Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Nově zrekonstruované kobky jsou vizuálně propojené s náplavkou. | Zdroj: Petr Janda / Brainwork Nově zrekonstruované kobky jsou vizuálně propojené s náplavkou. | Zdroj: Petr Janda / Brainwork

Kobky na pražské náplavce ožívají. Jak se proměnila jejich podoba a proč jsou výzvou pro veřejný prostor?

Před více než deseti lety započala proměna pražských náplavek. Ta ještě není zcela u konce, ale obnova takzvaných kobek je další splněnou metou. Jednu z prvních příležitostí nahlédnout do nově zrekonstruovaných míst umožnil Den otevřených kobek 23. října. Součástí akce byla také architektonická vycházka s architekty.

Architekti Adam Gebrian a Petr Janda, Den otevřených kobek, zdroj: Klára RokosováArchitekti Adam Gebrian a Petr Janda, Den otevřených kobek, zdroj: Klára Rokosová

Novou podobu náplavek a její kobky na Hořejším a Rašínově nábřeží představil přímo jejich tvůrce architekt Petr Janda ze studia brainwork společně se známým popularizátorem architektury Adamem Gebrianem, který je sám architekt, teoretik i kritik architektury a urbanismu. Na architektonické procházce po náplavce oba vysvětlovali záměry projektu a zodpovídali dotazy účastníků.

Komentovaná procházka začala na Hořejším nábřeží, po prohlédnutí kobek následoval přesun lodí na druhou stranu řeky. Právě zde se nachází kobky opatřené atypickými skleněnými okny, které na sebe strhávají největší pozornost.

Na začátku byla řeka

Původní podoba kobek se začala formovat v 19. století. Tehdy se jim říkalo „čapadla“ a byly to klenuté průplavy v nábřežních zdech, ve kterých se zachytávaly a rozebíraly připlavené vory a ledy z pražských ledáren.

Řeka je s Prahou spjata od jejího vzniku. Proměnu břehů proto vnímá pozitivně právě Adam Gebrian. „Důvod, proč je Praha tady, je Vltava. Historicky je to úplně jasné. Stav prostorů podél vody byl hodně zoufalý. Mám radost za každý nový prostor u řeky, který ukazuje, že může mít slušnou úroveň. Je to začátek, ale je hodně sympatický“.

Náplavky budou atraktivnější díky nově zrekonstruovaným kobkám zdroj: petrjanda/brainworkNáplavky budou atraktivnější díky nově zrekonstruovaným kobkám zdroj: petrjanda/brainwork

Rašínovo nábřeží se díky kulturnímu oživení po povodních v roce 2002 stalo velmi oblíbeným místem. „Když se Náplavka stala populárním místem a pohybovaly se tady davy lidí, většinou jste tady za hezkého počasí a většinou venku. Najednou je tady dlouholetá snaha zpřístupnit to i v jiné době,“ to byl podle Adama Gebriana jeden z důvodů, proč k revitalizaci došlo. Původní prostory kobek ve vysoké nábřežní zdi nebyly navržené na to, aby byly používané veřejností a nebyly vhodné k celoročnímu užívání. 

„Jsme v naprosto unikátním místě, kousek od řeky, s fantastickým výhledem. A to je priorita. Je to jednak výhled, jednak dostatek přirozeného světla v prostoru, ve kterém nikdy nebyl.“

Unikátní skleněná okna

Architektonické řešení nové podoby reaguje na kontext místa a pracuje s minimálními výtvarnými prostředky ve prospěch očištění stávajících tvarů i souvislostí, nalezení nových průhledových vazeb a možností vyplývajících z prostředí náplavky. Kobky, obsahující kulturně společenské provozy, jsou maximálně vizuálně propojené s prostorem náplavky a jsou řešeny pomocí velkoplošného prosklení prosvětlujícího jejich interiér.

Kobky jsou vizuálně propojené s prostorem náplavkou, zdroj: Klára RokosováKobky jsou vizuálně propojené s prostorem náplavkou, zdroj: Klára Rokosová

Jak se vyráběly a jaké mají vlastnosti unikátní otočná okna, o kterých se mluví jako o největších na světě? To přítomným vysvětloval právě architekt Petr Janda. Vysvětlil, že výroba těchto oken je dosti specifická, protože běžné výrobní linky na celém světě mají modulární šířku vyráběných skel 3,21 m. Kobky mají ale okna průměru 5,5 m, přičemž tabule skla není předělená žádnou přiznanou spárou, nelze je tedy vyrobit z běžného skla. „Skla jsou odlitá v tloušťce 7 cm ze speciálního materiálu, který se používá například pro mořská akvária. S tímto rozměrem byla v době projektování schopná pracovat jako jediná na světě firma Reynolds, která například stojí za nedávnou realizací zasklení podmořské restaurace Under v Norsku od studia Snøhetta.“

Architekt také popisoval princip otevírání a zavírání. Standardně se využívá automatický režim, kdy na příchozí reaguje zabudované čidlo, čočka se automaticky otevírá a zavírá. Druhou možností je ovládání obsluhou baru a třetí, zejména pro letní měsíce, ponechání pootevřeného okna. Přestože celé okno váží přes 2,5 tuny, jeho otočné otvírání působí velmi lehce díky pivotovému vyvážení procházejícímu diagonální osou.

Princip otevírání a zavírání obrovského okna funguje pomocí čidla, zdroj: Klára RokosováPrincip otevírání a zavírání obrovského okna funguje pomocí čidla, zdroj: Klára Rokosová

S ohledem na časté otevírání velkoplošných oken je řešeno také vytápění. Je využito jednak kapilární topení s rychlým oběhem zabudované přímo v podlaze a také speciální infrazářiče s dlouhým dosvitem používané v městských pasážích bez zasklení, pavilónech v zoo nebo kostelích. Tímto způsobem je možné zajistit uvnitř vytápění i v zimních měsících.

Proč bychom se měli uvnitř cítit příjemně i v chladnějším období komentoval Adam Gebrian: „Prosklená plocha je sice velká, ale když se podíváte na ostatní plochu stěn uvnitř, tak zjistíte, že je výrazně větší a má docela velké akumulační schopnosti, protože je obklopena velkým množstvím materiálu.“

Na elipsovitý tvar čočky navazují žulové schody u vstupu s kamenickým zpracováním. Je to nejenom zajímavý architektonický prvek, ale zároveň slouží k ukrytí vzduchotechniky, umístění pohonu portálu a pro další potřebné technologie. Štěrbiny mezi schody pak slouží jako nádechy a výdechy vzduchotechniky a umožňují fungování cirkulace vzduchu. Celý projekt zahrnuje rovněž protipovodňové opatření řešené mobilní lamelovou stěnou, které se v případě potřeby představí před kobku. Lamely se vloží mezi bočnice namontované do prostoru mezi původním ostěním kobky a vloženými schody a sloupek, který se přišroubuje do kamenného prahu před kobkou. 

Jak se utváří interiér

Interiér je řešen nadčasově, převládá beton a šedá barva, zdroj: Klára RokosováInteriér je řešen nadčasově, převládá beton a šedá barva, zdroj: Klára Rokosová

Tvůrci pracovali s propojením současné architektonické vrstvy do historického prostředí pražské památkové rezervace. „V interiéru jsme se snažili povrchy stěn a podlahy sjednotit do neutrálního nadčasového výrazu. Použili jsme minerální litou podlahu a pískované omítky nanesené i na všechna dveřní křídla. Použitý materiál je považovaný za ekologický díky jiné metodě výroby cementové složky nezaložené na portlandském cementu,“ vysvětloval Petr Janda důvody použitých materiálů a také některé postupy, které realizaci provázely.

Materiály jsou odolné a mají zároveň působivou strukturu povrchu. „Podlaha je novodobá alternativa kletovaného betonu, struktura vzniká hlazením povrchu ocelovým hladítkem při tuhnutí materiálu, které ale probíhá výrazně rychleji. Za deset až dvacet minut ztuhne, takže je docela zážitek stihnout celistvě navázat velké plochy,“ přibližoval architekt také způsob vzniku povrchové struktury.

Architekt Petr Janda vysvětloval různé způsoby uspořádání v interiéru, zdroj: Klára Rokosová Architekt Petr Janda vysvětloval různé způsoby uspořádání v interiéru, zdroj: Klára Rokosová

Dalším výrazným řešením jsou ocelové konstrukce opláštěné zrcadlovým nerezovým plechem s černým titanovým povrchem, které jsou použity na všechny stěny toalet a baru. Toalety jsou vybaveny na míru navrženými automatickými umyvadly vestavěnými do stěn WC kabin. Kobky umožňují budoucí navýšení kapacity vestavěním vložených pater přístupných po skrytém schodišti, čemuž napovídají dveře v horní části zádové stěny hlavního prostoru kobek. Základní řešení interiéru bude pod dohledem architektů ze studia brainwork možné dopracovat pro každého z provozovatelů. 

Součástí kobek s funkcí kavárny je modulární barový pult, který umožňuje vestavět kompletní vybavení baru včetně lednic a dvou pivních tanků. Umístění baru je navrženo ve dvou alternativních pozicích. Je možné použít buďto boční pozici, ve které jsou bary nyní, nebo celou sestavu přesunout k zadní stěně kobky a napojit ji zde na připravené skryté rozvody sítí. Pohled na bar nabízí také zajímavý efekt – je umístěný tak, že se celá jeho hmota ztrácí v iluzi, která zrcadlí zbytek prostoru kobky a bar zneviditelňuje.

Výzva pro veřejný prostor

Zrekonstruované kobky se budou veřejnosti postupně otevírat právě v tomto období. Architekt Petr Janda vnímá pozitivně možnost přiblížit toto místo v jakékoliv době: „Nejzajímavějším momentem, který doufám, že všichni zažijeme, je, že můžeme s kobkami počítat i v zimním a celodenním provozu. Dříve se náplavka svým životem přikláněla k večeru. Řešení kobek otvírá možnost provozu během jakékoliv denní doby, i doby v jakémkoliv období v roce.“

Řeka je celoměstsky významný veřejný prostor. Pražské náplavky jsou jedním z důležitých míst hlavního města. Jsou součástí Pražské památkové rezervace a v současné době slouží k lodní dopravě, ale také k volnočasovým aktivitám, pořádají se zde různé akce. Pražská nábřeží a náplavky tvoří jednu z nejatraktivnějších částí hlavního města Prahy z hlediska panoramatu a napojení na městské centrum.

Nad budoucností kobek se zamyslel také Adam Gebrian: „Ať už děláte cokoliv, nikdy stoprocentně nevíte, jak ta věc bude následně fungovat. Můžete se na spoustu věcí připravit, ale stejně vás spoustu věcí překvapí. Uvidíte, až jak budou užívané.“

Jak bude celý projekt přijímat veřejnost? Adam Gebrian naznačil, že to mohou do jisté míry ovlivnit právě jeho příznivci: „Je důležité, aby si tento prostor našel své fanoušky, kteří ho budou bránit. Kteří budou také říkat: je to velké, je to křehké.“

„Je to výzva dát takovou věc do veřejného prostoru. Můžeme si to dovolit? Dokážeme to? Jsou to správně vložené peníze? Umíme se k tomu chovat?“

Kobky bylo možné navštívit před spuštěním jejich provozu, zdroj: Klára RokosováKobky bylo možné navštívit před spuštěním jejich provozu, zdroj: Klára Rokosová

Průběh komentované vycházky z 23. 10. 2019 si můžete pustit ze záznamu pořadu ArtCafé stanice Vltava Českého rozhlasu.

Další fotografie přibližující projekt si můžete prohlédnout v galeri a také přímo na facebooku studia brainwork.

petrjanda / brainwork

Tým ateliéru brainwork tvoří Petr Janda, Anna Podroužková, Kateřina Tšponová, Maty Donátová a David Fořt.

Práce ateliéru je založena na hledání autentických řešení skrytých uvnitř každého zadání. Za součást práce považujeme iniciaci vznikajících úloh ve veřejném prostoru a to jak v úrovni architektonické, tak i společenské, obsahové a programové. Navrhujeme s důrazem na autorský přístup, propojení fyzických a metafyzických vrstev návrhu, rezonanci formy a obsahu a zapojení sochařských postupů do kontextu architektury a tendencí ke konceptuálnímu přístupu. Zabýváme se nejširším projekčním spektrem od detailních uměleckých úloh jako jsou památníky, přes individuální obytnou výstavbu řešenou do maximálního detailu, obsahově raritní zadání muzejních expozic až po velké specializované celky typu kostel, letiště, lodní terminál, plovoucí bazén, administrativní budova, apod. Rozsah činnosti zahrnuje všechny projekční fáze od architektonické studie a schvalovacích dokumentací až po realizační dokumentaci a autorský dozor. Ateliér byl založen v roce 2008. 

MgA. Ing. arch. Petr Janda (1975) je architekt, výtvarný umělec, absolvent FA ČVUT (prof. J. Bočan) a Školy monumentální tvorby AVU (prof. A. Veselý) Od roku 2008 vede vlastní studio petrjanda / brainwork. Jako porotce i soutěžící se se svým týmem pravidelně účastní architektonických soutěží a přehlídek, ve kterých získal několik ocenění (GPA 2007, BigMat 13‘ – Památník obětem komunismu v Libeci, atd.). V letech 2011–14 byl členem představenstva ČKA a předsedou pracovní skupiny Propagace architektury. Od roku 2009 se zabývá pražskými náplavkami, od r. 2017 v pozici Architekta náplavek.

Galerie

Další články