Zatím ale řetězce rychlé módy stále otevírají nové pobočky a obsazují další trhy. Oblečení, které nadnárodní giganti produkují, je tak nekvalitní, že ho ani second handy neberou, a z cenných zdrojů se tak stává odpad. Trendy se točí jeden za druhým, spotřeba oblečení na člověka stoupá, lidí přibývá. Vyhlídky do budoucnosti jsou katastrofální a řada profesionálů i uvědomělejších spotřebitelů se ptá, co s tím budeme dělat?
Móda na Designbloku 2015, Vojtěch Novotný, foto: Jan Hromádko
Někteří jim odpovídají otázkou. Pokud oblečení vyrobené v Asii přestaneme kupovat, co budou ti chudáci v továrnách dělat? Je třeba si uvědomit, že koupí oblečení v řetězci s rychlou módou nepodporujeme dělníky a dělnice v Asii, ale nadnárodní korporaci, která tyto lidi vykořisťuje. Většina peněz končí v kapsách vysoce postavených manažerů i akcionářů korporace. Každým nákupem se tak stáváme součástí mašinerie novodobého otroctví. Společnost tím v praxi potvrzuje, že šedesát miliónů lidí na zemi má žít v nelidských podmínkách, pracovat až šestnáct hodin denně a dostávat plat pod hranicí chudoby.
Představa, že dojde k hromadnému bojkotu řetězců s rychlou módou, je dnes bohužel sci-fi. Příliš mnoho lidí upřednostňuje pohodlí a lenost před zodpovědností a smysluplným jednáním. Zároveň v globálním měřítku stoupá počet lidí, kteří vnímají skutečnou cenu levných produktů. Nakupují méně, ale kvalitněji. Podporují příští generaci značek a podnikatelů, v jejichž strategií není jen vlastní obohacení. Ti zaměstnávají i lidi v Asii. Příkladem takového přístupu jsou třeba značky People Tree nebo Pants for Poverty.
Celý článek si můžete přečíst na stránkách www.materialtimes.com.
