Tereza Talichová, autorka dřevěných figurek Tititi, představuje na Designbloku sérii Idoly. Vycházejí z jejích největších inspirací během života. Pro výtvarnici, která se na přehlídce představí již popáté, je kolekce intimní záležitostí. „Myslím si, že se kolekce protíná se sběrateli a lidmi, kteří mají Tititi rádi, protože vyrostli na stejných inspiračních zdrojích,“ svěřila se v rozsáhlém rozhovoru.
Včera začal Designblok 2023, na co se nejvíc těšíš?
TEREZA: Paradoxně se nejvíc těším na večírek. (smích) Pořádám ho den po slavnostním zahájení Designbloku, tedy 5. října večer, sejdou se tam všichni přátelé a sběratelé Tititi. Na vernisáži jim představím novou letošní kolekci figurek. Letos mám navíc na výstavě pomocnici, svou stážistku Sofii, která bude mou pravou rukou a kvalifikovaným zástupem.
Terezu Talichovou jsme vyzpovídali v jejím showroomu v Mánesu. | Foto: Václav Záhorský
Co sis pro nás na letošní Designblok přichystala?
TEREZA: Letos na Designbloku vystavuji popáté, slavím tedy krásné jubileum. Už dlouho jsem toužila mít instalaci v prostoru a to se mi letos splnilo! Navíc mi přidělili moc hezké místo uprostřed sálu, připravila jsem si proto takovou scénografii, kde figurky stojí na sloupech v kruhovém půdorysu. Celá série figurek se jmenuje Idoly a vychází z mých největších inspirací během života. Je to pro mě hodně intimní záležitost, ale myslím, že se kolekce hodně protíná se sběrateli a lidmi, kteří mají Tititi rádi, protože vyrostli na stejných inspiračních zdrojích. Najdete mezi nimi dětské lásky i idoly ze studentských let, například ikonu Květu Pacovskou, nebo malíře, a nejen ty současné – zaměřuji se hlavně na českou modernu. Zároveň jsme ve spolupráci s Czechdesignem vymysleli dvě nové postavy, které korespondují s výstavou a doplňují celou kolekci.
O jaké dvě postavy se jedná?
TEREZA: S Czechdesign týmem jsme dali hlavy dohromady a vybrali Jiřího Pelcla a Libuši Niklovou. Obě figurky budou k prodeji na e-shopu Czechdesignu a tato limitovaná edice bude představená při speciálním eventu v Czechdesign shopu v Myslíkově. Mám ráda, když mohu přetvořit ikoničnost jednotlivých obrazů či postav a přepracovat ji do hračky, protože pak přijde dítě a ptá se, proč figurka vypadá tak, jak vypadá, a rodič má najednou téma ke konverzaci. Mohou společně zajít do Národní galerie a povídat si třeba o obrazech.
Kolekce Idoly, Tititi, 2023. | Foto: Václav Záhorský
Co se týče limitované edice, Pelcl pro mě představoval výzvu, protože se jedná o jedinou žijící figurku. (smích) Vybírala jsem ho už od základu – pro hranol z akátu jsem zvolila jednoduchý tvar a v horní části jsem vytvořila černou kresbu, která připomíná Pelclovy porcelánové série se známým cibulákovým vzorem. Chtěla jsem figurku udělat co nejvíce čistou a průzračnou, zároveň nechat vyznít dřevo a spojení s Tititi.
Figurka inspirovaná Jiřím Pelclem. | Foto: Václav Záhorský
Zajímalo by mě, jak vznikl název Tititi. Prozradíš mi to?
TEREZA: Je to moje přezdívka z dob, kdy jsem byla malá. Chtěla jsem dělat všechno jako můj starší bratr – umět číst a psát jako on, ale ještě jsem to neuměla. Takže když jsem napodobovala bratrův krasopis, psala jsem jenom kolmice a přímky, což dává dohromady T a měkké I. Takhle vzniklo Tititi a už mi to zůstalo. Rodina a všichni mí nejbližší, kteří mě znají odmalička, mi říkají Titi, ne Terezo. Když jsem pak vymýšlela značku a potřebovala jsem k mé první výstavě pro Designblok v roce 2019 vyplnit název do přihlášky, napsala jsem automaticky tohle. Říkala jsem si, že se to ztratí. (smích)
Kdo tvoří hlavní klientelu Tititi? Jsou to spíš jednotliví sběratelé, nebo právě rodiče s dětmi?
TEREZA: Dříve to bylo padesát na padesát. Děti si u mě vybraly hračky ze spodních polic a rodiče zase z těch vrchních, ale teď se to trochu překlápí. Dospělí si více kupují věci sami pro sebe, třeba právě figurky, které jsou pro ně ikonické. Spousta rodičů u mě ale pořizuje figurku pro své dítě, což byl vlastně i prvotní koncept Tititi, že každé dítě by mělo mít vlastní hračku, která je jen jeho a nikdo jiný ji nemá. Přijde mi to hezké a byl to takový můj sen, protože jsem z o něco starší generace, kdy měli všichni vrstevníci to samé a i množství hraček bylo jiné. Člověk si pak leckdy víc pamatuje tu jednu zásadní hračku. Tím se dostáváme k ceně – chápu, že Tititi může být pro někoho dražší, proto se snažím tlačit cenu co nejníže. I proto jsem vytvořila sériovou kolekci pěti figurek, kdy jedna figurka vychází na 890 Kč. Jsou také ručně malované a dají se nasadit na prst. Ráda bych k nim napsala příběh a zanimovala z něho pohádku. Z figurek by tak byla série se vším všudy. Zároveň vyrábím i na zakázku – pokud si někdo přeje figurku, která ve výběru není, tak ji s klientem ráda zrealizuji.
Při výrobě na zakázku se pravděpodobně setkáš se spoustou přání a příběhů. Váže se k nějaké figurce příběh, který ti přišel něčím speciální?
TEREZA: Nejvtipnější příběh se asi váže k letošní kolekci Plavci, která je momentálně k vidění ve sbírce Moravskoslezské galerie. Celé léto jsem trávila v ateliéru, ale chodím se koupat na Petynku. Jednou tam byla naprosto neuvěřitelná rodinka, podle které vlastně vznikla celá sada plavců – paní v negližé, tatínek ve starých úzkých plavkách s neoholenou hrudí nebo chlapeček s brejličkami. Zároveň na koupališti potkáte staré paní s fialovými či růžovými přelivy nebo ty, kteří tam jsou už v 7:30 každé ráno a nikdy je nedoženete, těm závidím.
Plavci, 2023. Inspirováno rodinkou z Petynky. | Zdroj: Tereza Talichová
Takže když vidíš na ulici někoho atypického nebo zajímavého...
TEREZA: Tak si ho musím nakreslit. Strašně mě baví, když můžu zpracovávat konkrétní lidi, obrazy nebo momenty.
Říkala jsi, že by každé dítě mělo mít svou hračku. Jaká byla tvá nejoblíbenější hračka?
TEREZA: V průběhu let jsem jich asi měla oblíbených více, ale protože byl tatínek violista a cestoval, vozil mi panenky z ciziny. Měla jsem proto paradoxně malou kokeshi panenku z Japonska. Byla dřevěná a nádherně pomalovaná s kimonem, ale ztratila jsem ji v kině. Dodnes si říkám, zda ji někde nenajdu, když jdu do kina. (smích) To byla asi má první zásadní panenka. Nejvíc mě ale formovaly knihy, třeba od Květy Pacovské, ty mám i tady v ateliéru, a tím se vlastně zase vracíme k idolům.
V naší rubrice Otázky na tělo jsi zmiňovala, že ti chybí design v dětské hračce. Kdo ze současných autorů, ať už tuzemských či zahraničních, to podle tebe mění k lepšímu?
TEREZA: Jestli můžu jmenovat, tak určitě Pavla Boháčová z Kutulu a její hračky inspirované mytologií, nebo Monika Matějková z My dvě. Považuji je za průkopnice současné hračky. Těším se, že na letošním Designbloku budou vystavovat vedle mě, a jsem zvědavá, s čím přijdou. Pak musím zmínit Honzu Čapka, Aničku a Jerry Kozovy a Zuzanu Lednickou. To je podle mě hodně silná skupinka, kterou podchytila kurátorka Tereza Bruthansová v expozici Mini Wonders, jež putuje po světě. Je zajímavé, jak se dá z různých oborů přistupovat k hračce odlišně.
Figurky Tititi jsou na pomezí hračky a uměleckého objektu. | Foto: Václav Záhorský
Co tě naučily figurky Tititi?
TEREZA: Jsme hrozně spjaté, když odcházím z ateliéru, tak jim říkám ahoj, jako kdyby to byli malí lidé. Nejzásadnější věc, kterou jsem se naučila a která doufám nebude znít moc ezo, je, že si malba či idea v malbě o ztvárnění sama říká. Jak kdyby si žila vlastním životem. Někdy mám nápad, udělám si kresbu, vysoustružím figurku a sednu si k malbě, ale najednou to nejde a pokud na to tlačím, dopadne to hrozně. Figurka je většinou silná sama o sobě a tak ji spíš zjednodušuju – převádění 2D skic do 3D prostě občas nefunguje.
Odkud získáváš dřevo pro své figurky? Kupuješ ho, nebo ho někde sama sbíráš?
TEREZA: Obojí, ale byl to celkem proces. Úplně první série vznikla z lípy, která byla krásně měkká, ale nedostupná. Honza Čapek mi poradil vynikajícího soustružníka, s kterým spolupracuji doteď, dřevo si kupuje sám a vždycky mi se vším poradí. Mým snem, který jsem si už splnila, byl javor, protože je to dřevo bílé a čisté jako plátno – nevnímáte pak podstatu dřeva. Nikdy jsem nechtěla, aby povrch figurek působil příliš rustikálně. Mám schovanou původní dřevěnou japonskou figurku, kterou jsem sehnala v Paříži. Zespodu má dokonce i podpis. Podle ní jsem následně vytvořila sérii Tititi jako poctu japonským figurkám.
Na Designbloku 2023 bude Tititi vystavovat svou novou sérii Idoly. | Foto: Václav Záhorský
Na co nového od Tititi se kromě letošní kolekce Idoly můžeme těšit?
TEREZA: Asi nejdůležitějším projektem, který momentálně chystám, bude spolupráce s SUPŠ na Žižkárně – obor hračka. Pod záštitou Uměleckoprůmyslového musea, Tititi a SUPŠ vzniknou studentské práce, které bychom následně rádi vystavili na Designbloku, ale především chceme zviditelnit celý obor a to, co vzniká na středoškolské úrovni. Například první ročník bude mít za úkol vytvořit pozadí pro figurky Commedia dell’arte, druhý a třetí ročník bude přemýšlet nad koncepčností, tzn. že budou hledat současná témata. Čtvrtý a nejvýraznější ročník pak obsáhne samostatnou figuru, která bude napojená na některého z umělců. Těším se, ale zároveň z toho mám velké obavy, protože učit kreativní děti je hrozně křehká činnost.
Ráda bych ještě zmínila, že v návaznosti na Designblok proběhne 4. října ve 14:30 ve Veletržním paláci přednáška Tititi – Volné směry. S Marií Míčovou, kurátorkou Uměleckoprůmyslového musea, jsme oslovily Petru Mazáčovou, šéfkurátorku z Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, jež v Galerii Roudnice uspořádala vynikající výstavu Folklore is not dead, kde byli vystavení současní umělci pracující s folklorem a českou tradicí.
