Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Martin Žampach Martin Žampach

Mám rád neviditelný design. Designér Martin Žampach bude vybírat nejlepší štítek pro firmu Rathgeber

Martin Žampach patří mezi přední české produktové designéry a za svou práci si vysloužil několik mezinárodních ocenění. V roce 2015 spoluzaložil studio Prototypum, které si klade za cíl rozvíjet inovativní koncepty a využívat propojení designu a inženýrství. Řešení, která nabízí, jsou často výjimečná nejen esteticky, ale také po technologické a funkční stránce. Letos se Martin stal jedním z porotců inovační soutěže Dokaž, že štítek není jenom značka, kterou pořádá CZECHDESIGN se společností Rathgeber. Martina jsem se v jeho holešovickém studiu ptal na to, jak vidí budoucnost designu, proč je dobrá iterace a jak spolu mohou koexistovat tradiční řemesla a roboti.

Na čem aktuálně v Prototypum pracujete?

MARTIN: Projektů máme na stole víc. Kontinuálně spolupracujeme se Škodovkou, pro kterou vymýšlíme různé koncepty a vychytávky, jak inovativně přistupovat k interiéru aut. Jsou to ale projekty, které se do aut nemusí dostat hned, mohou počkat pár let v šuplíku a integrovat se do vývoje až později. Většinou z nich se proto zatím nemůžeme pochlubit. Největší projekt, který jsme tu měli, je dřevěná elektrická loď Keelcraft. Docela hitech technologie, na které jsme právě začali pracovat, je levitační výuková sada s vláčkem pro firmu vyrábějící supravodiče.

Elektrický člun Keelcraft | Foto: archiv studia PrototypumElektrický člun Keelcraft | Foto: archiv studia Prototypum

Logo, štítek a Dieter Rams

Koncem letošního roku zasedneš v porotě ideové soutěže s názvem Dokaž, že štítek není jenom značka. Jejím cílem je přinést představu o tom, jak může produktový štítek ve 3. tisíciletí vypadat a jaké funkce má plnit. Je něco, co bys v soutěži rád viděl? Případně tendenci, která by se tam měla objevit?

MARTIN: I pro mě osobně je to docela těžko představitelný úkol, dokud si člověk neudělá pořádnou rešerši. Ale například zapojit do štítku nějakým způsobem elektroniku nebo najít využití pro odpadový materiál v rámci produkce firmy a dokázat ho dále zužitkovat, to by bylo zajímavé. Rád se nechám překvapit, s čím přijdou designéři.

Představuje štítek jen logo, nebo má na víc? 

MARTIN: Myslím, že je pro designéry těžké oprostit se od představy, jak vypadá štítek dnes. Ideální je, pokud je štítek plnohodnotnou součástí produktu a nejde jen o výrobek a na něm přilepené logo.

Je to něco, s čím pracuje Prototypum? Jak vypadá váš jedinečný podpis?

MARTIN: U klientů pracujeme vesměs s dvěma přístupy. Buď je branding vidět a podpoří celý produkt, nebo se logo snažíme trochu upozadit, protože je například zastaralé a klient ho nehodlá aktuálně měnit. Mně osobně se vždy líbily produkty, na kterých logo není skoro vidět, ale produkt je tak charakteristický, že na první dobrou víš, čí je to práce.

A jak vypadá autorský štítek Martina Žampacha?

MARTIN: Mé produkty mají podpis zespod, na některých ale chybí úplně. Nikdy jsem neměl pocit, že ho tam nutně musím cpát. Odjakživa mě baví něco, čemu říkám neviditelný design. Tedy kvalitní produkt, který ti dělá dobrou službu a ty nepotřebuješ řešit, kdo ho navrhl, vyrobil nebo kolik stál. Jako malému mi máma koupila budík, až teprve nedávno jsem se něj pořádně podíval a zjistil, že je od Brauna a navrhl ho Dieter Rams. Jednoduše vypadající věci jsou vždy nejnáročnější na návrh a zpracování, protože se na nich nic neschová.

Myslíš, že kdyby byl podepsaný Ramsem, tak by sis ho vážil o něco víc?

MARTIN: Tehdy jsem neměl žádnou znalost historie nebo současného designu, takže by mi to asi bylo stejně jedno. Je to prostě super budík!

Znamená to tedy, že je branding u kvalitního produktu postradatelný?

MARTIN: To záleží, jak se firma staví k brandingu a marketingu. Některé produkty jsou tak charakteristické, že značku nebo logo není potřeba upřednostňovat.

3D tisk, materiály a zase ta udržitelnost

Při své práci využíváš poměrně často 3D tisk. Posouvá se tato technologie dále?

MARTIN: Tiskárny se stávají spolehlivější a přesnější, ale nejvíce inovací se v posledních letech děje v materiálech. Taky se objevují technologie nové nebo vylepšené, které aditivní výrobu zlevňují a tím pádem je možné vyrábět nemalé série přímo na 3D tiskárnách. 

Kolekce 3D tištěných váz Spiral Vases, kterou navrhl Martin Žampach v roce 2014. | Foto: mimokolektivKolekce 3D tištěných váz Spiral Vases, kterou navrhl Martin Žampach v roce 2014. | Foto: mimokolektiv

Když jsme u materiálu, kolik vzniká při 3D tisku odpadu?

MARTIN: To se liší projekt od projektu. V případě prototypů se iteruje, což znamená, že se zkouší nejrůznější možnosti. V jiných případech je zase potřeba podpůrná struktura, která se vyláme a vyhodí. Nejvíc odpadu ale vzniká, pokud není tiskárna spolehlivá nebo pokud něco netrefí designér. Na druhou stranu si dnes 3D tiskárnu může pořídit takřka kdokoli domů. Lidé pak neví, k čemu ji využít a tak na ní tisknou často úplně zbytečné věci, které stáhnou z internetu.

Jaké výhody mají prototypy? Obracíte se při testování také na spotřebitele?

MARTIN: Urychlují, zjednodušují a zlevňují vývoj. Na prototypování klademe velký důraz, nejprve objemové, pak funkční. Produkty testujeme mezi našimi známými, u klienta i mezi veřejností. Poslouchat zákazníka je důležité, ale pak jde taky o kvalifikovaný odhad a intuici. Při práci používáme procesy jako design thinking nebo human centred design celkem přirozeně, ale u nás je podstatnější proces návrhu na základě zkušeností a intuice. Proces nemáme nalajnovaný, každý projekt se liší.

A podle čeho se při výběru materiálu řídíš ty?

MARTIN: V poslední době se objevuje mnoho materiálů, které jsou buď recyklované nebo recyklovatelné, ale není to tak jednoduché, jak to může znít. Při jednom projektu nás klient tlačil do používání ekologických materiálů, ale ten popud nedával smysl, byl laický a marketingově orientovaný. Spotřeba energie potřebná ke zpracování recyklátu je často mnohem větší, než při zpracování konvenčních materiálů. Tlak byl používat sklo, ale při důkladnější analýze vyšel šetrněji PET.

Tohle mě obzvláště zajímá. Mám pocit, že se veřejnost snaží chovat udržitelněji a jít správnou cestou. Když se ale na problematiku podíváme komplexně, zjistíme, že z environmentálního hlediska může být okurka zabalená ve folii nebo plastová taška lepším řešením. Jak těžké je udělat si správný obrázek na úrovni designéra či výrobce? Kde získáváte know-how a ověřujete své úvahy?

MARTIN: Pokud si chceš dát tu práci a problematiku dostatečně prozkoumat, tak ano, informací se dá najít poměrně dost. Navíc u nás dobře funguje Institut cirkulární ekonomiky, který se snaží vzdělávat a podporovat ekologičtější cesty.

Nedávno skončil jednadvacátý Designblok, máš pocit, že dostál svého tématu budoucnosti?

MARTIN: Heslo Ahoj Future jsem tam viděl sice všude, ale budoucnost designu už moc ne. Ve společnosti dnes rezonuje cirkulární ekonomika a design, ale chybělo mi hledání nových přístupů a inovace v materiálech. Nejvíce mě zaujal materiál z hovězí krve a kostí. Na první pohled dost brutální věc, ale krev a kosti jsou odpadem, který se musí poměrně složitě likvidovat. Škoda, že šlo jen o experiment a autor s tím neplánuje pokračovat dál. Další podobné tendence jsem zaregistroval v Diploma Selection a zaujaly mě také kliky s integrovanými magnety.

Měl by být v dnešní době aspekt udržitelnosti samozřejmostí každého návrhu?

MARTIN: Rozhodně ano. Za Prototypum můžu říct, že se snažíme dělat na projektech, které nám dávají smysl, jsou nadčasové a nezemřou za rok nebo za dva. Zároveň se vždy snažíme přidat nějaký fígl, který sice není vidět na první pohled, ale nějakým způsobem posouvá danou věc kupředu.

Design trofeje pro společnost Partners | Foto: archiv studia PrototypumDesign trofeje pro společnost Partners | Foto: archiv studia Prototypum

S výrobou silikonových obalů pro projekt Trezor jste z důvodu nedostatečných lokálních výrobních kapacit skončili až v Číně. Stává se to často, že nenajdete vhodnou výrobní kapacitu na evropských trzích?

MARTIN: Stává se to výjimečně a pro nás je to úplně první zkušenost. Vždy se pokoušíme hledat lokálního výrobce. Dává nám to smysl a zároveň možnost na celý proces dohlížet. Spolupráce s výrobcem v Číně není zdaleka ideální, chybí nám tam náš člověk nebo agent, který by proces ohlídal. Na druhou stranu téměř celá loď Keelcraft se vyráběla na Slovensku, pouze dílčí instalace v Česku nebo v Rakousku.

Design studie peněženky na kryptoměny | Foto: archiv studia PrototypumDesign studie peněženky na kryptoměny | Foto: archiv studia Prototypum

Tradiční řemesla a generativní design

Jak už jsi zmínil, v Prototypum často pracujete s digitálními návrhy a k produkci využíváte 3D tisk. Obejdete se při své práci bez tradičních řemesel?

MARTIN: Vůbec. A s tím digitálem to taky není tak horké, naše práce začíná s tužkou a papírem. Pravda ale je, že s řemeslníky je to dnes bída. Najít někoho spolehlivého, kdo je ochotný s vámi něco nového vyvíjet, to není vůbec snadné. Prototypování může stát dost času a peněz a pak z toho nemusí nic být. Když najdeme někoho šikovného s otevřenou myslí, tak si ho dobře opečováváme.

Věříš, že se řemeslu díky vyšší poptávce a nedostatku šikovných lidí vrátí jeho atraktivita? Nebo pomalu vymře a budeme se muset spoléhat jen na stroje?

MARTIN: Mám pocit, že se čím dál víc lidí zajímá o lokální produkty a řemeslo. I zákazníci se více ptají, jak a kde je produkt vyrobený. Možná to vnímám jen ve své bublině, ale vidím to pozitivně… Byl bych rád, kdyby spolu technologie a řemesla koexistovala. Robotizace by měla usnadnit práci na lince. Asistenční roboti například mohou pomáhat lidem, aby se nepřetěžovali. Řemesla jsou pro mladou generaci zajímavá, lidé odchází z korporátů a učí se od nuly pracovat rukama a za pár let vidíš, že jim to jde, je o to zájem a dokonce se dobře uživí.

Může se design vůbec někdy obejít bez člověka?

MARTIN: Spíš ne, generativní design existuje už dnes, ale vznikají z toho spíš divočiny. Mně osobně se líbí přístup, který používá generativní design v rámci zajištění technologických vstupů. Například poradí, kde jsou na určitém komponentu body zátěže a kde jej naopak můžeme odlehčit. Estetičtější záležitosti zůstávají na člověku. Když se dobře nastaví parametry strojového designu, tak to může dopadnout dobře, ale podle mě to úplně bez člověka nepůjde. Na druhou stranu je tu příroda, ta to umí skvěle i bez člověka a generuje ty nejkrásnější a nejpevnější struktury.

Poslední otázka – na čem stojí a padá budoucnost designu?

MARTIN: Na udržitelnosti a zodpovědnosti designérů, výrobců a v neposlední řadě i konečného spotřebitele.

Další práci Martina Žampacha hledejte na martin.zampach.comprototypum.cz.

Do inovační soutěže Dokaž, že štítek není jenom značka se můžete hlástit až do 21.11. 

Galerie

Další články