Studium na vysoké škole nemusí být náročné jen proto, že vás čekají těžké předměty a hodiny studia. V posledních měsících se na povrch dostává čím dál tím víc kauz, které potvrzují, že prostředí na místních univerzitách je často toxické a plné nebezpečných fenoménů. O tom, jaká panuje situace na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové jsme si povídali se zástupkyní studentů v Akademickém senátu Natálií Szegény.
Natálko, vy jste zástupkyně studentů v akademickém senátu UMPRUM, jste jeho místopředsedkyně. S jakými ambicemi jste do senátu šla? Co byly vaše cíle?
NATÁLIE: Naše škola je díky bohu taková, že akademický senát v ní má důležitý hlas. Má opravdovou šanci věci změnit. To byla má velká motivace – když máme šanci, tak bychom se jí měli chopit a prosadit, co je pro nás důležité. Myslím si, že je UMPRUM docela flexibilní. Vedení je schopné dělat spoustu změn, ale je potřeba dávat věci najevo. To byl můj cíl, komunikovat se studenty a co nejsvědomitěji jejich zájmy reprezentovat.
A cítila jste něco konkrétního, na co je třeba se zaměřit? Ať už je to transparentnost ve výuce, nebo vztahy mezi studenty a profesory?
NATÁLIE: Máme obecné problémy jako na každé škole, co se týče výuky předmětů, složitých rozvrhů a podobně. Teď se právě rozvíjí velká diskuse ohledně zneužívání moci na vysokých školách. To je pro mě zásadní věc, kterou bych chtěla řešit. A taky celý model mistrovských ateliérů je velice komplikovaný. Protože je tam jeden člověk, který je autoritou pro spoustu mladých lidí. To přináší obrovskou zodpovědnost. Vlastně to samotné vybízí ke spoustě problémů.
Rozhovor s Natálií Szegény | Foto: Marcela Peterková
Jak už jste i zmínila, řada institucí se nyní potýká se závažnými kauzami. Paradox je, že pro studenty to často není velký šok, protože se problémy uvnitř komunity tuší. Sledujete i vy sama tyto jednotlivé případy?
NATÁLIE: Určitě sleduji tu problematiku celkově, ale snažím se soustředit konkrétně na naši školu. Každá iniciativa na to šla svým způsobem, my se snažíme inspirovat se dalšími přístupy, ale zároveň nalézat způsoby, které fungují konkrétně pro naši školu.
Projevilo se tedy i na základě těchto kauz něco podobného na UMPRUM?
NATÁLIE: My teď s akademickým senátem zakládáme iniciativu Safe space. Nejdřív jsme se prostřednictvím dotazníku ptali studentů na jejich zkušenosti se zneužíváním moci. Ptali jsme se, od koho to zažívali nebo jakou formou. Nebo jestli vůbec mají takovou zkušenost. Zabývali jsme se i celkově fungováním mistrovských ateliérů. V dubnu byla v plánu velká schůzka studentů, kam jsme pozvali i iniciativy Nahlas a Nemusíš to vydržet, a plánujeme spustit diskusi na toto téma u nás na škole.
Otevření nové budovy v Mikulandské. | Zdroj: UMPRUM
Chápu, že nemůžete zveřejňovat výsledky dotazníku. Bylo to anonymní a je to citlivé, ale objevily se tam nějaké náznaky, že studenti bojují se silným autoritářským vedením?
NATÁLIE: Já výsledky dotazníku ještě nemám k dispozici, ale na škole jsem téměř čtyři roky. A během studia jsem se setkala s řadou případů, kdy studenti řešili nějaký problém. Většinou se nejednalo o nic explicitního. Spíš o věci, které je těžké pojmenovat, jako je třeba stresová a napjatá atmosféra v ateliéru a podobně. Tím ale samozřejmě nevylučuji, že se u nás na škole mohou vyskytovat i závažnější problémy zneužívání moci či obtěžování. Pokud se někdo z akademické obce s takovým problémem potýká, je tu pro něj k dispozici akademický senát a také etická komise, která ví, jak co nejlépe postupovat v konkrétních případech, samozřejmě zachovává anonymitu toho, kdo zkušenost sdílí, a snaží se mu poskytnout ochranu i podporu. Do budoucna zvažujeme u nás na škole také funkci ombudsmana/ky. Jak jsem říkala, už samotný model mistrovského ateliéru sám vyvolává rizika.
Navíc je na tom zrádné, že každý má jinou schopnost podobným věcem čelit a nechat to po sobě nějak stéct. Někdo je citlivější, to, co nezasáhne vás, je pro někoho jiného dlouhodobé trauma.
NATÁLIE: Přesně tak. Někdo je otrlejší, ale jsme na umělecké škole – je tam spousta citlivých lidí. Je nutné, aby věděli, že mají na koho se obrátit, ať jde o menší věc, nebo něco závažnějšího. Úkolem školy je vytvořit pro nás bezpečné prostředí, zneužívání moci autority by se ale samozřejmě nemělo dít nikde.
A proč myslíte, že se kauzy začínají dostávat na veřejnost právě nyní? Změnila se atmosféra ve společnosti, nebo generace, co teď studuje, je míň ochotná snášet po léta akceptované způsoby chování?
NATÁLIE: Ve společnosti se teď hodně objevují různé tendence, které usilují o větší rovnoprávnost. Ať už je to ve školství, nebo v dalších sférách. Je to součástí téhle vlny, že se naše generace snaží najít svůj hlas a pak ho používat k dobru. Čeká nás ovšem ještě hodně práce.
Rozhovor s Natálií Szegény | Foto: Marcela Peterková
Je tedy otázka, jestli je to generační, anebo ta generace má teď štěstí, že k tomu nastaly ideální podmínky.
NATÁLIE: Určitě je to trochu tím, že jsme nezažili režimy, co tu byly předtím. Asi se to tvoří navzájem – generace ovlivňuje dobu a ta zas ovlivňuje ji.
Myslíte, že to souvisí i s tím, že tato generace víc dbá na životní balanc? Nechce obětovat vše kariéře...
NATÁLIE: To je skvělý postřeh. Já si myslím, že naše generace je hodně zaměřená na individualitu. Je tam velká změna v tom, že mladí lidé se snaží nejdřív dávat sobě vše, co potřebují, aby pak mohli dávat okolí. Když se bavím se zástupci starších generací, tak ego je pro ně často něco negativního. Vnímám také rozdíl mezi sobeckým egem a zdravým sebevědomím. Myslím, že v naší generaci se snažíme budovat si sebevědomí a na základě toho světu něco nabízet.
Když si uvědomíte svoji hodnotu pro sebe, tak jste, myslím, víc pokorný a můžete s okolím lépe souznít.
NATÁLIE: Přesně tak, já si myslím, že to je dobrá věc. Sebevědomí je dobrý základ pro cokoliv, protože když si člověk váží sám sebe, tak si pak váží i ostatních a nebojí se postavit za dobrou věc.
Stavbu nové budovy UMPRUM doprovázelo několik problémů. | Foto: Peter Fabo
Není právě častým problémem profesorů, kteří se chovají vůči studentům nadřazeně a arogantně, právě nedostatek sebevědomí?
NATÁLIE: Právě proto je sebevědomí tak důležité, protože pak si nepotřebujete dokazovat něco na ostatních. A to je zásadní problém mistrovských ateliérů. Je těžké najít vyrovnané a zároveň talentované lidi s dobrým jménem. Ti jsou vzácní, takže pak se objevují tyhle problémy.
Jaká myslíte, že je nyní v tomto ohledu atmosféra na UMPRUM?
NATÁLIE: Myslím si, že jsou v jednotlivých ateliérech obrovské rozdíly. Mluvím se studenty, kteří jsou spokojení a jsou překvapení, že na té škole jsou s tímhle nějaké problémy. Pak jsou studenti, pro něž je to každodenní realita.
Dalo by se říct, že vyučujícím chybí empatie?
NATÁLIE: Myslím, že někdy určitě. A občas nějaká schopnost přijímat nové věci a přizpůsobovat se.
Týká se to specificky nějaké oblasti? Lze třeba říct, že na Katedře užitého umění je lepší atmosféra než na Katedře volného umění, a naopak?
NATÁLIE: Já jsem si úplně nevšimla takového vzorce, myslím, že je to hodně individuální, vždy záleží na konkrétním vedení.
Studium užitého designu předpokládá praktičtější osobnostní vybavenost, musíte komunikovat s klientem, firmou, zkrátka často vám nezbývá než svoje ego potlačit. Ve volném umění to bývá naopak...
NATÁLIE: V tom bude určitě nějaká pravda. Ale i tím, že jsem nebyla ve všech těch ateliérech a nevím stoprocentně, jak to tam chodí, a spousta věcí může být nevyřčených, tak si tohle nedovolím odhadnout.
Co konkrétně se teď UMPRUM snaží dělat, aby se minimalizovala rizika nevhodného chování?
NATÁLIE: Vznikají dotazníky a diskuze. Máme již zmiňovanou etickou komisi. A zvažujeme post ombudsmana/ky. My v akademickém senátu se snažíme co nejpřesněji a nejsvědomitěji komunikovat požadavky a pocity každého, kdo nás ohledně něčeho osloví. Snažíme se sbírat poznatky studentů nejen skrze dotazníky, ale také brát vážně vše, co nám řeknou třeba někde na chodbě ve škole nebo ve frontě do bufetu. Zkrátka, snažíme se vytvářet co nepřátelštější prostředí pro sdílení a následně komunikovat naše poznatky vedení. Je velmi důležité, aby tu to sdílení probíhalo, protože jedině tak se dozvíme, co se skutečně děje a co je potřeba zlepšit. Snaha o změnu je vidět i ve výběrových řízeních, kde jsou přítomni zástupci senátu s poradním hlasem. Prezentace kandidátů do výběrových řízení jsou veřejné, studenti/ky se tam mohou přijít podívat, říct, co si myslí, a klást otázky.
Řada profesorů vede ateliéry opravdu dlouho, i desítky let. Škola sice pořádá výběrová řízení, ale v poslední době proběhla dvě, jejichž výsledek působil rozpačitě. První se týkalo Ateliéru fotografie, druhé Ateliéru malby, kdy pan rektor zasáhl a vítězný koncept neschválil. To navenek vysílá negativní signál, k čemu jsou tedy výběrová řízení, když stejně někdo z vrchu zasáhne a řekne ne, takhle to nechci.
NATÁLIE: Tato řízení rozhodně problematická byla. Je samozřejmě otázka, kdy a jestli vůbec, je na místě do výběrových řízení zasahovat, u jiných řízení jsme zase řešili, zda o nich byla dostatečná informovanost, dostatečně dlouhá časová lhůta na přihlášení se, otázku nestrannosti komise a podobně. Všechny tyto aspekty se snažíme řešit v senátu a také do diskuzí hlavně zahrnovat studenty z konkrétních ateliérů, kteří by dle mého měli mít zásadní slovo.
Natálie na slavnostním otevření nového technologického centra. | Foto: Tomáš Zumr
To chápu. Ale myslíte, že ta rozhodnutí byla dostatečně ospravedlněná i vám, studentům, abyste chápali, proč vedení do výsledku rázně zasáhlo?
NATÁLIE: Vedení nám samozřejmě podává důvody, proč se to stalo tak, jak se to stalo. Ale myslím si, že komunikace je vždy klíčová. A je to něco, na čem potřebujeme všichni zapracovat. Ta přímá linka mezi vedením a studenty. Protože vedení mohlo ta rozhodnutí udělat k dobru věci, ale pokud studenti nevědí, proč se to stalo, tak v něj pak ztrácejí důvěru. A pak nemusí mít motivaci se na něj obrátit, když mají nějaký problém.
Myslíte si, že by bylo lepší, kdyby se profesoři více střídali? Na jiném typu škol mi přijde pochopitelné, že tam pedagog je patnáct, dvacet let. Nabírá zkušenosti, je o to víc respektován, má víc co předat. U designu a umění je otázka, zda má starší pedagog stále takříkajíc „prst na tepu doby“. Ale například Liběna Rochová pro mě představuje, ač patří ke starší generaci, někoho, kdo dokáže být kreativně stále velice mladý. Pomohlo by častější střídání nebo například větší zapojení mladší generace designérů, třeba na částečné úvazky?
NATÁLIE: Nemyslím si, že by vždy platilo pravidlo, že mladší se rovná přizpůsobivější nebo kreativnější, ale naprosto souhlasím s tím, že lidé, kteří zde učí, by měli udržovat tempo s dobou a sami se neustále dovzdělávat v aktuálních tématech. Přece jen je to velká odpovědnost, vést v tvorbě tolik nadějných lidí, a správně rozvíjet potenciál každého z nich. Jeden ze způsobů, jak by se dal na škole udržet „čerstvý vzduch“, je model rotujícího pedagoga. Mluvilo se o tom například v souvislosti s výběrovým řízením na jedné z architektur. Řešilo se, zda by nebylo na místě nastolit tam tento model.
Ale nakonec se to nestalo?
NATÁLIE: Ne, nestalo. Spíš to byla diskuse v rámci senátu. Myslím, že by pomohlo, kdyby se do těch výběrových řízení hlásilo víc zájemců. Potom by to motivovalo i vedoucí, kteří tu jsou léta, obhajovat svůj post. Což se děje, ale často je málo vhodných kandidátů.
Podivný krok byla i výměna e-mailů mezi architektem nové budovy UMPRUM v Mikulandské Ivanem Kroupou a kvestorem panem Pelclem, kde v kopii byli všichni studenti školy. Oba pánové si nevybíravě vyčítali průběh stavby. Je to pro školu, která se navenek tváří, že je prvotřídní, akceptovatelné?
NATÁLIE: Pro mě to byl šok, dostat ten e-mail. Protože UMPRUM má svoji úroveň a vždycky měla. Tohle bylo hodně pod úrovní, a myslím, že tam bylo hodně zatrpklosti a nevyřešených problémů.
Tohle nemá být běžné a pro mě osobně to bylo šokující a skandální. Myslím, že tomu tak bylo i pro vedení. Zároveň věřím, že udělají vše pro to, aby se to už neopakovalo.
Skandální byl již první e-mail architekta Kroupy, kde v zásadě obviňuje současné vedení, že budova není v ideální podobě kvůli nim. Na druhou stranu vedení mohlo zachovat dekorum a nereagovat opět v kopii se všemi studenty a zaměstnanci školy. Takto situace jen eskalovala...
NATÁLIE: Ta reakce určitě správná nebyla a určitě tomu skandálu nepomohla. Byl to další e-mail, který do e-mailových schránek studentů rozhodně nepatřil. Zároveň pro mě nevypovídá o celkovém postoji vedení k té situaci, protože pan kvestor je jen jeden člověk z vedení školy a vzhledem k dalším pozitivním zkušenostem, které s panem kvestorem v řešení různých věcí mám, tak myslím, že se jednalo o impulzivní odpověď. To ale samozřejmě nic neomlouvá, bylo to celé naprosto nepatřičné.
Řešili jste na akademickém senátu tuhle kauzu?
NATÁLIE: Pan rektor o tom hovořil. Už si nepamatuji, jestli to bylo na senátu, nebo v nějaké jiné skupině. Shodneme se na tom, že to určitě nebyla nejšťastnější situace.
Původní budova UMPRUM na Palachově náměstí. | Zdroj: UMPRUM
Jak se vám osobně změnil po této sérii e-mailů na UMPRUM pohled? Pro řadu mladých lidí je to vysněná škola. Mají velké štěstí, nastoupí do prvního ročníků a teď přijde nepříjemné setkání s realitou v podobě neurvalé konverzace mezi vysoce postavenými osobnostmi školy...
NATÁLIE: Pro mě byla UMPRUM dříve spíš vzdušný zámek. Chodila jsem tam už na základce koukat na klauzury, to se ještě mohlo kouřit na chodbách na těch gaučích – to byla vždycky sonda do jiného světa. A nikdy jsem nevěřila, že se tam jednou budu hlásit, dokonce tam studovat. Samozřejmě když člověk přijde na školu, je to střet iluze s realitou. Ne všechny věci fungují podle představ, ne všechno je tak ideální, jak to vypadá. I přesto si ale myslím, že UMPRUM dosahuje kvalit, které jsou o ní známy. Zasluhuje si tu pozornost, kterou dostává.
Možná je to bezprostřední podmínka pro kreativitu – emotivní vzlety a pády. Otázka ale je, zda to akceptovat a stále omlouvat argumentem, že umělecká duše je zkrátka citlivá...
NATÁLIE: Je tam spousta věcí, které lze zlepšovat – ostatně jako asi všude. Jedna věc je citlivost a emotivnost, druhá je nevhodné chování, které by nemělo být tolerováno nikde. Myslím, že máme momentálně dobře našlápnuto, ale nemůžeme počítat, že se nám podaří vytvořit ideální prostředí okamžitě.
V průběhu stavby nové budovy UMPRUM. | Foto: Peter Fabo
Většina dívek, co studuje produktový design, se mu dál nevěnuje, často přecházejí na textil, šperk nebo jiné obory. Nepomohla by situaci větší genderová vyváženost? Zkušenost úspěšných žen-designérek, které by studentky dokázaly přesvědčit, že mohou uspět i v tomto oboru?
NATÁLIE: Stoprocentně. Genderová vyváženost je základ rovnováhy v jakémkoliv společenství. U nás na škole jsou ve vedení ateliérů stereotypně mužských činností víc muži a stereotypně ženských zase víc ženy. Takže je rozhodně na místě to genderově vyvážit, a motivovat tak studující dělat to, co chtějí, bez ohledu na gender. Co se týče otevřenosti školy vůči mladým designérům/kám – jedna z cest je skrze workshopy. Když si vyzkouší vedoucí pozici v ateliéru a práci se studujícími na kratší dobu, může jim to pak dodat motivaci a odvahu hlásit se do výběrových řízení.
A co tomuhle přístupu teď stojí v cestě?
NATÁLIE: Myslím, že je to na cestě. Teď se ale otevřela nová budova, byl covid, stará budova prochází rekonstrukcí. Děje se toho hodně, do toho válka na Ukrajině. Je zde tolik věcí, se kterými se teď škola potýká, že na to nebyla úplně kapacita. Je to ale podle mě něco, co by se nemělo odkládat, mělo by se to řešit neustále. Nepůjde to najednou, ale krok za krokem. Na zasedání senátu, diskusích s pedagogy v ateliérech a podobně.
Rozhovor s Natálií Szegény | Foto: Marcela Peterková
Věříte, že současné vedení je tomu nakloněné? Většina lidí je ve vedení desítky let, není tam žádná mladá krev, kromě Radka Siduna...
NATÁLIE: Já mám s panem rektorem, paní prorektorkou a pány prorektory i panem kvestorem pozitivní zkušenosti. Vždy, když jsme potřebovali, byl prostor pro diskusi a snaha naslouchat.
Kdybyste nakonec měla dát UMPRUM známku od jedničky do pětky, hlavně ve vztahu k věcem, o kterých jsme se bavily, jakou byste zvolila? Jak dobře se na ní studuje, když pomineme kvalitu výuky a bavíme se o atmosféře.
NATÁLIE: Dávám dva mínus. Myslím, že je to na dobré cestě, ale ještě pořád je tolik věcí, na kterých je potřeba zapracovat. Jsme na půli cesty.
Děkuji za rozhovor. Chápu, že jsou to pro vás citlivé věci a vážím si, že jste měla odvahu o tom mluvit.
NATÁLIE: Jsou témata, o kterých není lehké mluvit, zvlášť když se jedná o tak malou školu, kde se každý zná s každým. O to víc si vážím každé autentické diskuze, každého upřímného názoru, kterého se mi od studujících dostane. Je na čase přestat přivírat oči nad nevhodným jednáním a dát najevo, že špatné chování bude potrestáno.
