Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Sám portrét pořízený těsně před rozhovorem vypovídá o tom, že se toho holky nebojí. Zleva Karolína Matušková, Lenka Glisníková. | Foto: Shotby.Us Sám portrét pořízený těsně před rozhovorem vypovídá o tom, že se toho holky nebojí. Zleva Karolína Matušková, Lenka Glisníková. | Foto: Shotby.Us

Líbí se nám napětí mezi luxusem a levným materiálem, říká dvojice fotografek Shotby.us, která baví nadhledem a vtipem

Proč je důležité nad současnou fotografií přemýšlet nejen technickým, ale i filozofickým pohledem? Jak být strůjcem děje před objektivem? A jak vůbec chápat obrazy na hraně? O tom všem ve šťavnatém rozhovoru s Shotby.Us.

Nekonečné záplavy obrazů nejrůznější kvality, které na nás internet každý den sype, v nás vytváří prostor pro novou imaginaci a obrazovou senzitivitu. Při čtení fotografií už nemusíme přemýšlet nad tím, zda se jedná o umění, dokument nebo vtip, či zda a jakou měrou je fotografie postprodukčně upravená. Můžeme si ji prostě jenom užít.

Autorský tandem Lenka Glisníková a Karolína Matušková se pod pseudonymem Shotby.Us vydávají na tenký led, až na samou hranici zpochybnění. Přináší nový druh autentického obrazu, který je pravdou i fikcí zároveň. „Baví nás znejišťovat. Konkrétnost nás znervózňuje,“ říkají holky. Kombinují luxus s laciností, vytvářejí absurdní příběhy a kolem instalací tančí podivné choreografie... A jde jim to vážně dobře! Kde leží hranice přijatelnosti a uvěřitelnosti obrazu, jakou roli může ve fotografii hrát proces a experiment a proč toužíme po vizuálním vzruchu?

Při focení Editorialu pro SWARM MAG se Karolína s Lenkou postavily do role scénáristy. | Foto: Shotby.UsPři focení Editorialu pro SWARM MAG se Karolína s Lenkou postavily do role scénáristy. | Foto: Shotby.Us

Pojďme začít klasickou otázkou: Jak jste se vlastně potkaly?

KAROLÍNA: Prvně jsme se potkaly v Ostravě na bakalářském studiu na tvůrčí fotce u Michala Kalhouse, kde jsme se víceméně minuly ve dveřích, protože jsem nastupovala přesně v době, kdy Lenka studium dokončovala. A úplně stejně jsme se minuly i na Umprumce v ateliéru Alexandry Vajd. Už během toho míjení jsme se ale názorově střetly a získaly jsme dojem, že bychom mohly zkusit něco společně.

V čem ten názorový střed spočíval?

LENKA: Obě jsme hledaly svobodnější způsob vyjádření. Přišlo nám, že obhajovat si v uměleckém prostředí každé, i nepatrné rozhodnutí je hodně velká brzda. Potřebovaly jsme otevřenější pole pro hru a testování postupů. Místo, kde nemusíme nic nikomu vysvětlovat a prostě si můžeme jen užít proces tvorby.

Série Underwatter Collection Františka Jungvirta kombinuje precizní sklářskou práci s laciným igelitem. | Foto: Shotby.UsSérie Underwatter Collection Františka Jungvirta kombinuje precizní sklářskou práci s laciným igelitem. | Foto: Shotby.Us

Ve své osobní tvorbě se věnujete čistě výtvarnému umění, vaše společné projekty jsou však vždy určitou měrou komerční. Jakou úlohu ve vašich fotografiích hraje prezentovaný objekt, ať už se bavíme o fashion, produktovém designu, nebo třeba portrétu?

KAROLÍNA: Podle mě funguje jako určitý spouštěč. Ať už koncepce značky, tvůrčí vklad, nebo produkt samotný nás nasměruje ke ztvárnění fotografickým jazykem. Nejprve jsme se hodně řídily vizí zadavatele, postupně jsme se ale více otrkávaly a přecházely k vytváření vlastních scén. Dostaly jsme svobodu nad obrazem přemýšlet v kontextu vizuálního umění, a ne pouze v tradičním řemeslném pojetí fotografie.

Je vůbec možné se od vize zadavatele zcela odklonit?

LENKA: My na myšlenku zadavatele často navazujeme, a ačkoli ji modifikujeme a nějakým způsobem posouváme dál, stále se jí snažíme vyhovět. Představa vlastní tvorby bez ohledu na zadání je pro nás ale samozřejmě velmi lákavá. Kdyby nám někdo řekl „tady máte mísu a dělejte si s ní, co chcete“, to by náš jistě potěšilo. Je atraktivní moct vstoupit do již rozjeté koncepce a vložit do ní zase trochu jiný příběh.

Jak podstatná je v obrazu míra postprodukce? Kampaň pro videoklip Game, Adonxs, 2022. | Foto: Shotby.UsJak podstatná je v obrazu míra postprodukce? Kampaň pro videoklip Game, Adonxs, 2022. | Foto: Shotby.Us

Jak by se vaše fotky změnily, kdyby vůbec nemusely podléhat přáním zadavatele?

LENKA: Určitě bychom se víc odvázaly. (smích) I bez důkladného zadání si totiž myslím, že jsme dostatečně citlivé na to, abychom se na konkrétní dílo nebo člověka dokázaly naladit. Často se nám stává, že si trochu ulítneme a zadavatel je pak nadšený. Sám by se takový krok třeba bál udělat, ale pak vidí, že to funguje.

KAROLÍNA: Skvělé potom je, když si se zadavatelem opravdu sedneme, což nám dovolí přijmout projekt z velké míry za svůj, vytvořit plnohodnotnou spolupráci. Například při focení editorialu pro magazín SWARM s tématem Nekonečná návštěva jsme se do scény hodně ponořily. Vcítily jsme se do všech postav, jejich charakteru, snažily jsme se zjistit, co tam vlastně dělají, abychom přesně věděly, jakou roly tam jaký model hraje. Aby bylo jasné, co ta scéna vlastně znamená. Každé gesto má nějaký význam.

Kontrast, křehkost a až barokní šerosvit.. To je editorial pro módní designérku Kateřinu Hynkovou, Portrait of Uncertain Time, 2021. | Foto: Shotby.UsKontrast, křehkost a až barokní šerosvit.. To je editorial pro módní designérku Kateřinu Hynkovou, Portrait of Uncertain Time, 2021. | Foto: Shotby.Us

Vaše pojetí obrazu by se v českém fotografickém prostředí dalo z mnoha hledisek považovat za poměrně unikátní. Má vámi užívaná estetika nějakou logiku, nebo se zakládá čistě na intuici?

KAROLÍNA: Myslím, že obě máme cit pro kontrast, absurditu a jemný humor a líbí se nám podivné napětí mezi luxusem a levným materiálem, které lze fotografií výborně zachytit. Kdyby bylo všechno dokonalé a krásné, tak nás to prostě nebaví. Obecně nás materiály a jejich formální posouvání hodně zajímá – lze je zmuchlat, pošlapat, spálit…

Pracujete s těmito materiálovými kombinacemi již optikou média fotografie, tedy myslíte na to, že instalace bude prezentována pouze ve fotografickém formátu? A jaké další postupy v tomto kontextu cíleně používáte?

LENKA: No jo, to je v podstatě takový fór fotografie – můžeme používat materiály a strategie, které by ve fyzické instalaci příliš dobře nefungovaly. Fotografická reprezentace nám zkrátka dovolí víc než realita.

KAROLÍNA: Co se týče dalších podobných možností, v tomto ohledu například skvěle funguje hra se světlem, to dokáže instalaci ve výsledném výstupu hodně posunout. Často stačí například prosvítit plast nebo jiný materiál a obraz okamžitě nabyde úplně jiné atmosféry. Vše je o zkušenostech a experimentech.

 Fotografie váz Prague Jungle Vases, Dominika Petrtýlová, 2022. | Foto: Shotby.Us Fotografie váz Prague Jungle Vases, Dominika Petrtýlová, 2022. | Foto: Shotby.Us

Experiment tedy považujete za zásadní? A v čem kromě svícení a kombinování materiálů spočívá?

LENKA: Experiment je spolu s procesem hledání snad nejdůležitějším prvkem naší tvorby. Sice to vyžaduje strašně moc času, testování nás ale posouvá dál. Pomáhá nám vyvarovat se opakování. To prostě nejde vymyslet, musí se to vyzkoušet. Nechceme pouze zaznamenávat to, co se děje před objektivem. Spíše máme potřebu ten samotný děj vytvářet.

KAROLÍNA: Chceme k výsledku dojít vlastní cestou. A to jak během přípravy scény a focení, tak i během postprodukce. Často volíme neortodoxní metody, vstupujeme do instalací, máváme s nejrůznějšími materiály, podivně kolem instalace tančíme. To je výhoda focení ve dvou, máme jistotu, že se vždycky stane něco nečekaného.

Místo sledování scény zpoza objektivu ji holky samy rády budují.  Kampaň OPERUN, 2022. | Foto: Shotby.UsMísto sledování scény zpoza objektivu ji holky samy rády budují. Kampaň OPERUN, 2022. | Foto: Shotby.Us

Kromě fashion a produktové fotografie se soustředíte také na portréty. Lze zmíněné postupy aplikovat i na tuto disciplínu?

KAROLÍNA: To je zase druhý způsob práce, poměrně opačný od těch sáhodlouhých příprav při focení produktu. Za někým přijdeme, vůbec nevíme, co se bude dít, a během hodiny musíme nafotit například portrét umělce v jeho ateliéru. To nás taky hodně baví, bývá to velká výzva.

Především v módní fotografii se často pohybujete na hraně luxusu a odpadu, krásy a hnusu, organičnosti a umělosti nebo reality a fikce…

KAROLÍNA: Zrovna u módy to vnímám jako určité shození nafrněnosti, kterou bylo ještě relativně před nedávnem z celého fashion průmysl cítit. Člověk se s výjevem potřebuje ztotožnit, což například při pohledu na obálky magazínů často nedokážeme. Koukáme na modely v nejrůznějších vykroucených pózách v nepřirozeném prostředí a říkáme si, co to má znamenat, jak tomu mám rozumět? Cítíme potřebu tento úzus nabourávat.

LENKA: Co se týče přímo těch materiálů na hraně hnusu, to je asi trend poplatný době, ve které se snažíme něco vybalancovat. Nám se ty materiály samozřejmě líbí, je to svým způsobem hodně přitažlivé. Skrz ně se do fotky dostává surovost, nabourávající čistotu, na kterou jsme zvyklí.

Editorial českého šperku pro magazín Dolcevita, 2020. | Foto: Shotby.UsEditorial českého šperku pro magazín Dolcevita, 2020. | Foto: Shotby.Us

Opakují se ve vašich fotografiích nějaké vzory? Máte tendence vytvářet symbolické významy?

LENKA: Snažíme se tvořit intuitivně, ale zároveň samozřejmě přemýšlíme nad odkazy a kontexty, které vznikají. Jsme si vědomy významu a symboliky předmětů nebo materiálů, které používáme, a zároveň rády odkazujeme k nejrůznějším historickým epochám v umění. Ačkoli nás tedy něco intuitivně přitahuje, vědomě pracujeme s významem, který to nese.

KAROLÍNA: U některých projektů se k historii odkazujeme vědomě a rády. Například u editorialu pro Elle Decoration jsme řešily tvarosloví skrze sochu a dobové barokní materiály, které jsme se snažily propojit se současnou estetikou.

Na co se vlastně díváme? Jedná se o fotografii nebo 3D modelaci? Editorial českého skla Pérola Barocca pro podzimní číslo Elle Decoration, 2022. | Foto: Shotby.UsNa co se vlastně díváme? Jedná se o fotografii nebo 3D modelaci? Editorial českého skla Pérola Barocca pro podzimní číslo Elle Decoration, 2022. | Foto: Shotby.Us

Zmínily jste, že rády využíváte vlastní metody jak během focení, tak i během následné postprodukce. Jak s fotkou postprodukčně pracujete?

LENKA: Naše fotky se často skládají z více expozic a neodpovídají tak realitě. Nafotíme mnoho fotografií, které přes sebe pak postprodukčně překrýváme a kombinujeme. Tím výjev získává osobitost, tajemnost, která se ukrývá v detailech. Jsou to takové drobné nuance v logice prostoru, například když se u objektu objeví stín, který tam nepatří, divák to ale nedokáže dešifrovat a všimne si jen toho, že s obrazem zkrátka není něco v pořádku.

LENKA: Popisnost nám není vlastní, nechceme věci vysvětlovat. Rády držíme vizuály na abstraktní rovině. Divák často neví, na co se dívá, musí najít vlastní klíč, jak fotku číst. Baví nás znejišťovat, mystifikovat. Konkrétnost nás znervózňuje.

Editorial Nekonečná návštěva pro magazín Swarm mag, 2021. | Foto: Shotby.UsEditorial Nekonečná návštěva pro magazín Swarm mag, 2021. | Foto: Shotby.Us

Mystifikace a znejistění může kdekoho rozčílit. Jak vaše fotky přijímá široká veřejnost?

LENKA: Určitě jsou tu lidé, kteří je nepřijímají, a to nejen z řad široké veřejnosti, ale například i fotografů. Náš přístup je pro ně často provokativní, ale z našeho pohledu je v rámci vývoje média zcela logický. 

KAROLÍNA: Na druhou stranu se ale často najdou lidi, kteří vůbec nejsou od fochu a naše fotky dovedou ocenit. Často nerozumí, co znamenají nebo jak jsou technicky vytvořené, ale i tak dokážou přistoupit na to, že to s nimi zkrátka něco dělá.

Kontrast pevného skla a pomíjivostí lučních květin v sérii fotografií pro kolekci Herbarium, Lasvit. | Foto: Shotby.usKontrast pevného skla a pomíjivostí lučních květin v sérii fotografií pro kolekci Herbarium, Lasvit. | Foto: Shotby.us

Jak v divácích podle vás můžeme budovat větší senzitivitu, aby si k podobným, složitějším vizuálům našli cestu?

KAROLÍNA: Myslím, že mnoho lidí mimo obor se k takto pojaté fotografii málokdy dostane. V zahraničí například mnohem častěji najdeme umělecké přesahy i v reklamních kampaních, ke kterým má široká veřejnost přístup. Díky tomu je to pro ně mnohem stravitelnější. Proto nás potěšil rozhovor pro magazín Vlasta, kde jsme se mohly představit zase úplně jiné skupině lidí. Naše práce se najednou stala legitimní například i pro naše babičky, které se s námi mohly pochlubit.

Kampaň pro videoklip Game, Adonxs, 2022. | Foto: Shotby.UsKampaň pro videoklip Game, Adonxs, 2022. | Foto: Shotby.Us

Jakými cestami byste se vy rády dostaly mezi širší veřejnost?

LENKA: Je určitě spousta cest. V tomto ohledu nám hodně pomohlo ocenění Czech Grand Design. Díky němu naše práce získala důvěru u zadavatelů, kteří by si na podobný experiment třeba netroufli, čímž se nám otevřely dveře k dalším, třeba i větším zakázkám.

KAROLÍNA: A pak nás potěší vidět své fotky v tištěné podobě. Jsme zvyklé vše vstřebávat skrz virtuální prostor, a proto nás každý materiální výstup vždycky nadchne. Například divadlo Husa na Provázku od nás v minulosti koupilo velkoformátové fotky, které jsme připravovaly pro výstavu ve Fotograf Gallery, a následně je vystavilo ve veřejném prostoru jako promo k divadelní sezóně Brave New Man. To bylo zase zajímavé, že se k našim fotkám dostali například diváci z divadelní scény. A vidět naživo tisk naší fotky, který formátem přesahuje naši velikost, to je velký zážitek. Doufáme, že se nám takových zážitků v budoucnu povede zažívat co nejvíc.

Další články