Touha po živém dialogu
Obě jste studovaly design na ČVUT a setkávaly se v rámci společných ateliérů. Spolupracovat jste ale začaly až během pandemie. Co vás k tomu přimělo a proč právě během pandemie?
TEREZA: Ano, i přes to, že jsme znaly už od školy, jsme každá z nás měla vlastní projekty a nebyl čas se setkat a spolupracovat. Během školních let jsme spolu ale pracovaly na jedné soutěži, ve které jsme navrhovaly mobiliář pro FEL. A už tehdy jsme o spolupráci mluvily, ale bohužel se nenaskytla příležitost. Tu nám dala paradoxně až covidová doba, ve které jsme zjistily, že máme obě času dost.
KRISTÝNA: Přesně tak. Ta pandemie nás k tomu tak přirozeně dovedla, protože tím, jak jsme seděly doma a nepřicházely žádné impulzy z okolního prostředí, jsme vlastně obě hledaly změnu a odpověď na to, jak se z takového stereotypu dostat.
A která z vás byla tou iniciátorkou celého propojení?
TEREZA: Celé to začalo tím, že mi Týna během pandemie napsala, jestli se nepůjdeme projít. A během téhle první procházky vznikl ten nápad spolupráce. Hodně naplánovaných projektů nám vlivem pandemie nevyšlo. Já jsem se měla tehdy pracovně stěhovat do Singapuru.
KRISTÝNA: Já jsem se tehdy chystala na Munich Jewellery Week, kde jsme s naším ateliérem K.O.V. vedeným Evou Eisler měli představit výstavu On the Road. Tato výstava měla následně vyvrcholit v New Yorku, ani jedno se bohužel neuskutečnilo. Toužily jsme tak po novém impulzu. A i když ta pandemie mnohé ovlivnila, tak zpětně nemůžeme říct, že pro nás to bylo špatně. Naopak, nám to přineslo příležitosti, které by nás před tím nenapadly.
Utéct realitě všedních dnů a vytvořit si snové město
Instalaci Scene Collection jste tvořily během pandemie. Jak se tato doba promítla do kolekce?
KRISTÝNA: Scene Collection vychází ze scénografických kulis. Celé jsme to pojaly jako útěk od reálného světa pandemie. Hlavním znakem celé kolekce je tak imaginace, díky které se může člověk oprostit od všedních problémů a šedi pandemie. Důležitá je i volba výrazných barev. Snažily jsme se to vytvořit tak, aby to člověka zaujalo a aby to trochu bilo do očí. Něco, co je vytržené z té šedé reality.
TEREZA: Tou kolekcí jsme chtěly reflektovat covidovou dobu. Během pandemie jsme všichni žili v bytech o čtyřech stěnách. Takže jsme chtěly vytvořit něco do bytu, aby to bylo aktuální, a něco, co nás z toho bytu dostane pryč. Už na úplném začátku jsme věděly, že budeme chtít vytvořit kolekci bytových doplňků.
KRISTÝNA: Inspirovaly jsme se například Josefem Svobodou a jeho scénografií. Klíčová je možnost stolky i vázy různě kombinovat a vytvářet si tak své vlastní světy a kompozice. To nám přišlo v době lockdownu důležité.
TEREZA: V té kolekci není nic konkrétního, protože jsou ty tvary zjednodušené. Chtěly jsme udělat něco na pomezí produktu a díla, které něco sdělí. Nejdříve vznikl set stolků, které se dají různě kombinovat, zasouvat a můžete s nimi vytvářet různá zátiší a pohrávat si s tou scenérií. Poté k tomu vznikly vázy, které vypadají jako sloupy, abychom to jimi ještě více rozehrály. Aby vlastně ta základní architektura získala další prvek, který to rozehraje. A nakonec jsme si hrály s velikostí tvarosloví produktů. Takže zvětšený sloup je mísa a zmenšené stolky jsou zarážky na knihy.
Scénografická expozice evokuje imaginární město, únik do snového světa od reality všedních dní. Jak je pro vás důležitá fantazie a přišel někdy moment, kdy jste si řekly, že vám dochází?
TEREZA: Mně docházela právě během lockdownu, v tu dobu jsme spolu začaly tvořit. Tehdy jsem cítila silnou potřebu nových podnětů a inspirace, aby ta fantazie mohla zase trochu víc fungovat. Pro mě jako designéra je to věc, se kterou pracuju každodenně. Tím, že nejsem čistě produktový designér, že bych řešila produkty typu fén nebo vysavač, pracuju spíš jako storyteller. Potřebuju produktům dávat příběh, a aby poté dávaly prostoru smysl.
KRISTÝNA: U nás je to tak, že nápady vyplynou například z našeho dialogu nebo při návštěvách výstav či divadla, obecně když námi hýbe kultura. Můžeme o tom poté hovořit a rozkreslovat nápady. Já jsem v té době řešila jenom klauzury, a tím, jak jsme věci kolem toho konzultovali pouze online, tak mi chyběla živá komunikace s lidmi anebo ty momenty, kdy jedu do školy tramvají, dívám se z okna a nechám fantazii pracovat.
„Jestli jsme zvládly tohle, zvládneme už všechno“
Každá jste doposud pracovala spíše sama. Jak se vám ve dvojici s kamarádkou spolupracovalo?
KRISTÝNA: Spolupráce může být ošemetná v tom, že se ti dva nemusí naladit na stejnou vlnu a je tam přirozeně riziko, že to nemusí fungovat. U nás to tak ale naštěstí nebylo, ba naopak. Fungovalo to hned od začátku, možná i tím, že jsme to nebraly tak vážně a chtěly jsme to jen vyzkoušet.
TEREZA: A hlavně jsme od toho chtěly obě stejné věci. Hned jsme se obě na sebe naladily, protože obě pracujeme podobným stylem, takže vlastně neděláme ani žádné kompromisy. Ve většině případů se shodneme na nějakém řešení, a i když si to ta druhá v tu chvíli nemyslí, tak nám čas poté ukáže, že jedno řešení je to správné. V podstatě nejvíc zatěžkávací týden byla příprava na Designblok, kdy jsme tam opravdu byly celý týden a tahaly sádrokartony, malovaly, a když jsme zvládly tohle a nepohádaly jsme se, tak jsme si říkaly, že už musíme zvládnout všechno.
A jak se ve vaší spolupráci odráží odlišná tvůrčí osobnost každé z vás?
KRISTÝNA: Každá do té spolupráce vkládáme svůj osobitý přístup, ale v tom celku to pak funguje.
TEREZA: Někdy si třeba drobné úkoly rozdělíme, ale všechny ty důležité věci rozhodujeme spolu. Jako např. kontrolu výroby skla v Preciosa Lighting, kam jsme celé léto společně jezdily. Zatím jsme se vždycky shodly, jakým směrem chceme jít, ale jenom každá přinášíme rozdílné zkušenosti. Například Týna má větší zkušenosti co se kovu týče a já zase se sklem. Všechno spolu konzultujeme. Vždycky jsme v kopiích a vlastně máme stejné oko. Zatím jsme takové harmonické duo. Třeba já mám větší zkušenosti s 3D programem a Týna zase potom dělá postprodukci, jako například technické parametry.
Produkty jsou hodně tvarově netradiční. Myslíte, že najdou zájemce u běžné veřejnosti?
TEREZA: Prozatím si nás zákazníci hledají sami. I přes to, že je ta kolekce hodně výrazná, věříme, že o produkty bude zájem. My jsme právě usilovaly o to, aby ta kolekce obsahovala jak větší solitérní produkty, tak i ty menší, jako jsou například ty zarážky na knihy, které jsou právě cenově dostupnější.
V nabídce Scene Collection jsou také zarážky na knihy. | Foto: Viktorie Macánová
Jak si myslíte, že pandemie ovlivní design obecně? Změní se podle vás role designérů, a jak? Nebo myslíte, že to na vaši ani práci ostatních kolegů nebude mít významný vliv?
KRISTÝNA: Myslím si, že se designéři budou více přiklánět k lokální výrobě. Ale tyto tendence byly i před covidem. Vlastně takový focus na materiál, řemeslnou výrobu a udržitelnost.
TEREZA: Podle mě to třeba potlačí i takový ten rychlý konzum i v tom designu. Díky té pandemii má vlastně člověk možnost zpomalit a víc nad tím přemýšlet a pracovat do detailu. Nemusí neustále chrlit další a další kolekce a nejsou ani tak vyžadované, protože trvá delší dobu ten proces vzniku výrobku. V tom obecně vidím zpomalení, ale v dobrém slova smyslu. Zároveň si myslím, že je pořád dobré investovat do sběratelského designu, a lidé teď více přemýšlejí, do čeho budou investovat.
Starosti napůl a radosti dvakrát víc
Co pro vás představuje výhra Nejlepší instalace a jak ji v rámci své tvorby vnímáte třeba i do budoucna?
KRISTÝNA: Nás už vůbec potěšily kladné ohlasy z řad odborné veřejnosti. Výhra a nominace nás pak ještě více potěšily. V rámci Designbloku to pro nás byla obrovská čest, protože jsme tam byly vůbec poprvé a byla velká konkurence. Hlavně to pro nás byl obrovský impulz, že nejen vytvořená kolekce, ale především naše spolupráce má smysl. Povzbudilo nás to a utvrdilo v tom, že se chceme dál společně rozvíjet.
A jaké máte plány do budoucna? Uvažujete nad další konkrétní společnou kolekcí?
TEREZA: My už jsme se o tom i několikrát bavily, že Scene Collection už je pro nás uzavřená kolekce. To, co jsme chtěly říct, jsme touto kolekcí řekly. A teď je zase čas jít a posunout se dál k dalšímu tématu. Prodej nyní rozjíždíme a nemáme zatím tak velké portfolio, ale hlavně náš těší například oslovení od ELLE Decoration anebo vůbec váš výběr do vánočního Gift Guide a oslovení pro rozhovor. Určitě plánujeme ve spolupráci nás dvou pokračovat. V této chvíli je to naše hobby a bohužel to ještě není věc, která by nás živila. Idea společného studia by byla krásná. Ono to je totiž opravdu idylické v té dvojici, když to skutečně funguje. Starosti máme rozdělené napůl a radosti máme zase dvakrát víc.
KRISTÝNA: Zároveň tomu dáváme volný průběh, tak jako jsme to udělaly i na začátku. Pracujeme společně a díky tomu, že jsme na to dvě, nás to nutí sebekázni a vzájemné motivaci. Například teď řešíme další zakázky, které jsme díky Czech Design Weeku a Designbloku získaly, což je pro nás další výzva a moc se na to těšíme.
TEREZA: Momentálně máme představu konkrétní nové kolekce, ale rády bychom si ji ještě nechaly pro sebe. Na novou kolekci se ale určitě těšit můžete.
