Snaha uspokojit vlastní (vnitřní) děti

Puun vzniklo díky lásce k ruční práci, hraní a dřevu. | Foto: Hotcat production

Oba jste vystudovali architekturu. Co vás přimělo začít vyrábět hračky a založit p uun?

TOMÁŠ: Nápad vyrábět hračky, nebo celkově něco vyrábět s Matějem, vznikl až po škole v práci. První impuls byl podle mě, když chtěl Matěj pomoct s výrobou zásnubního prstýnku.

MATĚJ: Je to tak, dělali jsme dřevěné prstýnky s pryskyřicí. To bylo přesně to, kdy jsme si řekli „pojďme něco dělat ze dřeva každý den“. Už při škole jsme spolu pracovali v architektonické kanceláři a Tom se mě po narození své dcery zeptal, jestli bych mu nepomohl vyrobit nějaké hračky. Tak jsme sehnali dřeva a něco jsme upižlali a z toho vznikly první domečky. Nějak jsme si řekli, že je to vlastně v pohodě a že to možná stojí za to. Pak jsme si řekli, že s tím půjdeme na Hithit, protože tam je dobrá zpětná vazba, jestli o to lidi mají zájem, nebo se jim to nelíbí.

Takže jste začali vyrábět hračky z vlastní potřeby?

TOMÁŠ: Jo, ve snaze uspokojit, já bych řekl, své dítě, ale tak to není, uspokojit nás, naše vnitřní děti. Přemýšlel jsem nad tím tak, že své dceři chci udělat hračky, které budou ode mě, budou hezké, budou dřevěné. Měli jsme hodně nápadů. Matěj má silný grafický projev, tak říkám „pojď mi pomoct, to dáme dohromady“. A od té doby nám to funguje. Je to fajn, hodně nás to baví.

Za grafikou tedy stojí Matěj a ty přicházíš s nápady?

TOMÁŠ: Teď už se spíše střídáme. Něco já, něco Matěj, ale Matěj umí věci převést do vektorů a do laseru, aby to fungovalo, a na mně jsou spíše ty materiály, barvy a tak.

Když tak nad tím přemýšlím, jaká hračka vůbec vznikla jako první?

TOMÁŠ: Úplně první myšlenka byla udělat domečky, ale první věc, co vznikla, byla zvířátka. Jako první tedy vznikla Fauna. Naše hračky jsou ale poměrně drahé, tak jsme postupem času začali vyrábět zvířátka jedináčky a trojčata, abychom se dostali blíže k lidem. Pak vzniklo Cestuj s autíčky a další sady.

Jedináček z kolekce Fauna | Foto: Hotcat production

Máte nějaké zkušenosti, že lidé, kteří si u vás koupili například jedináčky, si dokoupili i další sady?

MATĚJ: Je to vlastně teprve rok, co jsme začali s prodejem, proto je na tohle hrozně krátká doba. Ti, co dětem pořídili hračky na minulé Vánoce, tak si nejspíš s nimi zatím hrají. Možná by to mohlo přijít teď na Vánoce.

TOMÁŠ: Třeba na festivalu mini za námi přišla paní, co říkala, že má od nás všechny sady a že děti si s tím hrají, což nás hodně potěšilo. Většinou přišli lidi, co nás sledují na Instagramu, kteří si hračky chtěli osahat a vidět naživo před tím, než je koupí. Stále to jsou ale dražší hračky, které se nekupují jen tak, ale spíše na Vánoce nebo narozeniny, takže i my počítáme, že největší prodej bude na Vánoce. Minule to byly první Vánoce, kdy jsme se na ně začali pořádně připravovat až v listopadu, což byla chyba, protože všechny maminky nakupují dárky nejpozději v říjnu, aby se nestalo, že ten dárek třeba nepřijde. Naše zkušenost je, že musíme začít prodávat dárky na Vánoce už v září (smích).

Architektura pro nejmenší

Ohledně barev jsem četla, že používáte pouze pastelové. Jaký to má důvod?

MATĚJ: Řekl bych, že to máme asi z té architektury, ale zároveň si myslím, že děti jsou mnohem sofistikovanější, než si o nich myslíme. Přesto jsou třeba na hřišti výrazně žluté prolézačky, červené skluzavky a tak dále. Je z toho takový mišmaš a nemyslím si, že zrovna ten je potřeba.

TOMÁŠ: A taky ta druhá stránka je, že když je barevných hraček doma moc, tak je to ošklivé. My chceme, aby ty naše hračky, když budou rozdělané v interiéru, byly pořád relativně hezké. Pořád si stojíme za tím, že děláme hračky pro děti a rodiče, aby i oni měli radost, že to je hezké a nehyzdí jim to interiér. Mnoho lidí taky na to sází, že nechce mít doma hromadu věcí. A souvisí to i s barvami. Když budeme děti vychovávat v sytých a kýčovitých barvách, tak pak to dopadá, že se na vesnicích dělají pestrobarevné fasády a vypadá to tady jak v cirkuse.

V puun pracují výhradně se dřevem a jemnou pastelovou barevností. | Foto: Hotcat production

Cestuj | Foto: Hotcat production

Chcete tedy skrze hračky učit děti architekturu? Vnímám to například v kolekci Venkov.

TOMÁŠ: Určitě jim chceme něco z architektury předat, minimálně ty poznatky, co z architektury máme, tak se snažíme vkládat do hraček a předávat je dál. A to nejen dětem, ale i rodičům, aby se i oni mohli spoustu věcí naučit. A zároveň je to bavilo. Například k Cestuj se nám ozvalo hodně lidí, kteří říkali, že by si to koupili i oni sami, i když nemají děti. A my s tím souhlasíme, že naše hry jsou pro všechny. Máme rádi věci původní, tak jak jsou, i s vadami. I domečky jsme se snažili udělat ve správných proporcích, aby to všechno tak nějak fungovalo. Ty děti to možná nevnímají, nebo možná jen podprahově, ale snažíme se do hraček architekturu nějak přenášet.

Hračky s přidanou hodnotou

Vždycky pracujete s nějakým skládáním, proč?

TOMÁŠ: Je to variabilní a taky to podporuje motoriku dětí. Rozebrat to a složit, ať už Cestuj nebo Fauna, je vlastně o trpělivosti a taky o všímavosti, kdy se skládají například i různé barvy. Myslím, že u těch zvířátek je pro ty nejmenší děti toho nejvíce k naučení. Třeba jsme i zjistili, že i když se u zvířátek dá kombinovat například tělo lva a hlava opice a vytvářet tak nové druhy zvířat, tak dětem tyto příšerky vadí a chtějí to mít tak, jak to má být správně. Příšerky baví zase dospělé.

Farma z kolekce Fauna | Foto: Hotcat production

Zvířátka se dají libovolně skládat a vytvářet tak nové druhy. | Foto: Hotcat production

Trvalo dlouho vymyslet hračky takhle do detailu, aby vám seděly například i čepy a držely pohromadě? Je náročná výroba?

MATĚJ: Dlouho jsme uvažovali nad použitím magnetů místo čepů, protože právě ty čepy dělají menším dětem problémy. Ale nakonec jsme to z důvodu bezpečnosti zavrhli a zůstali u čepů, které chtějí sice více trpělivosti, ale zase se nic nestane. Děti vlastně můžou kombinovat zvířátka jak z Fauny, tak i z Farmy, a vytvářet tak stále nové druhy.

TOMÁŠ: Měli jsme hodně prototypů, občas se nám staly chyby, takže nakonec to trvalo dlouho. Každý z nás má jiný pohled na detail a každému vadí něco jiného. Já řeknu „hele s tímto nemůžeme ven“ a Matěj řekne, že mu to zrovna nevadí a pak zase naopak. Co se týká výroby, tak jsme například i Hithit postavili na tom, že za vybrané peníze se nám podaří rozjet sériovou výrobu, protože vyrábět hračky po jednom už teď nedává smysl. Je lepší, když uděláme 50 zvířátek, pak všechny obrousíme, slepíme, natřeme a nalakujeme najednou.

Jak vůbec hračky vymýšlíte? Inspirujete se u hraček, které už jsou, a dáváte je do podoby, která vám je nejblíže?

TOMÁŠ: Vymyslet něco nového, to chce veliké štěstí. Všechno jsou jen parafráze, co vymyslel někdo už hodně dávno před námi. To samé se děje i u hraček. Třeba dřevěných zvířátek je hromada, ale málo jich je skládacích. Když už jsou skládací, tak jsou spíše plastové. Dřevěné bývají většinou bez možnosti skládání, proto se do hraček snažíme přinést nějakou přidanou hodnotu. Určitě se inspirujeme u něčeho, co už je, ale snažíme se to udělat malinko jinak.

V hlavní roli dřevo a zodpovědnost

Nejen dřevěné hračky, ale i obaly jsou vyráběné lokálně. | Foto: Hotcat production

Ze dřeva máte vyrobené i obaly. Proč jste se tak rozhodli, když se hračky většinou balí do papírových krabic?

TOMÁŠ: Obaly jsou myšleny tak, aby se hračky daly v krabicích uchovat napořád. Když jsem přijel k babičce, tak tam vždycky byla nějaká hračka, se kterou si hrávala i moje mamka a babička, a dědila se. I my chceme dělat hračky, které vydrží po generace. Jasně, hračka bude omlácená, ale to k tomu prostě patří. Takže proto jsou hračky v pevných dřevěných krabicích, na kterých si zakládáme.

V puun si zakládají na dřevěných obalech, které vydrží po generace. | Foto: Hotcat production

TOMÁŠ: Mám rád, když si koupím hezky zabalenou věc a mám radost i z toho obalu. Vadí mi, když koupím hračku a ten obal hned vyhodím, protože je třeba jen lehký plastový. To nám vadí nejvíce, proto to máme balené v krabici, kterou si každý nechá. Pak hračky balíme ještě do krabic z recyklovaného kartonu, abychom je mohli posílat a nic se nezkazilo. Dost sázíme právě na to, že celá věc je fair-trade. Hračky jsou ze dřeva, které je vytěžené i zpracované v Česku, a to přímo tady v Brně. A my to taky zpracováváme jen tady – nic nevozíme ani neobjednáváme, takže to je lokální. Teď jsme začali dávat 5 % z každé částky na výsadbu stromů u nás. Chceme dělat tento koloběh, ať to máme uzavřené s čistým svědomím.

MATĚJ: A ať nám rostou stromy na další hračky (smích).

Hodně výrobců si nechává dovážet materiály ze zahraničí kvůli levnější ceně. Vy ale i přesto zůstáváte u lokálních dodavatelů?

TOMÁŠ: Ano, kvůli tomu jsou naše hračky dražší, ale i za tu cenu chceme zůstat lokální. Myslím, že doba je tomu nakloněná, že více lidí to vnímá i oceňuje. Nepotřebujeme prodávat hračky v tisíci kusech, ale těší nás, když si je lidé koupí a mají z nich radost.

V puun si zakládají na dřevěných obalech, které vydrží po generace. | Foto: Hotcat production

Předpokládám, že díky tomu máte i bližší kontakt se zákazníky. Je to tak?

TOMÁŠ: Ano, zatím p uun nechceme dávat do obchodů, protože chceme mít se zákazníky vazbu. Máme to nastavené tak, že o e-shop se nám stará manželka od Matěje Klárka a moje Míša se stará o sociální sítě. Taky když si lidé hračku objednají, tak dostanou ručně psaný dopis s poděkováním. Celé to máme takové familiérní a kamarádské. Neříkám, že to tak bude navždy, ale teď chceme, aby si lidé kromě hračky odnesli i to, že jim to prodali ti dva kluci, kteří to vyrábí.

MATĚJ: Takhle to je právě super. Třeba jak jsme byli na tom festivalu mini, tak za námi chodili tatínci, kterým se líbilo právě Cestuj, a vzpomínali na takový ten klasický koberec, ze kterého to vlastně trochu i vzniklo.

TOMÁŠ: Jednou za námi přišel i pán, co nemá děti a 15 minut si hrál a s námi povídal, jak je to skvělé a že by si to rád koupil, ale je mu to hrozně blbé, když nemá děti. V Brně za námi před Vánocemi přišla paní, která říkala, že je historička architektury a že by si chtěla koupit Venkov. A ptala se, jestli je blbé, že si ho koupí jen pro sebe. Tak jsme řekli, že ne, proč? A ona, že nemá děti. Nakonec si odnesla velký Venkov a my jsme měli radost, že si hračku koupil i někdo jen tak pro sebe.

Limitované edice

U Cestuj mě zaujalo, že jste udělali i kolekci s Prahou, která může sloužit i jako jakýsi dárkový předmět. Jak to vzniklo?

TOMÁŠ: Úplně první myšlenka byla, že uděláme Brno, ale nakonec jsme zvolili Prahu. Přemýšleli jsme, že to dáme do nějakého informačního centra, kde si myslíme, že by to dávalo smysl. Dále nás oslovili například z Nové Zbrojovky, kteří chtěli 30 kusů Cestuj na míru s budovami Zbrojovky. Vzali jsme tedy šest původních budov, naskicovali je a vytvořili areál, jak to tam cca vypadá. Vzniklo malé dárkové balení, stejně velké jako Praha, a oni to pak rozdávali svým klientům jako dárkové předměty. Bylo to pěkné zpestření.

Domečky z kolekce Venkov | Foto: Hotcat production

V puun se nebojí vytvářet ani hračky na míru. | Foto: Hotcat production

Takže nabízíte i hračky na míru?

TOMÁŠ: Ano, i na to se chceme soustředit. Baví nás ta výzva udělat to jinak. Nechceme mít nabídku našich hraček tak širokou, chceme si udržet spíše pár produktů, které nám budou dávat smysl, a z něčeho třeba vzniknou i limitované edice. To ale až budeme mít větší jméno, aby o to zákazníci měli zájem.

První úspěchy

Představovali jste své hračky ještě někde, nebo jen na festivalu mini?

MATĚJ: Ještě před Vánocemi jsme byli v Brně na Mint marketu. Ale nejvíc jsme chtěli být právě na festivalu mini, protože ten nám dává největší smysl. Tam jsme to vlastně chtěli odstartovat.

TOMÁŠ: Tenkrát loni před festivalem to bylo hrozně narychlo, protože jsme se přihlašovali jen se skicami bez vyrobených hraček a nevěděli jsme, jestli to vůbec vyjde. Psali jsme si s ředitelkou Terezou a ta nám řekla, že se jí to líbí a že určitě musíme přijet. Jak nám to řekla, tak jsme se z toho málem zbláznili a začali jsme tedy něco vyrábět a dávat dokupy první hračky. Pak do toho skočil covid a festival se zrušil. Všechno se tak zvolnilo, ještě k tomu nám dojížděla Hithit kampaň. Nakonec jsme byli, nechci říkat, že rádi, že se festival mini neuskutečnil, ale celkem nám to pomohlo. A byli jsme rádi, že letos ten festival byl. Škoda jen, že byla taková vedra, ale i tak to bylo perfektní. Strašně nás nakoplo, že jsme dostali cenu Mini objev. Zvlášť s konkurencí jako Bunkr, Finger car a podobně. Hodně nás to potěšilo a možná i donutilo v tom pokračovat. K tomu všemu mám hodně rád Tititi, tak jsem byl nadšený, že jsme dostali právě jejich sošku jako cenu.

Matěj s Tomášem se soškou Mini objev od Tititi | Foto: Hotcat production

Takže cena Mini objev přišla nečekaně, nebo jste něco tušili?

TOMÁŠ: My jsme ani popravdě nevěděli, že se budou předávat nějaké ceny. Hodinu před předáváním říkám „Hele Matěji, my jsme nominováni“, a jak jsme tam měli nějaké zákazníky, tak za námi přišla slečna, pošeptala něco Matějovi a Matěj řekl, že se za chvíli vrátí. Říkal jsem si, že je tam jde pozdravit a on se vrátil s cenou. Dělal jsem si srandu, komu to po cestě ukradl, ale ono to bylo vážně naše (smích).

MATĚJ: My jsme tam jeli s tím se ukázat a představit a nakonec jsme odjížděli s cenou. Od festivalu jsme toho moc nečekali, ale nejdůležitější byla pro nás zpětná vazba, které jsme zatím moc neměli.

A to ani po úspěšné Hithit kampani?

TOMÁŠ: Na Hithitu jsme si ze začátku mysleli, že hračky budou kupovat jen naši známí, aby nás podpořili, ale nakonec to bylo asi jen 20 % a ostatní jsme vůbec neznali. Kvůli tomu jsme pak neměli, jak je dohledat a získat zpětnou vazbu. Třeba na Vánoce jsme do balíčků dávali lísteček, že budeme rádi za nějakou zpětnou vazbu nebo třeba fotku, ale známe Vánoce, nejspíš ten lístek skončil v hromadě balicího papíru a už si ho nikdo nevšiml. A i kdyby jo, tak na to rychle zapomněl. O tu zpětnou vazbu jsme tak přišli a vrátil nám to vlastně až ten festival mini, kde to bylo super. Jeli jsme tam s tím, že chceme tu zpětnou vazbu a vidět, jak se na to lidi tváří nebo jestli si hrají. A toho se nám dostalo. Cena byla jen další velice příjemnou třešničkou na dortu.

Věřím, že festival mini jste si užili. Jak ho celkově hodnotíte třeba i po organizační stránce?

TOMÁŠ: Myslím, že festival mini je největší svého druhu u nás a má skvělou organizaci, po designové stránce úplně perfektní. Ze začátku jsem trochu bojoval s tím, že nesmíme mít nikde logo, aby to bylo jednotné. Ale nakonec jsem pochopil, že to má svůj důvod a i díky tomu vypadá festival dobře. Stany jsou třeba taky jen bílé anebo červené. Všechna čest, že dokázali festival udržet po designové i organizační stránce na takové úrovni.

Čas na hraní

Kromě velké Farmy či Fauny si můžete pořídit i zvířecí Trojčata. | Foto: Hotcat production

Oba se živíte architekturou. Vnímáte puun spíše jako práci, anebo zálibu?

TOMÁŠ: Zatím nás stále živí architektura, rád bych řekl, že jsme se na ni vykašlali a děláme jen hračky, ale tak to není. Myslím, že nás puun baví, protože to není naše jediná práce. Chceme si nechat nějaký podíl práce i v architektuře nebo v designu. Tam klikáme – já třeba rád komunikuji s klienty, Matěj zase rád pracuje s grafikou a třeba po obědě si řekneme, že už klikat nechceme a jdeme vyrábět hračky. Ty brousíme, natíráme a pak si za tři dny řekneme, že nás to nebaví a jdeme klikat. To je to, proč nás to baví, a myslím, že se to v tom i odráží. Dokážeme si s tím pohrát, protože nikam nespěcháme.

MATĚJ: Jak říkáš, není to naše jediná práce, tak na to máme hned jiný pohled. Když se nám nedaří dělat hračky, tak jdeme pracovat a hrát si jdeme zas další den. Nespěcháme a pořád máme co dělat. Když to není architektura, tak já třeba dělám weby a vždycky si tak něco najdeme. Rád bych řekl, že bych to doporučil každému, ale to, co děláme, není vlastně vůbec jisté.

TOMÁŠ: Pak někdo z nás něco pokazí a má strach, co na to ten druhý řekne (smích).

Fauna | Foto: Hotcat production

Kombinovat se dají zvířátka z Fauny i Farmy navzájem. | Foto: Hotcat production

Jak zvládáte tyto situace? Měli jste třeba i nějakou krizi?

MATĚJ: Jako krizi asi ne, jen já se nebráním práci, v tom smyslu, že když se něco řekne, tak se snažím ten nápad podpořit, něco vymyslet, ale pak se to zvrtne a je toho na mě moc a udělám třeba chybu. Minule jsem kvůli tomu udělal špatný rozměr krabic, ale naštěstí se moc nestalo. Nakonec stejně ty zbytky k něčemu použijeme.

TOMÁŠ: Zas těch chyb se naštěstí tolik nestalo. Někdy bych v tom možná rád Matěje vykoupal, ale na druhou stranu vím, že já udělám chybu zas v něčem jiném. Takže nemáme zapotřebí si tady něco vyčítat. Puun nevznikl tak, že bychom na něm chtěli vydělávat peníze. I teď si jsme jisti, že to není věc, na které zbohatneme. Minimálně s tou myšlenkou, se kterou to chceme dělat, je nám to jasné. Zatím puun chceme mít tady v tom formátu, kdy lidi ví, kdo jsme a co děláme. Já k tomu přistupuji tak, že kdyby to náhodou nefungovalo, můžeme pořád dělat architekturu. Samozřejmě budu rád, když to bude fungovat, a ještě radši, když s Matějem budeme jenom vymýšlet hračky a vyrábět prototypy a pak budeme mít pár lidí, kteří to budou kompletovat a o všechno okolo se budou starat třeba naše manželky, kdyby chtěly. Já ale tohle nepotřebuji, mně stačí, když si můžu vyrábět hračky. To je to, co mě baví, vymýšlet, hrát si.

Nezůstat stát na místě

A jak vidíte budoucnost? Chcete pokračovat primárně s hračkami, anebo i s něčím dalším?

MATĚJ: Můžeme říct, že bychom kromě hraček chtěli na laseru dělat třeba i modely pro architekty. Bavilo by nás, kdyby si u nás nějaká architektonická studia objednávala modely a my je vyráběli.

Takže se nebráníte i těmto spolupracím?

TOMÁŠ: Určitě ne, baví nás ruční práce se dřevem, grafika a celkově tvůrčí činnost. Pro mě je to velký relax. Tím, že jsme oba studovali, tak víme, jak je na škole těžké sehnat někde prostor pro vylaserování modelu. Proto jsme si koupili laser a nabídli studentům během klauzur, že jim s tím pomůžeme. Přišlo za námi třeba 40 studentů, Matěj udělal skvělý návod, jak připravit data, a dělali jsme jim modely. Některým jsme to i třeba lepili. To nás taky baví, takže pokud nebudeme dělat hračky a někdo nás osloví s tím, ať mu uděláme model, tak za to budeme rádi. Pokud se ale rozjedou hračky, tak nebude prostor pro modely a to budeme radši pokračovat s puun. Laser jsme si pořídili kvůli tomu, že je celý proces hraček pro nás jednodušší. Předtím jsme si vždycky laser objednávali u mého kamaráda. Laser je primárně pro nás, k výrobě hraček, ale taky může být pro kohokoliv jiného. Je škoda, když tady ten laser jen tak leží. Proto souhlasíme s těmi modely, protože víme, že to někomu udělá službu.

K Cestuj si můžete pořídit i dřevěná autíčka. | Foto: Hotcat production

V nabídce puun naleznete mnoho druhů autíček. | Foto: Hotcat production

A co plánujete přímo s puun?

TOMÁŠ: Teď už nám zbývá se jen dostat víc mezi lidi, dodělat a představit Vesmír a najít cestu k budování brandu. Další fází jsou nejspíš školky, aby si děti mohly hrát s našimi hračkami, ale to až doděláme Vesmír. Školky jsou skvělé proto, že mnoho rodičů kupuje hračky podle toho, s čím si jejich děti hrají ve školce. Pak máme v plánu udělat hračky pro brněnské dětské hřiště, aby tam nebyly jen skluzavky a houpačky, ale i něco podobného tomu, co děláme. Aby si děti mohly trénovat motoriku nebo něco postavit i na hřišti. Samozřejmě hračky budou voděodolné a takové, aby se nedaly ukrást. Ještě nevíme, v jakém formátu je budeme dělat, ale byla to jedna z myšlenek, kam puun dál posunout.

Již 10. edice festivalu mini se uskuteční v krásně zrekonstruované hale 13 v Holešovické tržnici v pátek a sobotu 1.-2. října. Můžete se těšit na exkluzivní výběr hraček, nábytku, knih, módy, šperků a kosmetiky pro děti a dospělé.