Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek

Jan Rosický: Baví mě propojovat design s psychologií

Jan Rosický je držitelem prestižního ocenění RSA Student Design Award. S čerstvým absolventem Prague College jsme si povídali o designových soutěžích a příležitostech, které studentům přinášejí, o využívání psychologie v práci designéra a o inovacích v tradičních oborech, jako je bankovnictví nebo zdravotnictví. Vydejte se s námi po stopách mladého designéra, který je nejspíš vždycky o krok napřed.

V první řadě gratuluji k získání RSA Student Design Award! Můžete mi k ocenění říct něco bližšího? Jak jste se o soutěži dozvěděl a kdo vás nominoval?

Začalo to na naší škole, na Prague College. Měli jsme předmět, v rámci kterého jsme si měli vybrat jednu ze čtyř nebo pěti soutěží a vypracovat svůj návrh na základě soutěžního zadání. Kdo chtěl, mohl pak nakonec projekt do soutěže zaslat.

Proč jste si vybral zrovna RSA Student Design Award?

Pro mě to byla jasná volba, protože tato soutěž neřeší jen nějaké marketingové nebo designové cvičení, ale zaměřuje se na reálné problémy lidstva a na to, jak je řešit pomocí designu. Zadání se týkalo finanční gramotnosti, což mě zaujalo mimo jiné i proto, že jsem se touto otázkou dříve sám zabýval a strašně mě baví kombinovat design s psychologií.

Jan Rosický: Aplikace Jan Rosický: Aplikace

Zvítězil jste s konceptem mobilní aplikace, která uživatelům pomůže hlídat jejich každodenní výdaje. Jak tento návrh vznikal?

Můj prvotní nápad vycházel z toho, že jsem kolem sebe viděl spoustu mladých lidí, kterým na konci měsíce došly peníze a nevěděli proč. Jako cílovou skupinu jsem si tedy vybral generaci Y, která se postupně stává největší kupní silou, zároveň jsou to ale mladí lidé, kteří si teprve vytvářejí finanční návyky. Ve své aplikaci jsem se tak snažil uživatele motivovat k lepším rozhodnutím a ideálně jim pomoci vytvářet návyky nové. Tato generace má navíc jiné požadavky a očekává novou nabídku služeb, jsou to lidé, kteří už vyrostli u počítače a jsou plně digitální. Banky, medicína a další odvětví často nedokážou držet krok a jsou pro tuto generaci zastaralé. Rozvoj digitálních služeb nyní zažívá velký boom a například zadání této soutěže podporovala banka RBS, jejíž zástupci seděli také v porotě.

Zároveň jsem měl skvělého mentora Petra Knoblocha, který mi svými konzultacemi nesmírně pomohl, probírali jsme řešený problém ze všech stran a díky němu jsem svůj návrh mohl také konzultovat se špičkami v oboru. Mohl jsem tak svůj návrh probrat nejen s designéry a potenciálními uživateli, ale například i s lidmi z České spořitelny, kteří se na to zas dívali z pohledu banky. Už během vytváření prvního návrhu jsem se snažil, aby byl projekt realizovatelný, šlo mi o to, aby vznikl finální produkt, který bude praktický pro obchodníky, banky, ale především pro samotné uživatele. Pro mě bylo nejdůležitější využití psychologie: konkurenční aplikace nutí uživatele, aby data zadávali ručně, na což jsme všichni moc líní. Navíc uživatelům nabízejí výměnou za jejich data jen velmi malé množství informací a ti pak nezískávají tu správnou motivaci. Hodně lidí si tak aplikaci nainstalovalo, ale pak ji přestali používat.

Já jsem se ten proces zadávání dat rozhodl zautomatizovat – vytvořil jsem takový kroužek, módní doplněk, který zároveň slouží jako platební karta. Ta je propojené s aplikací, která tato data zapisuje a vyhodnocuje na základě toho, jak utrácejí lidé v podobné příjmové a lifestylové kategorii. Uživatel pak dostane jen ta nejzajímavější srovnání, například: „Tvoji kamarádi utrácejí za párty o pětistovku měsíčně méně než ty.“ Pokud tohle není podnět k zamyšlení, pak už nic. Kroužek pak třeba také mění barvu podle toho, jak člověk utrácí, aby si udržoval přehled o svých výdajích už v dané chvíli. Jakmile sedíte v hospodě a pijete už šesté pivo, dostanete notifikaci, ať zbrzdíte. Kdyby tyto notifikace byly otravné a negativní, uživatel by produkt pravděpodobně přestal používat. Já jsem vsadil na humorné notifikace, které působí spíš jako přátelská rada než příkaz nadřízeného, což obecně nemáme moc rádi.

Jan Rosický: Aplikace Jan Rosický: Aplikace

Můžete přiblížit, co taková soutěž pro studenty znamená a jak vám to pomohlo k vaší další práci?

Každému studentovi designu bych doporučil, aby si takovou soutěž vyzkoušel. Mladí designéři mají problém se prodat, nevědí, jak si najít první klienty a první práci, protože firmy nevezmou jen tak někoho bez zkušeností. Podobná soutěž může být tedy krok správným směrem. RSA Student Design Award je velmi prestižní ocenění, což podtrhl Richard Clarke, který nám cenu předával a působí ve firmě Nike, kde má na starosti pokročilé inovace. Vzpomínal na to, jak mu toto ocenění nastartovalo kariéru a mohl díky němu projít celou řadou velkých firem. Tuto cenu také dvakrát vyhrál Jonathan Ive, šéfdesignér Applu. Já osobně jsem díky ocenění získal šest nabídek práce v Česku i v zahraničí, takže energie věnovaná do soutěže se určitě vyplatí. Součástí podobných soutěží také často bývá nabídka stáží u velkých firem, což je pro studenty obrovská příležitost, která je může posunout dál. I já jsem svůj koncept mohl prezentovat nejvyššímu managementu banky RBS a i taková schůzka je skvělá zkušenost, když jsem mohl slyšet feedback od špiček ve svém oboru a zjistit, jak to chodí.

Jan Rosický na předávání RSA Student Design Award. Zdroj: Petr Knobloch.Jan Rosický na předávání RSA Student Design Award. Zdroj: Petr Knobloch.

Myslíte, že byste se k soutěži dostal sám, nebo jste potřeboval, aby vás k tomu škola „nakopla“?

Myslím, že od školy bylo skvělé vytvořit předmět, v rámci kterého nás k tomuhle dokopali. Já sám bych do toho určitě nešel, jsem příliš vytížený na to, abych se hlásil do soutěží. Ve škole je ale tento předmět skvělý způsob, jak nabídnout zajímavé a reálné zadání lidem, kteří sami ještě nejsou vytížení prací.

Proč jste si ke studiu vybral právě Prague College? Jak jste se o škole dozvěděl a čím vás přesvědčila?  

O škole jsem se dozvěděl vlastně náhodou prostřednictvím reklamního banneru na webu. V tu chvíli jsem se rozhodoval mezi designem a programováním. Už od svých šestnácti, sedmnácti let jsem dělal na zakázku webové stránky a na Prague College mě zaujal program věnovaný interaktivním médiím, který spojuje základy programování ve spojení s designem a uměleckou perspektivou. To mě zaujalo a v tu dobu také u nás tento obor neměl konkurenci. Pro mě osobně bylo přínosem studium v Praze, ale zároveň v angličtině, líbilo se mi, že vyučující mají sami zkušenosti z praxe a přímo na škole mě pak bavil mezinárodní mix studentů. Zároveň je tu ale stejně jako na každé škole důležité, jak student sám maká. To, co si ze studia vezme, záleží jen na něm a na tom, jak moc pracuje. Jsou lidé, kteří školou projdou s nejnutnějším minimem a o víc se nesnaží, ale samozřejmě i ti, které to baví a chtějí dělat i něco navíc. Takové spolužáky jsem měl opravdu rád. Když se do něčeho pustili, byla v nich náhle vidět určitá jiskra a i škole pak mohli sami dát opravdu hodně.

Rád bych ještě jednou zdůraznil svou spolupráci s Petrem Knoblochem, který pro mě byl perfektním mentorem a pro mě jedním z důvodů, proč bych tuto školu někomu doporučil. Jeho předmět jsem měl sice jenom jeden semestr, ale mám pocit, že jsem se na něm naučil tolik jako za dva roky. Jsem si vědom, že Prague College nemusí každému sedět, ale líbí se mi, že tu mezi studenty a vyučujícími panuje otevřený a rovnocenný vztah, který je založený na neustálém feedbacku.

Máte pocit, že vám škola nabídla také nějaké propojení mezi akademickým prostředím a praxí?

Snaží se o to, tady vidím ale na všech školách ještě velký prostor pro zlepšení. Na Prague College alespoň už existují předměty, na kterých se učíme, jak správně působit na pohovorech a jak se prezentovat. Mně ale velmi vyhovovalo, že škola hodně vychází vstříc lidem, kteří už pracují. Já sám jsem mohl svou práci dobře skloubit s nejrůznějšími předměty, jít díky tomu víc do hloubky a zároveň na svou práci dostávat kvalitní feedback.

Mohl byste mi v krátkosti říct, čemu se v tuto chvíli věnujete?

Jak jsem zmiňoval, baví mě psychologie v marketingu, byznysu a designu a dostal jsem šanci stát se spoluzakladatelem společnosti Invent Medical. Chceme aplikovat nejmodernější technologie do zakázkové výroby ortéz a protéz a snažíme se tak vlastně změnit celé odvětví, v němž se dnes používají zastaralé manuální postupy, které jsou pořád hodně řemeslné. My se snažíme dělat totéž 3D skenem, díky kterému může měření probíhat kdekoli a pracujeme na tom, abychom to mohli dělat automaticky tak, aby bylo možné produkt vytisknout kdekoli na světě na 3D tiskárně. Pomocí různých senzorů a aplikací můžeme sledovat, jak hojení probíhá a dávat pak další podněty lékaři, který podle toho může upravit léčbu. Díky 3D tisku můžeme dnes dělat produkty, které dosud nebylo možné vyrobit. 3D tisk nejen dobře vypadá, ale je mnohem dál ve své funkčnosti. Pomůcky tak mohou flexibilně reagovat na objemové a tvarové změny lidského těla, ať už se jedná například o otoky či růst. Pomůcky musejí stále perfektně sedět a nesmějí tlačit.

Ortéza od Invent Medical. Zdroj: Jan Rosický.Ortéza od Invent Medical. Zdroj: Jan Rosický.

Strašně důležité je i to, že do léčebného procesu chceme zapojit i samotného pacienta. Vytváříme online interaktivní konfigurátor, pomocí něhož se pacient sám může stát spoludesignérem – vybere si barvu, tvar a strukturu své pomůcky, která najednou není jen nutné zlo, ale přibližuje se až módnímu doplňku. To pomáhá i při samotné léčbě, akceptace pomůcky je najednou velmi vysoká a pro pacienta to funguje jako psychologická vzpruha, nehledě na to, že taková pomůcka je komfortnější, hygieničtější, lehčí, apod. Snažíme se tak vybírat nejnovější technologie z různých oborů a aplikovat je. Zlepšovat nejen zdravotní pomůcky, ale i s nimi spojené služby a nabízet tak něco, co lépe odpovídá životnímu stylu ve 21. století. 

Pokud jste dočetli až sem a přemýšlíte, jak využít nově nabytou inspiraci, mrkněte do rubriky Soutěže.

Galerie

Další články