Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Ilustrátorka Kateřina Kynclová. Foto: Robert Tichý. Ilustrátorka Kateřina Kynclová. Foto: Robert Tichý.

Kateřina Kynclová: Ilustrace nejsou jen obrázky pro děti

Ilustrátorka Kateřina Kynclová pro CZECHDESIGN navrhla potisk plecháčku plného hraček a zároveň nakreslila ochutnávku těch největších lahůdek z našeho eshopu. S Kateřinou jsme se potkaly naposledy loni, když vyhrála soutěž na návrh obalu limitované edice tyčinky Kofila. Kde se od té doby objevily její kresby fixem a jak vypadají ilustrátorské Vánoce?

Co je ve vaší práci nového? Ovlivnila vás nějak soutěž na obal Kofily?

Od té doby jsem žádný takový obal nedělala, ale dostala jsem nabídku od jiné firmy, které prodává čokoládové tyčinky. Nakonec to nedopadlo, ale bylo zajímavé, že mě oslovili přímo v návaznosti na Kofilu. S prací je to ale jinak čím dál lepší, dříve jsem kreslila hlavně portréty, ale teď jsem začala dělat také tisky, což docela funguje a ozývá se mi dost lidí.

Já jsem si od vás v létě kupovala plakát s letními motivy, který se tehdy hodně prodával. Je to váš nejoblíbenější tisk, nebo ho od té doby už něco překonalo?

Léto je opravdu nejoblíbenější, zimu zatím moc lidí nechtělo. Podzim je sice pěkně barevný, ale lidé ho asi obecně nemají tolik rádi. Teď se ještě docela prodávají vánoční motivy, ty jsou možná spíš pro děti.

Kateřina Kynclová: jarní a letní plakáty. Foto: Kateřina Kynclová.Kateřina Kynclová: jarní a letní plakáty. Foto: Kateřina Kynclová.

Už několikátý rok vydáváte vánoční pohledy a balicí papíry s motivy starých ozdob a formiček na cukroví. Máte tohle opravdu doma?   

Ano. Ale většinou je to tak, že když si začnu dohledávat fotky, podle kterých kreslím, nacházím je na různých bazarech, a často je rovnou i kupuji. Když jsem kreslila takové ty postavičky, co vypadají jako skleněné, opravdu jsem si je koupila, mám jich doma plnou krabici. Ty dřevěné se ale hrozně špatně shánějí. Měli jsme je doma, když jsem byla malá – v kuchyni jsme měli před Vánoci vázu s větvičkami ozdobenou dřevěnými ozdobami.

Teď mi jeden kamarád posílal fotku, že si figurky z mých pohledů vystříhal a navěsil si je na stromeček. Já jsem je přitom kreslila i zezadu, kdybych to věděla, tak bych mu mohla udělat oboustrannou variantu (smích).

Kateřina Kynclová: vánoční pohlednice. Foto: Kateřina Kynclová.Kateřina Kynclová: vánoční pohlednice. Foto: Kateřina Kynclová.

Někdo možná takové ozdoby ještě najde doma, ale třeba ty formičky, co jste kreslila, jsme doma nikdy neměli…

My taky ne, objevila jsem je až v Praze v nějakém antiku, do té doby jsem je neznala. Ptala jsem se mamky, která říkala, že její babička do toho dělala čokoládu – tekutou čokoládu nalila do formiček a nechávala ji zatuhnout venku ve sněhu, tehdy býval na Vánoce vždycky sníh. Já jsem je ale použila na normální cukroví a také to šlo.

Kateřina Kynclová: vánoční pohlednice. Foto: Kateřina Kynclová.Kateřina Kynclová: vánoční pohlednice. Foto: Kateřina Kynclová.

Pocházíte z Vysočiny. Dodržujete nějaké tradice, které jinde neznají?

Asi ne, nebo je možná naše rodina tolik nedrží. Připravovala jsem teď adventní kalendář a dohledávala jsem si ty nejklasičtější české tradice a z nich jsme jich dělali jen pár – pouštěli jsme lodičky z ořechů, párkrát jsme zkoušeli lít olovo. Ale líbily se mi některé vesnické tradice, třeba že o půlnoci musí jít holka klepat na kurník a když se ozve kohout, znamená to, že se vdá.

Kateřina Kynclová: adventní kalendář. Foto: Kateřina Kynclová.Kateřina Kynclová: adventní kalendář. Foto: Kateřina Kynclová.

Nedávno jsme doma řešili, že táta zabíjel kapra vždycky kvůli nám, dětem, i když z toho byl vždycky vyděšený a nechtělo se mu do toho. Mívali jsme ho doma ve vaně asi do mých dvanácti let a já jsem to milovala, vůbec mi nedocházelo, že ho pak jíme. Chodila jsem ho škádlit a bublala mu do vany brčkem. Pak jsme ho jednu dobu nechtěla vůbec jíst a teď už si ho dám spíš jen z nostalgie.

Mohla byste pracovat i na Vysočině nebo je pro vás důležité být v Praze?

Já pracuji z domova a vůbec nepotřebuji být v Praze. Čím dál méně si se mnou někdo domlouvá pracovní schůzky, všichni raději zavolají nebo napíšou email, takže můžu být opravdu kdekoli. Přítel teď nově učí v Brně na FAVU v Ateliéru multimédií, tak řešíme, jestli se nebudeme stěhovat. Ale určitě by to nebylo nic příjemného, po sedmi letech v Praze tady mám milión věcí, které postupem času spíš přibývají než by ubývaly.

A když je mi něco líto vyhodit, ale vím, že to nepotřebuju mít u sebe, odvezu to k rodičům, kde se mi plní skříně věcmi. Dělám si takový archiv vlastní práce, mám tam i staré věci ze školy. Dřív jsem toho strašně moc vyházela, a pak mě to mrzelo, takže teď si raději všechno schovávám. Občas je docela vtipné se na to podívat zpětně, třeba když najdu svou maturitní práci z grafiky.

Máte nějaké motivy, které se vám stále vracejí?

Vůbec. Tehdy jsem dělala úplně jiné věci, celou střední i vysokou školu jsem se věnovala klasické grafice jako linorytu, leptům a podobně. Pak už jsem to nemohla ani vidět, ale teď bych se k tomu i docela ráda vrátila. Třeba litografii jsem dělala zatím jen párkrát v životě, je to sice hodně složitá a drahá technika, ale krásná.

Kateřina Kynclová: vánoční balicí papír. Foto: Kateřina Kynclová.Kateřina Kynclová: vánoční balicí papír. Foto: Kateřina Kynclová.

Kromě grafiky jste ale pracovala také na počítačové hře.

Ano, s přítelem a kamarády jsme vydali počítačovou hru, která se jmenuje Dark Train a člověk v ní ovládá vlak nebo třeba mechanickou krakatici. Pracovali jsme na tom strašně dlouho, asi čtyři roky jsme řešili jenom grafiku, celé je to vystříhané z papíru. Představujeme ji teď v Brně na Špilberku v rámci výstavy Kouzelný svět počítačových her. Ta je moc pěkná, ale hodně zaměřená na děti, což ta naše hra úplně není, je hodně náročná na přemýšlení a dítě by ji asi nezvládlo.

U počítačových her je to podobné jako s ilustrací, ta byla také donedávna chápána jako žánr pro děti, ale teď se zase přibližuje dospělým. Ilustrace byla dlouho vnímána jen jako obrázky pro děti, nikoli umění, které se vystavuje.

Tahle proměna je asi vidět i jinde, autorská ilustrace se čím dál víc uplatňuje také v časopisech, pro vydavatele je to cesta, jak se odlišit od ostatních.

To je dobře, mám radost, že se tohle děje, myslím, že všude nemůžou být jen fotky. Mně se líbí, když ilustrátor může zasáhnout i do sazby jako takové, což se u nás ještě tolik neděje. Ale je to možné – před časem jsem dostala nabídku od Ambiente, do jejich novin jsem mohla kreslit i do textu a to bylo super.

Kateřina Kynclová pro eshop CZECHDESIGN.Kateřina Kynclová pro eshop CZECHDESIGN.

Můj životní sen je kreslit do módních časopisů, dokreslovat šaty na modelkách. Ale to se dnes žádný časopis neodváží, žijí z toho, že dělají reklamu značkám, které chtějí prezentovat fotky svých produktů. Přitom módní kresby jsou krásná věc, ať už takové, jako dělá např. Martin Lacko, nebo ty staré – i v Burdě byla dříve spousta ilustrací, moje maminka hodně šila a já jsem jako dítě ty kresby milovala.

Jak vznikaly vaše ilustrace pro CZECHDESIGN?

Domlouvali jsme se na potisku plecháčků a mě nějak nic nenapadalo. Prohlížela jsem eshop a začala jsem kreslit jednotlivé věci, zasekla jsem se na tom třeba na čtyři dny. Mám radost, že se to nakonec použilo, i když na plecháčku je jen motiv hraček.

Kateřina Kynclová: CZECHDESIGN plecháček plný hraček.Kateřina Kynclová: CZECHDESIGN plecháček plný hraček.

A co byste si sama vybrala pod stromeček?

Já jsem poslední dobou posedlá dětskými hračkami. Pavla Boháčová, která dělá dřevěné hračky KUTULU, je moje bývalá spolužačka z Plzně, tři roky jsme spolu chodily na knižní vazbu. Obě jsme pak změnily obor, já jsem odešla na UMPRUM a ona si pro svou diplomku vybrala právě hračky.

Můj přítel je z Hlinska a nedaleko odtud je vesnice Krouna, kde žije pan Bukáček, který dělá dřevěné hračky. Vyrábí je na soustruhu, jsou to takové panny s kulatou hlavou a kuželovým tělem. Vybírá si selské motivy, má mimo jiné i koně a husary. Rodiče mého přítele tyto hračky sbírají, mají jich plné vitríny. Když jsem jim kreslila portrét, nakreslila jsem jim tam právě i ty krounské hračky, které jsou nádherné.

Kateřina Kynclová: ilustrace hraček KUTULU pro CZECHDESIGN.Kateřina Kynclová: ilustrace hraček KUTULU pro CZECHDESIGN.

Pořád si kupuju hračky, nedávno jsem si pořídila dřevěnou skládačku Golo, ze které se dá poskládat asi deset druhů zvířat, tak jsem si koupila červené, zelené, modré a žluté. A kromě dřevěných hraček mám ráda i ty nafukovací od Fatry. Jako dítě jsem měla buvola, ale maličkého, teď bych chtěla toho velkého (smích). I s přítelem si dáváme hračky jako dárky. A mně všichni kupují fixy.

Kateřina Kynclová: ilustrace hraček pro CZECHDESIGN.Kateřina Kynclová: ilustrace hraček pro CZECHDESIGN.

Asi se to mění i s věkem, já teď čím dál víc dokážu ocenit praktické dárky, jako třeba ponožky.

To radši neříkejte, já jsem jednou řekla, že bych si přála ponožky a od té doby nedostávám nic jiného. Měla jsem takové období, kdy jsem si kupovala všechny odstíny, měla jsem úplně celou paletu barev. Přítelova mamka si to zapamatovala a vždycky, když se vidíme, dostanu od ní ponožky. Ono se to nezdá, ale já ji vidím několikrát do roka, takže už teď nevím, co s nimi. Ale já už jí to nedokážu říct, aby se neurazila. Takže pozor na to, co si přejete (smích).

Galerie

Další články