Kreativec samouk 

Šárko, vy jste absolvovala Střední uměleckou školu a Vyšší odbornou školu Václava Hollara v Praze, kde jste studovala grafický design. O studiu malby jako takové jste nikdy neuvažovala?

ŠÁRKA: Vůbec jsem tenkrát nepomýšlela na další umělecké vzdělání nebo vlastní uměleckou dráhu, přišlo mi to příliš abstraktní. I když jsem zkoušela přijímačky na UMPRUM do ateliéru grafického designu, mou prioritou bylo se co nejdříve osamostatnit a začít v oboru pracovat. Tenkrát nebyly ideální rodinné podmínky, ani jsem si jako výrazný talent nepřipadala. Grafický design mě bavil a navíc jsem potkala svou životní lásku, proto jsem se rozhodla Prahu opustit. O studiu UMPRUM nebo AVU ještě občas uvažuji, ale odrazuje mě zatím délka studia a i individuální cesta je pro mě často škola veliká.

V současnosti se Šárka věnuje volné abstraktní malbě. | Zdroj: archiv autorky

Když máte blízko k architektuře, jaký vztah vnímáte mezi malbou a interiérem?

ŠÁRKA: Když v jejich propojení vzniká souznění, je to dokonalá tečka za oběma díly. Navzájem se podporují a vyniknou. Je to něco, co k sobě neodmyslitelně patří. Když mé malby do svých projektů zakomponují architekti či bytoví designéři, je to pro mě inspirativní a obohacující zároveň vidět je v jiném prostředí, než na které jsem zvyklá. Zároveň mám ráda individualitu a originalitu. Citlivou kombinaci nového a starého, když může oboje fungovat současně a nadále nás těšit.

Šárka žije na vsi ve starém statku s roubenou částí, který postupně s manželem rekonstruují. | Zdroj: archiv autorky

S dětmi jsem hledala novou cestu k umění

Kdy přišel zlom a rozhodla jste se tvořit umění a čím jste se živila do té doby?

ŠÁRKA: Po škole jsem pracovala jako grafička v reklamních studiích i na volné noze. Vždy mi byl blízký také bytový design, věnovala jsem se proto psaní úspěšného blogu o bydlení, fotostylingu a výrobě vlastních bytových doplňků a dekorací. Poté vznikla autorská kolekce grafických plakátů a tiskovin, která se prodávala hlavně v zahraničí. Mou inspirací byl vždy skandinávský design a estetika, a tak do konceptu přibyly i první abstraktní malby. Také proto, že mi kresba a malba dlouhá léta chyběly. Ale dvě krátce po sobě narozené děti můj dlouhodobý projekt ukončily a zároveň mi daly prostor si k umění cestu znovu pomalu najít.

Co svými abstrakcemi chcete předat?

ŠÁRKA: Na abstrakcích je krásné, že v nich můžete objevit hloubku i absolutní jednoduchost. Každému však primárně zrcadlí to svoje. I já v nich často objevuji tvary, podoby a symboly, které mi jsou blízké a podvědomě se zhmotňují. Jsou inspirované přírodními tvary, formami a strukturami, které zachycuji stylizovaně, zjednodušeně nebo intuitivně, expresivně. Naše mysl má často tendence příliš rozvíjet své koncepty a ztrácet se v nich. A právě při pobytu v přírodě se přirozeně zklidní a může plně vnímat jednoduchost a přítomnost, ve které je projeveno vše, bez posuzování. Proto asi největší předání je takové, že při pohledu na mé abstrakce je v pořádku, že mysl kapituluje. Že je to také jen černá linie na béžovém pozadí. Líbí nebo nelíbí, a i to úplně stačí...

Jednoduchá až grafická stylizace je vyvážena expresivními detaily a strukturami tvořenými výraznými tahy štětcem a experimentováním s akrylovými médii. | Zdroj: archiv autorky

Chuť podporovat umělce je větší

Překvapil vás něčím umělecký svět? Máte vůbec ambice být součástí art scény?

ŠÁRKA: Když jsem začala malovat, absolutně jsem netušila, do čeho jdu. Trvalo mi, než jsem našla odvahu svou tvorbu jako umění vůbec prezentovat. Umělecký svět stále objevuji a zjišťuji, že do jisté míry také odráží naše vlastní nastavení a funguje různě. Zvedá se dle mého vlna obliby současného umění obecně, úroveň a odvaha mladých tvůrců i chuť mladých lidí do umění investovat. Což je velmi motivující a obohacující pro obě strany. Pro mě je výsadou tvořit v domácím prostředí, mít své soukromí, vystavovat svou tvorbu především virtuálně a dovolit si nebýt součástí třeba i toho, co vypadá pro umělce jako nutnost. Osobně vnímám art scénu do jisté míry nepropustně, s určitými pravidly a předpoklady pro to být její součástí. Posunu se nebráním, avšak více než ambice je pro mě důležitá rezonance, díky které může toto propojení fungovat.

Co nového jste se o sobě samotné při tvorbě dozvěděla?

ŠÁRKA: Byla a stále je pro mě velkou introspekcí. Znovu jsem poznávala samu sebe a odkládala nefunkční představy, což mě do jisté míry překvapilo. Protože jsem si myslela, že něco mám už odžité. Proces tvorby je tak pro mě tím nejcennějším. Každý z nás má svůj rukopis a dokáže štětec s barvou použít. Ale uvolnit se do procesu a být spíš prostředníkem než tvůrcem je skutečné umění a zároveň naše největší přirozenost, do které se díky malování navracím.

Abstraktní malba Šárky Ouřadníkové v interiéru. | Zdroj: archiv autorky

Odrážíte ve vašich abstrakcích určitou bytovou estetiku, s kterou souzníte?

ŠÁRKA: Určitě ano. Domov vnímám jako prostředí klidové, proto preferuji jednoduchost a neutrální barvy. Hodně barevný nebo expresivní obraz by z dlouhodobého hlediska příliš strhával mou pozornost. Současná estetika maleb tak odráží to, co jsem v nabídce umění sama postrádala, i podvědomě reaguje na naše nové bydlení. Předchozí bylo spíše minimalistické, moderní, rovné linie, velká okna, místnosti, vysoké stropy, až industriální styl. Teď žijeme na vsi ve starém statku s roubenou částí, který postupně rekonstruujeme. Převládá tak dřevo, přiznané trámy, malé místnosti, špaletová okna, starožitný zdobný nábytek. Větší formáty mých maleb a jejich minimalistická podoba tak tento prostor příjemně vyvažují a mix starého a nového funguje i tady.

Život na samotě

Čím je život pod Orlickými horami specifický a čerpáte z této odlišnosti i pro svou tvorbu?

ŠÁRKA: S novým prostředím se život zpomalil, zklidnil i zjednodušil. Je odrazem našeho vnitřního nastavení, které se proměnilo a s vesnickým životem tak přirozeněji souzní. V blízkém okolí jsme trávili dětství já i můj muž, kruhy se tak propojily a se svou rodinou žiji znovu život jako u babičky a dědy na prázdninách. Mám tu víc prostoru pro vnímání sebe i své tvorby. Denně jsem v kontaktu s přírodou, víc ji pozoruji a užívám si ji. Zjišťuji, že její obrazy se vám samy nabízí, jen když se projdete po zahradě, inspirace je nevyčerpatelná a život ve všemožných proměnách neustále plyne dál nezávisle na mediálním dění. Také smrt je jeho neoddělitelnou součástí, kterou se tu učím přijímat.

Abstraktní malba Šárky Ouřadníkové v interiéru. | Zdroj: archiv autorky

Jakou roli hraje ve vaší kariéře Instagram a sociální sítě obecně? Jak k nim přistupujete?

ŠÁRKA: Instagram je pro mě hlavní médium, skrze které přicházejí noví zájemci o mou tvorbu, i když jeho dosah bohužel v posledních letech velmi klesl. Dříve bylo více inspirace a kvality než kvantity. Jeho nové požadavky na tvůrce, rychlost a výkon nesdílím, protože je v podstatě imaginární virtuální realitou, za kterou stále fungují i osobní kontakty a doporučení. Raději mám na tvorbu klid, než sdílím její proces, a raději maluji, než stříhám videa. Zároveň mě však díky Instagramu může divák poznat blíže a autentičtěji, rychleji se mnou komunikovat i vidět fotky nebo videa, které na oficiálním webu nemám. Ostatní sociální sítě nevyužívám, nebo jen velmi okrajově.

Jakými technikami pracujete?

ŠÁRKA: Hlavním médiem jsou pro mě akrylové barvy a akrylová média. Experimentovala jsem i s fasádními médii, ale některá jsou na plátně příliš křehká nebo těžká. Kromě klasické malby štětcem či špachtlí občas naředěnou barvu liji přímo na plátno. Akryl mě však při mé tvorbě neustále překvapuje. Změní se konzistence, teplota schnutí a vznikají nové nečekané stopy a povrchy, které narušují tradiční podobu malby, a to mě baví. Z dálky jsou malby minimalistické, z blízka však mají expresivní a reliéfní detaily.

Zároveň máte velmi úzkou barevnou paletu. Dokázala byste ale vytvořit obraz na míru, nebo si do svého rukopisu nenecháte diktovat?

ŠÁRKA: V minulosti jsem si vyzkoušela hodně barevné období i maximální vytíženost převážně zakázkovou tvorbou. V současnosti je to spíš naopak. Monochromatická paleta mi sedí z dlouhodobého hlediska, když potřebuji uvolnit něco aktuálního, barvy mě lákají. Věnuji se především volné tvorbě, zakázkám velmi výjimečně. K jejich úspěšné realizaci je třeba velká vzájemná důvěra, ztotožnění se s mým rukopisem a akceptování nečekaného, co skrze tvorbu přichází, více než přesné vize mé nebo klienta. To je pro mě asi nejdůležitější, nejen u zakázkové tvorby. Nechat příliš konkrétní představy stranou a otevřít se novému potenciálu, který tvorba samovolně přináší.

Autorka žije a tvoří v podhůří Orlických hor. | Zdroj: archiv autorky

Kde se s vašimi obrazy můžeme potkat, mohou se zájemci za vámi vydat do ateliéru?

ŠÁRKA: Aktuálně si vybrané malby můžete prohlédnout ve výlohách Galerie Café v Hradci Králové kousek od Velkého náměstí. V druhé polovině roku bude většina mých maleb vystavena na první větší výstavě v centru Prahy. Naše bývalá stodola teprve čeká na proměnu v ateliér, on-line se však potkat můžeme.

Organické formy a linie inspirované okolní přírodou vznikají spontánně. | Zdroj: archiv autorky