Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Advokátky Liběna Šrámková a Magdalena Grznárová | Foto: Michal Hančovský Advokátky Liběna Šrámková a Magdalena Grznárová | Foto: Michal Hančovský

Lidé si neuvědomují hodnotu duševního vlastnictví, které je potřeba chránit, říká dvojice právniček, které se rozhodly bránit český design

Jaké všechny náležitosti si musí vyřídit začínající designér, aby mohl začít s podnikáním? Na koho se obrátit, když se stanete terčem plagiátorství? Čemu všemu se dá předejít, pokud již na samém začátku zvolíte správnou strategii? S advokátkami Liběnou Šrámkovou a Magdalenou Grznárovou jsme se bavily o tom, co jsou právě ty malé krůčky, které se do budoucna více než vyplatí.

Milovnice českého designu

Proč jste se rozhodly proniknout do světa designu? Čím vás oslovil? 

LIBĚNA: Mě dlouhodobě velmi baví a zajímá móda. S Magdou máme společný patriotismus, zajímají nás čeští výrobci, české značky. Takovým spouštěcím momentem byla asi koronakrize, během které jsme obě zjistily, že nás štve, že se do Česka dováží čínské roušky, přitom naše české firmy vyrábí úžasné věci, a právě i ty roušky ve vysoké kvalitě. Myslíme si také, že bychom v těžkých dobách měli o to více podporovat lokální tvůrce a řemeslníky. 

Máme praktické zkušenosti s tím, že i pěkné a perspektivní projekty českých tvůrců a výrobců mohou ztroskotat na tom, že na začátku podcení jakékoliv právní poradenství, což je následně v nějaké fázi vývoje „zabije“, v lepším případě jenom zbrzdí. Řekly jsme si tedy, že nám je tato sféra blízká a položily si otázku, co bychom pro to mohly udělat my. Ani jedna z nás není sice žádný tvůrce, ale můžeme přispět něčím, co umíme – právem. 

Advokátky Magdalena Grznárová a Liběna Šrámková | Foto: Michal HančovskýAdvokátky Magdalena Grznárová a Liběna Šrámková | Foto: Michal Hančovský

MAGDALENA: V podstatě to není jen o tom, kdo tvoří, ale i z čeho tvoří. Já dlouhodobě sleduji, odkud se výrobky dovážejí, odkud pochází materiály, jaké je jejich zpracování. V praxi podporuji řemeslníky, kteří se dokáží vypořádat s konkurencí, kterou přináší levnější materiály, levnější pracovní síla ze zahraničí, a přesto sveřepě vyrábějí v českých fabrikách, z českých materiálů. Když se mě lidé ptají na to, co bych dělala jiného než právo, odpovídám, že umím jenom právo, a myslím si, že zatím snad dobře a úspěšně. Právě touto znalostí bych chtěla českým značkám pomoci. 
Zároveň jsou čeští řemeslníci a designéři potřeba od začátku vychovávat. S tím je spojena má iniciativa, která vznikla ještě s jednou kolegyní mimo kancelář, a to Skills Czech Republic. Iniciativa je navázána na celosvětový projekt World Skills, který představuje soutěž mladých řemeslníků. Řemeslníci by se neměli stydět za to, že třeba nemají vysokou školu a měli by si uvědomit, že je řemeslo podstatné a že umí něco unikátního a potřebného. 

Mně přijde, že teď je tu naštěstí čím dál tím více lidí, kteří si uvědomují, odkud jsou například dovážené potraviny, když to vezmeme od nich, až po to, kdo vyrobil šaty, které si jdu koupit. 

LIBĚNA: Ono to také souvisí s celkovou životní úrovní, která se nám jako Čechům zvedla. Pokud budu ale třeba matka samoživitelka, která dostává alimenty dvacet korun měsíčně, tak se bohužel nemohu zamýšlet nad tím, zda si koupím tričko z vietnamského obchodu, nebo někde jinde. Obecně vzato si ale myslím, že naštěstí Češi začínají, přesně jak říkáte, přemýšlet o původu potravin, které jedí, nebo oblečení, které si kupují. A pocit, že je někde šilo osmileté dítě v Asii v hrozných podmínkách je šílený a je dobře, že to lidé začínají řešit. Myslím si také, že jsou Češi, a to neprávem, málo pyšní na to, co jako národ umíme. 

Češi jsou obecně velmi kreativní národ a v oblasti designu je to krásně vidět. Mně dělá strašně dobře, když jsem na mezinárodní konferenci v zahraničí a mám na sobě šaty od českého návrháře a spousta lidí se mě ptá, odkud je mám, že jsou úžasné. U nás doma máme krásné věci, ale jde jenom o to, abychom se na ně více zaměřili. Studovala jsem v Německu, kde obecně lidé více podporují své lokální dodavatele a jsou na ně pyšní. 

MAGDALENA: U Líby to trošku překračuje hranici militantního patriotismu (smích). 

LIBĚNA: Já už mám problém, když si třeba vybírám pantofle a líbí se mi ty, které nejsou vyrobené v Česku (smích). Raději tedy dlouze hledám hezké české, jen když je nenajdu, tak se podvolím (smích).

Absolventům uměleckých škol často schází jakékoliv právní povědomí. | Ilustrační foto, Zdroj: Fashion design FDULS PlzeňAbsolventům uměleckých škol často schází jakékoliv právní povědomí. | Ilustrační foto, Zdroj: Fashion design FDULS Plzeň

Střet s realitou

Máte pocit, že problémy, do kterých se často designéři a umělci dostávají, pramení například i z toho, že na školách v podstatě neexistuje nějaký větší důraz na to, aby připravili budoucího designéra do praxe? 

MAGDALENA: Bohužel nejenom na designérských školách. Tento problém existuje napříč obory. I v našem právním oboru. Já jsem studovala právnickou fakultu v Brně a praxi jsme si tam museli často přivést sami. Já si vždy vymyslela nějakou aktivitu navíc. Někdy si říkám, že jsem se asi musela nudit (smích). S kolegou jsme např. vymysleli praktickou část studia, přednesli jsme náš nápad naší děkance, ona souhlasila, a díky tomu jsme i dostali stipendium. Jednalo se o workshop, který přitáhl právnické kanceláře s praktickými případy. Nebo například představoval právnické profese. Studenti často neví, co vše mohou poté se svým diplomem dělat. Myslím, že u těch uměleckých oborů tato praktická stránka věci není skoro vůbec obsažena, nebo jen velmi málo. 

Například když designér vymyslí, vyrobí nějakou věc, neexistuje pro něj žádná ochrana, aby tento nápad nemohl použít nikdo jiný. Je velmi komplikované, aby se pak ochrana nastavila zpětně a designér ji vůbec získal. Lidé často vůbec neumí pracovat s čísly, neví, jak si svou práci ohodnotit, tedy spočítat, kolik si budou účtovat za hodinu své práce, jak propočítat materiál, nebo když chtějí výrobek distribuovat do zahraničí. Tam zase nastává problém, když třeba přesně neví, jaký použili materiál a jestli jsou na ně např. nějaké restrikce. Je sice hezké, když škola rozvine jejich kreativitu, naučí je řemeslo. Bohužel je ale nenaučí, jak to funguje v reálném světě.

LIBĚNA: Myslím, že toto praktické vzdělání by mělo začínat již na střední škole. Pokud budu výrobce nábytku, tak vysokou školu za každou cenu mít nemusím. Celkově jsou finanční gramotnost a právní povědomí v naší společnosti na špatné úrovni, nejenom v těch uměleckých oborech.

Advokátky Magdalena Grznárová a Liběna Šrámková | Foto: Michal HančovskýAdvokátky Magdalena Grznárová a Liběna Šrámková | Foto: Michal Hančovský

Jaké jsou tedy ty hlavní problémy, se kterými se designéři potýkají? 

LIBĚNA: Problémy spočívají v několika oblastech. Jedna oblast je know-how, ochrana nápadu, tvorby, což je specifické pro odvětví designu. Lidé si tu, také kvůli naší historii, moc neuvědomují hodnotu duševního vlastnictví. Že by se měl originální nápad, který mám, nějakým způsobem chránit. V době komunismu se toto vůbec neřešilo, všechno bylo všech. Druhou oblastí je úplně základní právní povědomí, že například existuje nějaká správa sociálního zabezpečení, že existuje sociální a zdravotní pojištění, finanční úřad, růžový formulář daňového přiznání… Když tedy ukončím školu a chci prodávat nábytek, šperky, porcelán, tak k tomu tyto věci budu muset řešit. 

Další problém vidím také v obsahu smluvního vztahu. Na začátku si tvůrce dohodne se zákazníkem za jakou cenu daný produkt vyrobí, jak má vypadat, v průběhu se to třeba třikrát pozmění, ale objednatel chce, aby designér dodržel tu původní cenu, což už často nejde. Když je prodávaná věc už hotová, nastávají problémy jinde, třeba v rámci reklamačního řízení. Všechny tyto podmínky smluvního vztahu je třeba předem pečlivě vydefinovat.

Když jste zmínily problém plagiátorství, máte pocit, že je zde stále představa, že proces registrování značky je složitý, a tím pádem se do něj tvůrci raději nepouštějí? 

MAGDALENA: Ono je to na začátku spíše velmi nákladné. Pokud si chcete registrovat značku, tak ta počáteční investice je opravdu velká. Počítá se ve švýcarských francích. Cena se pak vyšplhá ke stovkám i tisícům švýcarských franků. Musíte mít víru v ten váš výrobek, že má cenu ho takto drahou známkou ochránit. Registrace jde samozřejmě udělat i po nějaké době, ale tam už je riziko, že se tímto výrobkem už mohl inspirovat někdo další a nechal si ochranou známku registrovat dřív na sebe. Pak už je to spor o tom, kdo s nápadem přišel dřív. 

LIBĚNA: Na začátku podnikání jsou tyto záležitosti opravdu velmi nákladné. Řada podnikatelů si třeba zaregistruje logo, ale pak již nechrání konkrétní provedení jednotlivých výrobků. Z mé zkušenosti se ale také někdy stává, že si daný tvůrce svůj výrobek „přeochrání“. Investuje do ochrany produktu více, než je podle mě nutné, a to na úkor „běžných papírů“, které potřebuje pro své podnikání. Na začátek je strašně důležité mít správně například objednávku, když už nechcete používat smlouvu, kde je vydefinován parametr smluvního vztahu. Ono to vypadá jako banalita, ale v případě, že vám zákazník nezaplatí a nemáte jasně stanoveno, kdy tak musí učinit, se pak peníze vymáhají velmi špatně. Často si lidé myslí, že stačí ústní dohoda, s tou je prokazování vašeho práva ale mnohem mnohem složitější. 

Pokud si chce designér nechat registrovat značku, počáteční investice je opravdu velká. | Ilustrační foto, Zdroj: Fakulta architektury ČVUT v PrazePokud si chce designér nechat registrovat značku, počáteční investice je opravdu velká. | Ilustrační foto, Zdroj: Fakulta architektury ČVUT v Praze

Počáteční úsilí se vyplatí

Je tedy málo těch, kteří přijdou s tím, že by potřebovali pomoci s nastavením právních formalit již na úplném začátku podnikání?  

MAGDALENA: U české mentality to podle mě není úplně standardní, protože my řešíme problém, až když nastane a nepředcházíme mu. I u našeho podnikání jsme si říkaly až postupně se špatnou zkušeností, že musíme mít na začátku vztahu s klientem vše v pořádku. Je to o tom, že se s klientem často ústně domluví hodinová sazba, podmínky spolupráce a další náležitosti. Teď máme alespoň objednávkový formulář, byť jsme ho zatím častokrát nepoužily.

LIBĚNA: Když to vezmu z hlediska začínajícího podnikatele, designéra, tak oni investují do účetního, případně do daňového poradce, bez kterých se neobejdou, ale přijde jim už zbytečné investovat do právníka. Myslím, že to vychází trochu i z české mentality, že jdou lidé k právníkovi, až když nastane nějaký problém. To by ale mělo být naopak, jít za právníkem, aby problémům předešli. 

Když tedy například dostuduji a chci začít podnikat, co by měl být můj první krok? 

MAGDALENA: Nejdříve si určitě vše pečlivě rozmyslet, v čem chci podnikat, jakou formou a dobře si vše spočítat. Je to o tom, jestli budu jen já, s někým, součástí sdružení… Co chci dělat, kde to chci prodávat, nabízet? Jaké jsou mé finanční potřeby, a tím pádem kolik z tohoto podnikání chci získat. Jaké jsou vstupní náklady a mnoho dalšího. Začátek je opravdu velmi těžký, než si člověk udělá jméno, získá kontakty. Myslím si, že nejdříve by si měl designér sednout a všechno si dobře promyslet. 

LIBĚNA: Já bych to shrnula tak, že na začátku jsou stěžejní dvě analýzy. S první analýzou vám může sice pomoci právník, ale hlavní práci na ní budete muset udělat vy. To je ta analýza obchodní. Spočítat si jakou cenovku dám svému výrobku, abych vše, co potřebuji, poplatila. Jde také o mapování trhu. Všechny věci okolo marketingu, například jak s produktem půjdu ven. Pokud už budu mít hotový tento byznys plán, asi první zastávkou by měl být právník. Ten by vám mohl pomoci vydefinovat vaše priority, v relaci k vašemu počátečnímu rozpočtu. 

Správný právník by vás měl nasměrovat k tomu, zda se vám na začátku vyplatí podnikat jako OSVČ, nebo spíše založit společnost. Myslím si, že se tímto designéři na začátku moc nezabývají. Po cestě pak zjišťují, jaké další náklady jim vznikají. Jde tedy o to, někdy i několik týdnů sedět s tužkou v ruce a vymýšlet, co vše budu muset poplatit a až potom dát visačku na svůj výrobek. Tento krok probíhá ale jen povrchně. K daňové poradkyni se zpravidla designér poprvé vypraví až první následující březen, kdy musí  podat daňové přiznání, až pak zjišťuje, že je těch „papírů“ trochu víc. Otázkou ale je, jak moc je daná účetní či daňová poradkyně schopná poradit v dalších věcech. 

MAGDALENA: V jiných zemích bývá pravidlem, že jsou účetní schopni v těchto základních právních povinnostech poradit. V Německu může třeba účetní založit společnost a opravdu tomu procesu rozumí. Člověk se bohužel často učí až svými omyly. My se snažíme, aby ty naše šikovné české ruce nemusely projít cestou, kdy se poučí až díky špatným zkušenostem. Chceme, aby čeští designéři a umělci načerpali znalosti již dopředu a chceme také edukovat českou společnost v tom, že duševní práce fotografů, autorů textů, designérů, nebo i právníků má hodnotu, která se má zaplatit a není jen „ke stažení“.  

Další články