Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Foto: Štěpánka Paseková Foto: Štěpánka Paseková

Lhostejný český design. Duben pohledem šéfredaktorky

Duben, to je předzvěst léta. Pravidelně je to také termín konání milánského design weeku, který předesílá trendy na další sezóny. A je to také měsíc, kdy už je konečně čas pobýt venku. My jsme duben využili nejen k prvnímu opalování, ale hlavně jsme hledali, kdo ve světě designu zazářil a kdo pohořel. Podívejte se s námi.

Milán je nejen synonymem vkusu a krásy, ale také zbytečné nadprodukce a do sebe zahleděného materialismu. Stovky a tisíce židlí, stolů, váziček a lampiček, které za rok nahradí další podobné produkty. Viděno optikou dnešních dní, kdy by člověk měl hledět především na to, jak ukočírovat zrychlující se změny klimatu, je vlastně návštěva podobného jarmarku marnosti skličující. Jak však správně říká klasik, optimismus je opiem lidstva. A není na škodu se občas pořádně předávkovat. Ty důležité a zásadní expozice totiž sázely na hledání cest, jak odpady a negativní lidské dopady co nejvíce minimalizovat. Od Rossany Orlandi až po studenty vysokých škol. Až na Čechy. U studentů UMPRUM, kteří zde pravidelně vystavují, se sice stála fronta. Ale hlavně na pivo, které neteklo, a obrázek na památku. Plechová krabice spojovaná s Čapkovým R.U.R. sice v doprovodných textech slibovala hledání vazeb na minulost i přítomnost, futurismus i řemeslo, ale výsledkem byl nakonec spíš onen pověstný dort od pejska a kočičky. V kontrastu s londýnskou Royal College, jejíž studenti hledali během studia konkrétní možnosti řešení udržitelného rozvoje, působili Češi jako lhostejný národ izolovaný od zbytku světa.

Instalace pražské UMPRUM na Ventura Future v Miláně. Zdroj: UMPRUMInstalace pražské UMPRUM na Ventura Future v Miláně. Zdroj: UMPRUM

Pýchou se bohužel člověk nedmul ani při návštěvě české expozice na přehlídce Trienále, která se v Miláně pravidelně koná od roku 1923.a nyní se s Milano Design Weekem překrývá. Češi se na přehlídku vrátili po 50 letech a možná mohli ještě tři roky počkat. Téma Broken Nature smysluplně akcentovalo rizika nevratných změn, ke kterým člověk přispívá. Národním pavilonům se však obecně nepodařilo vyslat směrem k návštěvníkům výrazný apel, jenž by je probudil z ekologické lhostejnosti. Na rozdíl od loňského bienále v Londýně, které hostil Somerset House a jehož návštěva byla opravdovým zážitkem, se pavilony v Miláně topily v přemíře textových výstupů, komplikovaných sdělení a nejednoznačných nápadů. Kinterova věž z vybitých baterií je sama o sobě skvělá, ale například videa Denisy Kery a Petra Šourka měla nejblíže k filmovým skečům (pravděpodobně nepřijatých) uchazečů o studium na FAMU. Kdyby dostali prostor konkrétní designéři, kteří se dlouhodobě věnují udržitelnosti nebo vývoji šetrných materiálů (Malai, Vacková, Václavková), pomohlo by to jistě nejen českému designu v cestě ke znovunabytí respektu, ale i celému oboru. Škoda.

Videa, která byla součástí českého pavilonu na Trienále. Zdroj: PressVidea, která byla součástí českého pavilonu na Trienále. Zdroj: Press

Jak se v dubnu Čechům nezadařilo v zahraničí, v Praze se naštěstí hned dvakrát potvrdilo, že stačí dobrý nápad, šikovný kurátor, zajímavá architektura a skvělá výstava je na světě. Prvním příkladem je projekt Henriety Nezpěvákové, který vychází z její disertační práce na ČVUT. Foyer Fakulty architektury možná není tím nejreprezentativnějším výstavním prostorem, ale díky spolupráci s Matějem Činčerou a Janem Klossem se autorce podařilo to hlavní. Vtáhnout diváka do problému, předat mu zásadní informace a ještě ho potěšit pěknou stylizací. Navrch téma, kterému se Henrieta Nezpěváková věnuje, je zásadní pro pochopení role a fungovaní designu vůbec. Na příkladu pěti původně československých firem sleduje, jak jejich existenci ovlivnila politická situace. Žádné překvapení se samozřejmě nekoná, dekády komunismu byly pro vztah designu a firem zdrcující. Otázky spíš vzbuzuje fakt, proč ani třicet let po pádu neefektivního režimu neexistuje mnohem více firem, které by špičkové designéry přirozeně začlenily do výrobního procesu. A pak slízly mezinárodní smetanu, jak se nám to naposledy dařilo v 60. letech.

Instalace výstavy Henriety Nezpěvákové ve foyer ČVUT Zdroj: FCB ČVUTInstalace výstavy Henriety Nezpěvákové ve foyer ČVUT Zdroj: FCB ČVUT

Druhá výstava, která rozhodně stojí za pozornost, je CITYBLOK v CAMPu. Chválit CAMP snad už ani není třeba, na podobně progresivní, angažovanou, zdravě sebevědomou a výrazově svěží instituci jsme čekali dlouho. Právě zahájená výstava hledá městské bariéry, které nám znesnadňují život a přirozený pohyb v ulicích. Ať už je to odpadkový koš, zábradlí nebo lavička, autoři výstavy se ptají, proč jsou součástí veřejného prostoru. A mimoděk vznášejí i otázku, jestli naše automatické akceptování všech těchto objektů není zkrátka jen obyčejnou lhostejností k našemu okolí, která se nám jednou vymstí.

Lavička a zábradlí na výstavě v CAMPU. Zdroj: CAMPLavička a zábradlí na výstavě v CAMPU. Zdroj: CAMP

Městská čtvrť, které se v posledních letech daří nebývale. To je Karlín. Symbol pražské gentrifikace je dnes oázou krásných kaváren, bister a obchodů. Posledním přírůstkem je NILA store, na ekologicky šetrné značky se orientující obchod, založený manžely Urbanovými. Návštěva jejich velkorysého a světlem prosyceného prostoru s výběrem ohleduplných oděvních brandů, ale třeba i mycích prostředků, nám připomíná koncept obchodů v Berlíně nebo Kodani. Když už si budete letos na léto muset koupit další novou sukni, kupte si ji tady. Podpoříte progresivní podnikatele, odmítnete fast fashion a navíc můžete orodovat za to, aby NILA zařadila také české značky. Pak už k dokonalosti nebude chybět nic.

Nový NILA STORE v Karlíně. Zdroj: PressNový NILA STORE v Karlíně. Zdroj: Press

V květnu si určitě udělejte cestu k nám do Vojtěšské na krásnou instalaci svatebních šperků s názvem Snoubení. Poznačte si i termín Křehkého Mikulova, a když budete chtít vyrazit někam dál, navštivte design week v Bratislavě nebo Poznani. A na deku si kupte knížku Příběhostroj Reného Nekudy, je plná krásných ilustrací čtyř talentovaných dívek. Příjemný květen!

Další články