Zdeňka Bauerová byla žena mnoha talentů – akademická malířka, oděvní designérka, emeritní profesorka UMPRUM, ale i vynikající kuchařka, zdatná pekařka a babička. Vychovala řadu úspěšných módních návrhářů, kteří se etablovali doma i v zahraničí, a svou tvorbou výrazně zasáhla do odívání dvacátého století. Její jméno je dodnes synonymem české módy.
„Má profese je moje láska“
Akademická malířka a profesorka Zdeňka Bauerová svůj život zasvětila oděvní tvorbě. Její rukopis se nesmazatelně vtiskl do řady návrhů pro privilegované pražské salony Eva a Styl. Modely, které zde pod vedením návrhářky vznikaly, utvářely vkus tehdejší vysoce postavené společnosti. Své nadání a dlouholeté zkušenosti předávala také svým žákům na pražské UMPRUM, kde působila jako vedoucí ateliéru oděvního designu.
Cit pro rukodělnou práci v sobě podnítila již v dětství, kdy poprvé zasedla k šicímu stroji a ze starého prostěradla ušila šaty. Nový, neotřelý střih neunikl pozornosti okolí, a tak model záhy zhotovila i pro své kamarádky. Když se později rozhodovala o svém budoucím povolání, volba studia byla jasná. Pečlivou krejčovskou průpravu získala na rodinné škole v Táboře, kde po absolvování tříletého studia obdržela výuční list. Výtvarné cítění prohloubila na uměleckoprůmyslové škole v Brně, zásadní vliv na její tvorbu a budoucí kariéru oděvní návrhářky však mělo studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Když Zdeňka Bauerová nastoupila do prvního ročníku, ateliér oděvního výtvarnictví se ocital v základech a teprve začínal formulovat své stěžejní výukové plány, na jejichž přípravě se podílely významné osobnosti oděvního průmyslu. Hedvika Vlková i František Vobecký za sebou měli již bohaté zkušenosti z modelového domu Eva, v němž působili ještě před jeho znárodněním. Zatímco Hedvika Vlková předávala studentům spíše všeobecné principy oděvního výtvarnictví, František Vobecký se ve výuce zaměřil na modelování střihů.
První dáma české módy
Jako studentka měla Bauerová dobré povědomí o nejnovějších módních trendech západního světa. Veškeré své představy však musela omezit na praktický model, který vynikal rafinovaným, ale ne příliš komplikovaným střihem tak, aby jej dokázala napodobit každá zručná švadlena. Přestože v zahraničí se móda obměňovala a vyvíjela nezadržitelnou rychlostí, v Československu převládaly zcela odlišné představy o tom, jaký oděv by měla nosit tehdejší společnost. V období, kdy Christian Dior stojí na výsluní své kariéry s ikonickým modelem „bar“, studenti pod zadáním vedoucích pracovníků vytvářejí modely, jež jsou určené pro ženu pracující v jednotném zemědělském družstvu.
Do světa skutečné luxusní módy, náležící pouze vybrané klientele, nahlédla poměrně brzy. V závěru studia navštěvovala modelový dům Eva a zanedlouho zde získala místo jako druhá návrhářka. Zákaznice, které přicházely do salonu, vyžadovaly od oděvních výtvarníků na míru padnoucí oděv v dokonale propracovaném střihu. Zde poprvé okusila, jaké to je pracovat pro nejvýznamnější osobnosti tehdejšího Československa. Jednou z prvních zákaznic, pro niž Zdeňka Bauerová ušila černý kostým, byla Hana Benešová, manželka prezidenta Edvarda Beneše.
Poté, co na počátku šedesátých let obdržela titul akademická malířka, započala svou kariéru v salonu Styl. Modelové domy Eva i Styl si již po staletí zachovávaly precizní krejčovské řemeslo. Jejich prestiž zdůrazňoval zlatý fíkový list, jenž náležel pouze čtveřici oděvních domů. Zdeňka Bauerová zde díky své neutuchající píli a talentu získala mimořádné postavení hlavní návrhářky. Zodpovídala za veškeré návrhy, které nejprve konzultovala s ředitelkou salonu. Poté musela v poměrně krátkém období připravit na nadcházející sezonu nemalý počet modelů, obvykle se na rozlehlém přehlídkovém mole prezentovalo až sedmdesát kusů.
S profesí se pojila také jistá privilegia, kdy například dvakrát do roka navštívila Paříž a nejnovější módní trendy světových návrhářů viděla hned z první ruky. Její návrhy se však neomezovaly na pouhé kopírování zahraniční produkce. Na přehlídkách se vždy zaměřovala na nepatrné detaily, které nabízely širokou škálu variací a bylo možné je neustále obměňovat a rozvíjet. Přestože hlavní doménu salonu Styl tvořily převážně šaty, Zdeňka Bauerová nabídku rozšířila také o kostýmy a pláště. Ačkoliv oděvní kolekce na první pohled působily jednoduchým a uhlazeným dojmem, jejich kreativita tkvěla především v samotném střihu. Každý model představoval zcela originální kousek, zimním plášťům a kabátům vtiskla mírnou extravaganci v podobě výrazných límců, šaty a kostýmy naproti tomu korespondovaly různorodými vzory. Prestiž oděvů podtrhovaly také samotné materiály, které oděvní závod získával od předních dodavatelů ze zahraničí. Salon Styl tak jako jeden z mála dokázal zprostředkovat módu prvotřídní kvality, kterou dokázala ocenit naprostá většina žen.
Profesorka elegance
Přestože profese oděvní návrhářky modelového domu v Praze tvořila nedílnou součást života Zdeňky Bauerové, později svou kariéru rozšířila také o pedagogickou činnost na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Zde zastoupila místo Hedviky Vlkové a stanula na vedoucí pozici ateliéru textilního výtvarnictví. Ve výukové metodě v mnohém navázala na svou předchůdkyni, zároveň zde zúročila své profesní zkušenosti ze salonu Eva i Styl. Jako stěžejní bod výuky vnímala dobré ovládnutí kresby a znalost anatomie lidského těla. Značnou část studia posluchači strávili také v sochařském ateliéru, kde získali povědomí o prostorové hloubce. Posléze výuka přistoupila ke střihové konstrukci a k samotnému modelování oděvů.
Stejně jako při své profesi, dbala i při práci studentů na funkčnost a především preciznost. Každý kresebný návrh musel být jasně srozumitelný i pomocné švadleně, a především musel být technicky proveditelný. Během svého dlouholetého pedagogického působení se snažila studentům předat stěžejní body uměleckého řemesla. Samotnou výuku tedy považovala spíše za „návod“, jak návrhářskou činnost uchopit. Ke studentům však přistupovala individuálně a nechávala volný prostor k rozvinutí jejich autorského uměleckého jazyka.
Zdeňce Bauerové bezpochyby náleží zásadní postavení v oblasti oděvního designu. Svou tvorbou výrazně zasáhla do odívání dvacátého století. Kvalitní krejčovské řemeslo dokázaly zákaznice ocenit i v porevolučním období, a přestože salon Styl definitivně zanikl, Zdeňka Bauerová se nadále věnovala své profesi v salonu Yvett Ajchlerové a později v Ago d'Oro. Přestože její tvůrčí myšlení výrazně ovlivnilo nelehké období socialismu, modely vznikající pod jejím vedením v sobě nadále přechovávají uměleckou hodnotu.
