Do Paříže? Non, merci
Na konci března bylo ve francouzské metropoli krásné počasí a rušno. Řada profesionálů se sem sjela na odloženou zimní edici veletrhu Maison & Objet. Ta se pravidelně koná dvakrát za rok a její zimní verze byla kvůli covidu odložena. Žehrání na fakt, že český stát nepodporuje české designéry a firmy žádným komplexním způsobem, už je bohužel standard. Když se ale procházíte obrovskými halami plnými designu, trapný pocit z faktu, že tu český design vůbec nefiguruje, vás i tak přemůže. Samozřejmě pařížský veletrh nepatří ve světě mezi ty nejzásadnější. Covid řadě firem osekal rozpočty na marketing a rozmýšlet, do čeho investovat, je čím dál větší nutnost. Že je tu řada italských značek, navíc přehledně sjednocených, asi nepřekvapí, ale že naši sousedé Poláci dokážou konsolidovat své síly a předvést světu designové nápady na jednom místě, to už je k zamyšlení.
Letos do Paříže český design nezavítal. | Zdroj: Maison Objet
Dobrá reputace
Ještěže máme v Paříži stále své České centrum, které dojem napraví. Kulturní a diplomatické vazby mezi Francií a Českou republikou byly vždy pevné. Dokládá to i výsadní umístění České ambasády jen pár desítek metrů od jedné z mohutných ocelových noh Eiffelovky. Podobně exkluzivní pozicí se může pochlubit i České centrum, to sídlí v odedávna bohémy milované čtvrti Saint-Germain-des-Prés, která je umění a designu zasvěcená i dnes. Vedení centra v čele s Jiřím Hnilicou se toto propojení snaží využít v maximální možné míře. Během veletrhu tak vystavili kubistické práce Pavla Janáka, které dnes vyrábí Modernista. Zaujmout mezi stovkami malých galerií náročné Pařížany není nic snadného. Tato volba byla ale zjevně trefa do černého. Během našeho pobytu, ač bylo právě zavřeno, se dožadovalo vstupu několik kolemjdoucích, které tvrdé a ostré linie kubistického nábytku a keramiky na první pohled zaujaly. Snad bude podobné nadšení pokračovat i v dalších týdnech, kdy se ve stejném prostoru představí dvojice sklářských designérů Dechem.
Liběna Na Hrad!
Podobné výlohy směrem do ulice by si zasloužila i výstava finalistů Cen Czech Grand Design. Ta se konala v galerii České spořitelny, která je sice v samém srdci Prahy, v Rytířské ulici, ale nešťastně utopena v suterénu. Letošní instalace, kterou vytvořila Monika Matějková a Ondřej Čech, tvůrčí i partnerské duo, totiž byla tak vizuálně povedená, že by jistě přilákala i ty, kteří o designu nemají sebemenší ponětí. A to by byla pro český design ta nejlepší služba. Podobná, jakou dělá třeba i přímý přenos finálového klání na České televizi. Růžoví plameňáci byli skvostní. Stejně jako řeč Liběny Rochové, která vstoupila do síně slávy. Díky její pokorné a empatické děkovné promluvě nabyl člověk lehce dojmu, že prostředí českého designu je plné moudrosti a klidné síly. Kéž by to tak platilo univerzálně.
Instalace Cen Czech Grand Design se letos povedla. | Foto: CGD
Malá domů?
Právě předávání Cen Czech Grand Design otevřelo otázku, zda jsou ceny, které se v Česku udělují nejlepším designérům, opravdu transparentní. Pochybnosti vzbudilo především poslední rozdávání cen Designbloku. To vybírá odborná porota složená z novinářů, ve které je i autorka tohoto editorialu. Loňská cena pro Vitru v hlavní kategorii ale vzbudila u porotců rozpaky. Porota instalaci za výjimečnou nepovažovala, a proto byla po vyhlášení nepříjemně zaskočena. Organizátoři rychle přispěchali s vysvětlením, že tuto cenu si osobují vybrat sami. Jenže ex post. A trpká pachuť zůstala. Obzvlášť, když není žádným tajemstvím, že Profil Media, pořádající agentura Designbloku, a tedy i organizátor cen, se zároveň Vitře stará o PR. Možná by stačilo, kdyby počty hlasů pro konkrétní jmenované byly veřejné. Nedůvěra by zmizela a veřejnost i designéři by jistě rádi věděli, kdo komu dal hlas. Snad se v roce 2022 nikdo z poroty nemusí stydět za svůj názor. Již brzy si na Czechdesignu přečtete velký článek od Nikol Galé, která pátrá po mechanismech, jak se u nás ceny udělují.
