Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Petr Kučera se v současnosti plně věnuje Národní kulturní památce Vyšehrad, kde od začátku roku působí jako ředitel. | Foto: Marek Sybal Petr Kučera se v současnosti plně věnuje Národní kulturní památce Vyšehrad, kde od začátku roku působí jako ředitel. | Foto: Marek Sybal

Jsme jedna z nejvíce „zapamátkovaných“ zemí světa. S architektem Petrem Kučerou o tom, jak skloubit staré a nové a proč je někdy lepší bourat

Architekt, ale trošku i herec, nový ředitel Vyšehradu, hyperaktivní člověk se zájmem o vzdělávání lidí – to a mnohem více je Petr Kučera. Jak se k architektuře dostal, co si myslí o novostavbách v historickém prostředí a která místa by podle něj měl v Praze každý znát? To vše zjistíte v následujícím rozhovoru.

Petr Kučera je pražským rodákem, průvodcem a propagátorem kvalitní architektury. Několik let působil jako architekt a projektant v ateliéru Jakub Cigler Architekti, v současnosti se plně věnuje Národní kulturní památce Vyšehrad, kde od začátku roku působí jako ředitel, přičemž již stihl Vyšehrad obohatit o tři prohlídkové okruhy a novou vizuální identitu od Jana Matouška a Mirky Mitískové.

Nová vizuální identita NKP Vyšehrad, V symbolizuje dvě věže baziliky sv. Petra a Pavla, a zároveň odkazuje na Vyšehrad a prvního českého krále Vratislava | Zdroj: Jan Matoušek a Miroko MarokoNová vizuální identita NKP Vyšehrad, V symbolizuje dvě věže baziliky sv. Petra a Pavla, a zároveň odkazuje na Vyšehrad a prvního českého krále Vratislava | Zdroj: Jan Matoušek a Miroko Maroko

Proč jste se rozhodl být architektem a jak jste se od navrhování dostal k architektonickým procházkám a veřejnému prostoru?

PETR: Musím říct, že za vším stála moje matka, která se mnou už od dětství cestovala po památkách. Už v tom útlém věku jsem si vybudoval vztah k památkám a architektuře obecně, což je zásadní. Jako malý jsem pořád kreslil domy a snad už ve čtvrté třídě jsem si říkal, že bych chtěl být architektem. Proto jsem zvolil matematicko-fyzikální gymnázium Christiana Dopplera, abych se adekvátně připravil na vysokou a poté jsem pokračoval na architektuře.

Co se týče průvodcovství, vždycky mě bavilo i divadlo, v procházkách jsem své záliby spojil – baví mě o architektuře mluvit, vystupovat před lidmi, vzdělávat je, aby měli vztah k místu, kde žijí. S procházkami jsem začal už na vysoké škole, kdy jsem brigádně prováděl pro Pražskou informační službu, na čas jsem si z komentovaných procházek udělal živnost. V současnosti dělám vycházky na klíč pro instituce, např. pro IPR, školy nebo různé pražské odbory a městské části. Realizovali jsme i projekt archibusarchitram.

Jednou z akcí, na kterých se Petr Kučera podílel, byla komentovaná architektonická projížďka tramvají - tak vznikla Architram. | Zdroj: facebook CAMPJednou z akcí, na kterých se Petr Kučera podílel, byla komentovaná architektonická projížďka tramvají - tak vznikla Architram. | Zdroj: facebook CAMP

Kromě vycházek na klíč máte zkušenosti i s procházkami pro širokou veřejnost, kdo na takové procházky chodí a které trasy jsou nejoblíbenější?

PETR: Před 15 lety na procházky pro veřejnost chodili ze dvou třetin senioři – měli čas a zajímalo je to. Teď rok od roku přibývá mladých lidí, kteří postupně ty starší vytlačují – berou procházky často jako doplněk ke studiu, už to tím pádem nejsou „nostalgické“ procházky, ale víc odborně zaměřené.

Nejoblíbenější trasou je stále historické centrum, ale podané jinak, neturisticky – na Karlově mostě probíráme symboliku jednotlivých soch a jejich historii, na hradě si říkáme, jak se stavěla katedrála a jak konstrukčně funguje. Na druhé straně jsou lákavá i netradiční témata, dělal jsem procházky a cykly po zaniklých pražských kavárnách, pražských pasážích nebo třeba po zapomenutém venkově (Starý Prosek, Stará Hostivař), kde jsme zkoumali, co zbylo z původních vesnic připojených k Praze. Později jsem začal podnikat výlety do okolí Prahy, jezdíme ale i do Brna nebo Vídně, kde pátráme po tom, jak se česká architektura Vídní inspirovala.

Je nějaké místo, které by měl každý (přinejmenším Pražan) znát?

PETR: Některá utajená místa by měla zůstat neprozrazená, ať si je každý najde sám. Ale za zmínku určitě stojí třeba Vyšehrad, Staroměstská a Pražská (Holešovická) tržnice, Nový Karlín, ale i nová zástavba v Holešovicích či stará jádra vesnic připojených k Praze – Starý Prosek, Staré Bohnice atd. Světovým fenoménem je potom Šárecké údolí – která světová metropole může říct, že má na dosah stanice metra takový kus divočiny. Obecně vzato je příroda kolem Prahy úžasná, málokde ve světě je tak blízko městu. Zajímavé je, že nejvíce znají Prahu přespolní, jelikož se snaží poznat nové prostředí, ve kterém se ocitli.

Vizualizace Pražské tržnice po rekonstrukci | Zdroj: designmag.czVizualizace Pražské tržnice po rekonstrukci | Zdroj: designmag.cz

Na svém Facebooku sdílíte mimo jiné staré fotografie Prahy, ale hlavně informujete o novinkách na Vyšehradě a aktuálních kauzách týkajících se veřejného prostoru. Co si myslíte o spojení nové a staré architektury, tedy novostavbách v historických částech měst?

PETR: V Česku máme mimořádné množství památek, v přepočtu na rozlohu a počet obyvatel jsme jedna z nejvíce „zapamátkovaných“ zemí světa. Vlastníme mimořádné kulturní dědictví, na které jsme hodně hákliví a střežíme si ho, z toho vyplývá i hodně velká konzervativnost, zejména v Praze. Nicméně zde tyto kontroverze nové–staré byly už před sto lety, musíme se naučit, že současnou architekturu lze skloubit s tou historickou a není to „buď anebo“. V hromadě dalších zemí už to dokázali a funguje to, zahraniční turisty přitom zajímá právě naše současná architektura.

Máte nějaký oblíbený příklad, kde se tohle spojení povedlo?

PETR: Je hromada dobrých ukázek, z mého pohledu převážně mimo Prahu, např. olomoucké Arcidiecézní muzeum, kde jsou betonové a skleněné prvky vsazeny do historické budovy – celek funguje skvěle, ale v Praze je něco takového dodnes tabu. Nebo veřejné prostory a pěší zóny v Brně včetně tamního orloje – je to moderní zajímavý počin, který budí vášně, ale stal se ikonou města. To, že nějaký prvek vyvolává diskusi, je podle mě správné – kvalitní díla často vzbuzují kontroverze. Ostrava-Vítkovice zase protknula industriální dědictví životem pomocí multifunkčního sálu Gong a festivalu Colours of Ostrava. V Plzni najdeme čtyři výrazné kašny na velmi decentním historickém náměstí. 

Dobré příklady jsou samozřejmě i v Praze, vidím ovšem problém v tom, že se stále zabývá spíše okruhem, letištěm a metrem, což je na jedné straně pochopitelné. Na druhou stranu se například Václavské náměstí začíná upravovat podle vysoutěženého návrhu až po 15 letech a Staroměstské, Karlovo a Malostranské náměstí mají podobu, kterou získaly před 30 lety. Za tu dobu zvládla hromada menších měst svá náměstí důstojně zrekonstruovat, jedno z mála horších náměstí je v Hradci Králové, tam mají na náměstí parkoviště.

Vítězný návrh na revitalizaci Václavského náměstí od Jakub Cigler Architekti | Zdroj: jakubcigler.archiVítězný návrh na revitalizaci Václavského náměstí od Jakub Cigler Architekti | Zdroj: jakubcigler.archi

Mám dojem, že se u nás často historická budova zboří a na jejím místě se postaví jiná stavba místo toho, aby se původní dům rekonstruoval. Je to tak?

PETR: Podle mého pragmatického názoru, pokud má být stará budova vyměněna za novou, kvalitnější, je to výměna kus za kus a na tom je minimálně Praha založena. Záleží ale vždy na konkrétní budově, investorovi a stavebníkovi. Je třeba si přiznat, že některé stavby jsou těžko upravitelné k jinému účelu, např. kontroverzní demolice Transgasu, byla to zajímavá stavba, ale problematicky využitelná a financovatelná, a tedy těžko udržitelná. Větší problém vidím v úmyslném ničení památek, např. u nádraží Vyšehrad je jasné, že dochází k účelné destrukci stavby, majitel bohužel ví, že mu hrozí směšná pokuta v porovnání s hodnotou volné parcely, kterou získá. Osobně vidím jako největší problém to, že stále nemáme systémy, jak tohle řešit, až moc se bojíme vyvlastňování destruovaných památek.

Na západě toto umí, třeba Italové jsou podobně konzervativní jako my, ale postihy, které u nich hrozí za nedodržení principů památkové péče, jsou tam tak tvrdé, že si stavitel nedovolí jít proti nim, jelikož by ho to zničilo. U nás se bohužel investoři chovají jinak, my takové páky nemáme. Památková ochrana je jen statut a je důležité, jaký charakter má majitel stavby a jaký k ní má vztah. Ve chvíli, kdy je objekt v havarijním stavu, se stanoviska památkářů obcházejí a v případě narušené statiky se budova může zbourat.

Nádraží Vyšehrad je bohužel v dezolátním stavu a majitel ho nechává chátrat. Je možné, že pro budoucí generace zůstane zachováno pouze v podobě tohoto 3D modelu. | Zdroj: sketchfab.comNádraží Vyšehrad je bohužel v dezolátním stavu a majitel ho nechává chátrat. Je možné, že pro budoucí generace zůstane zachováno pouze v podobě tohoto 3D modelu. | Zdroj: sketchfab.com

A na závěr se zeptám – je nějaký projekt, na jehož realizaci se vyloženě těšíte?

PETR: Těším se na rekonstrukci Průmyslového paláce, baví mě probíhající přeměna Výstaviště, upravená Stromovka a finišující oprava Šlechtovy restaurace nebo třeba skvělý projekt rozvoje Pražská tržnice. Oceňuji to, že se Praha konečně zajímá o svůj majetek a zároveň se investuje v rámci města, nečeká se jenom na developery. Jsem zvědavý i na metro D, v současnosti je ale rozjetá spousta věcí dobrým směrem.

Galerie

Další články