Konec bloudění ve spletitých chodbách kláštera Gabriel Loci. Designblok odstartoval svůj jubilejní ročník v nových lokacích Veletržního paláce, Pražského hradu a tradičně také v prostorách UPM. Sklízí tento krok úspěch u naší redakce? Kdo z vystavujících zabodoval a jakou barvou by byl letošní Designblok?
Veronika Pařízková
Veronika Pařízková, šéfredaktorka magazínu Czechdesign. | Foto: Štěpánka Paseková
Kdyby měl být letošní Designblok barva, vybrala bych pastelovou růžovou. Její jemné odstíny se odrážely v celé řadě produktů i instalací. Snad aby designéři podvědomě zachránili zhoršující se kondici našeho světa. Růžová je významným hráčem i v nové kolekci Hero•INE, kterou pro značku Rückl navrhla Kateřina Handlová. Buclaté skleněné vázy s dechberoucími dekory, které jsou drzé i pokorné zároveň, už veřejnost viděla. Přesto lze říct, že je to právě Designblok, kde mají svou masovou premiéru. A nutno dodat, že nadmíru úspěšnou. Kateřinin příchod do Rücklu je jednou z hlavních událostí posledních měsíců, ne snad proto, že jako mladá návrhářka nahradila respektovaného Ronyho Plesla ( navíc svého učitele), ale že její rukopis a nápady charakter lokální sklářské značky vystřelily do nebe.
To samé jen v bleděmodré lze říct ale i o konkurenční značce Moser, kterou se pokouší radikálně proměnit Jan Plecháč. Instalace ve Veletržním paláci ukazuje, že jeho ambice a odvážné vize se zhmotnily v úspěšný restart sklářského obra a Moser si spolu s Rücklem mohou pogratulovat. Letos jim DBL vyšel na jedničku s hvězdičkou. Za srdce ale dokázal chytit i nový projekt Picky Parents, který inicioval manželský pár Adam a Michaela Karáskovi. Sami rodiče dvou malých dětí oslovili další matky a otce ze světa designu a výsledkem je barevná exploze nápadů na umělecky vytříbené vychytávky do dětských pokojíků. Zatím se zdá, že Picky Parents budou KPZetkou pro všechny, kteří s rodičovstvím nechtějí rezignovat na vkus a chtějí si vychovat malé estéty! Posledním highlightem je opět růžová, i když tentokrát ve mnohem drsnějším valéru. Pohrála si s ní Ivana Kocmanová, která se věnuje autorské výšivce. Jak je jejím zvykem, i tentokrát hladí návštěvníky proti srsti. Provokativní polštáře s vyšitým nápisem „Sometimes the king is a woman“ nepotřebují komentář. Nakonec, tak by to mělo být. Jsou teze, o kterých se nediskutuje.
Ivana Kocmanová vystavila své autorské výšivky. | Foto: Václav Záhorský
Kateřina Tobišková
Kateřina Tobišková | Zdroj: archiv autorky
Díky umístění hlavní lokace do Veletržního paláce se konečně povedlo spojit umění s designem a naředit pocit pouhého konzumu. Mou oblíbenou sekcí je Openstudio, ve kterém letos vynikla instalace Jiřího Žežuly, jenž tvoří pod značkou Replica Ceramics. Proč? Vystavit svou tvorbu na Designbloku zvládne každý, netradičních instalací už najdeme o poznání méně, ale autora, který ze „svého“ materiálu vyrobí celou instalaci, jsem snad ještě nezažila. Keramické svícny, hrnky a anti-designové vázy White Trash (které vypadají jako z polystyrenu) vystavené na autorských keramických podstavcích a stolcích s keramickými podnožemi i keramické nástěnné držáky na neony – tomu říkám zapálení pro věc.
Eduard Špička
Eduard Špička | Foto: Kateřina Pospíšilová
Uspořádat letošní 25. ročník Designbloku ve Veletržním paláci byl od organizátorů krok správným směrem. Po letech bloudění v klášteře Gabriel Loci jsme s radostí vstoupili na půdu budovy, která má od nepaměti s podobnými událostmi hodně společného. Lukrativní poloha pražských Holešovic zapříčinila hojnou účast návštěvníků a zbývá dodat - co víc si přát? Vskutku jediné zaznamenané pochyby od vystavovatelů i návštěvníků panovaly nad tamějším geniem loci, což jak víme, není ve vztahu k bývalým prostorům kláštera relevantní hodnotit. Každý prostor má svého „ducha“ a mnou letos rezonovala Velká dvorana. Nad množství různorodých instalací, které leckdy odvážně prezentovaly své stvořitele, vystoupila zážitková expozice Tour de Plate značky G. Benedikt, vytvořená spolu se studenty ateliéru Designu keramiky FUD UJEP a pražským designovým studiem Qubus. Pult zahalený do páry prezentoval současný porcelán ve spojení s inovativními technologiemi finálního zušlechťování produktu a diváka doslova vtáhl do děje.
Jste cinefilové? Potom jste neminuli sklo Klimchi z Kamenického Šenova. Jejich růžové vázy si zahrály v mainstreamovém filmu Barbie. Za velké plus ve srovnání s giganty skláren Moser a Rückl považuji nejdostupnější cenovou škálu. Produkt do každé domácnosti. Zajímavým konceptem má zároveň našlápnutý stohovatelný městský mobiliář Na City, navržený architektkou Pavlou Tylichovou. Ostatně o faktu „v jednoduchosti tkví krása“ mají co říct, odnáší si totiž nominaci na Cenu Designbloku. V poslední řadě rád vyzdvihnu módní návrhářku Zuzanu Basterrech. Její značka Soolista tvoří jako jedna z mála kolekci pro muže. Nejednou jsem využil.
Porcelán G. Benedikt se pyšní vynikající odolností do každého prostředí. | Zdroj: Designblok
Jana Mattas Horáčková
Jana Mattas Horáčková | Zdroj: archiv autorky
Dost mě potěšilo, že si přehlídka Designblok k 25. výročí nadělila reprezentativní prostory hned na třech místech – ve Veletržním paláci Národní galerie, v Uměleckoprůmyslovém museu a v areálu Pražského hradu. Po rozporuplném prostoru Gabriel Loci je vnímám jako dostupnější a méně „punkové“ lokace. Ve Veletržním paláci na mě expozice Superstudia a Openstudia působila přehledněji a kompaktněji, než tomu bylo v předchozím ročníku v historizujícím komplexu Gabrielu. Problematičtější bylo, že v poslední době tiché a prázdné sály Národní galerie zaplavilo obrovské množství návštěvníků a nevídaně ožily natolik, že v některých místech nebylo skoro dýchatelno. Mám-li jmenovat konkrétní autory a zůstanu-li u Veletržního paláce, mezi ostatními vyčnívala expozice Janošík okna – dveře, kde paradoxně nebyly vystaveny žádné produkty, ale návštěvníky přivítal jednoduchý černobílý prostor s monochromatickými fotografiemi krajiny. Mnohem víc jsem čekala od expozice Maxima Velčovského a jeho kolekce Discovery. Z intergalaktické krásy českého designu z expozice Cosmos se mi tají dech ještě teď, ale předpokládám, že to zmíní i mí kolegové. Výstavu Made by Fire si nechávám do dalších dní. Je skvělé, že se nemusím stresovat a veškerý krásný design projít během pár dní, ale mohu některé výstavy nechat na další týden.
Expozice Krajina domovem firmy Janošík okna - dveře na Designbloku 2023 | Zdroj: janosik.cz
Nikol Galé
NIkol Galé | Foto: Michal Hančovský
Na první pohled mě jednoznačně zaujala instalace nábytkářské firmy Polstrin, pro kterou designérské duo Tereza Lexová a Štěpán Smetana navrhlo sedačku Seaside Sofa. Není to první kus sedacího nábytku, jenž vznikl na základě této spolupráce – minulý rok představil Polstrin společně se studiem Lexová&Smetana také sedačku Hide and Seek, která si následně vysloužila cenu Czech Grand Design. Nová sedací souprava díky tomu měla laťku vysoko. Polstrin ovšem přizval ke spolupráci také Terezu Rosalii Kladošovou, která nechala na potah doslova obtisknout jeden ze svých hravých motivů s exotickými ilustracemi. Hravé je koneckonců i samotné téma instalace – pláž, léto, moře, dovolená. Jakkoliv by se výběr tématu pro sofa zdál příliš jednoduchý, opak je pravdou. V záplavě všemožných „konceptuálních“ a vážných témat je určitá lehkost a hravost velice osvěžující a vítaná. Nadhled v komunikaci, ve vizuálu i v konečném zpracování je pak hodnotou, kterou bychom měli pěstovat všichni. Ne každá instalace takovou citlivost odráží. O to více potřebujeme zažít „dovolenou v obýváku“, kterou nám design Seaside Sofa nabízí.
Tereza Bíbová
Tereza Bíbová | Foto: Lenka Šulcová
Po tiskové zprávě Designbloku jsem se těšila na každou z nových lokací, včetně avizovaného „nepřenosného zážitku“ z výstavy Designblok Cosmos. A přiznám se, že každá z přehlídek splnila mé očekávání. Nutno však dodat, že mi kouzlo prostor Gabriela Loci bude přeci jen něčím chybět. Pryč ale s nostalgií. V prostorách Veletržního paláce mě spíš než nápaditost instalací zaujaly samotné produkty. Highlightem je pro mě modulární pohovka Polstrin od nepřekonatelného dua Smetana–Lexová. Smekám. Už do buclatého tvarosloví předešlé novinky křesel Hide and Seek, s kterou bodovala dvojice na Cenách CGD, jsem se zakoukala. Letošní novinka královéhradecké značky podle mě opět zaujímá prvenství po všech stánkách. Jistě by obstála i v klání se zahraniční nabídkou. Další ryze funkční kousek, který v mých očích zazářil, opět šikovně skloubil modularitu a estetiku. Jde o knihovnu, kterou pro svou značku BUDU navrhli manželé Anotošovi a slušet bude každému prostoru. V UPM mě kromě značky Tititi nebo BRO. pohladila na duši instalace Lindy Procházka, která se inspirovala měsíčními koláčky při své residenci v Hong Kongu. Nemohu nezmínit výstavu Made by Fire, kterou jsem měla možnost zhlédnout již v Miláně. Vtáhla mě do krásy porcelánu, skla a keramiky stejně intenzivně jako před pár měsíci.
Modulární policový system od značky BUDU. | Foto: Václav Záhorský
Klára Rokosová
Jubilejní Designblok, oslava moderního designu a příležitost objevovat. Členění přehlídky do několika výstavních lokací umožnilo vnímat atmosféru odlišných prostorů, expozic a tvůrčích přístupů. A nechyběly ani produkty vycházející z tradičního zpracování materiálů. Jedním z nich je řezbářské studio COSAROSA, které propojuje umělecké řemeslo s láskou k přírodě. Jeho zakladatelka Petra Šťastná se věnuje zároveň produktovému a interiérovému designu, k interiéru tak přistupuje v různých rolích. Na přehlídce prezentovala kolekci UBINI ROCKS zasvěcenou krásám a tajemstvím Středozemního moře. Každý kousek je ručně vyřezávaný ze dřeva a natřený modrou barvou evokující hlubiny moře a jeho pobřeží. Půvabné stolky, lavice a zrcadla s oblými tvary ve tvaru mořských vln působí optimisticky. V interiéru dokážou zprostředkovávat atmosféru mořského pobřeží. Emoce, vzpomínky. Přesně tak působily na mě.
