmi vynalézaví. Obávám se, že počítače kromě obrovské pomoci umožňují řadu úkonů až příliš zjednodušit a zrychlit, což ubírá na schopnosti umět dané věci nejen exaktně popsat, ale hlavně fyzicky uchopit. Počítač za vás mnohdy udělá něco, co vás může i nevědomky svazovat v kreativitě.

Pohled do výstavy věnované virtuálnímu rozhovoru s architektem, designérem a pedagogem Františkem Crhákem | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněPohled do výstavy věnované virtuálnímu rozhovoru s architektem, designérem a pedagogem Františkem Crhákem | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Studenti tím mohou do určité míry ztrácet dovednosti, aniž by si toho často byli vůbec vědomi. Dokážou navrhnout leccos, vizualizace vypadají krásně, ale nedejbůh je vidět na vlastní oči. A pak mohou mít problém vytvořit i modely, přestože jim v tom pomáhají 3D tiskárny. Nechci působit jako negativista, ale myslím, že tímto směrem by se design posunovat neměl. Možná si studenti někdy kladou až příliš nízké cíle a vše je vytvořeno jen na krátkodobý efekt. A přitom si vezměte, že například již po polovině 60. let navrhovali ve zlínském ateliéru elektroskútr nebo elektromobil.

Když už jsme tedy u toho srovnání, zaměřili jsme se zatím jen na negativa. Zajímalo by mě, v čem ale naopak nové technické možnosti studentům pomáhají a co přináší za pozitiva?

VÍT: Můžu říct, že když jsem byl u toho, jak se absolventi ze 70. let dívali zpětně na své školní práce, říkali, jak byly vydřené, když si uvědomí, jak to jde v dnešní době udělat daleko jednodušeji. Práce se určitě zefektivnila a studenti mají možnost se věnovat více do hloubky hlavně té koncepční části. Obrovské pozitivum vidím i ve sdílení myšlenek, a to nejen mezioborově v rámci školy, ale i díky výjezdům do zahraničí. U studentů, kteří odjeli na Erasmus, je znát velký posun. V čem dalším si studenti mohou brát inspiraci, když se ještě vrátím k vaší předchozí otázce, je to, na čem zlínský design vyrostl. Na ergonomii. Na faktu, že design není určen jen pro nablýskané výstavní prostory, ale především pro člověka, má mu usnadňovat práci, být mu pomocníkem. Důraz na lidský rozměr je podle mého názoru v designu velmi důležitý.

Přehled designérské tvorby Františka Crháka pro podnik TESLA v Liptovském Hrádku a Valašském Meziříčí ze 60.-80. let | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněPřehled designérské tvorby Františka Crháka pro podnik TESLA v Liptovském Hrádku a Valašském Meziříčí ze 60.-80. let | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Design nemá být jen líbivý

Co dalšího by mělo být v designu více reflektováno?

VÍT: Jedno ze zadání, které řeším se studenty, byť tedy v rovině teoretické, je design, který pomáhá. Design pro znevýhodněné. Snažíme se bavit vůbec o tom, co to znamená znevýhodnění. Může to být handicap fyzický, genderový, rasový, věkový… Rázem se v designu pohybujeme v jiných úrovních a zasahujeme až do oblasti jeho společenského působení. Nejde jen o hledání nových tvarů, posedlost novými materiály. I přes to, že máme možnost pracovat s velkým množstvím inovativních technických prostředků, mnohdy je ani nevyužíváme správně. Místo, aby něco řešily, svou „inovativností“ problém naopak nově vytváří. Ale to už jsem zase negativní (smích).

Pohled do části výstavy umístěné v univerzitní galerii G18, která se zaměřuje na práci ve školním ateliéru. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněPohled do části výstavy umístěné v univerzitní galerii G18, která se zaměřuje na práci ve školním ateliéru. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Tak přejdeme k něčemu pozitivnějšímu – mezioborové spolupráci. Univerzitní galerie G18 spolupracuje se studenty Arts Managementu na FMK UTB, bylo tomu tak i v případě této výstavy?

VÍT: Bohužel nám do toho zahrál koronavirus a s ním spjatá omezení. Na konci ledna, začátkem února jsme k této výstavě, respektive jejím dvěma částem v krajské galerii a G18, chtěli pro veřejnost připravit program, který by vycházel z tvůrčího potenciálu výtvarné geometrie Františka Crháka. Nakonec jsou studenti Arts Managementu zapojeni až do přípravy další výstavy, která bude přístupná od února a bude pojednávat o Leo Heilbrunnovi a podniku Alpa. Plán tedy byl, ale situace to neumožnila.

Výstava se teoreticky nemusela uskutečnit vůbec, mysleli jste na nějakou variantu online?

VÍT: Už se znalostí toho, jak to probíhalo loni a předloni, jsme tak k celé výstavě přistupovali. Přemýšleli jsme nad tím, jak to udělat, abychom ji lidem přiblížili i v případě možných omezení kontaktu. Stejně jako u první výstavy vznikla aplikace s rozšířenou realitou. Tehdy sloužila k vysvětlení řešení daného designérského úkolu a představila některé exponáty v akci. I na této výstavě s námi spolupracovala agentura Little Greta, která splnila zadání, aby bylo možné udělat výstavu minimálně alespoň zčásti online. Navrhli koncept AR kurátora, což mě zpočátku trochu vyděsilo, ale nakonec ho lidé ocenili. Návštěvníkům nabízíme také virtuální rozhovor mezi Františkem Crhákem a třetí specialitou je virtuální výstava do kapsy. Lidé si ji tak mohou prohlédnout i z tepla domova.

Výstavu doprovází speciální aplikace využívající mimo jiné prvků rozšířené reality. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněVýstavu doprovází speciální aplikace využívající mimo jiné prvků rozšířené reality. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Na závěr ještě našim čtenářům prozraďte, jaké další výstavy plánujete do konce roku.

VÍT: Plánují se výstavy, které rozšiřují to, co se ve Zlíně každoročně děje, například během Zlin Design Weeku. V letošním roce oslavuje Fakulta multimediálních komunikací 20 let od svého založení. Akcí bude tedy vícero. Po prázdninách se ale těším na výstavu, která bude z jedné části zaměřená retrospektivně, na druhé straně v univerzitní galerii G18 proběhne část zaměřená na současnost a perspektivy do budoucnosti.

Výstavu doprovází speciální aplikace využívající mimo jiné prvků rozšířené reality. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve ZlíněVýstavu doprovází speciální aplikace využívající mimo jiné prvků rozšířené reality. | Foto: Dalibor Novotný, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Rozum versus cit²: Zlínský průmyslový design 1959–1992 lze shlédnout v 1. podlaží budovy 14 do 27. února 2022. Druhá část výstavy bude k vidění v galerii G18 Fakulty multimediálních komunikací UTB do 31. ledna 2022.

Další články