Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Červená Karkulka - Adéla Ťopková (ilustrace), Tomáš Černý (design); Šibalský kocour - Tomáš Němejc (ilustrace), Natálie Reichsteinová (design) | Foto: Alex Dym Červená Karkulka - Adéla Ťopková (ilustrace), Tomáš Černý (design); Šibalský kocour - Tomáš Němejc (ilustrace), Natálie Reichsteinová (design) | Foto: Alex Dym

Kreativní inkubátor oživuje kulturní dědictví. V Plzni ho nastartovala Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara

V roce 2019 nastartovala Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara projekt Kreativní inkubátor propojující tvůrčí rozměr studia s manažerskými schopnostmi. V rámci workshopů a přednášek tak své studenty komplexně připravuje na budoucí designérskou praxi v komerční sféře.

Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara v loňském roce přišla s projektem kreativního inkubátoru soustředěného na oživování kulturního dědictví. Jednalo se o cyklus workshopů a přednášek vedených umělci, pracovníky muzeí, ekonomy a pedagogy z fakulty i mimo ni. Program kultivoval cesty inspirace spojené s identitou, historií a technologií v českých zemích a zároveň posiloval kompetence studentů nutné pro tvorbu inspirovanou artefakty a dokumenty z archivů muzeí, galerií, případně historickou komerční a uměleckou tvorbou. Plzeňský kreativní inkubátor na Sutnarce nám představí proděkan pro tvůrčí činnost Arnošt Marks.

Proč oživování historického dědictví? Jaký praktický smysl se v tom skrývá?

ARNOŠT MARKS: Naše studenty připravujeme na cestu do profesního života, který se bude vyvíjet desítky let v budoucnu, bude vystaven mnoha změnám a bude integrován do globálního prostředí. Tlak na ověření jejich osobní a naší kolektivní umělecké identity bude nepochybně stále stoupat. Tato téměř nelimitovaná otevřenost světa, konkurence a především technologický pohyb vyžadují, aby jim jejich roky na Sutnarce přinesly vhled do více praktických disciplín. Budou potřebovat přehled o současných trendech na globálních trzích designu, výtvarného umění a s ním spojených technologií a společenských pohybů. A především jim tak chceme, alespoň v pilotních projektech, přinášet zkušenosti z reálného světa tržně uplatnitelné produkce. Využívání a oživování bohatého kulturního dědictví je jednou z mnoha cest, která by Sutnarce i studentům mohla přinést inspiraci pro budoucnost.

Arnošt Marks, proděkan pro tvůrčí činnost Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na ZČU | Zdroj: FDULS ZČUArnošt Marks, proděkan pro tvůrčí činnost Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na ZČU | Zdroj: FDULS ZČU

Jak mohou výtvarné fakulty a kreativní obory přispět rozvoji ekonomiky ČR? Existují pro Čechy zajímavé zahraniční příklady?

ARNOŠT MARKS: Celá česká ekonomika, včetně produkce designu a mnoha KK oborů, je pronásledována relativně nízkou úspěšností domácí produkce, služeb s vyšší přidanou hodnotou. Trpíme slabou schopností vytvářet originální výrobky, produkty a pronikat s nimi na zahraniční trhy. Proto máme stále ekonomiku s relativně nízkými příjmy a vystavenou konkurenci ze zemí s levnější pracovní silou.

Úspěšné příklady využívání kulturního dědictví pro ekonomický rozvoj se týkají mnoha zemí jihovýchodní Asie. Ty jsou průkopníky v technologickém rozvoji a spojují jej s využíváním a oživováním kulturního dědictví. Příkladem jsou Jižní Korea, Japonsko a Tchaj-wan. Tchaj-wan, se kterým Sutnarka spolupracuje, se snaží systematicky usnadnit výtvarníkům přístup ke zdrojům kulturního dědictví. Tchajwanské ministerstvo kultury přistoupilo k rozsáhlé podpoře paměťových institucí ve snaze budovat integrované digitální archivy a související podklady. Zpřístupnilo tak celé generaci výtvarníků a designerů studnici kultury pro současné aplikace a technologie. Sutnarka s jedním z tchajwanských výtvarníků, kteří systematicky pracují s kulturním dědictvím, organizovala odborný seminář.

Česká tradice vnímaná plzeňskou perspektivou je ovlivněna rozsáhlou a dlouhodobou průmyslovou výrobou a s tím spojenými zdroji estetiky a inženýrských tradic. Příkladem reinkarnace takových forem a výrobků jsou počítačové hry inspirované kvalitní grafickou tvorbou, inspirované filmovou tvorbou, transformované křišťálové instalace Lasvitu, moderní mobiliář. Role českých a slovenských designerů v automobilovém průmyslu je všeobecně známá. 

Český výtvarný svět, potažmo vzdělávací instituce by jistě využily posílení kultivace těchto zdrojů inspirace pro kultivované budování a debaty o české identitě. Paměťové instituce potřebují zdroje pro systematickou práci, která by byla nejen primitivní digitalizací, ale zpřístupňovala by i klíčové souvislosti historických vzorů. Jde o velký objem práce, ta by se však dlouhodobě jistě vyplatila.

Pro praktickou ilustraci významu kreativních oborů nemusíme daleko. V sousedním Německu v roce 2015 představoval obrat odvětví kulturních a kreativních oborů 150 miliard euro a jeho podíl na hrubém domácím produktu se pohyboval na 2,2 %.  V roce 2017 stály kreativní obory Německa na druhém místě mezi chemickým a automobilovým průmyslem v tvorbě hrubé přidané hodnoty. V roce 2017 bylo zaměstnáno v kulturních a kreativních odvětvích 1,158 mil. lidí, z toho bylo 254 tis. samostatně podnikajících. Celou tematiku kulturních kreativních průmyslů a kulturního dědictví začala podporovat také EU.

Příležitosti v Čechách jsou v principu obdobné jako v Německu. Existuje již mnoho příkladů kultury jako tahouna regionálního rozvoje v různých částech českých zemí, které tak úspěšně osvědčují význam KKP. Namátkou jde o rozsáhlé aktivity Dolních Vítkovic v Ostravě s oživenou historií těžkého průmyslu, inciativu postavenou na lokální identitě křišťálu v severních Čechách Křišťálové údolí a například i zlínský klastr kolem Fakulty multimediálních komunikací na UTB. V neposlední řadě se můžeme vrátit zpět do Plzně a připomenout rozsáhlé aktivity spojené s Evropským městem kultury 2015, jeho realizací a stále silně vnímaným dopadem.

Nicméně je nutné si znovu uvědomit, že KKO jsou rozsáhlá velmi nesourodá skupina oborů, se kterými se Sutnarka setkává a je v nich aktivní. Tato široká škála zasahuje oblasti jako kreativní média, kreativní řemesla, scénická umění a tzv. zdroje kreativity. Zvláštností Sutnarky je pak její zařazení do Západočeské univerzity v Plzni s velmi širokou paletou technických/inženýrských oborů, které mají hluboké vazby na průmysl a služby.

Tomáš Starý – dřevěná sklápěčka | Zdroj: FDULS ZČUTomáš Starý – dřevěná sklápěčka | Zdroj: FDULS ZČU

Jaká je vlastně ve zkratce role Ministerstva kultury? Co praktického projekt přinesl?

ARNOŠT MARKS: Shodou okolností Ministerstvo kultury v minulém roce odstartovalo strategický projekt přípravy nové kulturní politiky, jmenovitě vytvoření systému rozvoje a podpory kulturních a kreativních průmyslů. V rámci tohoto projektu ministerstvo vytvořilo prostor pro experimentální projekt na podporu ekonomické a tržní vzdělanosti studentů kreativních oborů. My jsme se tak velmi rádi připojili pilotním projektem.

Ministerstvo kultury je v projektu Strategie rozvoje a podpory kulturních a kreativních průmyslů připraveno navrhnout kroky, které by pomohly školám, paměťovým institucím efektivně a nově využívat tyto zdroje inspirace. Jeho součástí a jednou z aktivit bylo zrealizovat a odpilotovat kreativní inkubátor na umělecké škole, kde by studenti kreativních odvětví prošli procesem vzdělávání směrem ke zvýšení jejich uplatnění na trhu. Mimo to bylo pilířem projektu pracovat s kulturním dědictvím, jeho odkazem a inspirací pro tvorbu nových produktů. Vzhledem k tomu, že v nás tato témata taktéž rezonují, chtěli jsme se na realizaci tohoto projektu podílet. A od Ministerstva kultury jsme dostali důvěru.

Práce studentů a pedagogů v několika ateliérech přinesla praktická poučení o obrovském potenciálu využívání kulturního dědictví pro atraktivní a žádanou tvorbu (o výrobky je obrovský komerční zájem). Zároveň se ukázalo, že příprava a propojování potřebných znalostí, kompetencí a podkladů je zásadní pro zhotovování i jednoduchých produktů jako keramika či dřevěné hračky. Výsledky byly rychle k dispozici. Díky předem zpracovaným podkladům jsme dostali detailně připravené podkladové materiály.

Schopnost orientace na trhu, jeho znalost a schopnosti v oblasti marketingu atd. postrádá většina studentů vysokých uměleckých škol. Proč je tomu tak?

ARNOŠT MARKS: Umělecké školy, případně umělecké fakulty na univerzitách se koncentrují na vzdělání v konkrétních relativně izolovaných výtvarných oborech, rozvoj kreativity a talentu, ovládnutí „řemesla“ a teoretických základů oboru a výtvarného umění jako takového. Studenti jsou velmi málo či vůbec konfrontováni s potřebou ovládat další kompetence nebo vědět o jejich existenci a významu. Dle oborů se jen málo zabývají aktivní a praktickou interakcí s techniky, ekonomy, účetními nebo obchodními partnery. Detaily samozřejmě značně záleží na oborech. Existuje zásadní rozdíl mezi produktovým a průmyslovým designem a užitou grafikou, novými médii, animací, atd. Každý tento svět má svou výtvarnou, ale především praktickou, vlastně hospodářskou a technologickou logiku. A proto jde o velkou výzvu pro Sutnarku a celou univerzitu.

Projekt Ministerstva kultury soustředěný na kulturní dědictví a jeho oživování vlastně pomohl vyjasnit, v jaké šíři je potřeba kultivovat a studentům předávat znalosti oborů, které jinak nikde nezískají.

Malý princ - Lucie Šťastná (ilustrace), Viktorie Nácalová (design)| Foto Alex DymMalý princ - Lucie Šťastná (ilustrace), Viktorie Nácalová (design)| Foto Alex Dym

V budoucích letech byste rádi tento výukový model zařadili mezi ostatní předměty. Jak byste si jeho průběh reálně představovali?

ARNOŠT MARKS: Na základě tohoto pilotního běhu kreativního inkubátoru a především na základě zpětné vazby od studentů, jsme došli k závěru, že je třeba pokračovat. Příprava bude obsahovat i snahu o systematickou teoretickou a metodickou podporu pedagogů a studentů. Bez dlouhodobé podpory MK, MŠMT a dalších bude obtížné vybudovat a kultivovat aparát kompetencí pro posílení výuky a iniciaci složitějších a rozsáhlejších projektů. Rozhodli jsme se akreditovat nový předmět, který bude od příštího akademického roku dostupný pro všechny naše studenty bakalářského stupně. Zatím uvažujeme o modelu jakési blokové výuky, založené na workshopech a debatách s hostujícími odborníky, podobně jako tomu bylo dosud. Přemýšlíme o navazujícím předmětu pro magistry, který by byl více individuálně a projektově orientován. Ten je zatím v počátcích, tedy v našich hlavách, součinnost s dalšími partnery včetně mezinárodních, je zde nevyhnutelná.

Nabízí inkubátor studentům podporu v jejich tvorbě? Stáže, pracovní nabídky…

ARNOŠT MARKS: Zásadní je především přímý kontakt s realitou. Ať už se jedná o možnost diskuze s hosty z praxe či přímo práci na některých externích zakázkách, kde se studenti učí například komunikovat se zákazníkem, připravit vlastní časový plán apod. Některé vzniklé produkty bychom například rádi dovedli od návrhu designu či prototypu přímo do výroby.

Jakým směrem byste kreativní inkubátor v budoucích letech rádi posunuli?

ARNOŠT MARKS: Ideální by byl kreativní inkubátor, kterým by mohli projít všichni naši studenti a získali potřebné dovednosti a rozhled po světě. Nutná je podpora studentů, aby se nebáli větší komplexnosti, složitějších projektů, spolupráce s dalšími ateliéry a technickými fakultami. Studenti by už na škole měli mít možnost setkat se také s profesionály z praxe, ať už při tvorbě externích zakázek, vývoji inovativních produktů či ve formě zajímavých setkání s inspirativními osobnostmi z reálného světa.  

V neposlední řadě by měl inkubátor nastartovat systém další podpory začínajících kreativců a startupů formou různých sdílených coworkingů a center, kreativních voucherů, a dalších forem finanční i nefinanční podpory. Mnohé z toho, co jsem popsal, se již v malém děje, a to je dobře.

 Lesní motivy - Gabriela Mangerová (ilustrace), Anna Šupolíková (design) | Foto: Alex Dym Lesní motivy - Gabriela Mangerová (ilustrace), Anna Šupolíková (design) | Foto: Alex Dym

A vaše zkušenosti z celého projektu a spolupráce s ministerstvem?

ARNOŠT MARKS: Projekt vlastně nepřímo testoval úvahy o dlouhodobé strategii školy. Sutnarka je nositelkou tradice v designu komplexních designerských projektů, jako jsou vagony metra, vlaky, tramvaje od Františka Pelikána. Projekty průmyslového designu, např. inteligentní postele Linet a počítačové hry, jsou na Sutnarce vytvářeny již od počátku její existence. Vedle toho nese fakulta v názvu Ladislava Sutnara, který kultivoval a umělecky zpracovával komplexitu marketingu a komunikace průmyslové produkce pro společnost ve 20. století. Jeho práce předjímají odbornost, komplexnost, integrovanost nutnou při dosahování mistrovského zjednodušování informačního designu.

Výstup ukazuje, že k přípravě možných složitějších projektů, produktů, výstav, je kromě jiného nezastupitelná robustní teoretická a metodická připravenost školy, paměťových institucí a firem. Veřejné instituce a systémy podpory velmi málo počítají s podporou tvorby složitějších integrovaných výrobků nebo komponentů, s účastí designérů, umělců a inženýrů spolu s firmami. Bez této komplexní a dlouhodobé práce však budoucí projekty nemohou úspěšně obstát v mezinárodním srovnání. Lze produkovat jen fragmenty, třebaže úspěšně. Ale to předbíhám.

Umělecké školy při přípravě studentů akcentují především rozvoj jejich tvůrčích kompetencí, obyčejně zaměřených na jednu sadu kompetencí spojených s ateliérem. Kreativní inkubátor tak úspěšně pracoval v oborech, kde je možné relativně lehce a rychle vyrobit produkt pro místní trh. Složitější produkce, spojující několik oborů včetně inženýrských či vědeckých disciplín a paměťovou instituci, vyžadují mnohem strukturovanější provázanou přípravu několika různých oborů, ateliérů a laboratoří.  

Fakultám a paměťovým institucím chybí informační zázemí v podobě kvalifikovaných ekonomických dat, týkajících se trhů, které jsou pro jejich absolventy, ateliéry a laboratoře relevantní. Chybí vzdělávání v oblasti trendů designu a metodologie, podobně je tomu i v případě paměťových institucí. Ty postrádají vybavení, lidi a kvalitativní celkové posílení, aby mohly v dalších letech posunout svou roli ve prospěch rozumné efektivní práce s kulturním dědictvím.

V neposlední řadě je zásadní, aby všichni ostatní, které potřebujeme ke spolupráci, byli na stejné lodi a aby Ministerstvo kultury konečně přistoupilo k systematické podpoře využívání kulturního dědictví a kreativního potenciálu, který tu zatím částečně zahálí.

Další články