Udržitelnost jako velké téma v designu rezonuje posledních několik let. To, že by se měl designér při navrhování chovat šetrně k přírodním zdrojům a pečlivě zvažovat volbu materiálů, se už snad dá považovat za samozřejmý standard. Tento nárok klademe ale také na další obory s designem spojené. Jak je tomu například ve výstavnictví, které artefakty, ať už designérské či umělecké, prezentuje veřejnosti?
Architektura nebo také instalace výstavy je jedním ze zásadních vjemů, které mohou divákovi napomoci při pohybu prostorem galerie nebo muzea, vést ho a předkládat mu vystavená díla z preferovaných perspektiv. Osoba architekta v prvé řadě reaguje na vystavované objekty a skrze návrh výstavní instalace vytváří mezi těmito objekty a prostorem jistou interakci. Bere v potaz to, co každé vystavené dílo vyžaduje, ale také zastřešující koncepci kurátora výstavy. Svým vkladem však přináší navíc další interpretační rámec, díky němuž může divák vnímat výstavu v dalších souvislostech. Pomocí podstavců, paravanů, konstrukcí a dalších prvků komponuje designér nebo architekt prostředí, v jehož kontextu divák vnímá vystavovaný artefakt. Vzniká tak atmosféra, v jejímž rámci se vše odehrává, a tak bychom proces tohoto zpřístupňování vystavovaných artefaktů mohli nazvat jistou formou scénografické tvorby.
Výstavy jsou svým společenským a vzdělávacím přínosem nedílnou součástí světa kultury. Je však také potřeba se zamýšlet kriticky nad tím, je-li vytvořená výstavní architektura vždy opodstatnitelná, nebo se pouze jedná o ekologicky nešetrnou manýru bez přidané hodnoty.
Tento článek se snaží představit pozitivní příklady výstavní praxe. Rozhodně se ale nejedná v našem prostředí o běžný standard. Na příkladech vybraných výstav a studií prezentujeme diverzitu přístupů, kterými lze promítat šetrný přístup do výstavní architektury. Za cíl si klademe vzbudit vnímavost diváka vůči tomu, co výstavní architektura je a jaké faktory se podílí na její výsledné podobě.
Opakované využití, nebo unikátní efekt
Právě to, do jaké míry výstavě prospívá opakované použití materiálu, řešil například architekt Marko Čambor, autor architektury výstavy Logika růstu (Muzeum umění a designu, Benešov, 17. 3. – 27. 8. 2023). „Je otázkou, zda u tak malého segmentu, jako je výstavnictví, je skutečně třeba dbát na udržitelnost jako na vůdčí parametr. U architektonického návrhu výstavy jde totiž především o vizuální dojem. Zakomponovat do návrhu přístup udržitelnosti je tedy vždy trochu na úkor této primárně žádané funkce,“ přibližuje svůj pohled na věc architekt. Ve svém návrhu pracoval například s dřevěnými fošnami, které mělo muzeum k dispozici, a vytvářel z nich rámce pro vystavená díla. Přestože šlo tedy o upcyklaci (přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality, pozn. red.) zbytkového materiálu, vznikly ojedinělé konstrukce, na míru konkrétním dílům.
Vhled do výstavy Logika růstu v MUD Benešov | Foto: Silvie Heřmanská Korenková
Využití již existujícího materiálu kreativním přístupem je Marku Čamborovi blízké, zároveň si však uvědomuje riziko tohoto přístupu: „Když budeme vždy pracovat se zbytkovým materiálem a ten zpracovávat a upravovat pro potřeby nové výstavy, budou nám například rozměry materiálu klást určité limity, které mohou být na škodu vizuální stránce výstavy, a nepodpoří tak dostatečně vystavovaná díla. V rozporu s unikátní estetikou výstav vnímám také to, že po nějaké době se začnou opakovat určité principy, jakými je možné materiál znovu využít, a jedinečná tvář a vyznění architektonických návrhů se tak začne slévat do jednotného vizuálu.“
Modulární tvář výstavy
Vznik výstavního systému s charakteristickým vzhledem, který se bude při dalším využití ve výstavě opakovat, však nemusí být na škodu. Tento přístup může být inspirativní v tom, že může vzniknout mobiliář, který bude udávat dlouhodobě tvář výstavní instituce. S touto koncepcí přistoupila k návrhu výstavního mobiliáře designérská dvojice Herrmann&Coufal. Příkladem je variabilní mobiliář, který navrhli k příležitosti výstavy Postup jako výstup (Technologické centrum Mikulandská, Praha, 29. 4. – 28. 5. 2022). „Nábytek vznikl na míru pro novou technologickou budovu UMPRUM na Mikulandské, kde chyběl výstavní mobiliář pro hlavní prostor. Chtěli jsme vytvořit systém, který by byl modulární a tím pádem využitelný všemi ateliéry a obory,“ komentují designéři. Školní výstavy, na které často nebývá příliš velký rozpočet, si tímto přístupem zajistily i do budoucnosti univerzální mobiliář, jenž může škola opakovaně využívat a šetřit tak náklady s výstavou spojené.
Do návrhu se promítá pro tuto dvojici charakteristický rys DIY estetiky. Deskový materiál, který využívají pro podstavce a policové systémy, je k sobě pouze stažen spojkami. Do desek se tudíž nevrtá ani nedělá jiný zásah a materiál tak zůstává nepoškozený k možnému dalšímu využití. „Trápí nás odpad, který se po výstavách a jiných kulturních akcích hromadí. Opakovatelně využitelné výstavní sokly nám tedy připadají jako možná cesta, určitě ale není jediná. Radikálnější řešení by bylo, pokud bychom materiál použitý k výstavě využili pouze second-hand, případně ho zapůjčili a po výstavě nepoškozený vrátili,“ nastiňuje další možný posun v tomto uvažování designér Eduard Herrmann.
Poměr cena výkon
Náklady na výstavní architekturu tvoří nemalou část rozpočtu výstavy a je pro ni oslovován architekt či designér, který volí, jak a z čeho bude výstavní systém vytvořen. Můžeme jej pak hodnotit jak z pohledu materiálu samotného, jeho původu a životnosti, tak také z pohledu nákladů spojených například s převozem potřebných dílů nebo náročnosti jeho montáže a demontáže. Vedle statických výstav v institucích nebo alternativních prostorách se toto téma týká ale také putovních výstav či krátkodobých prezentací. V tomto ohledu sleduje téma šetrnosti studio MONUMENT office, které se zaměřuje na platformu výstavního stánku pro prezentaci produktů či služeb: „Ekologie a udržitelnost jsou termíny, které se snažíme mít v MONUMENTu na paměti neustále, ať pracujeme na čemkoliv. To však neznamená, že každý projekt, který vytvoříme, se automaticky točí pouze kolem slova udržitelnost. Záleží na konkrétním zadání, na klientovi a v neposlední řadě i na rozpočtu. Obecně platí, že kvalitní a udržitelné materiály jsou radikálně dražší než ty standardní.“
Vtažení perspektivy udržitelnosti do návrhu tak musí být vyváženo logickou úvahou o vhodnosti materiálu pro plnění jeho účelu. „Nejnáročnější jsou krátkodobé výstavní veletrhy, se kterými máme velkou zkušenost a kde je to s udržitelností hodně náročné. Není totiž snadné vytvořit stánek, který by se dal znovu jednoduše použít na více výstavách. Firmy chtějí každý rok zaujmout něčím novým, výstavní plochy veletrhů se velmi liší a v neposlední řadě stánek, který lze znovu použít, vždy stojí v prvotní investici výrazně více než stánek na jedno použití. Zároveň musí klient řešit jeho uskladnění po celý rok,“ říká kreativní ředitel MONUMENT office Václav Mlynář a dodává: „Dlouhodobá varianta vyžaduje jiný kontext. Za každou cenu nehledáme materiál s nejnižší uhlíkovou stopou. Vybíráme takový, který je pro dané použití vhodný a který hlavně vydrží náročné používání. Ve výsledku může být tento materiál výrazně ekologičtější než jeho eko-alternativy. Díky lepším vlastnostem si dokáže déle uchovat svou funkčnost a svůj estetický vzhled a tím výrazně prodloužit životnost celku.“
Výstavní mobiliář pro výstavu ECO? navrhlo studio MONUMENT office. | Zdroj: Česká centra
Myšlenky studia lze sledovat například na putovní výstavě ECO?, která vznikla ve spolupráci s Českými centry v roce 2022 a jejíž kurátorkou byla šéfredaktorka Czechdesignu Veronika Pařízková. Putovnímu charakteru výstavy šlo studio naproti vytvořením soklů z kartonu, jehož výroba je ekologicky nenáročná a zároveň umožňuje složení jednotlivých dílů do ploché podoby tak, aby při přepravě zabíraly co nejméně místa a tím také snižovaly náklady na přepravu výstavy.
Limity výstavy jako její přednosti
Když mluvíme o kartonu jako nosném materiálu výstavy, nemůžeme opomenout studio OKOLO. To se věnuje převážně krátkodobějším instalacím „pop-upového“ charakteru, které se pojí například s limitem, jako je relativně nízký rozpočet a s ním spojené nenáročné materiálové řešení. Pro tento charakter výstav je tedy karton ideální volbou, a to rozhodně ne na úkor výsledného výrazu výstavy. K papíru jako materiálu studio přirozeně tíhne: „Ostatně jsme stále více grafičtí designéři nežli architekti a umíme s papírem v mnoha ohledech pracovat, známe jeho limity, ale i přednosti,“ komentují.
Díky této znalosti materiálu jsou schopni z něj těžit také v rámci výstavní architektury, která s sebou nese právě zmiňované limity. „Omezení bereme často spíš jako výzvu. I z těchto důvodů se v našich realizacích mnohdy objevuje například práce s papírem, který bývá navíc využit i tam, kde by byl běžně zastoupen jiný, více konstrukční materiál. Pokud se s ním ale pracuje chytře, jsou jeho vlastnosti pro takové výstupy z našeho pohledu ideální. Navíc je lehký na transport, snadný na manipulaci a následně i šetrnější při likvidaci.“
Předností kartonového mobiliáře je pak také přirozená vlastnost papíru: jeho plošnost. „S oblibou své instalace nazýváme jako ‚výstavy v krabici‘, u kterých se snažíme, aby byly v nerozloženém stavu co nejvíce ‚flatpack‘ a umožnovaly tak co nejsnadnější transport bez větší prostorové náročnosti,“ dodává studio. Jejich využití kartonu jako materiálu schopného konstrukčně zastoupit (ekonomicky i ekologicky) náročnější materiály můžeme sledovat například na 28. Mezinárodním bienále grafického designu v Brně (Moravská galerie, Brno, 11. 5. – 26. 8. 2018) nebo na výstavě Cesta ven: Český design na stránkách zahraničních časopisů 1998–2018 (Designblok 2018, Průmyslový palác – Výstaviště, Praha, 25. 10. – 29. 10. 2018).
Funkční transformace
Šetrnost v přístupu k výstavní architektuře můžeme ale skloňovat v mnoha dalších ohledech. Například instalace pro projekt Unique Client (Alcova, Milan Design Week 2022, Miláno, 5. 6. – 12. 6. 2022) ztělesňuje přístup využití prefabrikátů v kombinaci s možností proměny funkce architektury. Návrh připravili studenti Produktového designu UMPRUM Jan Lechner, Mikuláš Procházka a Karolína Vintrová. Instalace sestávala jednak z velkoformátových lightboxů jako nositelů fotografií a zároveň dominantního prvku výstavy. Investice do platformy světelných panelů byla vědomě dlouhodobá, jelikož panely následně budou sloužit potřebám další prezentace různorodých školních projektů.
Druhým stěžejním prvkem instalace bylo trubkové lešení, které bylo zakoupeno již použité. Přístup nad přemýšlením o šetrnosti se tedy projevil ve volbě vhodných konstrukčních prvků: „Spíše než na recyklované nebo recyklovatelné materiály jsme se v návrhu zaměřili na funkční, kvalitní a modifikovatelné prvky, které budou i po výstavě sloužit v nových podobách a principech. V kontextu přemýšlení nad udržitelností jsme při navrhování často dělali krok zpátky, lešení jsme například plánovali vypůjčit přímo v Miláně místo zakoupení a smířili jsme se s tím, že třeba bude rezavé nebo ho budeme muset krátit na místě, ale finančně i logisticky nakonec vycházelo lépe lešení koupit v Česku, odvézt ho předpřipravené do Milána a zase ho přivézt zpátky.“
Výstavní architektura byla dále transformována třeba do hudební stage. | Foto: Denis Koutník
Právě volba prefabrikovaných dílů lešení se jeví jako důmyslné řešení. Jeho sestavení lze upravovat pro tentýž projekt na míru vždy jinému výstavnímu prostoru. Jelikož ho lze následně sestavit do mnoha dalších kompozic, nabízí se vkládat do něj také možnosti dalšího využití. Příkladem je hudební stage, kterou studenti sestavili ve svém ateliéru v mezidobí skončení výstavy a její potenciální znovuprezentace.
Vstup náhody do procesu
Častým vstupním faktorem, který ovlivňuje podobu výstavní architektury, je už zmiňované snížení nákladů. Tak to bylo také v případě instalace pro neziskový projekt Krásná práce (Galerie 1, Praha, 5. 11. – 26. 11. 2022), pro nějž připravila návrh designérská dvojice Honzová&Costantino. Tato výstava nebyla ve světě designu výjimkou v poohlížení se po materiálu alternativní cestou. „Do karet nám hrály vyřazené tubusy z Národního divadla, které jsme doplnily malými odpadními tubusy ze strečových fólií získané ve firmě na elektrické rozvaděče. Využívat vyřazený a již nepotřebný materiál nás bavilo, ale tento přístup práce je hodně ovlivněný náhodou a ne vždy se dá spoléhat na to, že nám daný materiál do koncepce sedne. Nakonec jsme se ještě rozhodly obalit tubusy do látkových tapet a dát jim šmrnc, který podtrhne charakter výstavy a tím také pozvedne prvotní materiál,“ říkají designérky.
Nabízí se otázka, jaký bude další život těchto papírových tubusů. „Do příštího roku vzešly ze strany Krásné práce tendence o další ‚recyklaci‘ mobiliáře kvůli menší zátěži na rozpočet. Ovšem ani papírové tubusy se nedají používat donekonečna a uvidíme, v jakém budou stavu,“ komentuje dvojice. Přestože se přiklání k šetrnému přístupu, jsou si designérky vědomy důrazu na klíčový rys výstavní architektury, kterým se navracíme na začátek článku. „Na výstavu chodí návštěvníci rozjímat nejen kvůli vystaveným artefaktům, ale také kvůli atmosféře, která na ně díky vhodně zvolené scénografii dýchá a promlouvá k nim. Proto by za nás byla škoda použít stejný, jen trochu poupravený mobiliář, jenž se objevil už loni.“
Uvažovat nad rámec
Představili jsme zde několik příkladů, které považujeme za svědomitá a zároveň kreativní řešení v rámci tématu výstavní architektury. Jsme si ale vědomi toho, že nejde o samozřejmý standard, se kterým by se u nás dalo ve výstavním provozu počítat. Ceníme si však snahy českých designérů myslet nad rámec pouhé realizace požadovaného mobiliáře a nahlížet na věc právě například z perspektivy šetrnosti zacházení s materiálem.
Tématu šetrnosti ve výstavním designu nejen s ohledem na využívaný materiál, ale také na jeho transport, uvažování nad doprovodnými tiskovinami k výstavě a dalšími aspekty se věnovalo Muzeum architektury a designu v Ljubljaně, které v rámci loňského bienále designu BIO 27 připravilo Manuál udržitelné kulturní produkce. Rádi bychom ho tímto představili také českým tvůrcům a institucím a vyzvali je k vědomé tvorbě.
