Když mladí designéři k řemeslu přistupují punkově, má to autentické výsledky. Práce Anastasie Mazur ukazují, jak může design čerpat ze starých tradic

Svítidla TAMASHI. | Foto: Adriana Vančová / Portrét Anastasie Mazur | Foto: Anželika Rybak Svítidla TAMASHI. | Foto: Adriana Vančová / Portrét Anastasie Mazur | Foto: Anželika Rybak

Je z generace studentů, kterým studium designu zkřížila spolupráce s iniciativou Krásná práce. Anastasia se tehdy nadchla pro tradiční košíkářské řemeslo a na loňské výstavě v Galerii 1 představila ve spolupráci s Barborou Hrdinovou zrcadlo Nami. Za neobvykle autentické skloubení současného přístupu s tradiční technikou si odnesla mimo jiné i nominaci na Objev roku Czech Grand Design Award. Nadšení ji ale neopustilo a stejné řemeslo se rozhodla reflektovat i ve své diplomové práci. Jak se skloňuje lokálnost, co chybí výuce designérů a je možné aplikovat řemesla do současných vzorců? Odpovídala Anastasia Mazur.

Prošla Institutem Designu na FA ČVUT, pražskou Scholastikou i Fakultou Umění a designu UJEP. Může se tak pyšnit poměrně širokým spektrem poznaných přístupů. Anastasia je ale především realista, jdoucí po vlastní ose. Její přístup k tvarům by se mohl zdát přímočarý, pokud neznáte celý příběh – nejčastěji kombinuje ruční zpracování se surovou i elegantní geometrií. Jejím repertoárem se tak protkává chlad i něha zároveň. 

Lichotit tradici

Anastasie, co v designu hledáš a co nacházíš?

ANASTASIA: Z velké části zastávám minimalismus, zároveň mám ráda přiznaný umělecký rukopis a určitou míru osobní výpovědi. Inspiraci čerpám především z věcí kolem sebe, dokonce i z životních situací. Naučila jsem se pozorovat, inspiruje mě architektura, již existující design nebo příroda. Přičemž tvary mileráda podřizuji geometrii.

Přitom tvarosloví tvého prvního košíkářského projektu – zrcadel Nami – je výrazně sochařského rázu. Konfrontace s tradičními řemesly by nemusela sednout každému. Tebe na první dobrou spolupráce s Krásnou Prací potěšila, nebo jsi byla spíše skeptická?

ANASTASIA: Aktualizování tradiční techniky mě nadchlo! Po výběru košíkářského řemesla bylo nutné jej blíže prozkoumat. Pak vznikl i nápad na produkt, zrcadla. A paradoxně byl proces navrhování zrcadel Nami úplně opačný, než je u mě obvyklé. Šla jsem na to z druhé strany – vstříc řemeslu, vycházejíc z jeho vzorců, abych mu neuškodila a výsledné tvarosloví lichotilo. Díky tomu jsem o Nami v podstatě ani na chvíli nepřemýšlela jako o geometrickém tvaru. Zrcadlo je samo o sobě 2D objekt a já ho chtěla orámovat dynamikou. Díky tomu v interiéru tvoří suverénní prvek, podobně jako socha. Struktura pletení mluví sama za sebe, proto je tvar rámu ve výsledku jednoduchý, ačkoliv vlnění vychází z pletařské techniky.  

Anastasia si prožila celý pletařský proces, včetně získávání materiálu. | Foto: Archiv autorkyAnastasia si prožila celý pletařský proces, včetně získávání materiálu. | Foto: Archiv autorky

Nami nyní díky Českým centrům projíždí světovými metropolemi v rámci výstavy výsledků spolupráce studentů s řemeslníky. | Foto: Klára Vlachová / Johana ChramostováNami nyní díky Českým centrům projíždí světovými metropolemi v rámci výstavy výsledků spolupráce studentů s řemeslníky. | Foto: Klára Vlachová / Johana Chramostová

Bylo ti sympatické, jak Krásná Práce výstavy a především komunikaci kolem projektu samotného koncipovala?

ANASTASIA: Dopad projektu byl podle mě ve výsledku mnohem širší, než by se mohlo zdát. Nešlo pouze o oslovení nás, ale i řemeslníků. Na výstavě jsem se například potkala s návštěvnicí, která se pletení z proutí věnuje již léta, a ačkoliv ono řemeslo pojímá mnohem klasičtějším způsobem, byla nadšená. Při společném rozhovoru jsem zjistila, že i řemeslníkům může výstava a naše přístupy ukázat nové obzory.  

Jak svět přichází o řemesla. A kulturní fondy.

Česko se může pyšnit nemalým množstvím firem s dlouhou historií, které se současnými designéry spolupráci navazují. Přesto spoustu tradičních řemesel zaniká. Jak by se podle tebe mělo s tradičními technikami nakládat?

ANASTASIA: Netroufám si přesně říci, jak by to mělo být. Mám ale pocit, že od určité chvíle šla tradiční řemesla a soudobý moderní design jinými cestami. Současně můžeme registrovat úbytek lidí, kteří by se tradičním technikám chtěli opravdu věnovat. Můj proces mě ale ve výsledku překvapil. Na zrcadlech jsem spolupracovala se skvělou výtvarnicí Barborou Hrdinovou – v práci na svítidlech jsem posléze pokračovala sama. Dostala jsem samozřejmě balíček rad a tipů, ale zkušenosti jsem měla v podstatě stále velmi minimální. To mi ale velmi usnadnilo určitý svobodný přístup. Občas jsem se v pletení snažila obejít nějaký moment, který by teoreticky podle pravidel řemesla neměl vyjít, a ono mi to vycházelo! Když mladí designéři k řemeslu přistupují punkově, má to autentické výsledky. Samozřejmě, řemeslo má své začátky i konce a ačkoliv jsem k pletení přistupovala především s respektem a úctou, zpětně svou neznalost vnímám jako plus.  

Svítidla TAMASHI vznikla jako Anastasiina diplomová práce, kloubící současnou estetiku s tradiční řemeslnou technikou pletení z proutí. | Foto: Adriana VančováSvítidla TAMASHI vznikla jako Anastasiina diplomová práce, kloubící současnou estetiku s tradiční řemeslnou technikou pletení z proutí. | Foto: Adriana Vančová

Hravé, přesto solidní objekty fungují samostatně, zároveň ale představují potenciál pro vzájemné kombinování. | Foto: Adriana VančováHravé, přesto solidní objekty fungují samostatně, zároveň ale představují potenciál pro vzájemné kombinování. | Foto: Adriana Vančová

Přijde mi, že na rozdíl od jiných národů z našeho kulturního fondu jako designéři příliš netěžíme. Čerpala jsi inspiraci i ze zahraničí?  

ANASTASIA: Hodně mě inspiruje Asie a Latinská Amerika! Líbí se mi tamější současné navazování na tradice i samotná skutečnost, jak je lidé vnímají více hodnotově. To se u nás poněkud vytratilo, ačkoliv pozoruji, že se tohle smýšlení lehce vrací. Lidé více investují do věcí a snaží se přehodnocovat svá nákupní rozhodnutí – to se snad uchytí víc než jako pouhý trend. Vděčit za to můžeme především umělcům a designérům, které se podílí na prosazení kulturních hodnot. Bohužel se stále dává přednost lacinějším věcem, které si lidé mohou snáze dovolit, ale je dobré mít tradice minimálně v paměti. Tradičně zpracované produkty mohou lehce proniknout do oblasti umění, ale co mě potěšilo – každý si zrcadla Nami dokázal představit v jiném interiéru. Někdo na chalupě, někdo v galerii a nebo rovnou u sebe doma. Je krásné se obklopovat objekty, co mají nějaký širší význam než jen ten spotřební. 

Nacenění a ocenění

Během svého studia jsi prošla hned několika vzdělávacími institucemi. Který způsob edukace designérů ti byl nejbližší?

ANASTASIA: Všechny školy, kterými jsem prošla, byly diametrálně odlišné. Zároveň je určitě stěžejní, kde a v jakém věku se člověk ocitne. Výuka designu na ČVUT je především technického rázu, některé předměty mi až ubližovaly. Večerní figurální kresba s Lenkou Stejskalovou Zkoumalovou ale odnesla jakoukoliv bolest jako voda. Scholastiku jsem absolvovala již s bakalářem, starší a uvědomělejší – o to více mi sedla! Z původně plánovaného roku se staly tři. Výuka byla skvěle koncipovaná, struktura více současná a dějiny od Adama Štěcha bych doporučila každému. Tam jsem chytla tvůrčí jiskru, ale zároveň pochopila, jak je důležité nedělat jen design – od té doby jsem se ho naučila vnímat v širším kontextu. V Ústí jsem se ohřála jen na dva roky, ale bylo to svým způsobem zlomové. Dá se říct, že jsem byla ve správný čas na správném místě, když se spolupráce s Krásnou Prací objevila. Co by ale obecně ve výuce neuškodilo, je větší kontakt s realitou – pro mnoho studentů je do konce studia praxe jedna velká neznámá a chybí i ekonomické know how.

Rough chair — surová geometrie architektury 20. století se potkala s ručním řemeslným zpracováním. | Foto: Johana ChramostováRough chair — surová geometrie architektury 20. století se potkala s ručním řemeslným zpracováním. | Foto: Johana Chramostová

Shodou okolností s tím souvisí i má další otázka, kterou jsem si pojmenovala „exkluzivní otázka pro čerstvé absolventy“. Jaké jsou tvé vyhlídky?

ANASTASIA: Snažím se spíše neplánovat. Rozhodně ale tíhnu víc k autorské tvorbě a práci sama na sebe. Tam se sice objevují určitá ekonomická úskalí, ale je to způsob, který mi je zkrátka bližší.

Jak máš vlastně naceněná zrcadla Nami?

ANASTASIA: Menší za 20 tisíc, velké kolem 50. Cena se odvíjí od typu materiálu.

Nedávno někdo zmiňoval určitý paradox – mladí designéři by si sotva mohli dovolit věci, co sami vyrábí. 

ANASTASIA: Ano, to je zábavný moment. Všichni bychom se chtěli obklopovat hodnotnými věcmi, ale všichni víme, jak by to dopadlo.

Klima designu

Jak obecně vnímáš klima české designérské scény? Jak pojem design vnímají laici?

ANASTASIA: Co se týče laiků, netroufám si moc povědět, pohybuji se v dost uzavřené bublině. Moje rodina je tomuhle docela otevřená, protože mají mě, samozřejmě. Ale ze zkušenosti s prací v design shopu – pro některé je stále děsivá cena. A taky si častěji říkají, co to je a proč to je. Pro některé je pojem design spojován s drahými šílenostmi. Myslím si ale, že scéna se čím dál víc posouvá a vyvíjí, každý rok je v něčem lepší a pro nové generace designérů více ustlanější. 

Na Designbloku jsi byla součástí Diploma Selection. Jak sis letošní ročník užila? Jaká je dle tebe hodnota obdobných akcí pro oblast designu?

ANASTASIA: Designblok je důležitou platformou. Festival takového rázu je pro designéry stěžejní, co se kontaktu s veřejností týče. Stejně tak možnost absolventů přihlásit se do Diploma Selection — být letos součástí pro mne byla nesmírná čest! Stáváte se součástí něčeho většího a je to zároveň svým způsobem sladká tečka za studiem, kdy naposled budete obhajovat svoji diplomovou práci akorát před mezinárodní porotou a v angličtině. A právě tento aspekt, myslím si, je pro absolventa nesmírně důležitou zkušeností. Máte šanci svoji práci představit před odborníky ze zahraničí, oslovit je svojí prací, získat cenné kontakty nebo dostat feedback, který vás posune mnohem dále. Máte také možnost se seznámit i s dalšími talentovanými účastníky a jejich tvorbou nejen z ČR, a tak poznat i zajímavé aspekty výuky designu v zahraničí. Musím přiznat, že to byly ty nejpříjemnější obhajoby za celá léta mého studia. Tyto aspekty dohromady jsou zkušenostmi k nezaplacení.  

Se svítidly TAMASHI byla Anastasia nominována na letošní Diploma Selection pražského Designbloku. | Foto: Adriana VančováSe svítidly TAMASHI byla Anastasia nominována na letošní Diploma Selection pražského Designbloku. | Foto: Adriana Vančová

Na závěr: Jakou knihu příbuznou oblastem designu a architektury bys doporučila?

ANASTASIA: Tak tematicky – Project Japan: Metabolism Talks od Rema Koolhase a Lidové umění a řemeslo v Japonsku od Vlasty Winkelhoferové.

Související

Ať dál žijí tradiční řemesla! Výstava Krásná práce připomíná původní lidové umění, které ani dnes neztrácí nic ze svého kouzla
Ostatní

Ať dál žijí tradiční řemesla! Výstava Krásná práce připomíná původní lidové umění, které ani dnes neztrácí nic ze svého kouzla

Redakce Czechdesign - 20. 11. 2021

Zachraňuje tradici českého rukavičkářství. Tradiční řemeslo, které proslavilo Dobříš po celém světě, dnes pomáhá udržet Ludmila Osičková
Móda a šperk

Zachraňuje tradici českého rukavičkářství. Tradiční řemeslo, které proslavilo Dobříš po celém světě, dnes pomáhá udržet Ludmila Osičková

Kateřina Tobišková - 4. 8. 2020

Návrat ke kořenům. Mizející řemeslné techniky dostávají na výsluní české designérky
Móda a šperk

Návrat ke kořenům. Mizející řemeslné techniky dostávají na výsluní české designérky

Marie Pánková - 28. 8. 2019

SHOP Snoubení
kruh 2024
zuz banner
ujep 2024