Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Klára Kvízová ve svém ateliéru | Foto: Jiří Hroník Klára Kvízová ve svém ateliéru | Foto: Jiří Hroník

Její rukopis nesl kultovní časopis Živel nebo řada architektonických studií. Grafická designérka Klára Kvízová nyní zakládá vlastní studio

Grafická designérka Klára Kvízová započala novou etapu svého profesního života. Po mnoha letech odešla z etablovaného grafického studia ReDesign, které založila společně s Petrem Krejzkem, a rozhodla se vystupovat pod svým jménem. Klára nás pozvala do svého útulného studia na pražské Hanspaulce, kde jsme si povídaly o novém projektu, který vede společně s redaktorkou Respektu Karolínou Vránkovou, o tom, jak náročná je spolupráce s architekty nebo o jejích plánech do budoucna.

Krok k větší svobodě

Nejlépe si vás lidé určitě spojí s ReDesign studiem. Vy jste se tento rok rozhodla odejít a pracovat pod svým jménem. Co za tímto krokem stálo?

KLÁRA: Určitě životní změna, nová etapa, která sice není úplně uzavřená, ale na druhou stranu se nebráním něčemu, co je otevřené a směřuje jiným směrem. Zjistila jsem, že mi vyhovují komornější projekty, na kterých pracuji sama nebo s malým týmem lidí. Nebýt ve studiu, které má permanentně více lidí a člověk se musí starat o přísun práce pro všechny. Jsem teď svým pánem, což je mi příjemnější. Vyselektovala jsem si také projekty, které mi byly blízké. 

Klára Kvízová nás pozvala do svého útulného studia na pražské Hanspaulce. | Foto: Anželika RybakKlára Kvízová nás pozvala do svého útulného studia na pražské Hanspaulce. | Foto: Anželika Rybak

Cítíte teď větší svobodu?

KLÁRA: Ano, ale je vykoupená nesvobodou jiného charakteru. Nemáte komfort kdykoliv využít kohokoliv z týmu studia, musíte dopředu rozmyslet termíny, kdo kdy na čem bude pracovat. Myslím, že jsem se ale naštěstí během své kariéry naučila věci odhadovat tak, že se to dá pěkně stihnout. Teď tedy mluvím spíše o provozních věcech, ale hlavní důvod byl také ve způsobu uvažování. Chtěla jsem pracovat na věcech, které mě baví a nejsou třeba až zas tak vidět.

Plánujete do budoucna pracovat jen sama na sebe, nebo byste ráda přizvala i pár dalších lidí?

KLÁRA: Když to půjde, tak malý tým ráda otevřu. Záleží samozřejmě na zakázkách. Mám kolegy ze školy, kteří se mnou už teď pracují. Spolupracuji neustále se dvěma až třemi lidmi. Už to ale není v chodu, který byl nastolen předtím, kdy jsem měla zodpovědnost za více lidí.

Jaký projekt vám za ta léta přirostl nejvíce k srdci?

KLÁRA: Projektů byla spousta. Vzpomínám na začátky, kdy jsem pracovala na časopisu Živel, pak to byl ten fenomenální projekt hudebního festivalu Pražského jara, který se podle mě všem, kteří jsme na něm pracovali, vryl po kůži. Byly to opravdu čtyři intenzivní roky, jelikož zakázka byla veliká. Mezitím jsme pracovali na několika projektech, ne tak rozsáhlých, ale velmi zajímavých.

Vizuál festivalu Pražské jaro z roku 2014 | Zdroj: Klára KvízováVizuál festivalu Pražské jaro z roku 2014 | Zdroj: Klára Kvízová

V současné době hodně pracuji s architekty, se kterými je spolupráce těžká, ale myslím si, že když člověk má jistou vytrvalost a především zkušenosti, mohou být tyto kooperace opravdu skvělé. Když je člověk v konečné fázi ještě větší hnidopich, než jsou oni sami, tak se to dá zvládnout (smích).

Na to jsem se vás chtěla právě zeptat, hodně lidí má s architekty komplikované zkušenosti. V čem je s nimi práce výhodou a v čem je to naopak výzva?

KLÁRA: Mně se líbí jejich přemýšlení. Jsou ryze racionální. Musí se na ně zacílit ze správné vzdálenosti. Jsou pak nakloněni věcem, které by si třeba ve své práci nemohli dovolit, takže je lákáte na různé iracionální nápady. Dělala jsem loga pro řadu renomovaných studií a kanceláří. Některé z nich si vybrali velmi odvážná loga, která užívají třeba už dvacet let.

 

Tiskoviny pro architektonickou kancelář Pavel Hnilička Architects+Planners s.r.o. | Zdroj: Klára KvízováTiskoviny pro architektonickou kancelář Pavel Hnilička Architects+Planners s.r.o. | Zdroj: Klára Kvízová

Když se vrátím k časopisu Živel, u jehož zrodu jste stála ještě při studiích na UMPRUM, vydává se stále?  

KLÁRA: Ano, v ReDesignu jsme ho dělali dlouho, vlastně v ReDu stále existuje. Už ale jen velmi sporadicky, zhruba jednou do roka. Dnes to ale není časopis, spíš taková revue, která má zhruba 300 stran. Vždy se mi líbila taková jeho odvážnost, na druhou stranu byl dělán v určitém chaosu, nekoordinovaném prostředí, že mě to pak později přestalo bavit. Věděla jsem, že potřebuji dělat potřebnější věci. Užívala jsem si ale volnost a experiment, který tento časopis nabízel. Ke všem projektům se ale, stejně jako k Živlu, snažím přistupovat kreativně, což si myslím, že je velmi důležité. Snažím se vždy vytvořit „legendu“, která by se neměla opakovat. Grafický design máte v současnosti spojený s tím, že je hodně vyčtený z on-line prostředí, spousta designérů si přivlastňuje různá tvarosloví velmi lehce. Někdy je to v takové míře, že už ani nepoznáte, kdo je autorem. Vlivy jsou velké a vše je dnes lehce zaměnitelné. Někdy mě až překvapí, jak jsou si některé návrhy podobné.

Logotyp časopisu Živel, který založila při studiích na UMPRUM. | Zdroj: Klára KvízováLogotyp časopisu Živel, který založila při studiích na UMPRUM. | Zdroj: Klára Kvízová

Naslouchat klientovi

Dokázala byste popsat svůj rukopis, co je pro vás typické?

KLÁRA: To je těžká otázka, já si hlavně myslím, že stěžejní je dostat se k jádru věci i za cenu, že popřete vlastní identitu. Mé práce jsou dost různorodé, a proto nevytvářejí jednotný styl. Možná je to výhoda, možná nevýhoda. Vždy mě bavilo se do nového projektu opravdu položit a nedělat si svou vlastní identitu.

Grafická designérka Klára Kvízová po mnoha letech odešla z etablovaného grafického studia ReDesign. | Foto: Anželika RybakGrafická designérka Klára Kvízová po mnoha letech odešla z etablovaného grafického studia ReDesign. | Foto: Anželika Rybak

Do jaké míry prosazujete při práci s klientem svůj pohled? 

KLÁRA: Na projekt nahlížím hlavně skrze své zkušenosti, vkus, který je stoprocentní součástí mé práce. Nerada se u práce hádám, preferuji, když vše funguje a nedělám věci proti svému přesvědčení.

Jak často se vám stane, že zakázku odmítnete?

KLÁRA: To se stává málo. Možná se nám párkrát stalo, že jsme si se zadavatelem nerozuměli a šli od toho. Vzhledem k tomu, že člověk musí být úspěšný nejen v kreativní práci, ale také té obchodní, snažili jsme se, aby práce byla úspěšná po obou těchto stránkách.

Zrovna nedávno jsme řešili otázku etiky v designu, kdy jsme se designérů ptali na to, zda by zvažovali poskytnout své služby někomu, kdo je například představitel extrémních politických názorů. Jak se na tuto problematiku díváte vy?

KLÁRA: To souhlasím. Asi bych se ale nebránila nějaké politické kampani, kdyby mi to bylo blízké. Dříve jsem politiku sledovala více, ale vzhledem k situaci, která v naší zemi je, mě přestala bavit. Etika v mé práci ale hraje důležitou roli.

 Klára Kvízová nás pozvala do svého útulného studia na pražské Hanspaulce. | Foto: Anželika Rybak Klára Kvízová nás pozvala do svého útulného studia na pražské Hanspaulce. | Foto: Anželika Rybak

Dva rozdílné světy

Hodně často jste graficky zpracovávala i knihy. Stojíte například za grafickým zpracováním více umělečtějších knih jako například knihy Fotografie od Pavla Máry nebo za třemi publikacemi o loutkách, zároveň ale také za komerční zakázkou knih pro Kateřinu Winterovou. Na jakém typu zakázky se vám pracuje lépe?

KLÁRA: Umělecká kniha, v tomto případě ta o loutkách, je podle mého názoru sen každého grafika. Je to krásná práce, tým, který ji vytvářel, byl strašně fajn. Cílová skupina knih o jídle je zase jiná, tam práce probíhala odlišně. Fotograf Jiří Hroník odvedl moc dobrou práci. Na obojím je něco, co vás může obohatit a určitě jsem se něčemu komerčnímu a priori nebránila. Obě polohy jsou ale pro studio důležité.

Práce na knize Umění loutky byla pro Kláru splněným snem. | Zdroj: Klára KvízováPráce na knize Umění loutky byla pro Kláru splněným snem. | Zdroj: Klára Kvízová

Vnitřní dvoustrana knihy Umění loutky | Zdroj: Klára KvízováVnitřní dvoustrana knihy Umění loutky | Zdroj: Klára Kvízová

V dnešní době je knih o jídle až přehršel. V čem se tato kniha odlišuje od zbytku nabídky?

KLÁRA: Každý se chce určitě odlišit. Do jaké míry se to podařilo nám, to nevím. Zadavatelé oslovili grafika a fotografa z úplně jiného společenského spektra. Nejednalo se vyloženě o komerci, dá se říct, že jsou to edukativní knížky. Měli jsme při práci volnou ruku i přes to, že tyto knihy koprodukuje Česká televize. Najdete v nich ale důraz na to, že ji musí „strávit“ hodně lidí. Že by mi to ale svazovalo ruce, to ne.  

Při práci na knize Herbář Kateřiny Winterové měla volnou ruku. | Zdroj: Klára KvízováPři práci na knize Herbář Kateřiny Winterové měla volnou ruku. | Zdroj: Klára Kvízová

Nebojsa! s Karolínou Vránkovou

Chtěla bych se teď dotknout vašeho projektu Nebojsa!, který vedete společně s Karolínou Vránkovou. Můžete ho čtenářům lehce představit?

KLÁRA: Je to projekt, který je teď ještě na začátku. Jedná se o kurz, workshop, založený na filozofii – máš-li nápad, neboj sa ho představit. Proto Nebojsa! Zaměřujeme se na studenty škol, kde se studují kreativní obory, to znamená architektura, grafika, design, studenty FAMU… V případě, že mají něco, co je baví, ať už to je školní či mimoškolní projekt, měli by ho zaprvé umět pojmenovat, něco o něm říct, v našem případě napsat, a umět ho „zabalit“. Je to takový malý sportovní výkon, jelikož se vše musí vlézt do osmi hodin. Je založen na rychlém koncepčním myšlení, po studentech ale nechceme nic složitého. Musejí se soustředit na svých pár vět, vybrat si silný vizuální motiv svého počínání a ten zkoncentrovat na formát A4, který je cílem projektu. Pojmenovali jsme to vizuální vizitkou.

Je to pro nás i taková sonda do duší lidí. Čím víc je člověk sebevědomý a myslí si, že to zvládá, tím to většinou dopadne hůř. Například studenti od Petra Babáka z UMPRUM měli se zadáním potíže a jejich projekty dopadly ne úplně skvěle, to ovšem nebyla jeho chyba. Mysleli hodně kreativně, ale když došlo na lámání chleba a my jsme po nich chtěly jednoduché sdělení, polovina lidí to ani neodevzdala, což bylo velmi zajímavé zjištění. Už dopředu však všichni znají, s čím mají přijít, že si mají vybrat projekt, který budou prezentovat.

Klára Kvízová při rozhovoru pro CZECHDESIGN | Foto: Anželika RybakKlára Kvízová při rozhovoru pro CZECHDESIGN | Foto: Anželika Rybak

Kolik dílů jste již uspořádaly?

KLÁRA: Už proběhlo pět dílů a začínáme také s on-line kurzem. Teď jsme byly on-line v Brně na VUT, zítra zrovna bude probíhat druhá část, škola o kurz projevila zájem.

Jak vás vlastně myšlenka založení takového workshopu napadla?  

KLÁRA: Zjistily jsme, že je to potřeba a pak jsme chtěly zkusit, jaké je to něco učit. Mám pocit, že učí skoro každý. Všichni mají mnoho nápadů, ale pak, když na ně kápnete a chcete, aby jednoduše představili, o co jim jde, nastává problém. Tuto schopnost lidé získávají často až po nějaké době. Obě nejsme z komerční scény, Karolína je dlouhodobě spojována s časopisem Respekt, nechceme, aby bylo hlavním cílem výrobek „prodat“. Spíš se snažíme, aby si lidé uvědomili o projektu maximum, podívali se na něj s odstupem, podrobili ho vlastní kritice. Zjišťujeme, že zde existuje velký nesoulad v myšlení. Možná je to dáno i vzděláním, jak každý z nás uvažuje, například jestli studenti čtou. Dál kde berou informace a podklady, než vůbec začnou pracovat. Já sama jsem s tím měla v začátcích problém a jenom tím, že toho uděláte hodně, získáte zkušenost. V našem kurzu se dá stihnout odtušit, zda je uvažování člověka správné.

Máte pocit, že to je dané i průpravou dnešních uměleckých škol?

KLÁRA: My tomu říkáme soft skills. Jsou to věci, které se na škole nedají za pochodu učit. Studenti potřebují dril, stejně jako znalosti ve svém oboru, pak odstup a zdravou kritiku. Potřebují podpořit v umění dobře myslet.

Přemýšlíte nad tím, že byste v budoucnu tento kurz nabízely i profesionálům, kreativcům či firmám?

KLÁRA: Nám jde v prvé řádě o skloubení obsahu a formy. Pokud by pak z toho firmy nebo profesionálové měli mít byznys, to už je na nich. Do reklamy a marketingu již naše zkušenosti tolik nezasahují. Ale rozhodně víme, že pokud chceme na někoho zacílit, je důležité o svém projektu něco vědět. Hlavní je, aby byl člověk originální, vše měl pořádně promyšleno, což je těžké. „Zabalit“ to pak umí už hodně lidí. Dneska vypadají odevzdané soutěže studenta prvního ročníku téměř stejně jako od renomovaného grafického studia, které má třicetiletou praxi. Během jednoho kliku na internetu si jde stáhnout feature k prezentaci a udělat návrh podobně. Komise to často ani nepozná.

Kopie, či originál?

Necháváte si třeba patentovat svůj grafický design? Existuje vlastně vůbec tato možnost?

KLÁRA: Určitě, můžete si zapsat ochrannou známku. Většinou to grafici ale nedělají, máme autorské smlouvy.

Plakát k výstavě Nebourat! plakát v Národní galerii Praha | Zdroj: Klára KvízováPlakát k výstavě Nebourat! plakát v Národní galerii Praha | Zdroj: Klára Kvízová

Setkala jste se vy sama osobně s tím, že by někdo vaši práci okopíroval?

KLÁRA: Je to takové latentní. Stalo se mi třeba, že k časopisu Živel jsem dělala logo, když mi bylo dvacet pět let, ale vzal si ho náš vydavatel, je teď jeho, ale nemohu s tím nic dělat. U nejmenovaného pražského studia jsem ale například překvapená, jak jsou některé jejich věci podobné jiným pracím, třeba jak tomu bylo u Národní galerie. Dokážou to ale tak přeonačit a dotáhnout, že se dá říct, že je to trochu jiné. Svým studentům opakujeme, že průzkum toho, zda váš návrh není podobný, je nesmírně důležitý, aby jednoduše věděli, že to nebezpečí existuje. Ale kdybych měla za měsíc chrlit třeba deset log, pravděpodobnost, že se má práce bude něčemu podobat, je ale asi větší (smích).

Na čem pracujete v současné době?

KLÁRA: Pracuji na jedné knize, která bude originálním kusem v kamenných deskách pro sochařskou dílnu Kafkárna v Dejvicích. Bude to fotografická kniha, ke které jsem byla přizvána. Dále spolupracuji průběžně s architekty a na několika webech. Pracovala jsem také dlouho na svém webu, aby byl už konečně dokončený. Měla jsem mít jeden projekt na infosystém letiště do Senegalu, ale bohužel to kvůli koroně nevyšlo. Možná budu mít teď čas na pár svých věcí, což by mě těšilo.

Další články