Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Autorky výstavy Michaela Kádnerová a Klára Hegerová | Foto: Marek Novotný Autorky výstavy Michaela Kádnerová a Klára Hegerová | Foto: Marek Novotný

Folklor ožívá. Pěkné věci nemusíme kupovat v obchodech, stačí se rozhlédnout po našich vesnicích, říkají propagátorky lidových řemesel

Výstava Krásná práce, která se v minulých dnech odehrála v Galerii 1, uvádí tradiční řemeslnou práci do kontextu současného fashion a interiérového designu. Projekt podporuje současné, živé řemeslo. Kurátorky výstavy k řemeslu nepřistupují z historického hlediska, ale naopak oceňují modifikace a proměny, které pod rukama tvůrců vznikají.

I přes nedávný, nepříliš hrdý přístup k tuzemské vizuální kultuře se v posledních letech tradiční řemeslo začíná čile zařazovat do globálních fashion trendů a folklor opět ožívá. Designéři přebírají techniky i ornamentiku a poctivé řemeslo budí stále více sympatií. I přes to však ty pravé řemeslné procesy, předávané z pokolení na pokolení, bez dostatečné podpory pomalu mizí. Pro jejich zachování je třeba osvěty i reálné tržní podpory. Jedním z takto smýšlejících počinů byla i výstava Krásná práce v Galerii 1. Nejen o tom, jak uvést hodnotu tradičního řemesla do současného kontextu, jsme se pobavili s kurátorskou dvojicí výstavy Michaelou Kádnerovou a Klárou Hegerovou.

Kde se zrodila myšlenka zasadit řemeslné výrobky do současného galerijního kontextu?

MICHAELA A KLÁRA: Výstava Krásná práce vychází z aktivit institucí Družstevní práce a Krásná jizba, které v minulosti o lidové řemeslo pečovaly. Jedná se ovšem především o oslavu nádhery lidového řemesla. Chceme ukázat, že celý proces vzniku je opravdu krásná práce, stojí za to se řemeslu naučit a pokračovat v něm dál. Je skvělé vytvořit něco hmatatelného, artefakt, ve kterém je nashromážděný čas, cit pro materiál a velký um. Snažíme se vyzdvihnout konkrétní tvůrce a zároveň vrátit hodnotu řemeslům, kterým ji často ubírají dnešní řemeslné trhy a jarmarky. Také bychom rády mladým lidem ukázaly, že řemeslem se lze stále dobře uživit a udržovat tak hodnotu vizuální kulturu naší země. Lidé z města jsou všem těmto tradicím často trochu vzdálení. Vystavené artefakty jsme svezly poměrně zdaleka a touto výstavou chceme lidem z měst zkrátit cestu k nim. Hledání kvalitní práce bývá zdlouhavé a úmorné a takto může člověk vidět vše pěkně pohromadě. 

Pohled do expozice | Foto: Tomáš SoučekPohled do expozice | Foto: Tomáš Souček

S jakými institucemi spolupracujete?

MICHAELA A KLÁRA: Spolupracujeme s Uměleckoprůmyslovým museem, s Muzeem Českého ráje v Turnově a s Národním ústavem pro lidovou tvorbu ve Strážnici i s řadou významných osobností z řad designérů. Moc si vážíme podpory a kladné odezvy od institucí, tvůrců a hlavně samotných návštěvníků.

Jak byste popsaly koncept celé výstavy? Podle čeho jste jednotlivá díla vybíraly?

MICHAELA A KLÁRA: Nejsme antropoložky a naší snahou tak není zmapování řemesla určitých krajů či regionů. Orientovaly jsme se podle vlastního vkusu, vybíraly zajímavé a málo známé techniky nebo zanikající řemesla. Chtěly jsme se osobně setkávat s řemeslníky a poslechnout si jejich příběhy, které se za procesy ukrývají. Jedná se o přehlídku živých řemesel, čili stále aktuální tvorby. Většina vystavených děl je stará jen několik týdnů. Nejde tedy o nějaké historické muzeální objekty, ale o věci vytržené z běžného, každodenního života z mnoha regionů.

Který z vystavených kusů podle vás nejlépe reprezentuje myšlenku celé výstavy?

MICHAELA A KLÁRA: To je těžké říct, vážíme si naprosto každého získaného objektu. Ovšem asi takovým nejatraktivnějším předmětem, který tady máme a který tak trochu ilustruje naše záměry, jsou mužské opasky pana Adamského. Ty jsou vyšívané pavím brkem a vyráběl je člověk, který v tomto řemesle nemá rodové zázemí a techniku si osvojil sám z čistého zájmu a nadšení. Řemeslníci jsou velmi vzdělaní lidé – pátrají v dobových pramenech, konzultují s etnografy či historiky umění a ve své tvorbě se opravdu vyznají.

Místo klasické muzeální cesty volíte vizuálně čistý současný galerijní přístup. Očekáváte, že zde i divák nalezne nové spojnice?

MICHAELA A KLÁRA: Naším hlavním cílem bylo vystavit živé, stále vznikající řemeslo a postavit jej do nového kontextu. To si můžeme vysvětlit dvěma způsoby: jednak přenést jej do moderního městského prostředí a potom také zaujmout nový úhel pohledu. Tradiční výrobky lze také vnímat jako nadčasové objekty, které obstojí i v rámci současného vkusu. Tomuto záměru je přizpůsobena i samotná instalace od architekta Tomáše Rachunka, který v návrzích vycházel z tradičních způsobů prezentace a užití  jednotlivých předmětů. Taktéž se nechal inspirovat symboly vesnického života, jako je silueta koně či kupky sena.

Exponáty skvěle doplňuje interiérové zpracování Tomáše Rachunka | Foto: Tomáš SoučekExponáty skvěle doplňuje interiérové zpracování Tomáše Rachunka | Foto: Tomáš Souček

Myslíte tedy, že je tradiční řemeslo schopné reálně obstát mezi současnými trendy fashion a interiérového designu?

MICHAELA A KLÁRA: Vizuálně určitě, z tržního hlediska je to ovšem složité. Snažíme se lidem ukázat, že pro interiérové či módní doplňky nemusí chodit do italských či skandinávských obchodů, ale stačí se porozhlédnout po českých a moravských vesnicích. Estetikou i kvalitou zpracování se jedná o vysoce hodnotné objekty. Ne vždy je designérský vstup potřeba a většina z výrobků zcela splňuje estetické i etické požadavky dnešního zákazníka. Jsou vyráběné pomalu, ručně a kvalitně. I z tohoto důvodu zde vystavujeme věci samostatně. Je jasné, že celý kroj dnes ve městě nikdo nosit nebude, ale jednotlivé kusy mohou fungovat opravdu skvěle.

Přemýšlely jste nad tím, jakou formou by se daly řemeslné výrobky v městském prostředí nejlépe distribuovat?

MICHAELA A KLÁRA: Reakce na výstavu zatím svědčí o tom, že v městském prostředí opravdu chybí instituce, která by tříbila vkus, učila rozpoznat hodnotu výrobku. Která by přímo zpřístupňovala a současným způsobem popularizovala naše tradice a kořeny a na druhé straně pomáhala řemeslnickým mistrům nabídnout a prodat své výrobky lidem, kteří by k nim jinak třeba jen obtížně hledali cestu. Cítíme, že tyto věci je nutné prodávat a tak také řemeslnou výrobu podporovat. Po pádu Krásné jizby, která takovou podporu zajišťovala, mnoho dílen zavřelo, protože své provozovatele neuživila. Všechny artefakty, které vystavujeme, jsou ručně zhotovené, stojí za nimi čas a um. Mají svou hodnotu. Hodnotu lidské práce. Z reakcí návštěvníků je nám zřejmé, že o tyto výrobky zájem je. Musí však zůstat dostupné i pro českou klientelu. A tomu tržní nájmy v centru hlavního města nenahrávají. Musíme proto hledat jiné cesty a snad je i nacházíme…

Mnoho takto precizně zpracovaných výrobků ale nese určitou společenskou funkci a dědí se z pokolení na pokolení. Jak se tedy k myšlence prodeje ve městech staví samotní výrobci?

MICHAELA A KLÁRA: To je dobrá otázka a je to velmi individuální. S řemeslníky se osobně známe a na našich cestách jsme se setkaly s nejrůznějšími přístupy. Většina z nich jsou ovšem prodeji přístupní. Jsou hrdí na to, co dělají a chtějí, aby jejich práci vidělo co nejvíce lidí. Většina z nich má občanské zaměstnání a tvorbě se věnuje ve volném čase. Naší ambicí není tlačit je do mnohonásobné produkce, to při zachování hodnoty a toho opravdového fortelu ani není možné. Nikdy by nešlo o sériovou produkci. Každá věc má svůj čas a její hodnota tkví právě v trpělivosti a umu, který jí byl věnován.

Keramika zakuřovaná, fajánská a další tradiční techniky | Foto: Tomáš SoučekKeramika zakuřovaná, fajánská a další tradiční techniky | Foto: Tomáš Souček

Folklór dnes frčí a mnoho designéru přebírá tradiční motivy bez úcty k původnímu řemeslu. Jak tuto situaci vnímáte?

MICHAELA A KLÁRA: V rámci nostalgického obdivu ke všemu tradičnímu dnes někteří návrháři využívají lidové motivy bez hlubší znalosti historie a kontextu. V takových případech jde jen o pouhé převzetí prvků a jejich aplikaci na současné tvary nebo objekty. Kontroverzní otázky budí například modrotisk, který mnoho designérů vyrábí digitálním tiskem, sítotiskem a dalšími moderními technologiemi, čímž původní techniku nesmírně poškozují. Co se týče modifikace ornamentiky a jednotlivých prvků, my k tomu nepřistupujeme tak striktně, jako většina etnografů. Naopak je za nás naprosto v pořádku, že se prvky mění a přizpůsobují současnosti. Symbolika se může vyvíjet a připodobnit dnešnímu životu. Citlivé posuny do moderní roviny jsou pro nás v pořádku. Ani na této výstavě nelze říct, že by byly samé prapůvodní vzory – je to spíše přehlídka současného řemesla a s tím souvisí i transformace vzorů. Z našeho pohledu je důležité nepřebírat jen vizualitu, ale udržet řemeslo a posunout použitelnost výrobků pro současné účely. Pokud se vytvoří produkt bližší současnému způsobu života, technika přežije dál.

Když už jsme to nakously: Jaké řemeslné postupy z této výstavy považujete za nejohroženější?

MICHAELA A KLÁRA: Mnohé řemeslné postupy nejrůznějšího charakteru postupně stávají minulostí. Řada výrobců své dovednosti nemá komu předat a v takových případech se jedná o opravdu kriticky ohrožená řemesla. Například již zmiňovaný modrotisk. Ačkoli je v současnosti neuvěřitelně zpopularizovaný, velmi málo se mluví o tom, že existují už jen dva tvůrci modrotiskových forem. Pokud s tvorbou přestanou a nebudou mít nástupce, během deseti let je s modrotiskem konec. I přes veškerou popularitu v současném fashion designu nám tak jeho naprostá podstata uniká. Na některé techniky už narazíte pouze v muzeích či na půdách starých stavení. My si myslíme, že je třeba sebrat je ze země, oprášit a posunout blíž k současnosti.

Zavítají na výstavu i mladší ročníky? A jak se k tomu staví?

MICHAELA A KLÁRA: Určitě ano a myslíme, že to funguje celkem obstojně. Už od začátku jsme nechtěly promlouvat jen k dospělým, ale také k dětem. Proto jsme sestavily sérii lektorovaných prohlídek pro školní skupiny. Tyto lekce byly naprosto plné, což nás moc těší. Děti oceňují osobní příběhy jednotlivých věcí, líbí se jim, že díla vznikají rukama a jejich tvůrci do nich investují vlastní práci. Většina z nich je dnes zvyklá dotýkat se téměř jen strojově vyráběných věcí, a proto je pro ně tato zkušenost velmi vzácná.

Čižmy, které by bez debat obstály před současným udržitelným fashion designem | Foto: Tomáš SoučekČižmy, které by bez debat obstály před současným udržitelným fashion designem | Foto: Tomáš Souček

Výstava byla nedávno ukončena. Dokázaly byste ji nějak zhodnotit?

MICHAELA A KLÁRA: Tato přehlídka je první z řady a chtěly bychom ji dělat každý rok. Vnímáme ji tak trochu jako pokus, co vše a jak udělat příště. Kromě výstavy pořádáme nejrůznější workshopy se samotnými řemeslníky, přednášky pro školy a další doprovodné programy. S každým dalším ročníkem bychom chtěly vystavovat ty největší perly, které jsme za ten poslední rok objevily a na kterých se stále čile pracuje.

Nakonec nám povězte něco o svých budoucích plánech

MICHAELA A KLÁRA: Připravujeme otevření kamenného centra řemesel v Praze a tomu nyní věnujeme nejvíce času. Chceme pořádat výstavy, besedy, přednášky a workshopy – podobně, jako to děláme v rámci doprovodného programu této výstavy. Chtěly bychom tam vybudovat i prodejní galerii. Potenciál tradičního řemesla v oblasti cestovního ruchu v hlavním městě je málo využitý a lze ho podpořit i tímhle způsobem. V rámci centra plánujeme vybudovat knihovnu materiálů a technik a také již teď dohadujeme výstavy a plánujeme novinky. Z dlouhodobějšího hlediska se snažíme stát součástí mezinárodní sítě organizací, které se věnují podobné činnosti. Také spolu s fotografkou Alžbětou Jungrovou připravujeme reprezentativní knížku s portréty a příběhy mistrů řemeslníků. Naším cílem je zpopularizovat, jak bohatou a úctyhodnou vizuální kulturu Česká republika má. Baví nás to, protože se díky tomu dostaneme do zapomenutých koutů země, kde se setkáváme s fascinujícími lidmi. V průběhu polistopadových let jsme se stali Evropany a tak trochu jsme zapomněli, jak bohatá je naše tradice. Je hezké si zase vzpomenout.

Dřevěné, ručně malované hračky jsou českou klasikou | Foto: Tomáš SoučekDřevěné, ručně malované hračky jsou českou klasikou | Foto: Tomáš Souček

Další články