Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Prosklené průčelí haly Vincentka | Foto: RAKO Prosklené průčelí haly Vincentka | Foto: RAKO

Jedny z nejkrásnějších lázní v republice opět září. Luhačovice příkladně zrenovovovaly halu Vincentku a další objekty

Po dlouhých desítkách let, kdy chátraly, se do lázeňského areálu v Luhačovicích opět vrací původní lesk a sláva. Revitalizace kolonády, haly Vincentky a dalších objektů zásadně proměnily charakter významných moravských lázní. Kubánský mramor, podlaha z keramické mozaiky nebo sklobetonový strop jsou jedny z mnoha detailů, které si zaslouží při návštěvě vaši pozornost.

Za původní výstavbou lázeňského areálu v Luhačovicích stál slovenský architekt Dušan Samo Jurkovič. Za necelé tři roky zde realizoval šest staveb. Mezi ně patří i známý Jurkovičův dům, jenž je spolu s lázeňskou kolonádou považován za symbol Lázní Luhačovice. Ten vznikl přestavbou hlavního lázeňského objektu z roku 1882. Všechny stavby, až na malý hudební pavilon, jsou dodnes chráněné jako kulturní památky. 

Jurkovičův dům | Zdroj: luhacovice.czJurkovičův dům | Zdroj: luhacovice.cz

Typickým znakem Jurkovičovy architekturu byla kombinace motivů regionální karpatské lidové tvorby s prvky secese. To ovšem tehdejší lázeňské vedení považovalo za zpátečnickou tvorbu a počátkem 40. let byla vyhlášena architektonická soutěž, která měla řešit sousední lázeňskou kolonádu a modernizaci celého areálu. Vítězem se stal brněnský architekt Oskar Poříska, který nechal scelit centrální část lázní a postavit halu Vincentku spolu s Malou a Velkou kolonádou v moderní monumentalizující funkcionalistické podobě. 

Lázeňská kolonáda | Foto: RAKOLázeňská kolonáda | Foto: RAKO

Pořískova kolonáda se dočkala výstavby v letech 1947–52 a svou modernistickou podobou nechala paradoxně ještě více vyznít Jurkovičův dům. 

Rekonstrukce 

Po několika desítkách let špatné údržby se komplex nyní dočkal pečlivé rekonstrukce pod vedením architektky Mirky Chmelařové z projekční společnosti S projekt plus. Kompletní revitalizace proběhla v letech 2018–19, při níž byly řešeny veškeré detaily, včetně obnovy dříve nepřístupných atrií, osvětlení a výroby mozaikové dlažby, která se ukázala být nejnáročnější částí projektu.

Keramická mozaika zdobí podlahu kolonády | Foto: RAKOKeramická mozaika zdobí podlahu kolonády | Foto: RAKO

Jednalo se o ruční výrobu přesných replik keramické mozaiky, již stejně jako před 70 lety vyrobila česká značka RAKO. Jelikož se jedná o kulturní památku, tak na proces pokládání skladby mozaiky dohlížel Národní památkový úřad. Ústředním motivem mozaiky je obraz kachen nad nádržemi. Stejně detailní a mistrovské rekonstrukce se dočkal sklobetonový strop ve středu kolonády, kde se dříve nacházel pramen Amandka, který byl dlouho zaslepen. Nově místo něj můžeme nalézt pramen Vincentka. 

„V opěrné zdi jsme našli původní studnu Vincentky, obnovili jsme ji, vybavili dokumentací. Stává se z toho další informační zastávka při prohlídce stavby,“ uvedl ředitel.

Sklobetonový strop | Foto: RAKOSklobetonový strop | Foto: RAKO

Kromě revitalizace původních staveb z přelomu 40. a 50. let bylo nově také zrekonstruované osvětlení na sloupech podle původního Pořískova návrhu. 

Zrekonstruovaná lázeňská kolonáda | Foto: RAKOZrekonstruovaná lázeňská kolonáda | Foto: RAKO

Obnova lázeňské kolonády získala v roce 2020 cenu Národního památkového ústavu (NPÚ) Patrimonium pro futuro v kategorii Obnova památky – restaurování za obnovu lázeňské kolonády s halou Vincentkou. Zároveň NPÚ vyzdvihl komplexní přístup k obnově, který přinesl celkovou kultivaci prostoru. 

Zrekonstruované lázně Luhačovice | Foto: RAKOZrekonstruované lázně Luhačovice | Foto: RAKO

Lázně v Česku a na Slovensku

Hlavním účelem lázní bylo spojení člověka s přírodou – od 19. století se vycházelo z přesvědčení, že kontakt s divokou přírodou je léčivý. Proto byla a je lázeňská léčba vnímaná komplexně, na čež navazuje sama architektura. Ta řeší nejen místa pro léčivé procedury, ale i místa společenských setkávání nebo ideální řešení pro procházky po kolonádách. 

Lázeňský dům Machnáč v Trenčianských Teplicích | Zdroj: archiweb.czLázeňský dům Machnáč v Trenčianských Teplicích | Zdroj: archiweb.cz

Dříve byly lázně více vnímané jako výkladní skříň státu. Bohužel v dnešní době jsou upozaděné a většina z nich postupem času více či méně chátrá. Jedním takovým příkladem je i vrcholné dílo pražského architekta Jaromíra Krejcara, lázeňský dům Machnáč v Trenčianských Teplicích na Slovensku. Koncem 60. let byl Machnáč prohlášen za kulturní památku a až do roku 2002 sloužil svému účelu, poté byl uzavřen. Od té doby vystřídal několik majitelů a vzniklo několik projektů, jejichž cílem bylo například přeměnit lázeňský dům na luxusní hotel. 

Nynější stav lázeňského domu Machnáče | Foto: Jakub PotůčekNynější stav lázeňského domu Machnáče | Foto: Jakub Potůček

Kniha  Architektúra starostlivosti: Slovenské kúpele v druhej polovici 20. Storočia od Martina Zaička, Andrey Kalinové a Petry Hlaváčkové | Zdroj: archinfo.skKniha Architektúra starostlivosti: Slovenské kúpele v druhej polovici 20. Storočia od Martina Zaička, Andrey Kalinové a Petry Hlaváčkové | Zdroj: archinfo.sk

Je možné, že by do budoucna mohla povedená rekonstrukce luhačovické kolonády jít příkladem i dalším revitalizacím budov, jež nám dříve sloužily ke zdraví? Tomuto tématu se věnuje kniha Architektúra starostlivosti: Slovenské kúpele v druhej polovici 20. storočia, která vyšla v roce 2019. Kniha vypráví o osudech termálních lázní na Slovensku, o termální vodě, přístupu k ní, vnímání těla a regeneraci.

Galerie

Další články