Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Ilustrace, zdroj: TomskiPolanski Ilustrace, zdroj: TomskiPolanski

Komerce, nekomerce, je mi to jedno. Hlavně, že mě to baví a naplňuje, říká Lukáš Tomek

Lukáš Tomek je mužskou polovinou ilustrátorského dua Tomski&Polanski. Studoval animaci na UTB ve Zlíně, ale cestou rozhýbaného obrázku se nakonec ve své profesionální kariéře nevydal. Lukáš působí pozitivně a energicky, i přestože se dozvídáme, že nemá nikdy volno! Přečtěte si část rozhovoru, který s ním vedl server Czech Illustrators.

Lukáši, studoval jsi animaci, ale už se jí nevěnuješ. Neseš si nějaký přesah z animace do vlastní tvorby? Prvek, techniku?

V Tomski&Polanski se věnujeme spíš ilustraci, animaci necháváme na šikovnějších kamarádech ze Zlína. Studium mělo smysl hlavně co se týče přípravy výtvarna ve vrstvách. Animace do mě vtiskla určitou loutkářskou přípravu. Každý plakát, co děláme, je připravený v několika vrstvách, dá se s ním dál pracovat, pokud si někdo vzpomene. A lidi si většinou vzpomenou! Tahle příprava je ve mně zakořeněná velice hluboko.

Podporovala tě rodina v tom, co děláš? Nebála se, že budeš „chudý umělec“?

Nebála se, na Vysočině, odkud pocházím, jsou chudí všichni, takže nebylo co ztratit. Věděli, že nic jiného mi stejně nejde. Sešity ze střední školy všech předmětů, včetně chemie a matematiky, byly celépokreslené. Jedinou přihlášku jsem si dal do Zlína na animaci, nic jiného mě ani nenapadlo. Zázrakem jsem se dostal a rodina mě v tomhle skoku do neznáma velice podporovala. I proto, že máma vždycky kreslila a malovala. A dodneška dělám to samé, jako když jsem byl malý: sedím u stolu a čmárám si. Pro všechny z rodiny jsem pořád malé děcko, co si pořád jen kreslí.

Co si myslíš o společenském klišé, že umělec má tvořit jen pro radost hledíce do příboje, věčně v alkoholovém opojení?

Nevím, nezažil jsem to. U nás v Tomski&Polanski platí taková důležitá věc: nic nerozdělujeme na komerční a nekomerční, chudáky a boháče. Jednoho dne jsme se rozhodli, že se budeme živit tím, co nás baví. Je velice pěkné dělat věci jen pro sebe – mít radost z toho, že realizuješ svoje nápady a sny. Ale je i radost kreslit pro lidi, kteří za námi chodí, protože vidí, že něco umíme nakreslit. Nemůžeme tady být jako mniši nebo žebrající jogíni, takže je fajn získávat peníze z toho, čemu se člověk celý den věnuje. Je to paráda, když od nás lidi odcházejí, mají radost z našich ilustrací a prospívá to pak jejich časopisům a produktům.

Rozděluješ v tomto ohledu nějak řemeslo a umění?

U nás to jede dohromady. Vykládat, že jsme umělci, pro nás není nijak důležité, to je škatulka. Řemeslo je tu pořád. Pořád se zlepšujeme, posouváme naši techniku. Je nám celkem jedno, jestli o nás někdo řekne, že jsme umělci nebo řemeslníci. Nejlepší je o nás říct, že jsme děcka. Protože jsme pořád jen děcka, co kreslí.

Ilustrace, zdroj: tomskipolanski.comIlustrace, zdroj: tomskipolanski.com

S Ílou Polanskou tvoříte duo Tomski&Polanski. Není někdy těžší pracovat v týmu než za sebe?

Jak se to vezme, když jsou dva lidi, víc se udělá. Nám to dobře funguje už spoustu let. Dokážeme se doplňovat a zastaneme spoustu činností – když jeden chybí, zastoupí ho druhý. V tomhle je to perfektní. Samozřejmě, když je někdo sám, může dělat jen svoje rozhodnutí. My jsme v týmu odjakživa, ale vyžaduje to velkou míru tolerance. Což se pořád učíme. Pro nás je více výhod než nevýhod.

Ty máš v ateliéru strašně veliký tablet, jsi fanoušek nových technologií?

Tohle je trochu zavádějící. Pro mě je důležité neustále se zlepšovat, proto jsme pořád nespokojení. Existují nové technologie, které urychlují práci a zároveň simulují prostředí práce s barvami a štětci. Vypadá to podobně, ale zároveň to digitálně vzniká rychleji. Na téhle úrovni jsme fanoušci moderních technologií, ale nejsme ukvapení fanoušci. Jsme opatrní, do týmu přibíráme nový chladný stroj až v momentě, kdy na něm vznikají dobré věci. Snažíme se být pořád ve střehu.

Jaký je ve tvé práci podíl analogové a digitální činnosti?

Ta analogová část je radost a zážitek. Vážíme si toho, protože většinu roku děláme digitálně. Kdykoli máme příležitost, třeba na festival ilustrace LUSTR, děláme věci výhradně analogově. Barvy, akryl na plátno, křídy…  Užíváme si mít to pod rukama. Myslím, že do budoucna bude přibývat ručních věcí. 

Ilustrace, zdroj: tomskipolanski.comIlustrace, zdroj: tomskipolanski.com

Článek si můžete přečíst díky spolupráci s webem www.czechillustrators.cz, kde najdete další část rozhovoru.

Další články