Ve středu 19. 4. zemřel ve svých 90 letech jeden z nejvýznamnějších českých grafických designérů Zdeněk Ziegler. Vzpomínku pro Czechdesign sepsal grafický designér Alan Záruba, který se Zdeňkem Zieglerem 8 let úzce spolupracoval, a to v letech 1998 až 2006.
Designér a tvůrčí idol mnoha generací
Už jako student architektury na pražské ČVUT se více zabýval úkoly ryze grafické povahy než domýšlením architektonických projektů. V šedesátých letech, hned po ukončení studií, ho první realizace nasměrovaly od architektury do oblasti grafického designu. Znamenité výtvarné úrovně dosahovala zejména Zieglerova typografická úprava filmových plakátů, která se v tomto období stala, vedle designu knižních titulů a edic, dominantní oblastí jeho tvorby. Rozvoj počítačů a postmoderní vlivy v typografii od konce osmdesátých let minulého století odstartovaly nové trendy a osvobodily designéry od nutnosti respektovat technologická omezení. Výsledky vznikaly jakoby samy! Zieglerovo autorské vidění však tento „postmoderní kolotoč“, který počítače umožnily, nijak nezměnil. Nový vývoj sice respektoval, zkoumal a využíval, nicméně ve vlastní práci se jím nenechal nijak zvlášť ovlivnit.
Po roce 1989
Pád komunistického režimu znamenal otevření prostoru a svobodu pro všechny tvůrčí činnosti. Zdeněk Ziegler nastoupil jako pedagog pražské VŠUP, kde spolu s Milanem Jarošem a Clarou Istlerovou převzal vedení Ateliéru plakátu a grafického designu. S prvními lety svobody se také naplno rozvinula jeho práce v oblasti korporátního designu. Byl si vědom skutečnosti, že grafická identita je v první řadě individuálně viděnou a originálně prezentovanou informací. Díky novým poznatkům, které přinášeli jeho mladší kolegové a i sami studenti, se Zieglerovy grafické návrhy stále stávaly více součástí „volné hry“ s vektorovými prvky na obrazovce počítače než „mechanickými skládačkami“ na ploše jeho pracovního stolu. Tato hra ho evidentně bavila. Na přelomu století se stává rektorem VŠUP a v jeho práci je patrný jasný příklon k využití digitálního zpracování písma a obrazu na počítači. Hojně při této činnosti využíval kreativní potenciál a schopností nových spolupracovníků z řad svých absolventů nebo mladších kolegů, kteří souzněli s jeho typografickým názorem a vytříbeným pohledem na grafický design.
Tomáš Machek, který se Zdeňkem Zieglerem vedl Ateliér grafického designu na VŠUP jako jeho asistent v letech 1995 až 2004, Aleš Najbrt, Robert V. Novák, Filip Heyduk, Zuzana Lednická, David Fírek, Marek Cimbálník, Radim Peško, Štěpán Malovec, Klára Horová, Johana Vojnárová a řada dalších mohou potvrdit, jak byla jeho osobnost pedagoga a staršího kolegy pro jejich další profesní kariéru určující. Nejmladší studenti ateliéru pak měli po roce 2005 (kdy Zdeněk Ziegler své působení na škole ukončil) velké štěstí, a to proto, že mohli dokončit své studium pod vedením další a neméně významné osobnosti školy a oboru grafického designu u nás – prof. Rostislava Vaňka, který v mnoha ohledech činnost ateliéru dále rozvinul směrem k novým výzvám ve 21. století.
Naplňující spolupráce
Stejně jako David Fírek a Tomáš Machek přede mnou, i já měl tu vzácnou možnost spolupracovat se Zdeňkem Zieglerem jako jeho asistent na mnoha projektech. Jeho přístup k práci, otevřené myšlení a pracovní postupy mě zásadně ovlivnily v pohledu na formu a funkci písma. Náš záběr byl velmi rozmanitý a inspirativní – od bibliofilií pro nakladatelství Aulos a výtvarných monografií až po výstavy v Galerii Zdeňka Sklenáře nebo Národní galerii. Seznámil mě s architektem Janem Kaplickým, který se pak pro mne stal mentorem v následujících letech. Otevřel mi svět grafického designu a dokonale ve mně probudil lásku k oboru, který se stal a navždy bude integrální náplní mého života.
Po dobu pedagogického působení na pražské VŠUP a později na Západočeské univerzitě v Plzni vychoval generace profesionálů, z nichž se většina prosadila v široké škále oborů výtvarných prací. Všichni jsme prostě přijali vytříbené vidění a typografický cit našeho profesora jako normu a nutný požadavek pro kritické hodnocení vlastní práce. Byl výjimečnou osobností, přátelským člověkem s vtipným praktickým nadhledem, na kterého budeme vzpomínat a ke kterému se budeme vracet i v dnešní, překomplikované době.
