Liberecká galerie slaví 10 let v budově bývalých Lázní. Její nový ředitel má inspirativní plány, jak rozšířit řady návštěvníků

Doc. PhDr. Filip Suchomel, PhD., ředitel Oblastní galerie Liberec | Foto: Anna-Marie Křížová / Oblastní galerie Liberec láká návštěvníky nejen na výstavy, ale také do kavárny Nordbeans Lázně | Zdroj: OGL Doc. PhDr. Filip Suchomel, PhD., ředitel Oblastní galerie Liberec | Foto: Anna-Marie Křížová / Oblastní galerie Liberec láká návštěvníky nejen na výstavy, ale také do kavárny Nordbeans Lázně | Zdroj: OGL

Filip Suchomel se stal ředitelem Oblastní galerie Liberec loni v březnu. Již jsme vám přinesli rozhovor ze začátku jeho působení, ve kterém s Nikol Galé probírá své vize a výstavní strategii. Nyní bilancujeme události posledních měsíců a představujeme, na co se návštěvníci mohou těšit v letošním roce.

Začala bych otázkou: Proč zrovna Liberec? Pocházíte z Prahy, Oblastní galerie Liberec nemá ani sbírku umění Asie, kterým se primárně zabýváte. Co vás přimělo hlásit se o místo zrovna tam?

FILIP: Věnuji se sice japonskému umění a vazbám mezi Východem a Západem, ale vždy je pro mne výzva dělat i něco trochu jiného. Navíc jsem již před lety pracoval v Národní galerii, kde jsem se podílel i na jejím vedení. Následovalo osm let prorektorování na UMPRUMce, poté jsem působil šest let jako prorektor i na AMU, učil jsem na FAMU a všechno to pro mě byly obrovské impulzy, které mě nějak posunuly dál. A na Liberec mám rovněž určitou vazbu: učím teď na Katedře designu Technické univerzity v Liberci, takže jsem si říkal, že by nebyl špatný nápad pokusit se moje zkušenosti uplatnit opět v galerijním provozu. V minulosti jsem spolupracoval i se Severočeským muzeem v Liberci, jejichž sbírka byla původně se sbírkou Oblastní galerie sjednocená.

Oblastní galerie Liberec od roku 2014 sídlí v budově městských lázní. Budova prošla revitalizací podle projektu ateliéru Sial mezi lety 2011 a 2013 včetně novostavby depozitáře (vlevo), který byl oceněn Klubem za starou Prahu jako nejzdařilejší novostavba v historickém prostředí roku 2013. | Foto: Ivan NěmecOblastní galerie Liberec od roku 2014 sídlí v budově městských lázní. Budova prošla revitalizací podle projektu ateliéru Sial mezi lety 2011 a 2013 včetně novostavby depozitáře (vlevo), který byl oceněn Klubem za starou Prahu jako nejzdařilejší novostavba v historickém prostředí roku 2013. | Foto: Ivan Němec

Krušné začátky

Co bylo to první, co jste po nástupu do funkce musel řešit?

FILIP: První věcí, kterou člověk musí udělat, je nějak přirozeně konsolidovat tým. A musím říct, že jsem si představoval, že to bude jednodušší. Povedlo se mi navýšit počet lidí, přijmout produkční manažerku, což v galerii původně nebylo a kurátoři museli dělat celou přípravu výstav sami. Jsou to věci, které nejdou tak snadno a rychle změnit, přece jenom ten mimopražský prostor nemá takové kapacity. Postrádáme profesní kapacitu, ti potřební lidé tu prostě nejsou a potýkáme se s menším zájmem pracovat přímo v regionu. Praha svou relativní dostupností a často vyšším ohodnocením láká více.

Původní tým byl skutečně miniaturní, protože většina lidí odešla ještě dřív, než jsem nastoupil. Potýkáme se s tím, že je galerie dlouhodobě podfinancovaná. V Galerii výtvarného umění v Ostravě, která je co do rozsahu sbírky stejně velká, pracuje 33 lidí, my jich máme polovinu. Bylo to komplikované, ale postupně se to posunulo a lidé, kteří tam zůstali, jsou, dá se říci, takoví srdcaři a v týmu se objevuje i větší chuť dělat velké projekty. Nicméně pořád hledám ještě kurátora zaměřeného na starší umění, protože liberecká galerie vlastní například i zajímavé sbírkové artefakty nizozemských mistrů, rozsáhlou kolekci grafiky nebo soubor maleb významných představitelů Barbizonské školy.

Interview Czechdesignu s ředitelem OGL Filipem Suchomelem | Foto: Anna-Marie KřížováInterview Czechdesignu s ředitelem OGL Filipem Suchomelem | Foto: Anna-Marie Křížová

Zajímalo by mě i to, jak chcete pracovat se sbírkami a výstavním plánem. Jedna z věcí, která komisi u výběrového řízení na vaší koncepci zaujala, totiž byla ambice k propojování s dalšími místními institucemi. Což je pravý opak původního „izolovaného“ přístupu bývalého vedení.

FILIP: Když jsem nastoupil, byl už daný výstavní plán na rok 2023 s některými dojednanými výstavami, které už se nedaly zrušit. Od podzimu je ale už doplňujeme vlastní produkcí – zejména výstavami soudobého umění, protože realizace podobných projektů je přeci jen o něco snazší, jelikož se zaměřujete na periodu života autora nebo autorů, nebo na jejich umělecký názor. Aktuálně probíhá velká výstava Patrika Hábla, což je vlastně projekt, který jsme s Patrikem vymysleli ještě před covidem pro výstavu v Japonsku, která se kvůli epidemii nerealizovala. Jelikož bylo jádro výstavy v podstatě připravené, upravili jsme koncept výstavy, zvětšili ji a ve velmi krátkém čase připravili.

Zároveň jsme v minulém roce otevřeli i zahradu se sochami, které se budou pravidelně proměňovat, abychom dostali galerii i do exteriéru, což odpovídá mé koncepční environmentální linii. Co se týče výzkumné linie, máme nový tým kurátorů a bude chvíli trvat, než ve vědecké práci půjdeme skutečně do hloubky. Plánujeme v průběhu dvou tří let otevřít nové stálé expozice, které by měly oslovit široké spektrum návštěvníků, včetně té nejmladší generace. Zároveň chceme udržet určitou kontinuitu a do expozice dostat také interaktivní prvky i pro úplně malé děti nebo například zjednodušené popisky, jaké jsem viděl v galeriích v Japonsku.

Pohled do výstavy Patrika Hábla - Cesta do dalekého Horozemí v Bazénové hale | Zdroj: OGLPohled do výstavy Patrika Hábla - Cesta do dalekého Horozemí v Bazénové hale | Zdroj: OGL

Návštěva galerie jako společenská událost

Jaké změny oproti původní organizaci galerie a výstav chystáte?

FILIP: Když jsem poprvé vstoupil do galerie, bylo tam úplně mrtvo. Takže jsem si řekl, že tam musíme hlavně dostat lidi, aby budova začala žít. Otevřeli jsme galerijní kavárnu s pekárnou, kam chodí pravidelně i maminky s dětmi. Chystáme vstup do stálých expozic zdarma a projektujeme již i galerijní design shop. Snažíme se návštěvníky dostat do jakéhosi galerijního módu, který už léta a běžně funguje v zahraničí – když se jde do galerie, je to prostě společenská událost, třeba jako divadlo nebo koncert.

Dříve se otevíraly výstavy téměř každých 14 dní nebo každé tři týdny, což vedlo k tomu, že to návštěvníky prostě unavovalo. Takže jsem se proto rozhodl zaměřit na tři velké „openingy“ do roka tak, jak jsme to dělávali v Národní galerii. Dnes se s tím setkáváme již pravidelně, neboť tyto eventy se stávají společenskými událostmi pro nejširší uměnímilovnou veřejnost. Snažíme se samozřejmě, aby naše výstavní projekty vždy oslovily co největší množství návštěvníků. I to, co se bere v Praze jako úplný standard, může být v regionu podnětnou výjimkou. 

Oblastní galerie Liberec láká návštěvníky nejen na výstavy, ale také do kavárny Nordbeans Lázně | Zdroj: OGLOblastní galerie Liberec láká návštěvníky nejen na výstavy, ale také do kavárny Nordbeans Lázně | Zdroj: OGL

Jsme sice oblastní galerií, ale chystám již na tento rok velký rebranding se Štěpánem Malovcem, neboť ani naše sbírka, ani výstavy nejsou okresního nebo krajského formátu. Máme kvalitní věci a špičkové autory. Potvrdilo se to ve chvíli, kdy jsme jednali o budoucí výstavě s jedním významným světovým autorem, a když viděl název „Oblastní galerie“, tak se trochu zarazil. Až když přijel, zjistil, že je galerie zcela jiného formátu, než jak to na něj zpočátku zapůsobilo. Rozhodně naše galerie nestojí někde na okraji, o čemž svědčí i náš mezinárodní výstavní program. I když u nás vystavovat je někdy technicky složité.

To věřím. Četla jsem, že zápasíte s instalacemi děl v Bazénové hale…

FILIP: Do roku 2014 galerie sídlila v Liebiegově paláci. Je to stará budova, ale kdyby se tehdy nějakým způsobem zrekonstruovala, možná by byla pro vystavování výhodnější. Našla se tam tehdy dřevomorka a ukázalo se, že dům byl ve špatném stavu. Takže bylo rozhodnuto o opravě městských lázní a přesunu instituce tam. V Česku je bohužel tradicí měnit památkově chráněné budovy v paměťové instituce, a tak nemáme u nás žádnou novou moderní budovu, která byla postavena jen jako galerie či muzeum umění. Přitom v blízkém zahraničí celou řadu takových architektonických realizací již najdeme.

Také v Liberci se místo nové budovy zrekonstruovaly bývalé Lázně, které jsou sice architektonicky velmi zajímavé, ale jejich využití pro potřeby muzea umění vytváří řadu limitů. Hlavní výstavní prostor – Bazénová hala – je členitý prostor, do kterého je třeba často stavět složitou výstavní architekturu. Také její jiné využití, například jako prostor pro konání doprovodných eventů, je zcela nemožné, neboť to neumožňují její akustické parametry. I některé další prostory budovy jsou kvůli své členitosti pro vystavování velmi komplikované. Protože se jedná o historickou budovu, je navíc její provoz energeticky velmi nákladný, což v současné době pociťujeme zvláště citelně.

Bazénová hala je unikátní svou architekturou, i díky prosklené podlaze. Ta ale zároveň komplikuje využití galerijních prostor, jelikož se výstavy v Bazénové a Podbazénové hale mohou vzájemně světelně rušit. | Zdroj: OGLBazénová hala je unikátní svou architekturou, i díky prosklené podlaze. Ta ale zároveň komplikuje využití galerijních prostor, jelikož se výstavy v Bazénové a Podbazénové hale mohou vzájemně světelně rušit. | Zdroj: OGL

Pamatuji se, že ještě když jsem pracoval na UMPRUMce, jsem se o konverzi Lázní na libereckou galerii bavil se studenty a oni tehdy například navrhovali doplnit stávající budovu novostavbou v parteru dvora o úplně minimalistickou stavbu ve stylu „white cube“, která by zlepšila výstavní podmínky a umožnila vystavit i rozměrnější díla, která dnes do budovy Lázní nedostaneme. To by určitě bylo zajímavé řešení, protože by se díky němu handicap Bazénové haly dal změnit ve výhodu. A stala by se pro návštěvníky skutečnou architektonickou lahůdkou, která sama o sobě vypadá skvěle a je samotným uměleckým dílem.

Všimla jsem si, že neděláte jenom ředitele, ale taky kurátora. Je to dočasné řešení, než doplníte tým, nebo plánujete kurátorovat výstavy i do budoucna?

FILIP: Já se cítím jako kurátor, myslím, že na to mám dostatečné vzdělání, ale samozřejmě nechci dělat kurátora všemu. Mám určité projekty, které chci představit, a jsou to samozřejmě projekty nějakým způsobem spojené se vztahem Východu a Západu, nebo umění Blízkého východu, jako například plánovaná výstava Milana Housera s technikou mnohovrstevnatého laku, kterou vlastně povýšil na umění, neboť se lak jako médium dá použít ještě dalším způsobem, a to perspektivou posouvající samotný vizuál – obraz do prostoru. To jsou zajímavosti, které mě baví, a těch se vzdát rozhodně nechci. 

Na co se těšit v roce 2024

Zmiňoval jste, že v rámci roku plánujete tři větší openingy. Dá se říct, kolik výstav do roka můžeme čekat, jak dlouho budou trvat a jak zapadají do vašeho konceptu jednotlivých výstavních linií: Evropské, Národní, Výzkumné, Environmentální a linie Uměleckých nadějí?

FILIP: Ty linie se nějakým způsobem snažím dodržovat. Netvaroval jsem je tak, aby bylo reálné mít všechny linie představené najednou –⁠ že by bylo vždycky pět výstav, to nesedí. Ale v rámci jednoho roku bychom se každé té linii chtěli věnovat. 

Expozice a výstavy doplňují i sochy umístěné v exteriéru v rámci Environmentální linie. Příkladem je dílo Jiřího Davida – Na řece zapomnění | Zdroj: OGLExpozice a výstavy doplňují i sochy umístěné v exteriéru v rámci Environmentální linie. Příkladem je dílo Jiřího Davida – Na řece zapomnění | Zdroj: OGL

Na tento rok chystáme celkem 11 výstav. Co se týče té mezinárodní, jsou to takové třešničky na dortu – v letošním roce představíme tři autory evropského formátu, jedním z nich je například rakouský umělec Josef Baier, a dále pak Emilija Škarnulytė, vizuální umělkyně z Litvy, která představí jeden ze svých posledních uměleckých projektů.
V národní linii odprezentujeme například výstavu Černý skleník Dagmar Šubrtové, Ticho Ivany Lomové, projekt věnovaný fenoménu Ještědu nazvaný Horizont Hory či již zmíněnou instalaci děl Milana Housera.

V rámci linie uměleckých nadějí, která je propojená s uměleckými startupy a školami, se chystáme představit litevskou uměleckou akademii s pracemi vyučujících, ale převážně studentů. Pak samozřejmě chystáme výstavu propojenou s festivalem Anifilm, který je důležitým kulturním podnikem našeho regionu. Tentokrát by měla být věnována dílu jihoslovanského tvůrce působícího v Maďarsku, Milorada Krstiče. Vrcholem sezóny by pak měla být podzimní výstava jedné umělecké „star“ světového formátu. O tom ale zatím ještě nemohu detailně mluvit. Vše je zatím v přípravě a dokud nemáme finalizovaný koncept výstavy a není podepsána smlouva, není možné ji veřejně představit.

Filip Suchomel má s galerií velké plány. Na léto například chystá desetidenní festival u příležitosti výročí deseti let fungování v budově Lázní. | Foto: Anna-Marie KřížováFilip Suchomel má s galerií velké plány. Na léto například chystá desetidenní festival u příležitosti výročí deseti let fungování v budově Lázní. | Foto: Anna-Marie Křížová

Linie v koncepci i v obrazech

Ty linie, o kterých se bavíme – je to něco, co jste převzal z nějaké zahraniční instituce, nebo je to čistě váš koncept?

FILIP: Já jsem o tom trošku uvažoval, už když jsem se hlásil do konkurzu na ředitele Galerie hlavního města Prahy, což úplně nedopadlo, protože potvrdili ve funkci současnou ředitelku.
Nemyslím si, že bych to někde okopíroval, nebo alespoň ne vědomě. Prostě to pro mě má logiku – myslím, že každá instituce, která je vlastně důležitým kulturním centrem v rámci regionu, by měla tyhle směry sledovat. 

Musíme být zaměření mezinárodně, protože na to, abychom dělali věci na regionální úrovni, je ta instituce už velká a byla by škoda oslovit jenom malý segment lidí z okolí. Přitom do Polska i Německa je to pětadvacet kilometrů – opravdu je to region, který se musí vnímat jako celek, a Liberec byl v bývalých Sudetech opravdu centrem celé široké oblasti. Proto bych rád obnovil i užší mezinárodní spolupráci. 

V Liberci je až do konce ledna k vidění výstava Linie! představující práce Zdeňka Sýkory, Stanislava Kolíbala, Hugo Demartiniho, Květy Pacovské a dalších | Zdroj: OGLV Liberci je až do konce ledna k vidění výstava Linie! představující práce Zdeňka Sýkory, Stanislava Kolíbala, Hugo Demartiniho, Květy Pacovské a dalších | Zdroj: OGL

Jak plánujete dál expandovat do exteriéru galerie v rámci environmentální linie? Chystáte třeba na léto nějaký speciální program? 

FILIP: Příští rok je výročí 10 let galerie v Lázních, takže chystáme červnový desetidenní festival. Začne 13. 6. openingem tří výstav a završení chystáme na sobotu 22. 6., kdy se uskuteční tančírna ve stylu přelomu 19. a 20. století, aby dobově seděla k Lázním. Ve spolupráci s AMU bychom rádi představili i projekt živých obrazů. Zároveň doufáme, že se podaří uskutečnit i rozšíření spolupráce s Národním filmovým archivem a promítání ve spolupráci s kinem Varšava, což je takový liberecký ekvivalent kina Aero. 

A nakonec bych se zeptala na linii uměleckých nadějí, konkrétně na to, jak nejlépe vystavovat studentské nebo absolventské práce?

FILIP: Určitě bych podobný projekt nevnímal ve smyslu výstavy celého ateliéru. Měl by to být kurátorský výběr, třeba i několik výstav od jednoho kurátora, který by se v průběhu roku nebo několika let zaměřil na jednu školu nebo téma. Ideální by bylo, kdyby se podařilo propojit zahraniční a českou scénu, aby tam byla nějaká konfrontace. To by potom mohlo být zajímavé i pro potenciální investory do výtvarného umění, neboť by se jim naskytla příležitost určitého mezinárodního srovnání. Ačkoli mladá česká umělecká scéna není příliš velká, v mezinárodním prostředí se určitě neztrácí.

Související

Liberecká oblastní galerie se těší na novou kavárnu, navrhne ji stejné studio jako DOK
Hot news

Liberecká oblastní galerie se těší na novou kavárnu, navrhne ji stejné studio jako DOK

Redakce Czechdesign - 30. 8. 2023 - 1 min.

Chci dostat galerii ven! Nový ředitel Oblastní galerie Liberec Filip Suchomel má ambiciózní plány, jak pozvednout severní Čechy
Ostatní

Chci dostat galerii ven! Nový ředitel Oblastní galerie Liberec Filip Suchomel má ambiciózní plány, jak pozvednout severní Čechy

Nikol Galé - 30. 5. 2023 - 17 min.

Konverze lázní v Liberci mu přinesla ceny. Nyní Jiří Buček pracuje na novém projektu v areálu městské nemocnice
Interiér a architektura

Konverze lázní v Liberci mu přinesla ceny. Nyní Jiří Buček pracuje na novém projektu v areálu městské nemocnice

Nikol Galé - 18. 10. 2019 - 6 min.

jelínek
Kavelky MYP 2024