Pardubické Automatické mlýny patří mezi fascinující industriální objekty, které po letech stagnace konečně našly své další využití. Lukáš Smetana se svojí ženou z nich postupně vytváří nové kulturní centrum Pardubic.
V poslední dekádě se mnoho starých mimopražských industriálních budov a areálů proměňuje v nová kulturní centra, která se s větší či menší úspěšností snaží povznést volný čas místních obyvatel. Mezi ně patří i pardubické Automatické mlýny od ikony české architektury Josefa Gočára, jejichž estetické kvality a nevyužitý potenciál postupně naplňují manželé Smetanovi. „Areál Automatických mlýnů jsem neznal. Když jsem si ale prohlédl inzerát, na první pohled jsem se zamiloval,“ vzpomíná architekt Lukáš Smetana, který od roku 2016 mlýny postupně revitalizuje. Jak se původní záměry naplňují, kdo všechno se do projektu zapojil a jaké novinky mlýny čekají do budoucna?
Původní architektonickou podobu mlýnů ztvárnil Josef Gočár. | Foto: Boysplaynice
Povězte nám, jak to všechno začalo. Proč jste se se ženou rozhodli mlýny odkoupit?
LUKÁŠ: Jednoho dne mi zavolal pardubický architekt Zdeněk Balík, zda nechci investovat do koupi mlýnů v Pardubicích. Já mu na to řekl, že ve věku 39 let nejsem ve stavu, kdy bych chtěl mít mlýn, koukat se na vodní kolo a pořídil si keramického vodníka. Kouknul jsem se na inzerát na Srealitách a na první pohled jsem se do mlýnu zamiloval.
Vaším původním plánem bylo přeměnit starou mlýnskou budovu na kulturní centrum města – místo střetávání a společných aktivit spolu se zážitky a kvalitní gastronomií. Jak se vám tato představa povedla naplnit?
LUKÁŠ: Tato představa se postupně realizuje. Původně jsme především chtěli z celého areálu vytvořit moderní čtvrť, což se rychlým tempem připravuje. Čekali jsme, že vše půjde mnohem pomaleji: že my nastavíme principy a až naše děti projekt dotáhnou do cíle. Z dnešního pohledu bylo toto očekávání velmi pesimistické. Nové centrum zde vznikne do tří až pěti let.
Vizualizace nového areálu | Vizualizace: Šépka architekti a Zette Ing.arch.Zdenek Balík
V roce 2018 se v areálu automatických mlýnu objevili první nájemníci. Jaké podniky zde fungují v současnosti?
LUKÁŠ: Věděli jsme, že když budeme chtít z průmyslového areálu vybudovat novou městskou část, musíme zde vytvořit zázemí pro nové podniky, které budou návštěvníky zajímat. Přesvědčili jsme dobrou cukrářku ze Zaječic, aby zde otevřela pobočku, a tak zde máme cukrárnu Patisserie epifany. Zároveň zde výrobnu otevřel i pekař Roman Koblížek a bistro Optimista. Při otevření těchto provozů jsme odstranili všechny ploty a udělali areál průchozí. V původně administrativní budově sídlí architektonické a výtvarné ateliéry, kde pracují historici a designeři.
Pohled přes řeku | Foto: Boysplaynice
Jak na projekt reagují samotní obyvatelé města? Využívají prostor a zdejších akcí, nebo se sem ještě nenaučili pravidelně chodit?
LUKÁŠ: V současnosti těch provozů v areálu není zase tolik, aby nás zde navštěvovali davy lidí pravidelně. Chodí sem spíše lidé z blízkého okolí s dětmi na dětské hřiště nebo do pekárny či cukrárny. Ale když se zde konají trhy od afrických až po adventní, případně když je nějaký pěkný koncert či street food party, vystřídá se tu za den tisíce lidí.
Původní brána do objektu | Foto: Boysplaynice
Před vámi budovu vlastnila společnost Goodmills. Ta nabídla celý areál k prodeji městu, které váhalo a než jste mlýny odkoupil vy, budova ležela 3 roky ladem. Díky iniciativě Mlýny městu se v areálu začaly konat nejrůznější festivaly, výstavy a další kulturní akce. Spolupracujete s touto organizací nějakým způsobem dál?
LUKÁŠ: Tato organizace u nás má pronajaty prostory pro rezidenční ateliéry, zároveň jí občas umožníme využívat venkovní areál. Část iniciátorů taktéž pracuje v Galerii města Pardubic, která bude součástí nového dění v areálu.
Silo, jedna z nejdůležitějších částí areálu | Foto: Boysplaynice
O Automatických mlýnech se v poslední době mluví právě především kvůli nové Východočeské galerii, která tu vznikla v rámci aktivit Pardubického kraje. Ten od vás část budovy odkoupil a k těmto účelům jí zrekonstruuje. Jedná se o zcela oddělený koncept, než jste zamýšlel?
LUKÁŠ: Vždy jsem věděl, že areál bude spojovat kulturu a vysokou gastronomii. To, že jsme nakonec přistoupili na spolupráci s Pardubickým krajem, je pro areál velmi důležité. Pardubický kraj citlivě zrekonstruuje část objektu od arch. Josefa Gočára a funkce galerie je pro zachování původních konstrukcí optimální.
Vizualizace prostor sálu | Zdroj: Prokš Přikryl architekti
Na přestavbě galerie pracovalo studio TRANSAT ARCHITEKTI v čele s Petrem Všetečkou. Nicméně za dobu revitalizace mlýnů se na architektonických úpravách podílelo mnohem více odborníků. Kdo konkrétně na čem pracoval a jakého zásahu si vy sám jako architekt nejvíce ceníte?
LUKÁŠ: Koncept rozvoje celého areálu pro nás vytvořil arch. Zdeněk Balík ze Zette ateliéru. Ten vdechl celému areálu nový život a poté společně s námi určoval, kdo bude autorem přestavby jednotlivých budov. Arch. Jan Šépka pro nás dělá veřejné prostranství a autorský tandem Prokš – Přikryl navrhuje přestavbu zbylé části Gočára, nejdůležitější budovy sila Automatických mlýnů v samém srdci areálu.
Vizualizace střechy | Zdroj: Prokš Přikryl architekti
Kdybyste se mohl otočit zpět ke svým začátkům a vše znovu zhodnotit – udělal byste z dnešního pohledu něco jinak?
LUKÁŠ: Neudělal. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak dobrým směrem se bude v následujících letech areál rozvíjet. Stále více lidí nás kontaktuje s nápady, jak se zde realizovat.
Rodina Smetanových | Foto: Archiv
Jaké plány máte s budovou v blízké budoucnosti?
LUKÁŠ: V budově sila již začínáme vytvářet prostory pro divadelní sál a různé druhy výstav. Na toto silo si bude moci kdokoliv vylézt a rozhlédnout se po okolí. Především se ale snažíme dát dokupy všechny budovy areálu, aby se daly co nejdříve zprovoznit. Zde budou restaurace, obchody a byty.
O autorech
Architektonickou kancelář Prokš Přikryl architekti založili Martin Prokš a Marek Přikryl v roce 2011 po předchozí spolupráci během studií na FA ČVUT v Praze, kde oba diplomovali v roce 2010 v ateliéru Jana Šépky a Mirky Tůmové. Martin Prokš a Marek Přikryl řešili rekonstrukci věže sila.
Martin Prokš a Marek Přikryl | Zdroj: Prokš Přikryl architekti
Podobu galerie pro 21. století vyprojektoval ateliér TRANSAT architekti ve složení Petr Všetečka, Robert Václavík, Tereza Novotná, Karel Menšík a Kajetán Všetečka. Petr Všetečka spolu s Robertem Václavíkem vedou ateliér TRANSAT architekti od roku 1997. Tvorbu architektury, urbanismu a krajiny společně chápou jako odkrývání vztahů a významů a tvůrčí práci s nimi. Stojí například za nedávno otevřeným památníkem Tomáše Bati ve Zlíně a dalšími mimořádnými rekonstrukcemi.
Architekt Petr Všetečka | Zdroj: TRANSAT architekti
O koncepční řešení celého areálu se postaral Zdeněk Balík, zakladatel pardubického studia Zette ateliér, který na české architektonické scéně působí od roku 2009. Specializuje se na projekční oblasti jako jsou urbanismus, architektura, tvorba zahrad a interiéry.
Architektonický workshop, arch. Zdeněk Balík (uprostřed) | Zdroj: www.pardubicezive.eu
V neposlední řadě musíme zmínit také Jana Šépku, který stojí za úpravou parteru celého areálu a rovněž i za návrhem Centrálních polytechnických dílen, které prostor uzavírají. Již přes deset let stojí v čele vlastní projekční kanceláře Šépka architekti a od roku 2014 vede ateliér A1 na UMPRUM.
