Na začátku léta rozvířily vody českého grafického designu dohady o „autorském“ písmu pro nově vzniklou vizuální identitu Vlastivědného muzea Olomouc (VMO), kterou navrhlo Studio Ler. Naše redakce byla odborníkem na typografii upozorněna na to, že použité písmo není autorské, ale že se jedná o písmo od autorky Roxane Gataud z písmolijny TypeTogether.
V Czechdesignu se dlouhodobě věnujeme palčivým tématům českého designu, mezi která problematika autorství písma a jeho (ne)dovolených úprav také patří. Podle slov Filipa Blažka, grafického designéra a typografa, který naši redakci na záležitost upozornil, je poměrně běžné, že dochází k úpravám autorských písem způsobem, jaký licenční smlouvy zakazují. Případ vizuální identity vlastivědného muzea poukazuje na širší problematiku využívání písem pro komerční použití a odkrývá mezery ve znalostech grafických studií a designérů, které často vycházejí z mizivé znalosti licenčních smluv. „Každé písmo, tedy i písmo, které je volně dostupné v rámci licence Adobe CC, má licenční smlouvu přesně definující, jak s daným písmem nakládat,“ vysvětluje Filip.
O co se tedy přesně jednalo a jak celý případ kolem VMO dopadl? Zeptali jsme se samotných aktérů – Veroniky Burian, spoluzakladatelky TypeTogether, Tomáše Zadáka, CEO Studia Ler, a Jakuba Ráliše, ředitele VMO.
Autorkou písma Bely Display je Roxane Gataud. | Zdroj: TypeTogether
Kde je problém?
„Přítel, který se zabývá designem písma, mě upozornil na příspěvek na sociální síti poukazující na tvrzení muzea, že si nechalo vyrobit písmo na zakázku. Na obrázcích byla jasně vidět upravená verze našeho písma Bely Display,“ vysvětluje Veronika Burian, spoluzakladatelka písmolijny TypeTogether, a pokračuje: „Neměli jsme záznam o nákupu licence ani jsme nedali svolení k úpravě písma.“ S Veronikou Burian se pan Tomáš Zadák ze Studia Ler spojil poté, co bublina praskla a on napřímo kontaktoval Roxane Gataud s dotazem na zakoupení licence. TypeTogether tedy se Studiem Ler navázali společnou diskuzi: „Tomáš Zadák tvrdil, že písmo Bely Display upravovat nechtějí a že mají oni i VMO licenci Adobe CC, čímž celou situaci považoval za vyřízenou. Vzhledem k okolnostem to bylo poněkud zvláštní prohlášení. Údajně pouze došlo k chybě v interní komunikaci,“ říká Veronika Burian.
Logo VMO z dílny Studia Ler. | Zdroj: VMO
Problémů dle Veroniky v této situaci nastalo hned několik: písmo bylo upraveno, a nikoliv jen v obrysech, ale v celé abecedě A-Z. „Problémem je také původní tvrzení Studia Ler a muzea, že pro značku vytvořili speciální písmo, aniž by zmínili Roxane Gataud nebo TypeTogether. To není v pořádku. Jsme vždy otevřeni diskusi o takových úpravách a mohli bychom je dokonce povolit namísto toho, abychom požadovali jejich provedení vlastními silami,“ říká Veronika Burian.
Jakub Ráliš, ředitel VMO, se o nepovolených úpravách a nezmínění skutečné autorky písma dozvěděl prostřednictvím pana docenta Pavla Nogy, který byl současně členem odborné poroty, jež nový vizuál muzea vybírala. „Zjištěnou informací jsme byli upřímně zaskočeni, jelikož žádná pochybnost do té doby nevyvstala, jak při posuzování porotou, tak v rámci následné realizace díla zhotovitelem. Zároveň jsme na danou situaci museli bezodkladně reagovat, jelikož jsme se nacházeli v období, kdy nová vizuální identita stála na počátku, resp. těsně před zavedením do praxe, a čekaly nás další výdaje s tím spojené,“ popisuje situaci muzea jeho ředitel.
„Vzhledem k tomu, že jsme se v době zjištění této informace nacházeli v situaci řešení drobných reklamačních úprav předaného díla se zhotovitelem, bezprostředně jsme tuto informaci vůči zhotoviteli notifikovali. Vlastní činností jsme si ověřili, že použité písmo, ač je zhotovitelem provedenou úpravou částečně odlišné, zjevně vycházelo ze základního písma Bely Display od Roxane Gataud. V této souvislosti jsme i při využití právní podpory důkladně ověřili licenční podmínky pro použití písma Bely Display včetně možností a podmínek pro jeho úpravu. Jako objednateli díla a příjemci plnění nám samozřejmě záleželo na tom, aby předané dílo bylo prosto vad, včetně případných právních vad. Jakožto společensko-kulturní instituce jsme obecně povinni dbát na autorskoprávní ochranu, o to více v případě, má-li se týkat produktu, jímž se chce sama prezentovat,“ informuje Jakub Ráliš.
Možnosti úprav písma Bely Display. | Zdroj: TypeTogether
Řešení?
Jak situace ze strany TypeTogether dále probíhala? „Nejprve nepřišla žádná reakce, po dalším e-mailu, kterým jsme upozorňovali na další právní kroky, nás Studio Ler kontaktovalo ohledně poskytnutí licence na úpravu písma pouze pro použití loga. Dohodli jsme se na rozumné ceně pro obě strany a očekáváme, že dohodu dodrží.“
Tomáš Zadák ze Studia Ler tuto dohodu potvrzuje: „Rád bych doplnil, že jsme reagovali ihned po tom, co jsme se o této situaci dozvěděli. Písmo Bely Display je pro logo upraveno v rámci rozšířené licence. Úpravy se týkaly převážně serifů a drobných dekoračních prvků písma.“ Na otázku, jak tato situace nastala, odpovídá: „Došlo ke špatné komunikaci mezi naším accountem a grafikem. Chybu způsobila neznalost problematiky account managera, který od grafika dostal informaci, že písmo je upraveno, ale celkově jde o originální typografii k dané instituci. Account manager pak z obchodního pohledu přepsal slovo ‚originální‘ na ‚autorské‘, čímž vznikla ta chyba. Bohužel si toho pak již nikdo nevšiml. Nechali jsme pro jistotu udělat právní rešerši a provedli jsme školení celého týmu. Zároveň máme nové procesy schvalování, aby se toto nedorozumění znovu nestalo, protože si samozřejmě uvědomujeme, že to pro naši značku není dobré. Situaci jsme hned řešili s vydavatelem písma a máme všechny potřebné licence. Za nedorozumění jsme se omluvili, protože v našem úmyslu rozhodně nebylo zneužívat cizí dílo. Sami je tvoříme a víme, jaké to je.“
Variace loga VMO pro jeho budovy. | Zdroj: VMO
Situace je v tuto chvíli zdárně napravená také v muzeu: „Následnou komunikaci se zhotovitelem hodnotíme jako seriózní a proaktivní ve vztahu ke zjednání nápravy,“ říká Jakub Ráliš. „Vyjasnili jsme si pohled na vnímání označení ‚autorské písmo‘, a to vzhledem k citlivosti prostředí a souvislostí, za jakých bylo použito. Úpravou původního autorského díla, kterým dané písmo je, vzniká dílo odvozené, nikoli dílo autorsky zcela nové, přestože jinak kreativní (‚autorský‘) přístup nového zpracování není zpochybňován. Soutěž přitom za stanovených podmínek umožňovala použití existujícího cizího písma v autorově návrhu. K nesprávnému označení, a tedy pochybení na straně zhotovitele, došlo v důsledku nejasné interní komunikace licencí a autorství písma mezi více členy týmu, kteří na soutěžním návrhu a jeho dílčích částech spolupracovali. Na základě vzájemné komunikace, způsobu jejího vedení a přijatých řešení a opatření na straně zhotovitele jsme přesvědčeni, že se nejednalo o úmysl, nýbrž chybu lidského faktoru, která v konečném důsledku zhotovitele dostihla i co do finančního dopadu.“
Aplikace vizuální identity VMO v praxi. | Zdroj: VMO
Studio Ler muzeu prokázalo vypořádání veškerých autorských práv, včetně práv třetích osob, a možnost bezpečné dispozice s novou vizuální identitou bez dalších obav v souladu s uzavřenou smlouvou. Zejména byly předloženy potřebné licence a doklady o jejich zakoupení ve prospěch objednatele, včetně pořízení zvláštní licence opravňující k zásahu a modifikaci písma Bely Display.
Poučení?
„Bohužel podobné příklady úprav autorského písma nejsou nic neobvyklého, vždy se ale podobné záležitosti snažíme řešit přátelsky,“ říká Veronika Burian a dodává, že velmi často dochází k porušování licenčních podmínek z neznalosti, nikoliv ze zlé vůle. „Jinou záležitostí je samozřejmě neoprávněné připisování si autorství.“
Jak lze podle ní podobným situacím bránit? „Snažíme se o jednoduché a přímočaré licencování a vždy rádi mluvíme s našimi zákazníky. Jsme velmi otevřeni diskusi o jejich typografických potřebách. Jednou vydaná maloobchodní písma žijí svým vlastním životem. Nemůžeme a ani nechceme kontrolovat, jak jsou používána. Písma jsou nástroje. Je ale jasné, že při jejich navrhování máme představu o jejich, takříkajíc, ‚životě‘, a jsme rádi, když narazíme na skvělé vzorky.“
Písmo Bely Display. | Zdroj: TypeTogether
S Veronikou Burian souhlasí také Filip Blažek: „ I mně se poměrně často stává, že se na mě s dotazy obracejí grafičtí designéři, protože neznají podmínky licenčních smluv a nejsou si jistí, jakým způsobem písmo mohou upravovat. Je potřeba, aby se o této problematice mluvilo otevřeně – vždy lze do licenční smlouvy nahlédnout a ujistit se, anebo kontaktovat napřímo autora písma a domluvit se s ním.“
V záplavě různých, mnohdy volně dostupných písem na internetu se osoba autora typografie a podmínky jejího používání mohou snadno ztratit. Zásadní je proto pěstovat etiku oboru spojenou s edukací grafických designérů, odborné i široké veřejnosti a zveřejňováním dobrých i špatných příkladů užití autorských písem. Vlastivědné muzeum Olomouc je v tomto ohledu příkladem s dobrým koncem, respektive začátkem – novou vizuální identitu aktuálně již aktivně zapojuje do své komunikace.
