Zavřít

Milí designéři,
chceme zjistit, jak vám novinky o vašem oboru zprostředkovat co nejlépe.

Pomozte nám zodpovězením 7 otázek
Jana Zielinski a Jiří Macek. Foto: Lucy Creative Agency Jana Zielinski a Jiří Macek. Foto: Lucy Creative Agency

Dvacet let Designbloku. Zpovídáme Janu Zielinski a Jiřího Macka

20. ročník mezinárodního festivalu Designblok zítra začíná! Dvacet let, to už je pořádný důvod k Oslavě, a pro nás příležitost přinést velký rozhovor s Janou Zielinski a Jiřím Mackem, kteří jsou s Designblokem již dvacet let neodmyslitelně spojeni. O tom, na co letos nejvíce těší, jak se proměnil design i Designblok za posledních dvacet let a hlavně o tom, že design je pro ně především láskyplný příběh.

Jak se cítíte v čase příprav na Designblok? Zdá se mi to, nebo tu v kanceláři panuje až podezřelá pohoda?

J. Z. My tomu říkáme mimikry (smích). Tím, že minule Designblok zkrátily živly, se letos o to víc těšíme. Navíc je to dvacet let a bude to Oslava! Všichni pracujeme na tom, aby to bylo co nejvelkolepější a vždycky tam máme dost nadsázky, nikdy to nebereme smrtelně vážně.

Jaké letos chystáte novinky?

J. M. Letos bude hodně nových věcí, které jsme chtěli k dvacátému ročníku zkusit. Vracíme se do Collorado-Mansfeldského paláce s výstavou Manifest, pro kterou jsme oslovili mezinárodní skupinu designérů, kteří na Designbloku vyrostli a manifestují svůj přístup k designu. Těšíme se také na zahraničního umělce Jamie Hayona, kterého jsme dlouho toužili na Designblok dostat.

J. Z. On má plný diář, takže to bylo celkem komplikované, navíc v Kolíně ve stejné době probíhá veletrh Orgatec, kde má velkou výstavu, ale nakonec to klaplo, přijede na dva dny. Máme z toho obrovskou radost, protože jeho práci máme rádi a i jeho věci sbíráme. Bude mít velkou přednášku ve čtvrtek na hlavním pódiu.

Kolekce Réaction Poétique, Jaime Hayon. Zdroj: Hayon StudioKolekce Réaction Poétique, Jaime Hayon. Zdroj: Hayon Studio

J. M. Osobně se taky moc těším na Lapidárium Arthouse. Ke spolupráci jsme přizvali Danicu Kovářovou jako kurátorku a její vhled nás moc bavil a mám pocit, že vzniklo něco, co Arthouse zase posouvá dál. Na módní přehlídky jsme pozvali celou českou špičku, budou tři dny módních přehlídek včetně Diploma Selection.  

J. Z. I my sami jsme si chtěli udělat radost a zároveň oslavit český design. Těžiště 20. ročníku spočívá v českém designu zasazeného do absolutní světové špičky. V rámci prezentace firem v Superstudiu jsme dali velký prostor českým značkám a chtěli jsme ukázat i české průmyslové značky typu Čezeta nebo výrobce letadel, kteří spolupracuj s designéry. Druhý důraz klademe v Openstudiu na podporu mladých designérů a talentů středoevropského regionu, taková laboratoř budoucnosti, výběr 150ti designérů plus Diploma Selection.

Jana Zielinski a Jiří Macek fotí vizuál pro 20, ročník Designbloku. Foto: Salim IssaJana Zielinski a Jiří Macek fotí vizuál pro 20, ročník Designbloku. Foto: Salim Issa

Jak se za těch dvacet let proměnila česká designérská scéna?

J. Z. Oproti dvaceti letům, kdy jsme s Designblokem začínali, se scéna neskutečně posunula dopředu, je rozvinutá, začíná být sebevědomá, někteří čeští designéři jsou významní v mezinárodním kontextu, za všechny jmenujme například Lucii Koldovou nebo Maxima Velčovského. Když jsme založili soutěž Diploma Selection, oslovili jsme do poroty mezinárodní osobnosti, galeristy a trendsettery, kteří sledují talenty a mohou naši scénu rozhýbat. Jde to ruku v ruce, musíte nabídnout dostatečně kvalitní obsah, aby k vám tyhle osobnosti jezdily. Od nás očekávají v rámci střední Evropy takový předvýběr. Myslím, že poslední tři čtyři roky se to daří sladit, pro spoustu lidí to znamená start kariéry.

J. M. Je pro nás důležité, že u nás někteří vystavují každý rok a že se k nám pravidelně vrací osobnosti, kteří jinak nikam moc nejezdí typu Rosanna Orlandi, Lina Kanafani, Gilles Massé. Kdyby je to tady nebavilo, tak sem nejezdí, vědí, že tu jsou dobří autoři.

J. Z. Tyhle osobnosti vás zároveň ženou dopředu, protože víte, že jejich oko je velmi přísné a že musíte podat špičkový výkon, aby příští rok přijeli zas. Je důležité vyvažovat podporu mladých talentů a zároveň podporovat etablované značky, které jsou na vrcholu. Jdeme napříč generacemi i obory od průmyslového designu, nábytku, technologií, po sběratelský design, který je nám blízký, tomu věnujeme Arthouse.

VITRA v Superstudiu Karlín Designblok 2007. Zdroj: DesignblokVITRA v Superstudiu Karlín Designblok 2007. Zdroj: Designblok

Věnujete se kurátorování v průběhu roku?    

J. M. Jezdíme po veletrzích, ale máme i skvělou kolegyni Míšu Juřenčákovou, která s námi spolupracuje a často dělá předvýběr. Máme i spřátelené kurátory v Polsku, Rakousku, Německu od kterých dostáváme tipy.

J. Z. Objíždíme klauzury, diplomové práce, festivaly, Design Weeky, sledujeme média, tahle práce je zásadní a důležitá je i spolupráce se zahraničními kurátory. Kurátorování je nejzábavnější a nejkreativnější část práce. Ale samozřejmě, i když to děláme dlouho, i my se můžeme splést.

Experiment a Diploma Selection

J. M. Na druhou stranu máme rádi, když někdo zkusí něco nového a jde cestou experimentu, posunu užití věci, formy a technologií novým způsobem. Spíš než novou židli nebo skleničku radši vidíme, když někdo novým způsobem přistoupí ke stolování nebo sezení.

J. Z. I proto vznikla Diploma Selection, protože častokrát to bývá poslední velká svobodná věc, kterou designér udělá, pak už se musí začít živit. Ale kdy jindy než na škole by měl člověk experimentovat, i za cenu, že to třeba nedopadne dobře. Proto diplomantům dáváme finanční podporu, aby měli možnost udělat novou kolekci.

Liběna Rochová a Lukáš Musil (MUSA) společně připravili kolekci Na dotek pro organizaci Debra, Zdroj: DebraLiběna Rochová a Lukáš Musil (MUSA) společně připravili kolekci Na dotek pro organizaci Debra, Zdroj: Debra

Módní přehlídky

J. Z. V tomhle mi je sympatická Monika Drápalová, která každý rok udělá úplně jinou kolekci, je to experimentátorka a její věci jsou úplně odlišné. Přestože u nás není módní průmysl vyvinutý a je to na bázi zakázkové tvorby, jsou tu mimořádné výtvarné talenty. Vybrali jsme návrháře se silným autorským rukopisem, kteří se neohlížejí na sezónní trendy. Je to průřez českou módou od studentů UMPRUM, přes Moniku Drápalovou, Hanu Zárubovou a Pavla Brejchu, Adama Kosta, Terezu Rozálii Kladošovou po Liběnu Rochovou.

J. M. Ale nebude to Liběna Rochová, jak ji známe, tentokrát se spojila s mladým výtvarníkem Lukášem Musilem, aby spolu vytvořili kolekci pro organizaci Debra.

J. Z. Debra je letos náš hlavní charitativní projekt, část výtěžku ze vstupného půjde této organizaci, která podporuje pacienty s nemocí motýlích křídel.

Je Designblok pokaždé spojen s nějakým charitativním projektem?

J. Z. Každý rok. Loni jsme přispěli na projekt #prsakoule a kardiologickou kampaň projektu Loono. Rok předtím jsme podpořili Člověka v tísni a před tím konkrétní rodinu v Afghánistánu. Vnímáme to tak, že Designblok je úspěšný projekt, a měl by to nějak společnosti vrátit zpátky.  

J. M. Design ovlivňuje náš život, proto ho tímto způsobem spojujeme s dalšími druhy umění, a i společenskými tématy: jaké to je žít s nemocí, jaké je to být vězněm svědomí, atd.

První Superstudio v Karlíně, Thámova 14. Designblok 2005. Zdroj: DesignblokPrvní Superstudio v Karlíně, Thámova 14. Designblok 2005. Zdroj: Designblok

J. Z. Nechceme, aby byl design chápán izolovaně, ale jako přirozená součást společnosti. Za první republiky byl design součástí života střední vrstvy, nikoliv vybraných jedinců z horních deseti tisíc. Před dvaceti lety jsme s tímto přístupem naráželi, převládal názor, že design je exkluzivní věc a má tak být i prezentován. S tím nesouhlasíme, naopak se snažíme zapojit mladé lidi a školy. Letos jako novinku chystáme Den pro školy, kdy budou probíhat komentované prohlídky a soutěže. 

Můžeme společně zavzpomínat na první ročník Designbloku? Četla jsem, že měl 14 účastníků, jak vypadal?

J. Z. U prvního ročníku jsme byli spíš v roli pozorovatelů, dělali jsme katalog. U zrodu Designbloku stál David Řezníček, majitel Vitry a Konsepti, který byl zároveň i u zrodu časopisu Blok.

J. M. Šlo o iniciativu několika firem, které pro své klienty přivezly novinky z Milána.

J. Z. My jsme tehdy dělali festival Datatransfer, který se zabýval uměním a novými médii a pracovali jsme na časopisu Dotyk, proto nás David Řezníček oslovil, jestli bychom Designblok nechtěli převzít. Náš úkol byl od začátku otevřít festival širší veřejnosti. Průlom nastal v roce 2004, kdy jsme dělali s Blokem výstavu českého designu ve Vídni v café Möbel a přišla tam Valerie Dulotz z Erste, které se to strašně líbilo a přesvědčila Českou spořitelnu, aby nám dali 400 tisíc korun. Za ty peníze jsme tehdy otevřeli první Superstudio v bývalém pivovaru v Holešovicích. Pak jsme jeli do Milána za Gijsem BakkeremDroog Design, což byla tehdy megastar a pozvali jsme ho tehdy za velké peníze do Prahy. Ještě se nám podařilo přesvědčit Wernera Aisslingera.

Jaké byly ohlasy na Droog Design v té době?

J. Z. Myslím, že řada lidí to vůbec nepochopila, pro některé to bylo první setkání s konceptuálním designem. Na druhou stranu, pro spoustu lidí to byla zlomová věc. Byly tam bílé hrnky a každý měl trochu jiný odstín barvy kávy s mlékem. Od tmavě hnědou až po skoro bílou, další instalace byla čistě čichová. My jsme na to v té době vůbec nemysleli, jaké bude přijetí, nás to strašně bavilo a byli jsme přesvědčeni o tom, že to je správné. Droog Design tehdy udávali celosvětový trend a ovlivnili celou generaci holandských designérů.

Jana Zielinski a Jaří Macek, Designblok 2002. Zdroj: DesignblokJana Zielinski a Jaří Macek, Designblok 2002. Zdroj: Designblok

Jak se vnímání designu změnilo? Není to teď naopak největší trend?

J. Z. V 90. letech se design potýkal s nepochopením, zavládlo tu podnikatelské baroko a každý, kdo měl peníze se snad vyznačoval obrovským nevkusem. To se změnilo, lidé si nechávají poradit od architektů a designérů a začínají sbírat umění. Věci se vyvíjí přirozeně díky otevřenosti vůči Evropě a kvalitnímu školství, české značky mají výrazný mezinárodní exportní přesah. Tyhle věci nahrávají tomu, že je česká designová scéna kvalitní. Vede to i k tomu, že slovo design je až nadužívané, protože se za tím schovává kdeco, tím víc je úkolem Designbloku ukazovat kvalitu a trvalou hodnotu. Naše role se změnila z osvětové, kdy jsem museli vysvětlovat, co to vlastně design je, po arbiterskou práci, kdy pomáháme ukazovat kvalitu.

J. M. Design tu v 60, 70, 80. letech samozřejmě byl, vznikalo hodně věcí od skvělých tvůrců, ale jak se potírala individualita a řemeslník byl víc než designér nebo architekt, tak to vnímání vymizelo. V 90. letech se objevily první výstavy s dozvuky postmoderny, viz Milan Knížák nebo skupina Atika, ale to byly spíš sochy, nikoliv věci k normálnímu užití. Pak přišel minimalismus a lidé měli stále pocit, že design je něco divného a neosobního. To byly věci, které tvořily přirozenou bariéru k vnímání toho, že design je v každém hrnku a svítidle a že věci od skvělých autorů, např. Františka Víznera, měli lidé doma, akorát o tom nevěděli. 

Krajina vytvořená Maximem Velčovským pro značku Křehký, Designblok 2007. Zdroj: DesignblokKrajina vytvořená Maximem Velčovským pro značku Křehký, Designblok 2007. Zdroj: Designblok

Podobně jako festival 4+4dny v pohybu bývalo pro Designblok typické, že rozžíval nevyužívané prostory se silným geniem loci. Ročníky, které se konaly v zajímavých lokacích typu Grandhotel Evropa, Nákladové nádraží Žižkov, nebo z těch starších botel Neptun se lidem otiskly do paměti silněji než jiné. Proč jste od tohoto konceptu ustoupili?

J. Z. Postupně jsme začali narážet na kapacitu. Přidávali jsme postupně víc a víc domů, rozdělili jsme to na Openstudio a Superstudio, později Arthouse a v roce 2014 už jsme měli po městě pět budov: hotel Evropa, Dům U Minuty, Mikulandskou, atd. a zjistili jsme, že téměř nikdo nezvládne obejít všechny scény. V tom nám Výstaviště nejvíc pomohlo, protože zde můžeme koncentrovat vše na jednom místě. To byl velký zlom a začalo to dobře fungovat i pro galeristy a obchodníky, kteří na DB jezdí. Samozřejmě i nám chybí objevování nových prostor, ale Designblok dorostl do té takové velikosti, že rozmístění v jednotlivých budovách po městě začalo být problematické. Výstaviště pomohlo v ukotvení a dovolilo nám vytvořit centrální prostor, Designérii, kde můžeme pořádat i módní přehlídky. Po netradičních prostorech se nám stýská, proto jsme si letos nadělili Collorado-Mansfeldský palác pro výstavu Manifest, která bude otevřena ještě týden po Designbloku.   

Superstudio Designbloku 2004 v Botelu Neptun. Zdroj: DesignblokSuperstudio Designbloku 2004 v Botelu Neptun. Zdroj: Designblok

Co Vás na Designbloku nejvíc baví?

J. Z. Lidé, kteří ho tvoří. Designéři jsou skvělí lidé, se kterými se dobře pracuje. Jsou k sobě navzájem přátelští a pomáhají si. Nejvíc jsme to ocenili loni, kdy Designblok předčasně skončil. Lidé do toho dali spoustu energie a místo pěti výstavních dnů zbyly tři. V tu chvíli designérská komunita stála za námi. Je to až láskyplný příběh.

J. M. Neznám jiný obor, kde by se Vám stávalo, že Vám tvůrci doporučují ještě jiné umělce, své kolegy, kteří jim přijdou zajímaví. Navzájem si pomáhají, když vytváří své instalace, je to komunita, která ví, že je na stejné lodi, a to je krásný moment.

Další články