Kvalitní konfekční móda se stává nedostupnou pro mnoho zákazníků, říká návrhářka Karolína Čechová hledající balanc mezi experimentem a užitností

Vlevo: Projekt Hybrid hledá rovnováhu mezi opozity a vytváří tak určitý globální trend. | Foto: Karin Zadrick / Vpravo: Využívání různých materiálů je pro tvorbu Karolíny doslova příznačné. | Foto: Lenka Gallovičová Vlevo: Projekt Hybrid hledá rovnováhu mezi opozity a vytváří tak určitý globální trend. | Foto: Karin Zadrick / Vpravo: Využívání různých materiálů je pro tvorbu Karolíny doslova příznačné. | Foto: Lenka Gallovičová

Český zákazník si ne vždy může a chce pořídit dražší, ale kvalitnější oděvy a český designér v rámci náročného výrobního procesu jen těžko může své ceny nastavit „přívětivě“ nízko. Jaké východisko hledá Karolína Čechová?

Na českém trhu to současný fashion designér nemá jednoduché. Zákazníků není úplně dostatek, protože ceny zakázkové a autorské tvorby mohou šplhat příliš vysoko. A naopak při nastavení nižší ceny produktu je logicky těžké udržet i odpovídající kvalitu a dostát svým zásadám, protože kvalitní lokální materiály a odpovídající pracovní sílu v „kýžené“ nízké cenové relaci je téměř nemožné najít. Mezi rychlou módou a zakázkovou výrobou (potažmo autorskou tvorbou) je tedy velká, nevyplněná mezera.Řešením může být kvalitně designově i materiálově zpracovaná lehká konfekce s možností customizace, o několika desítkách až stovkách kusů, která bude sice dražší než rychlá móda, ale tuzemští zákazníci si ji stále mohou dovolit,“ říká Karolína Čechová, která se ve své tvorbě dlouhodobě zaměřuje na vytváření utilitárních, originálních, ovšem praktických, funkčních a nositelných kolekcí. Jak se jí daří balancovat na hraně užitosti a experimentu a v čem vidí potenciál například funkčních a pracovních oděvů?

Bakalářská práce Fragmenty kombinuje praktičnost pracovních oděvů a tkanin s filozofií wabi-sabi. | Foto: Lenka GallovičováBakalářská práce Fragmenty kombinuje praktičnost pracovních oděvů a tkanin s filozofií wabi-sabi. | Foto: Lenka Gallovičová

Vraťme se do roku 2019, kdy jste se na zlínském Design Weeku se svojí bakalářskou prací Fragmenty probojovala až do finále a také ji prezentovala v rámci Designblok Erste Premier Talent Display. V této kolekci jste pracovala s estetikou odložených pracovních oděvů a tkanin. Uplatňujete ve své současné tvorbě stejné principy?

KAROLÍNA: To už je poměrně dávno, musím zalovit v paměti (smích). V tomto projektu jsem se snažila o propojování filozofie odívání různých kultur. Stejně jako v následujících kolekcích jsem pracovala s estetikou a filozofií wabi-sabi, postupně jsem ji začala propojovat se západními vlivy původních pracovních a funkčních oděvů. Hledala jsem cesty, jak k fashion designu přistoupit užitým způsobem, ale zároveň mu ponechat autenticitu. V tomto propojení pak do sebe začaly věci holisticky zapadat i co se týče použitých materiálů, kdy jsem kombinovala různé přírodní tkaniny i zbytkové a odložené materiály. Šlo o určité přijetí nedokonalosti, pomíjivosti a skromnosti, myslím, že základní vodicí linky pro mě zůstávají stejné dodnes.

Propojování kulturních a estetických zvyklostí se objevuje i v následujícím projektu Hybrid, ve kterém jste hledala rovnováhu mezi zdánlivými opozity jako intuitivní-racionální, organické-mechanické, východní-západní.

KAROLÍNA: V tomto projektu z roku 2022 jsem se určitým způsobem rozhodně ke své bakalářské práci vracela, vnímala jsem stejné vlivy, nicméně se do toho projevilo i klauzurní zadání ateliéru, tedy pracovat a využít vlněné tkaniny od Lindy Havrlíkové. Opět jsem nejprve zkoumala historii užití vlny a následně uvažovala, jak ji propojit se současností. Přemýšlela jsem, jak spojit městskou kulturu s idylickou představou venkovské farmy, odkud tato vlna pochází. Řada z nás ve svých představách totiž nese určitou romantickou ideu udržitelného života mimo město, nicméně na druhou stranu jsme závislí a užíváme si město a život v něm. Nelze určit jedinou správnou cestu a tímto hybridem jsem se snažila přiblížit vyvážené hranici mezi těmito dvěma póly. Zároveň jsem v práci cíleně řešila problematiku zbytků materiálu z výroby, pracovala s konceptem zero/minimum-waste střihů a whole-garment technologií pletení a zpracovávala jsem i zbytkové rouno jako výhřevnou vložku, jedná se tedy i o velmi komplexní práci.

V diplomové kolekci s názvem need.less se Karolína snažila pokrýt celodenní nároky na běžný šatník. | Foto: Iryna DrahunV diplomové kolekci s názvem need.less se Karolína snažila pokrýt celodenní nároky na běžný šatník. | Foto: Iryna Drahun

Ekologické aspekty a udržitelný přístup se nejvíce projevily na vaší diplomové práci need.less. Z jaké koncepce jste v této kolekci vycházela?

KAROLÍNA: Jednoduše jsem chtěla přinést alternativu odívání pro člověka smýšlejícího s respektem a šetrně vůči svému životnímu prostředí, kde je kladen důraz na nositelnost, funkčnost, variabilitu a nadčasovost. Kolekce představuje šest základních, mezi sebou kombinovatelných outfitů, včetně tří páru obuvi navržených Adamem Frkem, které naplňují a pokrývají potřeby každodenního života spotřebitele – všední den, práci, volný čas. Ve své koncepci se snažím reflektovat myšlenku ekologické etiky v celém životním cyklu oděvu od ideje, designu produktu až po jeho finální využití a rozklad.

Tento „šatník“ vychází z konceptu capsule wardrobe a oděvy jsou vytvořeny z funkčních materiálů čistě organického přírodního původu s ohledem na férové sociální podmínky při práci a výrobním procesu.

Obecně se snažím o vytváření designově nadčasových forem. Ty vnímám právě například v pracovních oděvech, u kterých se forma v čase mění na základě nějaké osvědčené potřeby a využití. Nicméně je pro mě stejně důležitá i samotná nositelnost. Aby byl oděv šetrný a udržitelný, musí být přece nadčasový a zároveň musí zapadat do zbytku šatníku. Ve své diplomové práci jsem pracovala přímo s případovými studiemi na toto téma.

Problémem českého trhu je mezera mezi drahou zakázkovou výrobou a rychlou módou. | Foto: Iryna DrahunProblémem českého trhu je mezera mezi drahou zakázkovou výrobou a rychlou módou. | Foto: Iryna Drahun

Aby si kousek udržel autenticitu a zároveň zapadl do zbytku šatníku, to může být poměrně ošemetný požadavek. Jakými principy se toho snažíte docílit?

KAROLÍNA: Moje práce se samozřejmě vyvíjí, prochází různými polohami, ve kterých jsem někdy více experimentální, jindy se zaměřuji spíše na užitost a praktičnost. Podstatná je například střídmá barevnost mých oděvů, která z touhy po nadčasovosti a kombinovatelnosti přímo vychází. Mám ráda promyšlenost a detail, snažím se o nekomplikovanost.

Na tyto aspekty člověk hledí úplně jinak při studiu a jinak, když pak vyjde a snaží se zorientovat na reálném trhu. Na škole nejsou téměř žádné limity, pak ale, pokud chcete dostát svých hodnot a zároveň vyhovět klientovi, začnete narážet na různé komplikace s výrobou, nákupem kvalitního materiálu a další zásadní limity.

Tyto limity jsou v Česku poměrně velké. Jak jste se s nimi naučila pracovat?

KAROLÍNA: Hledání řešení těchto problémů v podstatě odpovídá také mému aktuálnímu zaměstnání materiálové konzultantky. Snažím se využívat dostupných zdrojů, často používám přírodní a recyklovatelné materiály, hledám české a především evropské dodavatele, jejichž nabídka je velmi zajímavá. Tuzemská nabídka je opravdu malá a ačkoli třeba část produkce probíhá zde, materiál – látka – stejně často kvůli určitým procesům putuje za hranice. Obchodů je pár a původ látek jde velmi špatně dohledat. Většinou jsem tak odkázána na e-shopy a dodavatele ze střední Evropy, kde nakupuji unikátní materiály s certifikacemi ohledně složení a procesů výroby, například na německém trhu.

Studium Karolíně dalo nejen volnou ruku v tvorbě, ale také možnost vyzkoušet si práci s různými technikami a materiály. V projektu Hybrid například pracovala s vlněnou tkaninou od Lindy Havrlíkové. | Foto: Karin ZadrickStudium Karolíně dalo nejen volnou ruku v tvorbě, ale také možnost vyzkoušet si práci s různými technikami a materiály. V projektu Hybrid například pracovala s vlněnou tkaninou od Lindy Havrlíkové. | Foto: Karin Zadrick

Jaká další omezení nebo rizika jako fashion designérka na českém trhu cítíte?

KAROLÍNA: Pokud si začnete budovat vlastní značku a jste na to sám, není to jednoduché. Já v této poloze prozatím nejsem, ale když sleduji své kolegy, vidím, jak moc náročné je hledat balanc mezi původní vizí a nároky na kvalitu a výslednou cenou oděvu. Na českém trhu podle mě výrazně chybí více značek s polohou mezi rychlou a čistě autorskou módou. Rychlá móda (fast fashion) sráží ceny až příliš nízko na to, aby se designér jako solitér s autorskou nebo zakázkovou tvorbou častokrát opravdu uživil. Kvalitní konfekční móda se zkrátka začíná stávat nedostupnou pro velké procento zákazníků.

Ideálním modelem je pro mě kvalitně designově i materiálově zpracovaná lehká konfekce o několika desítkách až stovkách kusů, která je sice dražší než rychlá móda, lidé si ji ale stále mohou dovolit.

Pro kolekci need.less vznikla taktéž série obuvi ve spolupráci s Adamem Frkem. | Foto: Iryna DrahunPro kolekci need.less vznikla taktéž série obuvi ve spolupráci s Adamem Frkem. | Foto: Iryna Drahun

Takže byste se sériové výrobě vašich návrhů nebránila?

KAROLÍNA: Určitě ne. Sériová, tedy konfekční výroba patří podle mě k demokratizaci odívání a já se svoje kolekce většinou snažím stavět tak, aby jejím požadavkům do jisté míry odpovídaly a byly dostupné pro širší klientelu. Podle mě je v pořádku, že se kvalitní oblečení může vyrábět ve přiměřeně větším množství, a nevadilo by mi, kdybych se do této polohy někdy v budoucnu v případě vlastní značky dostala.

Jednotlivé kusy z kolekce need.less lze bez problému vrstvit a kombinovat. | Foto: Iryna DrahunJednotlivé kusy z kolekce need.less lze bez problému vrstvit a kombinovat. | Foto: Iryna Drahun

Během studijních let jste nejprve prošla ateliérem fashion designu na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara a poté stejně zaměřeným ateliérem na pražské UMPRUM. Jak byste přístupy těchto dvou škol zpětně zhodnotila?

KAROLÍNA: Design oděvu jsem vlastně studovala již na střední oděvní škole v Holešovicích, kde jsem prošla poměrně důkladnou praktickou řemeslnou průpravou. Na Designbloku jsem pak narazila na Sutnarku a rozhodla jsem se tam zajet podívat na klauzury, kde mě zaujala především budova fakulty diametrálně odlišná například od specifických „zabydlených“ prostor UMPRUM. Líbila se mi myšlenka otevřeného prostoru, sdílených ateliérů v duchu Bauhausu a kvalitně vybavených dílen a zároveň mě hodně vyhovovala lokalita mimo pražský ruch a tlak. Cítila jsem, že tam mohu tvořit s větším klidem a do práce se plně položit.

UMPRUM mě zase naučila pracovat pod větším tlakem a stresem, ačkoli si myslím, že v některých případech to nebylo úplně nutné. Osobně mi přijde, že občas kolem sebe studenti a absolventi UMPRUM vytváří zbytečně elitářskou auru, protože nelze říci, že by jiné ateliéry stejně zaměřených fakult v periferních lokalitách republiky byly vždy méně kvalitní. Studium na UMPRUM dává absolventům určitý status, který podle mě není vždy úplně zasloužený. Škola má každopádně bezesporu vynikající propagaci, odborníky a zázemí a pražské prostředí přirozeně vytváří mnohem více příležitostí spolupráce a uchycení se na trhu než kdekoli jinde v Česku, což je skvělé. Jsem ráda, že jsem to zažila a mohla tak zhodnotit, co mi osobně vyhovuje.

Neformální přístup editorialu kolekce need.less podtrhuje záměr autorky vytvořit nositelnou minimalistickou kolekci nevšedním způsobem. | Foto: Iryna DrahunNeformální přístup editorialu kolekce need.less podtrhuje záměr autorky vytvořit nositelnou minimalistickou kolekci nevšedním způsobem. | Foto: Iryna Drahun

Zmínila jste, že momentálně pracujete jako materiálová specialistka a konzultantka. Skládáte si takový balíček komplexních dovedností…

KAROLÍNA: Je to opravdu zajímavá zkušenost, protože můžu fashion design a oděvní průmysl nahlédnout zase z jiné stránky. Najednou vidím kritické body výrobního procesu a cenotvorby, úskalí materiálů, technologií a obecně nedostatky na lokálním trhu. Nabízí mi to ohromný vhled do tohoto průmyslu i s ohledem na udržitelnost a pomáhá mi to se lépe v celém procesu zorientovat, to je k nezaplacení.

Kam byste coby fashion designérka chtěla své síly směřovat do budoucna?

KAROLÍNA: Jak jsme si řekly, český trh není úplně ideálně postavený. Sama přemýšlím, kam kariérně pokračovat, a možná je na čase přemýšlet o zahraničí, kde jsou podmínky nastaveny přívětivěji. Nabírat tam zkušenosti, následně se je možná pokusit přivést zase zpět a implementovat je na českou scénu, uvidíme.

Související

Navrací slávu ovčí vlně. Textilní designérka Linda Havrlíková věří, že vlna z lokálních zdrojů má veliký potenciál a snaží se ho využít
Produktový design

Navrací slávu ovčí vlně. Textilní designérka Linda Havrlíková věří, že vlna z lokálních zdrojů má veliký potenciál a snaží se ho využít

Barbora Čápová - 16. 10. 2020

Česká slow fashion má jméno Leeda. Návrhářka Kutálková nabízí šaty na zapůjčení nebo plavky ze zbytků látek
Móda a šperk

Česká slow fashion má jméno Leeda. Návrhářka Kutálková nabízí šaty na zapůjčení nebo plavky ze zbytků látek

Barbora Čápová - 30. 9. 2019

ujep 2024
zuz banner