Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Zakladatelka studia Zdravý design, designérka Věra Kunhartová | Foto: Tereza Valníčková

Zakladatelka studia Zdravý design, designérka Věra Kunhartová | Foto: Tereza Valníčková

Invalidní vozík z 3D tiskárny? Věra Kunhartová hledá nová řešení pro výrobu zdravotních pomůcek, které mají být kvalitní a dostupné

Až na pár výjimek stojí současná česká produkce zdravotních kompenzačních pomůcek víceméně na místě. Kvůli nákladnosti zhotovení nových forem se komponenty vyrábí stále stejným způsobem bez využití materiálových možností a procesů, které nové technologie nabízí. Estetické hledisko se pochopitelně podřizuje funkci, ovšem i v tomto rozměru je zbytečně podceňováno. Naštěstí ale vzniká několik zajímavých projektů, které myslí za roh a dávají tak uživatelům možnost výběru a inovace.

Jedním z nich je studio pro vývoj a výrobu kompenzačních pomůcek Zdravý design, které v nedávné době otevřelo nový bezbariérový showroom a multifunkční experimentální vývojářský prostor v pražských Malešicích. Hlavou projektu je designérka Věra Kunhartová, která se do tohoto prostředí vrhla z čistého zájmu před několika lety a nyní se její produkty prezentují na zahraničních designérských veletrzích. „Na vývoji se podílí odborníci z nejrůznějších odvětví. Sebe vnímám jako takový mezioborový spoj, který skládá odborné informace a požadavky uživatelů do ideální podoby,“ vysvětluje Věra. Za vývoj kompenzačních pomůcek získala v roce 2013 Národní cenu za studentský design a v tomto výzkumu pokračuje i ve svém současném doktorském studiu na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem. Studio se od roku 2016 prezentovalo na veletrzích jako Czech Design Week v Praze, Medicca v Düsseldorfu, London Vet Show či Arab Health v Dubaji. Jak studio Zdravý design vnímá současný produktový design kompenzačních pomůcek a kam chce jeho kvality posunout v dalších letech?

Invalidní vozík Seiza vyvíjela Věra již během své diplomové práce, foto: Archiv Zdravý designInvalidní vozík Seiza vyvíjela Věra již během své diplomové práce, foto: Archiv Zdravý design

Vývoj kompenzačních pomůcek je velmi úzké a specifické designérské zaměření. Kde se tato myšlenka zrodila? Na jaké fyzické problémy se zaměřujete konkrétně?

VĚRA: Už ve škole mě to táhlo k řešení nějakého problému, většinou týkajícího se zdravotnictví. Myslím, že moje zaměření se začalo profilovat na bakalářském studiu, kdy jsem měla navrhnout Transport stretcher – lehátko na urgentní příjem pro firmu Linet. Získala jsem možnost nahlédnout do zákulisí nemocničního personálu a řešit s nimi ergonomii. Zjistila jsem, že prostřednictvím dobrého použití designu je možné spoustě lidem usnadnit jejich každodenní situace. Diplomová práce mě pak zavedla k ortopedickým vozíkům. I když nemám v rodině ani v blízkém okolí žádné vozíčkáře, začala mě tahle oblast opravdu zajímat.

Taková práce jistě vyžaduje velkou síť odborníků z nejrůznějších sfér a počátky tak musely být náročné…

VĚRA: Na začátku bylo hodně složité dostat se k někomu, kdo by mi dal relevantní rady a zasvětil mě do problematiky. Diplomku jsem celou vyvíjela v Anglii, tak jsem sháněla vozíčkáře a fyzioterapeuty tam. Tenkrát jsem dostala kontakt na kalifornskou vozíčkářku, která učila na vozíku Jiu Jitsu a se kterou jsem konzultovala po Skypu. Tak vznikl nápad na Seizu – Polohovatelný ortopedický vozík.

S českým prostředím vozíčkářů a fyzio, ergoterapeutů jsem se začala více seznamovat až po návratu do Čech. Kdykoli jsem se ptala na sezení na vozíku, správné nastavování a problémy s tím související, ze všech stran mi doporučovali paní Zdeňku Faltýnkovou, specialistku na zdravé sezení na vozíku. Tehdy byla k mým nápadům celkem skeptická, ale dnes už vyvíjíme produkty pro vozíčkáře společně a je to super. Také tím, že jsme se přestěhovali do blízkosti Centra Paraple se nám otevřela spolupráce i tam a těším se, že něco vymyslíme i s nimi.

Workshop na testování sedáku Libella, foto: Iveta KulhaváWorkshop na testování sedáku Libella, foto: Iveta Kulhavá

Jaké kroky podnikáte, abyste se jako produktová designérka v tomto odvětví cítila kompetentně? Jak v rámci spolupráce s dalšími odborníky vnímáte své vlastní postavení?

VĚRA: Musela jsem si nastudovat odborné termíny a problematiku, kterou se při navrhování toho daného produktu zrovna zabývám. Obecně se ve své designérské práci vždy snažím udělat důkladnou rešerši nejen konkurence, ale uživatelského prostředí vůbec. U produktů, které úzce souvisí s anatomií lidského těla musí být tato znalost hlubší. Z praxe jsem ale zjistila, že ani roky studia prostředí a odborných knih nevydají za dobrou komunikaci se zdravotním personálem a koncovým uživatelem produktu. Pozici designéra v této oblasti vnímám jako takový mezioborový spoj, který musí umět komunikovat se všemi důležitými členy řešitelského týmu z různých oborů (zdravotníky, technology, konstruktéry, koncovými uživateli) relevantní informace, požadavky a nápady, které pak zpracuje do ideální podoby produktu. Tím se proces naplní. Osvědčilo se nám pravidelné testování produktů a workshopy, které nám dávají adekvátní zpětnou vazbu.

Jak své produkty koncipujete v kontextu současného trhu s kompenzačními pomůckami a máte nějak úže specifikované cílové skupiny? Jedná se o luxusní produkty vyšší cenové kategorie nebo zboží dostupné všem postiženým?

VĚRA: Nesnažím se navrhovat kompenzační pomůcky univerzálně, ale spíše jim vtisknout možnost individualizace, osobní nastavitelnosti. Co se cenové kategorie týče, snažím se vytvářet luxusní, precizně zpracované produkty z kvalitních materiálů, ovšem v přijatelné cenové dostupnosti, ideálně plně hrazené pojišťovnou… možná je to příliš vysoká laťka, ale snažíme se dělat, co je v našich silách.

Výplň sedáku je vytištěna ve speciálním rastru z výplňového filamentu a díky 3D tisku jej lze snadno přizpůsobit individuálním potřebám. | Foto: Štěpánka PasekováVýplň sedáku je vytištěna ve speciálním rastru z výplňového filamentu a díky 3D tisku jej lze snadno přizpůsobit individuálním potřebám. | Foto: Štěpánka Paseková

Jako jednu z hlavních výrobních technologií volíte 3D tisk. V čem vidíte v návaznosti na svoji vlastní práci jeho hlavní výhody?

VĚRA: Dnešní možnosti aditivních technologií jsou na velmi vysoké úrovni a neustále se vyvíjí. Díky cenové dostupnosti vidím budoucnost jejich využití právě v produktech, které je třeba individualizovat. 3D tisk samozřejmě nelze využít ve všech případech - například v rámci tisku vozíků jsem zatím skeptická, nicméně u některých komponentů a součástí to dává velký smysl.  Sériově vyráběné produkty jako např. sedací systémy z paměťové pěny, se vyrábí x let stále stejně, hlavně z důvodu vytěžení nákladné formy. Jakákoli změna produktu by znamenala vysoké finanční náklady. Zatímco u produktu vyráběného pomocí 3D tisku už není tak nákladné ani složité pozměnit tvar, barvu či materiál dle potřeby uživatele. Samozřejmě se zde nelze bavit o vytváření statisícových sérií, ale cílová skupina vozíčkářů je právě relativně malá a pestrá. Na 3D tisku mě baví i možnost využití recyklovaného filamentu, tedy udržitelný aspekt materiálu. Použité produkty lze pak zase rozebrat a zrecyklovat v další filament.

Svoji designérskou funkci vnímáte tedy především z hlediska vývoje ideálního tvaru a obrácení k dlouhodobě udržitelnějšímu životnímu cyklu produktu. Jak přistupujete k estetické stránce věci?

VĚRA: Vadí mi zarytý mýtus veřejnosti, že design je o vzhledu a barvách. Věřím, že jde především o naplnění funkce a vzhled je jen jednou ze složek dobře zpracovaného designu. Estetickou stránku designu však vnímám jako důležitou třešničku na dortu. Nerozumím, proč všechny nově vyráběné produkty nemohou být také pěkné. Snažím se, aby produkty zpříjemňovaly jejich každodenní užívání a majitel je měl rád. Mám vždy radost, když se mi podaří produktu vtisknout osobitost a zároveň udržet jednoduchost, tak, aby lidem padl do oka. Ale to je spíš otázka vkusu. Heslo „Forma následuje funkci“, které si ráda půjčuji, moje vnímání estetiky v designu vystihuje asi nejvíc.

Antidekubitní sedací systém Libella seat, foto: Štěpánka PasekováAntidekubitní sedací systém Libella seat, foto: Štěpánka Paseková

Nedávno jste otevřeli své první studio, které je strategicky umístěno právě nedaleko centra Paraple. K jakým účelům studio poslouží?

VĚRA: Spíše bych řekla, že jde o naše první bezbariérové studio. Oslavili jsme 5 let od založení Zdravého designu, tak jsme si nadělili takový pěkný dárek – v horním patře se zabydlel Zdravý design a vytvořili jsme si vývojové pracoviště. Přízemí poslouží k workshopům s fyzio, ergoterapeuty a vozíčkáři za účelem testování a vývoje nových produktů. Je to náš první showroom, v říjnu jsme zde měli úspěšnou expozici v rámci Designbloku. Během této příležitosti jsme představili novou značku produktů pro vozíčkáře a první produkt – Antidekubitní sedací systém, který vyvíjím v rámci své disertační práce a budeme jej zde prodávat. Také tu chystáme fyziolab, kde bude mít své místo i Zdeňka Faltýnková.

Věra Kunhartová se v rámci osvěty snaží vést vzdělávací workshopy. | Foto: Štěpánka PasekováVěra Kunhartová se v rámci osvěty snaží vést vzdělávací workshopy. | Foto: Štěpánka Paseková

Co chystáte v blízké budoucnosti a kam byste se v rámci dalších pěti let chtěla posunout?

VĚRA: Po úspěšném představení nové značky v rámci Designbloku chystáme realizaci dalšího produktu, dlouho vyvíjené a testované zádové opěrky. Pro tuto novou značku zakládáme s investorem obchodně-výrobní firmu, která bude naše produkty vyrábět (zakládám si na výrobě v Čechách) a dostávat je ke klientům. Vše je už nachystané a visí to vlastně spíše na legislativě. Přála bych si, abychom za pět let měli dobře fungující obchodní značku celé řady produktů nejen pro vozíčkáře, kterou budou mít klienti rádi.

Další články