Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Lukáš Hudec, Studio Dekado (Holešovice), zdroj: www.lukashudec.net Lukáš Hudec, Studio Dekado (Holešovice), zdroj: www.lukashudec.net

Jak to vidí ilustrátor Lukáš Hudec

"Kreslit denně nápady jiných lidí je po letech opravdu mučivá záležitost, věřte tomu či ne," říká autor známé postavičky kance z obalu Kofoly. Kdo jsou jeho oblíbení ilustrátoři či spisovatelé a jaké byly začátky profesní kariéry absolventa UTB ve Zlíně?

Oblíbení ilustrátoři a jiní


Především je to Tove Jansson a její Muminci, tu sérii považuji za něco geniálního jak po stránce kreslené, tak psané. Jde o ryze autorské dílo, navíc od ženy, kterých jako ilustrátorek mnoho není. Pak je to nedávno zesnulý Jaroslav Malák, který nakreslil Alenčinu trilogii /sovětská sci-fi kniha pro děti / a kdyby neudělal nic dalšího, je to dost. Preciznost a lehkost jeho linek mně přišla jako děcku nadreálná a s podivem zjišťuji, že se mi dnes občas podobná povede. 

Jaroslav Malák, zdroj obrázku: www.citarny.czJaroslav Malák, zdroj obrázku: www.citarny.cz

Před lety se nám znovu připomněla jména ilustrátorů ztracených v emigraci, jako ŠašekFuka, jsou to svěží a stylotvorné věci, leckterý designér nad tím zakroutí knír. Na vrcholu pak je VáchalLada, postavy co do rozpornosti podobné vrstevníkům HaškoviKafkovi

Ladův styl je kánon, tam už není možný posun, je to dokonalý tvar. Váchal je mnohovrstevná osobnost, jejíž fundovanost a obětování se práci je příkladné. Jeho přínos samozřejmě netkví jen ve výtvarnu, ale také v duchovnu a literatuře. 

Četba


Knihami jsem asi zaházen o něco víc, než většina a musím přiznat, že je to nezdravé! Ačkoli dnes si myslím, že největším čtenářem jsem byl jako děcko. Vůbec tehdy člověk více a rychleji vstřebával vše nové a neznámé, a proto i tehdejší čtenářské zážitky dnes těžko co překoná. Ale protože se občas ještě stane, a taky máme tu zlatou knižní nadprodukci, zmíním se o dvou knihách z doby nedávné a tím zmíním i dvě konkrétní nakladatelství.

Ilustrátor Lukáš Hudec (na designSUPERMARKET 2014), Foto: Jan HromadkoIlustrátor Lukáš Hudec (na designSUPERMARKET 2014), Foto: Jan Hromadko

Za prvé to musí být kniha Sentimentální cesta – zápisky revolučního komisaře Viktora Šklovského z nakladatelství Dauphin. Kniha-záznam pro Rusko zlomových let 1917–1922 od literárního vědce, který se promění ve vojenskou osobu dozorující podřízené posádky po celé Rusi od Finska až po divoký Kurdistán. Kniha je vlastně mnoha knihami s tolika silnými příběhy, které nikdy nezapomenu, lidí, kteří se smrti báli i lidí, kteří jí vždy šli se smíchem naproti.

Druhým titulem jsou Deníky Maxe Frische z let 1966–71 vydané Archou Zlín. Deníky švýcarského dramatika, dříve architekta, muže s hlubokým analytickým vhledem, zkoumajícím a dráždícím poválečné Švýcarsko a jeho zatuhlou morálku formou deníkových záznamů a scenáristických črtů. Polemika s levicovou i pravicovou částí švýcarské spolčenosti na pozadí revolučního roku 68, který většina z nás zná jen z domácích či pařížských událostí.

Profesní začátky 


Letos v lednu je to zrovna deset let, co jsem dostal živnostenský list a začal se živit coby ilustrátor. Zpočátku jsem byl převážně storyboardista, známosti ze školy se ukázaly jako klíčové pro to, aby to se mnou v reklamních studiích zkusili. A takřka od počátku jsem byl zavalen prací. Toto zlaté období však trvalo velmi krátce, do roku, kdy přišla krize a objem se od té doby smrskl na polovinu.

Lukáš Hudec, ilustrace pro Kofolu (agentura Kaspen), zdroj: www.lukashudec.netLukáš Hudec, ilustrace pro Kofolu (agentura Kaspen), zdroj: www.lukashudec.net

Postupně se vyselektovaly náměty či stylizace, které nebyly člověku vlastní a podvědomě snad přitáhl ty, které ho aspoň něčím oslovovaly. Na druhou stranu si díky různorodosti zakázek a požadavků člověk vyzkoušel témata, ke kterým by těžko kdy přišel, přes storyboardy a vizuály, mobilní aplikace, krátká videa, knižní a novinovou ilustraci, bytový dekor, tvorbu maskotů až po kreslení naživo v omezeném čase. Velká pomoc tehdy přišla od studia Drawetc, pro které jsem několik let kreslil.

Lukáš Hudec, nerealizované logo pro Glacier Canyon Swing, zdroj: www.lukashudec.netLukáš Hudec, nerealizované logo pro Glacier Canyon Swing, zdroj: www.lukashudec.net

Lze říct, že za těch deset let jsem kreslil snad pro všechna velká reklamní studia / Havas, Young & Rubicam, Mark & BBDO, Kaspen, Saatchi & Saatchi, Rust, Leagas Delaney, WMC grey / a nespočet malých studií. Přitom jsem poznal širokou škálu lidí a pražských čtvrtí, kam jsem jezdil za prací, takže jsem měl skvělou možnost poznat celou Prahu, což je pro mě dodnes přitažlivá činnost. Zakázkami, na které vzpomínám, byla jistě několikrát Kofola / etiketa, vizuály, videa /, dvouletá práce pro Mediatel a vytváření celé identity pro Zlaté stránky, ilustrování dětských knih o hudebních skladatelích pro portugalského vydavatele, „kontroverzní“ oplachtování výjezdu tunelu Blanky na Letné mými ilustracemi, nebo vytvoření úspěšného skinu pro Google Chrome, který byl dlouho v první desítce nejstahovanějších autorských skinů vůbec.

O vtipech a pointách


Protože je člověk denně nucen kreslit nápady jiných lidí, což je, věřte tomu či ne, po letech opravdu mučivá záležitost, musí si občas oddychnout. Mně v tomhle ohledu dal prostor facebook, nejen tím, že mě kombinace slovesného a kresleného humoru neskonale baví, ale samozřejmě pro tu okamžitost a příklon čtoucích. Pracuji buďto s aktuálně vzniklou situací, způsobenou většinou zpovykaným tiskem, takže je v tom jakýsi předpoklad odezvy či zájmu, nebo k vám shůry slétne myšlenka, propojí se slovo a obraz a zázrak je na světě. 

Ne, že by mě vlastní vtipy vyloženě rozesmávaly, uspokojení je přijít na to, zbytek je už méně zajímavý.

Lukáš Hudec, zdroj: www.lukashudec.netLukáš Hudec, zdroj: www.lukashudec.net

Moje obsese

S většími či menšími přestávkami poslouchám k práci nekonečný seriál Rodinka alias Tlučhořovi od KaiseraLábuse. Dnes už u hudby pracuji jen obtížně a hlasy těch lidí mi navozují pocit, že ještě nejsem poslední člověk na planetě. Leckdo bývá v šoku, že se to ještě vysílá. Sága o obyčejné české rodině a jednom přisírkovi – básníkovi Mirko Hýlovi – se blíží počtu tisíce odvysílaných dílů. Už to samo jistě volá po nějakém rekordním zápisu, já v něm ale shledávám, kromě toho že je to proud absolutně nekorektního humoru, především alternativní záznam o českých dějinách po roce 1989. 

Rodinka se mi stala milovanou i nenáviděnou obsesí, protože věty či úryvky z ní se člověku připomínají po celý den v mnoha situacích a já neodolám z nich citovat. Reakcí je často čiré nepochopení, většina se mnou soucítí, zasvěcení se smějí. 

Galerie

Další články