Končím šichtu v baru na Strossu a s kolegy se vydáváme noční Prahou domů. „Pojedem z Vltavský?" mluví ze mě naivní odvaha. „Ses zbláznila ne? Tam mě za tmy nedostaneš." „To je na kurz přežití!" Podléhám tedy většinovému hlasování a bereme to přes centrum.
Kdo se bojí, nesmí na Vltavskou
Před třemi lety došlo u Vltavské na Bubenském nábřeží k propojení pěší vazby na Hlávkův most a ostrov Štvanici. Kdo se předtím vydal zdolat zmíněný úsek podchody, zapotil se. Nejdelší původní bezbariérový průchod byl dlouhý dokonce přes 620 metrů a v tom lepším vzdálenostním případě musel chodec zdolat tři až čtyři schodiště. A bludiště k tomu.
Časy se mění, pro mnohé rozhodně k lepšímu. Hlávkův most byl obdařen signalizací i novými přechody. Vysněná zebra byla chodeckými nadšenci zdolána ještě před kolaudací a místu už zdánlivě nic nechybělo. Každý nový zásah do prostoru si z něj ale i něco bere. A podchody, jejichž šťastná existence byla podmíněna procházejícím davem, najednou zely prázdnotou. Pokud už jste s jejich návštěvou neměli na vybranou, tak rychle, zadržet dech a hlavně nenavazovat oční kontakt s nikým, koho tam potkáte. Ovšem, Vltavská se postupně začíná dávat zas do kupy.
„Stanice metra Vltavská a její okolí se během posledních let výrazně mění k lepšímu. Najdeme zde umělecké instalace jako mozaiky, plastiky a sklářská díla. Opravenou fontánu Faun a Vltava sochařů Miroslava a Olgy Hudečkových či očištěnou vitráž sklářů Václava Zajíce a Jana Fišery nedávno doplnila i originální malba zobrazující stavby v Praze 7 velká téměř 200 čtverečních metrů,“ říká náměstek primátora hl. m. Prahy Adam Scheinherr.
Nevábnost nevyužívaných podchodů nicméně razantně pomohla Vltavské k titulu nepřívětivého místa. Pokud jste se někdy pokusili dozvědět něco o feministických městech, zřejmě jste jako český špatný příklad zaznamenali právě Vltavskou. Vzpomeňme na rozhovor DVTV s Milotou Sidorovou.
Špína je monochromatická, ale sport má červenorůžové tóny
Začátkem listopadu veřejnost šokovala největší, doposud nejrazantnější proměna, a to pravděpodobně proto, že si nikdo nevšiml příprav. Co s místem, co leží ladem. Sedmá městská část dala v rámci rozmanité spolupráce černobílému spletitému univerzu chodeb to, co mu chybělo. Barvu a ještě něco navíc. Zdánlivé vaření z vody přineslo pestrý komunitní prostor, veřejně přístupný a krytý skatepark, jeden z největších u nás.
S nápadem na tmelení sportem přišlo vizionářské duo re_place. Vidět tak svět jako oni. Richard Preisler a Martin Kontra jakoby s růžovými brýlemi hledají a definují nové příležitosti v existujících strukturách. Pomohli se sebevědomím nejednomu opomenutému místu. Konkrétně Praha jim může být vděčná za oživení břehu u Trojského mostu lodí Altenburg 1964, naplnění hudbou funkcionalistické Fuchs2 na ostrově Štvanici, ale i za dechberoucí vinný bar Dvojka. Je vždy fascinující sledovat, jak spolupracující architekti dokážou zhmotnit jejich vizi do reálného spektra. Tentokrát si přizvali architekty z U / U Studio.
„Podchody oživí sportovní prvky pro jízdu na skateboardu a BMX, basketbalový koš nebo úchyty pro bouldering. Na jaře zde přibude také mobilní pult, kde bude možné zakoupit drobné občerstvení nebo si třeba vypůjčit skejt,“ přibližuje Preisler.
Betonové překážky navrhnul Martin Hrouda, který je architektem studia U / U, stejně tak i vášnivým skejťákem. Tenhle projekt jako by jim ušili na míru. Roztroušené sportovní prvky jako koření veřejného prostoru, ne zasazeny do vymezeného, odděleného místa. Výsledkem je multifunkční sportovně-společenský prostor, ze kterého sálá nadšení těch, kteří se na jeho vzniku podíleli. Jeho unikátnost tkví ale zejména v jeho nesedícím tvarosloví, v tom nejlepším slova smyslu. Najednou máte důvod trávit čas v prostoru, který byl navržen jako mezimísto pro plynulý přesun z bodu A do bodu B. Podchody ovšem zůstávají nadále průchozí a chodcům se tak otevírá atraktivnější možnost projít se městským živým divadlem s impozantní barevnou scénografií.
Takhle voní lidskost
„Zastupitelstvo toho během svého působení ale moc nestihne. Nemá cenu moc začínat.“ Přidává se do debaty jedna z posluchaček konference Veřejný prostor: Mezi sociologií a architekturou, která nedávno proběhla v pražském CAMPu. Pokud ale sedmá městská část a Praha Sobě v něčem opravdu poslední dobou excelují, jsou to právě proměny prostor. A nejen Vltavské. Bez podpory radnice, která s nadšením rozehrává život ve městě, by se totiž nejspíš nic z toho nepodařilo.
„Díky velkému nasazení řady šikovných a kreativních lidí se nám podařilo probudit tuto nehostinnou zónu k životu a vytvořit zde originální komunitní prostor. Věřím, že si ho vezmou za svůj skejťáci, jezdci na BMX, vyznavači boulderingu, ale i rodiče s dětmi a další Pražané či kolemjdoucí, díky kterým bude toto místo stále živé, přívětivé a bezpečné,“ uvádí místostarostka Prahy 7 a radní hl. m. Prahy pro oblast kultury a cestovního ruchu Hana Třeštíková.
Mnohé laskavce také zajímalo, jaký osud potkal původní obyvatele mostního podsvětí. Městská část všem nabídla sociální služby a s většinou je stále v kontaktu.
S proměnou podchodů ale Sedmička rozhodně nekončí, v plánu má ještě další dva.
Pozor na zvyky
Nový skatepark ovšem zatím zahřívá část parcely pražské filharmonii, Praha pro ni totiž hodlá získat stavební povolení v horizontu deseti let. Skatepark byl tedy poměrně levným a elegantním řešením, jak místo nenechat utopit v bezúčelnosti. Silný charakter místa ale už teď vyzývá k oblíbení, vytváření zvyků a pravidelným návštěvám. Jeho ztráta bude uživatele hodně trápit. Jako když takhle chodíte každý den snídat na vyhlídku na parcelu na Masarykově nádraží a pak najednou přijdete a nemáte kam.
Barevné plochy vznikly pod rukama Jakuba Karlíka. | Zdroj: praha7.cz
