Krása je přeci subjektivní. Jak tedy vybrat nejkrásnější knihu? Odpovídá Torsten Köchlin

Ukázka grafické práce Torstena Köchlina pro Technickou univerzitu v Berlíně. Foto: Torsten Köchlin

Máte doma na poličce nějakou vyloženě ošklivou knihu?

Samozřejmě! Kromě toho, že jsem grafický designér, tak jsem především čtenář, který má rád zajímavé příběhy. A někdy má kniha tak ošklivý design, že si ji rád koupím jako kuriozitu. (smích)

Pro krásu existují objektivní kritéria

Není to trochu problematické vybírat nejkrásnější knihu, když vezmeme v úvahu, že krása je subjektivní pojem?

Nad pojmem „krása“ často diskutujeme i v obdobných soutěžích v Německu. Co dělá knihu krásnou? Každému se líbí něco jiného. Přesto můžeme vymezit i objektivní kritéria jako originální koncept, grafické zpracování, kvalita tisku a vazby.

Torsten Köchlin (vlevo) debatuje s dalšími členy výtvarné komise, která vybírala Nejkrásnější knihu roku 2017. Foto: Milan Kuzica

Můžete nám říct více o kritériích, která umělecká komise zvažovala?

V první řadě jde o obsah. Přispívá design tomu, aby byl obsah jasnější nebo více přesvědčivý? Jak se téma přetavilo do formy knihy? Kniha je fyzický objekt. Má nějakou tloušťku, váhu, nebo dokonce vůni, dá se mluvit i o časovém rozměru, kdy knihu čteme. Základní otázka je, jak přetransformovat určitý obsah do hmatatelného objektu. Zda layout odpovídá obsahu, jaká je zvolena typografie, jak fungují obrázky, vazba, jak je řemeslně zpracována výroba, a tak dále.

Role grafického designéra se mění. Motivuji studenty, aby přišli se svými texty 

Zmínil jste, že jste působil v soutěži o nejkrásnější knihu roku v Německu. Je knižní grafický design v Česku a v Německu hodně podobný, nebo hodně odlišný?

Je podobný, vzhledem k tomu, že jsme sousední země s podobnou kulturou a navíc mezi lidmi probíhá spolupráce a kulturní výměna. Knihy, které vidíte na pultech, se nijak významně neliší, snad jen někdy kvalitou.

Co se mi líbí na Německu je, že se tu v posledních deseti letech rozvinula nezávislá vydavatelská scéna a pravidelně se pořádají Nezávislé knižní trhy. Umělci a designéři tvoří vlastní knížky, které rozhodně nejsou mainstreamové a asi by se i hůř prodávaly.    

Když učím knižní design na uměleckých školách, tak studenty motivuji, aby přišli s vlastním obsahem, aby vytvářeli knihy s tématy, o která se sami zajímají, ať už aktuální politická, společenská nebo rodinná témata, zkrátka cokoliv. Tento typ knížek mi v české soutěži chyběl, což je smutné, když si vezmeme, že soutěž je zaměřena na podporu grafického designu a umění v České republice. Byla by to skvělá platforma pro prezentaci těchto nezávislých počinů a doufám, že do budoucna se nějaké v soutěži objeví. Role grafického designéra se za posledních 30 let změnila. Grafický designér už není jen ten, kdo propůjčuje krásnou podobu obsahu, se kterým přišel někdo jiný, ale někdo kdo je pozorným pozorovatelem okolního dění, ke kterému se vyjadřuje svou prací.

Předsedkyní výtvarné komise byla letos Pavla Pauknerová (vpravo). Foto: Milan Kuzica

Myslím, že jedna z kategorií se zaměřovala na bibliofilie a autorské knihy.

To je pravda, byly tam nějaké ilustrované knihy. Ale mám na mysli i jiné formáty, knihu rozhovorů, osobní zápisky, dokumenty z archivů, vzácné fotografie, cokoliv.

Dají se v knižním grafickém designu vypozorovat nějaké současné trendy?

V německé soutěži jsme v posledních dvou letech jako komise nějaké trendy zaznamenali, třeba číslování stran velkými číslicemi nebo je módní švýcarská vazba. V české soutěži jsem si žádných trendů nevšiml.

V kategorii Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky nebyla nominována žádná kniha. Proč se u učebnic obecně neklade důraz na zajímavý grafický design? Třeba by se žáci a studenti z pěkných učebnic pilněji učili?

V Německu máme stejný problém. Když vedle sebe dáte umělecké knihy a byť i solidní učebnice, tak to je zkrátka neporovnatelné. Ale ten problém asi bude hlubší a ne tak snadno řešitelný.

1. cenu za za vynikající polygrafické zpracování (katalogu Magdaleny Jetelové) získal kolektiv designérů Petr Bosák, Robert Jansa, Adam Macháček alias 20YY Designers.

Zaujal Vás v soutěži nějaký konkrétní designér?   

Jako cizinec jsem měl coby člen poroty tu výhodu, že neznám kontext vzniku soutěžních knih. Ani vydavatelství, ani muzeum, ani designéry. Tudíž jsem byl absolutně nestranný a mohl jsem posoudit čistě jen knižní design jako takový. V posledním kole jsme měli vybrat tři knihy pro ocenění v dané kategorii a probíhaly bouřlivé diskuze, což mě moc bavilo. Všiml jsem si, že docela dost knih bylo vytvořeno designérským kolektivem 20YY Designers. Fascinující je, že ty knihy jsou naprosto rozdílné, ale zároveň velmi kvalitně zpracované. Upřímně se těším, až uvidím výsledky jejich další práce ve stejné soutěži v příštím roce.