Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
vlevo: Prsten od Jenny Halada ve variantě žluté zlato s briliantem. | Zdroj: halada.cz / vpravo: Prsten Egg od Evy Růžičkové ve variantě žluté zlato s briliantem. | Foto: Pavel Klůs pro Snoubeni.com vlevo: Prsten od Jenny Halada ve variantě žluté zlato s briliantem. | Zdroj: halada.cz / vpravo: Prsten Egg od Evy Růžičkové ve variantě žluté zlato s briliantem. | Foto: Pavel Klůs pro Snoubeni.com

Kdo nekrade, není Čech. Plagiátorské kauzy, které kazí život designérům

Poslední léta začíná ze spodních vod české designové scény vyvěrat množství případů kopírování autorských prací. Plagiátoři si nevybírají – můžeme je najít na poli architektury, šperku i módní tvorby. Jak na situaci reagují designéři? Co se proti tomu dá dělat? Přinášíme pohled na pět konkrétních situací, jež ukazují na různé formy kopírování autorských děl.

Případ 1 – deFORM

Designové studio DeFORM se s plagiátorstvím setkalo bohužel hned ve dvou případech. Autoři Václav Mlynář a Jakub Pollág navrhli pro firmu BOD BOD BOD interiér obchodu Botas 66 poblíž Národní třídy v Praze. Zvolili poměrně výrazný žlutý vizuál, a tak není divu, že bylo hned poznat, když se v Hodoníně objevil téměř stejný obchod firmy Botastrend. Ve spolupráci s právníky tedy deFORM zaslali danému obchodu dopis s tím, že jejich interiér porušuje autorská práva. Obchod, jak se zdá, zkrachoval dříve, než se něco stihlo vyřešit, ovšem podle slov Václava Mlynáře jeho majitelé neměli pocit, že něco dělají špatně.

„Česká republika je velmi malý rybník, ve kterém se i díky vašemu webu lidé a designeři velmi dobře orientují. Nových produktů od českých designerů nevychází ročně mnoho, a proto si designeři navzájem moc věci nekopírují,“ komentuje situaci designér. „Je tu však problém že mnoho firem, které do designu neinvestují a neorientují se v něm, vůbec nevidí, kolik práce je za kvalitním designem. Klidně něco zkopírují a vůbec nemají pocit, že dělají něco špatně. Řeknou si například ­ proč by nemohli žluté krabice vystavit stejně jako to máme my, vždyť to jsou jenom krabice.“

Srovnání obchodu Botas66 v Praze a Botastrend v Hodoníně. | Zdroj: Studio deFORMSrovnání obchodu Botas66 v Praze a Botastrend v Hodoníně. | Zdroj: Studio deFORM

Druhý případ, který studio aktuálně musí řešit, se týká osvětlení, které navrhli pro českého výrobce svítidel BOMMA. Kopie těchto světel začala prodávat německá firma KARE. Ta přeprodává ne jedno, ale hned několik kopií dalších světel od BOMMA. Situaci s nimi proto neřeší přímo studio DeFORM, ale právníci z BOMMA. „Světla se začala objevovat nejdříve v Číně a v Rusku. Pak jsme na ně narazili i na veletrhu MAISON&OBJET v Paříži,“ dodává k věci Mlynář. Jak se situace vyřeší, bude proto záviset také na evropských právních normách.

Podle vyjádření BOMMA byla kontaktována česká i německá pobočka společnosti KARE. Bohužel zatím bez odpovědi. BOMMA se podle slov Anety Kaderkové, digital manažerky, bude jako i v jiných případech plagiátorství snažit o to, aby hájila české designéry a jejich autorská práva. Aktuálně je studio DeFORM s firmou v kontaktu. V KARE uznali, že se jedná o plagiáty a zavázali se zboží stáhnout, nicméně se tak dosud nestalo. Věc se tedy nadále řeší s právníky.

Svítidla navržená Studiem deFORM pro firmu BOMMA. | Zdroj: bomma.czSvítidla navržená Studiem deFORM pro firmu BOMMA. | Zdroj: bomma.cz

Svítidla prodávaná firmou KARE. | Zdroj: kare-shop.czSvítidla prodávaná firmou KARE. | Zdroj: kare-shop.cz

Případ 2 – Benzinka GAS

Dnes již známý případ benziny v Libni proletěl českými médii, a to i těmi, v jejichž hledáčku se svět architektury a designu nenachází. Pro připomenutí kauzy z podzimu minulého roku: architekti Jerry Koza a Adam Jirkal z Ateliéru SAD postavili v roce 2011 na Slovensku benzinovou pumpu. Takovou, jejíž architektonické a vizuální zpracování rozhodně nemůžeme přehlédnout. Proto netrvalo dlouho, než se začalo mluvit o nové benzince v Libni, která jako by své nevlastní slovenské sestře z oka vypadla.

Benzinová pumpa GAS ve vesnici Matúškovo na jihu země je komplexně zpracovaný koncept. Sama o sobě je to stavba technická, jejíž realizaci předcházelo rok a půl příprav, především pak dopravní analýzy. Autoři řešili hlavně funkčnost a logičnost stavby, prostor na kreativitu se ale také našel. Benzina krátce po svém otevření virtuálně obletěla svět, hrála dokonce ve filmech a dostala několik architektonických ocenění. Největším překvapením pak byla její inkarnace do Libně. Architekti se podle svých slov o benzince dověděli od známých. „Chodily nám zprávy, ve kterých nám kamarádi gratulovali k nové benzince. Vladimír 518 o ní napsal článek. Myslel si, že nám tím udělá radost, ale pak zjistil, že to není naše stavba,“ komentuje nastalou situaci Jerry Koza.  

Benzínová pumpa GAS v Matúškovo navržená architekty z Atelieru SAD. | Zdroj: Atelier SADBenzínová pumpa GAS v Matúškovo navržená architekty z Atelieru SAD. | Zdroj: Atelier SAD

Benzínová pumpa v Libni, Praha. | Zdroj: Atelier SADBenzínová pumpa v Libni, Praha. | Zdroj: Atelier SAD

Benzínová pumpa v Libni, Praha. | Zdroj: Atelier SADBenzínová pumpa v Libni, Praha. | Zdroj: Atelier SAD

Architekti oslovili advokátní kancelář, s jejíž pomocí se vypracovaly znalecké posudky z UMPRUMČeské architektonické komory. Na začátku prosince minulého roku vydal soud tzv. předběžné opatření, díky němuž musel provozovatel libeňské pumpy zakrýt čísla na sloupech a vyvěsit na ně nápis informující o tom, že se na tomto díle architekti nepodíleli, ani k němu nevydali licenci. V současnosti stále probíhá jednání s protistranou, situace se tak od prosince téměř nikam neposunula. 

Případ 3 – Blueberries

Nepříjemné zkušenosti s plagiáty se nevyhýbají ani šperkařům. Designérské studio Blueberries oslovila polská zlatnická firma Apart, respektive Artelioni, která chtěla distribuovat jejich šperky. Designéři z Blueberries dostali od zástupců značky nabídku na zařazení jejich produktů do prodeje v síti e-shopů a kamenných obchodů. Mělo se jednat o prodej kolekce Star, ze které si z Apart/Artelioni objednali vždy po jednom kusu šperku, a také o speciální kolekci, jež by byla vytvořena designéry přímo pro značku. Ačkoli byly obě strany spolupráci nakloněny, po nějaké době komunikace od Apart/Artelioni utichla.

Zhruba o rok později se ke studiu Blueberries dostal e-mail od polské designérky Olgy Guzik, ve kterém byli upozorněni na to, že Apart/Artelioni prodává šperky, které jsou identické s těmi, jaké tvoří oni. Sama Guzik měla stejnou zkušenost jako čeští designéři, proto je na tyto praktiky také upozornila. Jejich šperky byly k dostání na stránkách Artelioni, v Apart e-shopu a v jejich kamenném obchodě v Polsku. Zahrnuta byla i kampaň na sociálních sítích. Právní zástupci českých designérů v reakci na toto zjištění zaslali značce vysvětlující dopis ohledně fungování autorských práv a s požadavkem na stáhnutí falešných produktů z prodeje. „Po počátečním odporu na polské straně se nakonec zástupci značky zachovali slušně a kolekce z prodeje opravdu stáhli. Celá zkušenost pro nás byla velmi zvláštní,“ komentují situaci designéři z Blueberries. Dodnes ovšem nebyly výrobky staženy ze sociálních sítí.

Kolekce Star od designérů Blueberries. | Zdroj: blueberries.czKolekce Star od designérů Blueberries. | Zdroj: blueberries.cz

Příspěvek na facebookové stránce Artelioni. Screenshot z 9.7.2020. | Zdroj: FBPříspěvek na facebookové stránce Artelioni. Screenshot z 9.7.2020. | Zdroj: FB

Instagramová stránka Artelioni na Instagramu. Screenshot z 8.7.2020. | Zdroj: instagramInstagramová stránka Artelioni na Instagramu. Screenshot z 8.7.2020. | Zdroj: instagram

Případ 4 – KAVE

Pod názvem KAVE se skrývají tenisky, které jsou vyráběny speciální technologií z recyklovaných a zbytkových materiálů, což jim propůjčuje zcela unikátní a nezaměnitelný vzhled. Každá bota je navíc ručně dělaná. „Proto mě velmi překvapilo, když mi jednoho dne začaly psát desítky našich zákazníků, že se na profilech influencerů objevily naše boty,“ komentuje nenadálou a čerstvou situaci Eva Klabalová, která značku před pěti lety založila. Nejvíce ji šokovalo, že plagiáty tenisek prodává velká firma, která by podle jejích slov podobný přístup nemusela mít vůbec zapotřebí.

„Myslela jsem, že se jedná o nedorozumění, proto jsem se s danou firmou snažila spojit a vyjasnit situaci. Firma tvrdila, že se jedná o design vytvořený designérem jejich partnera v Jihoafrické republice. A to je opravdu zvláštní scénář, ne?“ pozastavuje se nad odpovědí Eva. Firmu následně požádala o e-mailovou dokumentaci vývoje designu, odpověď již ovšem nikdy nedostala. Dva právníci nezávisle na sobě jí posléze potvrdili, že se opravdu jedná o případ plagiátorství.

Srovnání KAVE tenisek s jejich kopiemi. | Zdroj: Eva KlabalováSrovnání KAVE tenisek s jejich kopiemi. | Zdroj: Eva Klabalová

Zakladatelka KAVE ale nechce plýtvat energií tímto směrem. Podle ní se jedná takřka o pochvalu, že to, co dělá, má smysl a je úspěšné. „Je to pro mě hnací motor k tomu, abych pracovala ještě usilovněji, protože to má smysl. A já jsem vždy o krok napřed! Jsem si jistá tím, že pokud něco opravdu děláte srdcem, lidé to cítí a vidí. Pokud se jedná o produkt, který má pouze vydělat peníze, na trhu dlouho nevydrží,“ s úsměvem na tváři shrnuje Eva Klabalová.

Pole českého designu je podle ní velmi malé. Funguje zde ale spoustu špičkových designérů, jejichž práce je poznatelná na první pohled. Do určité míry je přirozený proces, že se ti nejlepší z nich stávají inspirací pro druhé. V žádném případě to ale nesmí překročit určitou hranici, za kterou se už jedná opravdu jen o kopii. Eva k tomu dodává: „Podle mě to znamená, že člověk, který kopíruje a nemá vlastní invenci, se zcela minul povoláním a měl by ho okamžitě změnit.“ To samozřejmě přejeme všem takovým, kteří se (ať už záměrně či nedopatřením) snaží kopírovat práci druhých.

Případ 5 – Eva Růžičková

I další významná česká šperkařka musí aktuálně řešit nepříjemnou situaci s ochranou svých autorských práv. Eva Růžičková v roce 2015 navrhla a vyrobila prsten, který od roku 2017 propaguje na sociálních sítích i veřejných médiích. Stejně tak dlouho je součástí prodeje mnoha uměleckých galerií a obchodů s designem, včetně e-shopů. O dva roky později uvedla Jenny Halada na facebookovém profilu a e-shopu společnosti Jenny Halada Jewellery jako novinku nápadně podobný prsten. Povšimlo si toho více lidí v mém okolí,uvádí mě do situace Eva Růžičková, „a celá věc je pro mě citlivá tím, že Jenny znám osobně. Chodily jsme spolu do stejného ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové.“

Eva se od začátku snažila jednat konstruktivně. Po poradě s právníkem kontaktovala Jenny s návrhem řešení situace, dostala ale odmítavou odpověď. V českém právním prostředí je navíc těžké se autorsky chránit. Každý produkt sice lze zaregistrovat jako průmyslový vzor, ale vzhledem ke zdlouhavosti a nákladnosti procesu to téměř nikdo nedělá.

Prsten Vejce od Evy Růžičkové ve variantě pozlacené stříbro a stříbro. | Zdroj: Eva RůžičkováPrsten Vejce od Evy Růžičkové ve variantě pozlacené stříbro a stříbro. | Zdroj: Eva Růžičková

Prsten Egg od Evy Růžičkové ve variantě žluté zlato s briliantem. | Foto: Pavel Klůs pro Snoubeni.comPrsten Egg od Evy Růžičkové ve variantě žluté zlato s briliantem. | Foto: Pavel Klůs pro Snoubeni.com

Prsten od Jenny Halada ve variantě žluté zlato s briliantem. | Zdroj: halada.czPrsten od Jenny Halada ve variantě žluté zlato s briliantem. | Zdroj: halada.cz

Prsten od Jenny Halada ve variantě bílé zlato s briliantem. | Zdroj: halada.czPrsten od Jenny Halada ve variantě bílé zlato s briliantem. | Zdroj: halada.cz

Eva Růžičková popisuje svůj další postup: „Po tom, co za mnou přišel můj zákazník s tímto konkrétním prstenem, který si ode mě koupil a s časopisem, kde je podle jeho názoru stejný prsten s autorstvím připisovaným někomu jinému, začala jsem to vidět jako velký problém, který mě poškozuje a může do budoucna poškozovat ještě víc. Proto jsem se rozhodla kontaktovat oficiální cestou prodejce, abych zjistila, zda jsou si vědomí zjevné podobnosti produktu, který mají v nabídce. Požádala jsem je o vyjádření, jak postupují v podobných případech a o návrh řešení. Odpověď byla vyhýbavá. Prý se mám domluvit s Jenny, oni jsou jen prodejci a nezodpovídají za své subdodavatele, což si myslím, že není tak úplně správně. Kontaktovala jsem protistranu tedy znovu a navrhla řešení: Pokud produkty stáhne z prodeje i ze svého uměleckého portfolia budu považovat věc za uzavřenou. To se zatím nestalo.“

Aktuálně čeká Eva na osobní schůzku s Jenny, jež jí byla přislíbena. Tvrdí, že ji samotnou překvapilo, kolik lidí z jejího okolí musí řešit podobné nepříjemnosti. Eva sice chápe, že většina poškozených od jakéhokoli vyjednávání upustí (z vlastní zkušenosti ví, že je to velice nepříjemné), na druhou stranu si ale myslí, že by to nemělo být bráno jako standard. „Prostředí českého designu je velmi malé a citlivé, všichni se tady znají. Pokud jedna ze stran nereaguje adekvátně nebo dokonce vůbec, nezbývá, než se bránit a veřejně na tento problém poukázat. Plagiátorství totiž krátkodobě deformuje trh s uměním a designem, ale dlouhodobě devalvuje kvalitu českého designu,dodává k celé věci designérka.

Hořká příchuť českého rybníka

Všichni oslovení designéři a architekti se shodli na tom, že zdejší kreativní rybníček je skutečně příliš malý na to, abychom se v něm přetahovali o právo na autorství své vlastní práce. Každý případ je vždy složitý a vyžaduje velké úsilí všech dotčených stran k vyjasnění situace. Designéři by se nicméně neměli bát trvat na svých autorských právech a bránit je klidně i soudní cestou. Jestliže se podobné případy budou přecházet obligátním tvrzením, že je to vlastně „pocta autorovi“, nikdy se v tomto ohledu nic nezmění. Právě proto, že jsme malý trh, může být plagiát čehokoli pro původního autora mnohdy likvidační. A to je nepřípustné.

Další články